The Veterans Beat
či
Veteráni
The Black Purple vznikla jako školní skupina, kterou
založili spolužáci Lubomír Lichý (baskytara a zpěv), Josef Roubal (kytara a
zpěv). Název si dali podle stejného oblečení – černé kalhoty a fialové košile.
Do sestavy přibrali klavíristu Miloše Hrocha. Jediný Hroch měl zkušenosti z působení
v jiných skupinách. Hrával dříve v průkopnické skupině Neoton
(Brilant, Batole). Takových skupin v Hradci Králové bylo povícero, ale kdo
by tušil, že právě tato se postupem doby stane tou slavnou. Na repertoáru měli
Shadows i Beatles a jiné oblíbené skupiny té doby.
The Black Purple se do roka přejmenovali na The Black Star.
Změnilo se truchu obsazení, ale v červnu roku 1965 vstupovali na krajském
festivalu STMP v Turnově. Kytarista sice nedorazil na vystoupení, protože
si popletl Turnov s Trutnovem, ale přesto kapela zahrála tak, že dostala
tři ocenění! Ocenění dostala skupina, čestné uznání dostal zpěvák Jan Černý a
pianista Miloš Hroch dostal ocenění za nejlepší instrumentální výkon celé
soutěže. Hoch to po letech okomentoval: „Protože Roubal nepřijel, musel jsem
všechna sóla za něj odehrát na piáno, tak proto si mě asi porota všimla.“
Jenže po maturitě na spousty středoškoláků čekala vojna a ta
způsobila rozpad mnoha skupin. Black Stars měli trochu štěstí v tom, že
vojáco základní služby Lubomír Lichý a Josef Roubal nastoupili k posádce
v Opatovicích nad Labem. Tam za nimi mohli dojíždět z Hradce Králové,
vzdáleného jen deset kilometrů Miloš Hroch, zpěvák Jan Brož. Hroch byl
šťastlivec vlastnící modrou knížku. Bubeník se našel ve vojenské posádce. Byl
to Ivan Horký. Nově zformovaná skupina dostala název The Veterans Beat –
Veteráni. To nebylo podle toho, že by jednotliví členové prošli několika
skupinami, ale podle knihy, kterou četl Lichý. Ke skupině patřil ještě jeden
čln a to byl textař Miroslav Doležel. Skupina si párkrát zahrála v místní
hospodě a v březnu se povdlo, že The Veterans Beat se dostal do hradeckého
studia Čs. Rozhlasu a natočili tři skladby. Zachovala se však pouze jediná a to
Kámen v okně , protože na začátku
sedmdesátých let dvě skladby soudruzi smazali. Podobně dopadla i natočná
skladba Neberte mi oči. Tato skladba prošla sice neúspěšně rozhlasovou
Houpačkou manželů Černých. Skladba se umístila na 12. Místě s 672 hlasy a
z Houpačky vypadla. Ale BYLA na Houpačce. Další skladba, Chtěl bych být králem větrů, kterou si
přinesl k Veteránům přinesl Jan Brož, z doby svého působení ve
skupině Nemluvňata, přežila v soukromém archivu.
V roce 1967 nastoupil na místo bubeníka Josef Flegr, když
nahradil do civilu odevšidšího Ivana Horkého. Flegr byl zkušený bubeník ze
zaniklé skupiny Brilant. Těžiště tvoby Veteránů bylo ve vlastní tvorbě. Několik
skladeb v angličtině vzniklo tak, že si vybrali ze dvou sborníků
amerických lidovek texty a k těm napsali novou hudbu (sic!). „Rozhodně to
bylo lepší, než smolit naší školní mizernou angličtinou něco původního,“ vzpomínal
po letech Lubomír Lichý. České texty psali Lichý, Roubal a Hroch. Skupina se
dostala i na 1.československý beatový festival do Prahy. Vystoupili 20.12.
v odpoledním bloku po dívčí skupině Honey Girl a před Framus Five .
Skupině se, bez jediné zkoušky na aparaturu Dynacord, vystoupení nepovedlo.
Začal nový rok
Od začátku roku 1969 skupina začala intenzivně vystupovat. Od
března vystupovali pravidlně každý týden. A od června devětašedesátého roku
vystupovali třikrát týdně s vlastním repertoárem. Do velkého sálu se vešlo
i 1200 posluchačů! Na začátku roku posílil skupinu zpěvák a kytarista Milan
Skřivánek a na podzim přibyla i zpěvačka Zdena Stratilová. Skupinu ocenila i
přehrávková komise, když Veteránů dala nejvyšší možné ohodnocení.
Skupina byla na
několika festiválcích a přehlídkách.
Nejdůležitějšími byly Krajský festival beatových skupin 11. – 13. dubna 1969 ve
Smiřicích. Tam skončili na druhém místě za skupinou Fantom z Pardubic. 20. června 1969 byli na 1.
východočeském beatsalonu
Jenže veleúspěšný rok skončil. V novém roce 1970 přišly na
jaře problémy. Veteráni na měsíc přestali vystupovat a nachystali nový repertoár.
Rockovější a s pozměněnou sestavou. Do podzimu byla ještě další, a to
tříměsíční přestávka, ve vystupování. A potom přišla nabídka, která se
neodmítá, ale která způsobila i konec skupiny Veteráni.
Skupina přijala nabídku k tomu, že spolupacovala a
vystupovala v muzikálu Nejkrásnější válka, jejíž scénář
napsal Vladimír Renčín. Tobyl sice vstup do opravdu profesionálního hudebního
světa, jenže to byl také odchod z big beatové scény. Hudbu napsal Jindřich
Brabec. To byl profesionál z první ligy. Ale nebyl to big beat. Navíc byl
Brabec v kladbě komunistů kvůli tomu, že napsal skladbu Píseň pro Martu,
která komunisty ale velice mnoho iritovala. Však to také zpěvačka Marta
Kubišová tvrdě odskákala. Muzikál měl premiéru 22. května 1971. Veteráni
odehráli 32 představní. Derniéra muzikálu byla 28. ledna 1972 v Hradci
Králové a 3. února téhož roku v Letohradě. Po skončení
angažmá v muzikálu Veteráni
nachystali nový rockový repertoár. Při zkouškách odešel jeden ze zakladatelů
Lubomír Lichý. Náhradníci u baskytary vydrželi, ale než došlo k prvnímu
vystoupení, oznámil Miloš Hroch, že končí. A to byl konec. Zbytek skupiny již
neměl sílu začínat znovu. A zabali to.
Veteráni byli na začátku roku 1972 nejstarší skupinou v Hradci
Králové. Byli to pardové, pamatující počátky bigbeatu v Čechách. Byli to
průkopníci a byli to skutečně Veteráni. Jejich historie se uzavřela. A jen díky
úsilí Pavla Sondy si na skupinu i
s několika nahrávkami vzpomeneme.
Podle Pavla Sondy
upravil Prax58
Žádné komentáře:
Okomentovat