Synkopy 61

 Synkopy 61

Jak vznikal big beat v Brně?

            V roce 1940 založil Gustav Frkal svůj první jazzový  orchestřík, a tím začala v Brně epocha  moderní  populární hudby. Pan Frkal se pak přejmenoval na Broma a skupinu rozšířil na big band. Hráli u něho i Karel Krautgartner nebo Mirko Foret. Foretův vlastní big band měl koncem 50. let měl na repertoáru i skladby jako Malý medvídek nebo Měj mě ráda. Duchapřítomný čtenář si jistě názvy v mžiku přeloží do elvisovských souvislostí: Teddy Bear, Love Me Tender.

            Ještě před tím , v roce 1951, vzniklo BERO, tedy Brněnský estrádní  rozhlasový orchestr (později Orchestr studio Brno), který vytvořil z Brna  baštu estrády a vyššího populáru. Synkové a cérky z jižní Moravy však raději ničili svá srdce vysedáváním u  zahraničních rozhlasových programů. Ještě lépe než Radio Luxembourg chytali ′Autofahrer Unterwegs′, pořad vysílaný z Vídně. Šlo o program s populárními písničkami, určenými motoristům, po jehož vzoru později vznikla domácí ′Pozor, zákruta!′ a  do téhle atmosféry se začaly ke slovu hlásit Synkopy.

Orchestr závodního klubu Vlněna

            Když na konci roku 1960 vznikla po potřebu školního večírku hudební skupina, nikoho z jejích členů ani spolužáků asi nenapadlo, že vydrží na scéně třicet let.

            Kytarista Petr Směja, bubeník Jiří Rybář, Pavel Pokorný – v té době houslista a Jan Čarvaš (1945-9.10.2008), kontrabasista (od roku 1961) spolu hráli až do sezóny 1980/81. Tehdy skupinu opustil Čarvaš a pak Směja, zbylí členové jen pozměnili název a pokračovali dál. Mezitím se ale ještě odehrála spousta důležitých věcí.

            Hoši si skupinu nazvali Synkopy a stali se orchestrem závodního klubu Vlněna. Až do roku 1965 každý rok měnili vročení za názvem (Synkopy 62, 63 …), až se vrátili ke stálému označení ′61′. Přibrali klavíristu Pavla Smílka a využívali dokonce i akordeon, na který hrál Miloš Orság zvaný ′Veka′ a klarinet Petra Fischera.

            Zpočátku hráli běžný populární repertoár. Mezi dobovými tanečními hity se však již objevovaly i takové skladby jako Teddy Bear z repertoáru Elvise Presleyho či Let′s Twist Again z repertoáru Chubbyho Checkera.

            Od Petrova staršího bratra, Stanislava Směji, který vedl soubor  Slavia klub, hrající taneční hudbu v hotelu Slovan, převzali jeho Kytarové Boogie. Od německého salónního houslového mága Helmuta Zachariase převzali zase Houslové boogie.

            Z rádia odposlouchávali, co se dalo a skladby nazývali, jak se dalo. Třeba Cvando Caliendo nebo Papatado. Začali se pokoušet i o vlastní skladby s vlastním anglickým veršováním (Come In Boy).

            Zkušebnu měli na střední škole v Elgartově ulici. První opravdový veřejný koncert uspořádali až 25. 1. 1962 v Zrcadlovém sále hotelu Slovan. Nějaký ten rok ještě zůstávali nevyhraněnou taneční skupinou. Ale pak začali hlouběji objevovat rock′n′roll a big beat, zaslechli první snímky Beatles…

Vestoje nebo vsedě?

            „Petře, my chceme hrát big beat!“, ozvalo se jednoho dne z hloučku mladíků, postávajících  před restaurací Rekord.

            „Neblbněte“, opáčil kapelník, „vždyť oni u toho stojí a my máme takový krásný pulty, nechal jsem na ně napsat ′Synkopy – orchestr závodního klubu Vlněna′. Vždyť nám bude vidět na nohy, jak budeme vypadat?“  Do čtrnácti dnů hráli vestoje a i kapelníkem Smějou.

            Do repertoáru prorůstali Shadows (např. Piece Pipe a nebo Atlantis). Seachers, Beatles, ale další původní rock′n′rollové kousky. Pavel Pokorný se musel z houslí přeškolit na kytaru, Jan Čarvaš pak odložit kontrabas a pořídit si baskytaru.

            Jednoznačný příklon k bigbítu se utvrdil v průběhu roku 1964, kdy Synkopy skoncovali s Vlněnou a uchýlili se pod ochranná křídla závodního klubu Dopravy a spojů. Ten vlastnil v obvodě Brno 3 sál U kozáků, kde mohli pravidelně vystupovat. Častokrát hráli i v Brněnském parku kultury a oddechu, v Besedním domě nebo kavárně Máj. V Lidovém domě Husovice se zúčastnili 28. 4. ′Big Beatové přehlídky′ společně s Medic klubem a Film clubem.

 

           Na koncertě v Divadle Julia Fučíka 1. 12. 1964 vystoupili s dalšími Brňáky – Ravens, a 5. 12. v PKO se slavnou skupinou Shakers. Na takovéhle big beaty přišlo v Brně až sedm set lidí a vstupné  stálo 6 – 7 korun. Se Synkopami tu už zpíval a konferoval Michal Gärtner. Repertoár obsahoval velké hity Chucka Berryho Carol nebo Nadine i další klasické rock′n′rolly jako Good Golly Miss Molly nebo Thallahassie Lassie.

            V archivu Jana Čarvaše se zachovala nahrávka Bits And Pieces z repertoáru anglických Dave Clark Five.

            Zmínění Shakers si svou proslulost získali především cover verzí písně Beatles She Loves You. Členové skupiny pocházeli z řad studentů medicíny. Jeden z nich, sólový zpěvák, se jmenoval Michal Polák. Poutal na sebe pozornost zejména podáním písní Cliffa Richarda. Shakers uměli chytře skloubit hráčskou, vizuální i obchodní stránku své produkce. Poslední dva aspekty byly u Synkop slabší stránkou. Kluci ze Synkop stále prohlubovali kontakty se Shakers a 31. 1. 1965 si s nimi Míša Polák poprvé zazpíval.

1965: vlastní tvorba                                                                                                                                                                                  Rok 1965 znamenal zásadní změnu. Významné místo v repertoáru začali zaujímat Beach Boys a Hollies a především: ve větší míře začala vznikat vlastní tvorba. Jiří Rybář přivedl spolužáka z průmyslovky Oldu Veselého, který dodal první písničky: Modré oči, Měla bys jít. Ve stejné době se rozjela plodná spolupráce s Františkem Jemelkou, který se stal kmenovým textařem skupiny. V průběhu dalšího roku vznikla série vlastních osobitých písniček Hej pane můj, Marťan, Suita pro J. S. Bacha, Válka je vůl, Měl jsem rád tvou peněženku, Žárlivá dívka, Musím odejít.

            Zejména Marťan a Válka je vůl se staly generační výpovědí, typickou pro myšlenkové hnutí na prahu druhé poloviny 60. let:

 Potkal jsem Marťana

měl vlasy na paty

a džínsy prodřený

a nohy chlupatý

Tam u nich na Marsu

je to běžnej úkaz

A tak se podivil

že chtěj po něm průkaz

Jelikož Marťan byl

Tak do rakety sed′

A moc se rozčílil

Zčervenal a pak zbled′

A kašlal na náš svět…

Závidím Marťanům

Tu jejich polohu

Když stojím na zemi

Moc kašlat nemohu…

           Vraťme se však ještě do roku 1965, který přinesl i další zajímavosti. Vedle Shakers a Ravens  zahráli i Rocky Eagles, Mefisto a Teenagers v sobotu 26. června se na vyprodaném Brněnském stadionu PKO odehrála velká beatová akce ′Brno – Bratislava v big beatu′. Synkopy 61 společně s Beatmen s Dežem Ursinym, to byl blesk z čistého nebe. Bezkonkurenční československá odpověď na Beatles. Dva sobotní koncerty nestačily uspokojit všechny zájemce, takže akci museli zopakovat i  v neděli.

            Rok 1965 přinesl Synkopám i první zákaz. To když rozvášnění diváci po jednom z koncertů rozpojovali vozy noční tramvaje a ukradli průvodčímu lístky a čepici. Jeden z výtržníků byl dokonce synem zaměstnanců Dopravních podniků. Odnesla to ovšem, jako vždy, kapela.

1966: VŠ klub Gorkého

            Synkopy 61 vycouvali ze závodního klubu Dopravy a spojů a našli nový azyl ve Vysokoškolském klubu. Potkali tu tým šikovných a aktivních lidí. Začali používat dozvuk, amatérský to výrobek technika Jindry Stožického, a nové dynamické mikrofony české značky Tesla.

            Hlavní změnu však znamenal v dubnu příchod Michala Poláka ze Shakers do kmenové sestavy kapely. Jeho vysoký falzet přispěl k utvrzení orientace na americký  west coast rock neboli surfing sound (big beat s vícehlasým zpíváním typu Beach Boys a Mamas And Papas). Tento styl vyžadoval perfektně propracovanou a sladěnou vokální složku a na tom Synkopy 61 zakládaly svou osobitost na domácí scéně. O podobný sound se pak snažili pražští Cardinals a Rebels. S Polákem se kapele přiblížil i další okruh kamarádů, kteří uměli přispět radou a pomocí. Patřili mezi ně i sourozenci Pavel a Eva Romanovi, mistři světa (1962 – 65) a Evropy (1964/65) v krasobruslení.

            Jednou prý přišel Pavel Roman na zkoušku Synkop 61, chvíli poslouchal a pak řekl: „No nic, musíme koupit Ringošovi nové bubny.” Jiří „Ringoš“ Rybář dokončil zkoušku na nové bicí.

            VŠ klub udržoval i kontakty do zahraničí, a tak když přišlo pozvání na přehlídku do Polska, vyslal tam Synkopy 61. jednalo se o festival v Gliwici v květnu 1966, kde nakonec získali první cenu (kterou představoval uhelný kvádr na podstavci). Měli sice pocit, že Poláci jsou co do vybavení a hráčské zdatnosti o krok vpředu, ale zaujali patrně svým aktuálním stylovým zaměřením se souhrou vokálů. Vysloužili si další pozvání  na červenec do Gdaňska. Sand tam hráli i skladbu Musím ti říct sbohem (1966).

Pak následoval Poprask na laguně. Kdo přišel 16. 9. 1966 na premiéru do Mahenova divadla, zažil Goldoniho klasickou komedii plnou minisukní a big beatu, s vlastními písněmi Synkop 61. Tohle angažmá umožnilo kapele přístup do nahrávacího studia. Písničky z Poprasku se postupně od konce roku 1966 do konce roku 1967 nahrávaly v brněnském rozhlase. Třeba písničku Děvče napořád (1967).

                Na konci roku 1966 se na scéně objevila nová tvář: když Pavel Pokorný odešel v říjnu na vojnu, nahradil jej u kytary na dobu dvou let Pavel Váně.

1967/8: soutěže a festivaly

            V  březnu 1967 se konal v Českých Budějovicích 1. beatový a jazzový festival. Synkopy 61 se střetly ve finále s olomouckými Bluesmeny, skončili druzí, ale dostali cenu diváků.

Vyvrcholením sezóny byl bezesporu 1. československý beatový festival v prosinci v pražské Lucerně. Košatou moravskou scénu reprezentovaly vedle Synkop ještě Vulkán, Atlantis a Bluesmen.synkopy opět patřily k oceněným, společně s pražskými Rebels. Hlavní trofej si do Bratislavy odvážel Dežo Ursiny se skupinou Soulmen. Se Soulmeny pak vzápětí uspořádali spanilou jízdu po Slovensku a na oplátku vystoupení v Brně.

            Koncem roku se na podnět PKO v Brně rozjela dlouhodobá soutěž s fotbalovým názvem Brněnská beatová liga. Hrálo se každý s každým a výsledky určovalo bodování poroty i publika.

            Synkopy 61 už měly takové postavení, že když vyrazili někam na koncert, tak dalšími dvěma autobusy putovali fanoušci odění do triček s nápisy Synkopy a ′Válka je vůl′. Koly Beatové ligy tedy procházeli hladce a ve finále se střetli s Atlantisem. Atlantis – Zdeněk Kluka a Ulrychovi – tahali trumfy z rukávu v podobě Jimi Hendrixe a Cream, Synkopy se je zase snažili přebít přizvaným smyčcovým kvartetem Brněnské filharmonie.  Výsledek slavného finále skončil nerozhodně, s jediným bodem navíc ve prospěch Synkop 61.

            6.března 1968 proběhl v Českých Budějovicích druhý festival jazzu a beatové hudby (Jazz-universiáda). Synkopy 61 si tentokrát odvezli jen 3. místo , ale stejně jako před rokem hlavní diváckou cenu.

            2. československý beatfestival v prosinci 1968 ukázal, že vývoj rockové hudby pokračuje a že nastoupily nové aktuální trendy jako psychedelický rock. Synkopy již byly více v pozadí, přesto obdrželi alespoň druhou cenu v soutěži o nejúspěšnější písničku (Casanova).

Beach Boys v Brně a co dál?

            Slavní Beach Boys přijali pozvání jako hosté galaprogramu Bratislavské lyry 1969. podnikavý organizátor Miloš Bernátek uspořádal 19. června  velký koncert na Zimním stadionu. O roli předskokanů se podělili Blue Effect, nově vzniknuvší Progress Organisation a Synkopy 61, kterým se v té době přezdívalo moravští Beach Boys. Skvělý zážitek pro všechny.

            Společným koncertem s Beach Boys se pro Synkopy 61 uzavřela nejšťastnější tvůrčí etapa. Následující dekáda nepřála nejen Synkopám, ale bigbítu vůbec. A Synkopy se na prahu této nepříznivé éry rozhodli k profesionalizaci.

            První profi akcí byla federální šňůra Praha-Brno-Bratislava s pražskými Cardinals a bratislavskými Prúdy. Jenomže aby se kapela uživila, musela často hrát na tancovačkách, vyjíždět na zájezdy s Helenou Blehárovou a do rakouských barů a nočních podniků.

V roce 1970 vznikl v režii Milana Pelouška v brněnské televizi půlhodinový medailónek Synkop 61, situovaný do foyer Janáčkova divadla v Brně. Písně jsou tu provázeny baletními kreacemi.

            Po roce 1974, když se dlouholetý autorský spolupracovník Synkop 61 Oldřich Veselý stal členem kapely, nastalo ′uriášovské′ období, koketérie s hard rockem. Veselý v roce 1975 odešel do M. Efektu.

           

A vrátil se v roce 1980, aby se Synkopami (což je od roku 1981 oficiální název – bez vročení číslic) realizoval své art rockové projekty s texty Pavla Vrby: Sluneční hodiny, Křídlení a  Zrcadla. Vlajka Synkop pak vlála v různých podobách a obměnách až do 90. let minulého století a vlastně by mohla se třepetat kdykoli znovu.

 

Nahrávky:

Technicky nekvalitní amatérské záznamy ze zkoušek 1961-3 a z Výstaviště 5. 12. 1964, soukromý archiv J. Čarvaše

Snímky brněnského rozhlasu z období Poprasku na laguně

1966: Moje tajemství, Musím ti říct sbohem, Budu vzpomínat, Návštěva staré dámy

1967: Děvče napořád, Suita pro J. S. Bacha, Žárlivá dívka, Marťan, Když se tě ptám, Hej pane můj, Válka je vůl

 Diskografie:

Válka je vůl                                                                                          SP Supraphon 1968

Měl jsem rád tvou peněženku

Tichej kout/ Vítězství světla/ Suita pro J. S. Bacha                  EP Su 1968

Casanova / Bůh lenosti                                                             SP Discant 1969

Jennifer Eccles/Step Inside                                                       SP Panton, 1969

Já slyším múzy/Byl jednou jeden král,                                     SP Pa 1970

A bylo nám hej/Jen Si hrej/Venuše/Svatební,                           EP Pa 1970

Hůl, nůž a cop/Přichází den,                                                     SP Pa 1971

Malý lord/V pátek uragán vál,                                                  SP Pa 1971

Festival,                                                                                    mini LP speciál Pa 1972

Park/Robinson,                                                                          SP Pa 1973

Xantipa,                                                                                     mini LP Pa 1973

Formule 1,                                                                                  mini LP Pa 1974

Jen si hádej                                                                                  na LP Gong č.3, Pa 1976

Kolemjdoucí/Mlha,                                                                     SP Pa 1980

Sluneční hodiny,                                                                         LP Pa 1981

Křídlení,                                                                                     LP Pa 1983

Blues o výčepu/Modřinná soustava,                                          SP Pa 1985

Blues pro můj den/ Hra s pamětí,                                              SP Pa 1985

Zrcadla,                                                                                     LP Pa 1986

Loutka na setrvačník,                                                                 SP Pa 1987

Válka je vůl (The Best Of…),                                                    CD FT Records 1995

Válka je vůl (Vol. 2) Hity 1967-79,                                           CD FT Records 1996

Válka je vůl (Vol. 3) Nevydané hity a rarity,                             CD FT Records 1996 

Sp u Discantu Bůh lenosti a Casanova
 Literatura:

K. Bundálek: Goldoni v minisukních a s big-beatem, Rovnost 17.9.1966

P.Ulrych: Putování za taneční hudbou, Rovnost 31.3.1967

P.Bartík: EP deska a svízel: Synkopy 61, Melodie 1968, č.6

K.Knechtl: Každý dostal něco na schování, Aktuality Melodie 22.12.1969

J.Tůma: Surf pro Boženu Němcovou, Aktuality Melodie 20.7.1970

J. Halada: Synkopy 61 v novém pořadu, Brněnský večerník 17.3.1972

F.Skotal: Zadáno pro Synkopy 61, Brněnský večerník 10.10.1974

J.Černý: Polyfonikové  moravského beatu, Melodie 1975, č.1, s.5

J.Černý: Formule 1, Melodie 1976, č.2, s.62

J.Kravka: Jak přelstít rockera, Brněnský večerník 18.9.1981

-mis-: Synkopy po dvaceti letech, Gramorevue 1981, č.12

J.Kravka: Synkopy ′82′ aneb Kterak pohybovat velkomoravským monumentem v dimenzích menšinového žánru, Melodie 1982, č.4, s.101

Martina Zbořilová: Synkopy v zrcadlech času, Gramorevue 1986, č.4, s.9

Podle Aleše Opekara a Jiřího Donné Smýkala.

  SP u Discantu 

 

Informace:  http://progressrock.cz/ceske/Synkopy61.html

Hudební ochutnávky

Rozhovor s Janem Rybářem k 50. Výročí založení skupiny

Alba a samplery se skladbami Synkop 61: https://www.supraphonline.cz/umelec/10551-synkopy-61