Torzo

 Torzo

                V Hranicích na Moravě vznikla okolo roku 1973 skupina Torzo. Hranická legenda vzešla ze zbytků hranické skupiny Dinosaurus. Ve skupině se sešly už vyhranění  a zralí rockeři z Hranic, Přerova, Nového Jičína i Valašského Meziříčí. Skupina Torzo nehrála žádné zábavové sračky, jak připomněl rockový pamětník Erwin Hruska. Na repertoáru byly například skladby anglických Jethro Tull! Ve skupině hráli: Miroslav Válek – zpěv, flétna, harmonika, Vašek „Tělo“ Vlasák – baskytara, Tomáš Pátek – bicí a Jan „Janec“Mirga – kytara. Mirga dojížděl z Přerova a Pátek byl z Lipníka. Skupina velmi vyhrávala hardrockový repertoár od Přerova přes Valašské Meziříčí po Hranice a Nový Jičín.

            První změna přišla s odchodem Václava Vlasáka v roce 1976 na vojnu. Druhá změna byla fatální – skupina dostala zákaz hraní. Již to v tomto sborníku bylo napsáno mnohokrát: zasáhla komunistická moc místních soudruhů tajemníků a soudruhů snaživců.

            Skupina se přejmenoval krycím názvem Ornament a nabírá posily. Jsou to Jaroslav Bartoň, který před tím hrál ve valmezké skupině Extremum osculum. A druhou posilou byl novojičiňák Luboš Nohavica, hráč na klávesy. V krátké době jej nahradil Jiří Janovský opět z Nového Jičína. Nohavica i Janovský hrávali ve skupině Medůza. Baskytaristu Vlasáka nahradil bratr bubeníka Alois Pátek. Později na post baskytaristy nastoupil Zdeněk Jandík z Valašského Meziříčí a skupiny Extremum osculum. Později přišel na post bubeníka bratr kytaristy Mirgy Šándor. A tak byli ve skupině dva cikáni. U rockerů šel rasismus stranou. Tam platí jedno: hraješ a myslíš rockově tak, jako my? Tak hraješ s námi. Ornament vyhrával dál po zábavách, tancovačkách i soutěžích.  Jenže i Ornament skončil po dvou letech. Soudruzi dělali tolik obstrukcí, že se skupina rozpadla někdy kolem roku 1982. Jednotliví členové odešli hrát do jiných skupin. A nesli dál u svých jmen poznámku, že hráli ve skupinách Torzo a Ornament.

            Zatím se neobjevil žádný hudební záznam. A skupiny tak žijí již je ven vzpomínkách pamětníků.

Podle Erwina Hrusky Prax⁵⁷