Věra Špinarová

František Horáček: Časovaná bomba Věra Špinarová (Melodie 1972, č. 9)

 

Věra Špinarová

„Malá divoká šelma, za to ale s velkým hlasem. A byl tak  velký i v roce 2013!“

                Tato zpěvačka si užila všechno. Radost z úspěchu i zpívání za stovku po barech a hospodách rodné Ostravy. Přežila vše . . . 

Věře Špinarové se vždy říkalo Věrka. Snad proto, že je malá vzrůstem. Narodila se před Vánocemi v roce 1951, tedy v polovině minulého století. Od dětství se učila hrát na housle. Tato hudebně velmi nadaná holčička si ve svých čtrnácti letech poprvé zazpívala s velkým orchestrem na akademii ostravských škol. Nějakou dobu se zúčastňovala různých soutěží a přehlídek až zvítězila v krajském kole soutěže Májový křišťál v roce 1966. V celostátním kole pak obsadila pátou příčku. Jako patnáctiletá slečna nazpívala v ostravském studiu Československého rozhlasu svou vlastní skladbu Já před tebou klečím. Dál pak spolupracovala Ostravským rozhlasovým orchestrem (ORO)…..To je oficiální začátek její kariéry.

            Ovšem tato divoška s více než dvouoktávovým rozsahem zpívala náročný rhythm & bluesový, rockový a bluesový repertoár s amatérskou kapelou po odpoledních čajích v Ostravě a jejím širokém okolí. Snad již byla skupina The Royal Beat. V roce 1966 ji do svých řad přetáhla profesionální skupina The Flamingo. Dlouhou dobu s nimi zpívala rhythm & bluesový a soulový repertoár. Ale někdy kolem roku 1968 jí přestalo profesionální Flamingo vyhovovat. Tehdy ukončila základní školu a začala chodit do učení a se radši vrátila k amatérskému Royal Beatu.

            V dubnu 1969 přešla zpívat do další ostravské skupiny The Majestic. Ten byl sice také amatérský a

zkoušel dvakrát týdně, ale Věře to vyhovovalo. Velmi zhusta vystupovala s Majesticem v okolním městech kolem Ostravy.

            Jak zpívala Věra s Majesticem je slyšet v kapitole o skupině Majestic. Tady je kousek textu písničky Bílej velbloud. (Ještě dnes mi běhá po těle mráz, když si skladbu pustím. Když jsem ji slyšel poprvé v sále hotelu Piast v Českém Těšíně – byl jsem i s přáteli zcela ohromen, či snad lépe řečeno ochromen  .)

Bílej velbloud

Nevíte vůbec páni,

jaký mám pořád trápení.

Jak strašný má holka soužení.

Ty dlouhý dni nikdo nezmění.

 

Když na zápraží marně stávám.

Obchází mne samota zlá.

Poslední z nadějí stín zaklíná.

A zuby ze tmy na mne už cení.

 

Jak bílej velbloud k nohám usedá

A mý dveře nikdo víc nikdy nehledá.

 

Jak bílej velbloud k nohám usedá

A mý dveře nikdo víc nikdy nehledá!

 

Hejčkám v sobě přání

něčí kroky, že zas uslyším.

Zbloudilej chlap, kéžby zas’ kliku zmáčk’,

vodved mě z toho vězení.

 

Měsíc bejvá mým hostem,

v noci kdy se vdám.

Proč jen zrovna já mám bídně tak žít?

Proč se já už nedočkám?

Měsíc to neví.

Páni, samota, chleba je můj.

Přála bych vám ho jíst.

Má chuť medu a je v něm jed.

Neračte si to, nedej bože ,splést

 

Páni, samota, holku usouží.

A jednou  ji i strhne z ní

Snad nám navždy doslouží.

Samotu já znám………

   

        28. června se dostal Majestic do studia Československého rozhlasu v Ostravě a pro brněnský Panton natočil svůj první singl. Obě skladby zpívala Věra a složení Majesticu bylo: Radomír Schejbal – tenorsaxofon a flétna, Milan Holáň, piano a varhany, Jaroslav Trunkát – baskytara, Petr Velhuda – trumpeta, Vlastimil Kučaj – kytara a Ludvík Kovář – bicí. Skupina na singl nahrála skladby I Sing My Song a Son Of A Preacher Man. O rok později se Věra s Majesticem dostala do studia podruhé a natočila skladby Music Box, což byla převzatá skladba Surround Yourself With Sorrow, a skladba J. Slavotínka a Z. Malého Podnájem pro dva. A v roce 1971 byla s Majesticem ve studiu naposled. Natočila skladbu Ranní déšť.

            To už ale šéfoval Majesticu Ivo Pavlík a ten tlačil skupinu do komerce. Je pravdou, že Pavlík, jako protřelý manažer i muzikant dobře věděl, co se v republice po roce 1968 děje a že tady nikomu rhythm & bluesová a soulová pšenka s anglickými texty nepokvete. A tak Majestic, přejmenovaný na „Skupina Ivo Pavlíka“ velmi často vyjížděl na šňůry do zahraničí a tam v tanečních klubech určitě nemohli hrát nějaké progresivní aranžmá a drsné rhythm & bluesové skladby. Komercionalizace se projevila v repertoáru, který pak skupina předváděla na občasných koncertech doma..

            Ještě v roce 1970 a 1971 byla Věra Špinarová velice chválena kritikou. Oceňována byla hodně její barva hlasu, výběr repertoáru a hlavně provedení skladeb, které zpívala rozhodně syrověji a drsněji než její ostravská kolegyně z Flaminga Marie Rottrová.

            V březnu 1972 natáčela Špinarová v pražském studiu v Karlíně svou první LP. Výběr skladeb byl chybný – spolupracovníci Věře doporučili široký repertoárový záběr, „…aby oslovila co nejvíce posluchačů“, a to byla chyba již tehdy. Roztříštěnost repertoáru se staly pro Špinarovou pohromou. Vždy se o ní v následujících letech mluvilo s tím, že „zpěvačka je to fantastická, ale výběrem repertoáru toho hodně pokazí.“

            První LP Věry  se jmenovala Andromeda. Byl to průšvih. Naprosto bezkoncepčně bylo toto album poskládáno ze skladeb autorů, sice zvučných jmen, ale ke zpěvačce soulového charakteru, ne mnoho se hodících. Skladby byla od Petra Hanniga či Petra Jandy až po špičkového Drahoslava Volejníčka, který Věru osobně z Ostravy znal, či Jana Wericha. Ten ji ani znát nemohl a jeho text k Summertime George Gerschwina byl pro jinou zpěvačku.

            V jejím repertoáru byl původní hudební materiál vytlačen naprostou komercí. Za poslech by určitě stály teď po letech primitivní popěvky skupiny Middle Of The Road Chirpy Chirpy Cheep Cheep a Soley, Soley a to jako příklady toho, jak tak nadaná zpěvačka může klesnout.

            Nesourodostí a celkovou dramaturgickou bezradností se vyznačovala obě první alba.

            Věře se ale povedlo docela se z marastu komerce dostat.

            Od 28. června do 14. července 1978 točila Věra se skupinou svého muže Ivem Pavlíkem ve Studiu v Dejvicích. Vzešlo z toho album s názvem Věra Špinarová 3. Kromě domovských hudebníků byli ve studiu i trumpetisté Laco Deczi a Jiří Hlava. Z dalších špičkových jazzmanů tam byli i Jan Čapoun, Ladislav Pikart, Miroslav Koželuh, Svatopluk Košvanec a perkusista Jiří Tomek.

            Z rockerů byli ve studiu Alexander Goldscheider. Ten si zahrál dvakrát na synthezátor. Olda Veselý na synthezátor doprovodil čtyřikrát. Na elektrické piano si zahrál ve své vlastní skladbě Čekám tě dál v zóně příletů Lešek Semelka.

            Album otevírá skladba Adonise Civopulose Miluji vstávání. Semelkovu skladbu otextoval Vladimír Čort. Další skladbu Odveta napsali Leo Skuplík a Martin Przebinda. Na třetím místě je skladba Toma Jonese Loving Arms. Čort otextoval skladbu jako Zpátky lásce v náručí. Ivo Pavlík dodal skladbu  Trochu něhy a s textařem Miroslavem Černým i následující skladbu Už se stmívá. Vysoce ceněna byla i skladba závěrečná – Hadrová panna. Tu napsal Alexander Goldscheider a otextoval Pavel Vrba. Na desce byla i skladba Hey Joe, kterou proslavil Jimi Hendrix. Zde projevila velikou citlivost Věra i kytarista Civopulos. Skladba byla udělána s láskou. Text napsal Ladislav Křístek. Jenom se malinko všichni „trošku moc sekli“, když napsali, že Hey Joe napsal Jimi Hendrix. Napsal ji Billy Roberts. Pro pořádek. Celkově byla ale deska chválena a kritikou byla velmi vyzdvihována.

            Tento opus znova Věru Špinarovou posunul zpět mezi dámské zpěvácké jedničky. Věra se vrátila k rockovému zpěváckému výrazu a jen jí to prospělo. Se skupinou jezdila po republice a koncertovala. Patřila i mezi ty, které se sporadicky dostali do televize.

            Začátkem osmdesátých let vydala album, na kterém se podíleli jen její spolupracovníci z domovské kapely Ivo Pavlíka. Byli to především Adonis Civopulos a Ivo Pavlík. Další skladby dodali i Leo Skuplík a Karel Kolásek. LP Meteor Lásky točila Věra se skupinou v ostravském studiu Československého rozhlasu v od dubna do června roku 1981. Celou desku natočila skupina v obsazení: Ivo Pavlík – klávesy, Adonis Civopulos – kytary, Karel Kolásek – baskytara, Leo Skuplík – saxofon a Jiří Bořuta – bicí. Špinarová i Pavlík se vyhnuli spolupráci s orchestrem Václava Zahradníka. Úvodní písničku Holubí pírko si otextovala sama a další texty dodali pánové Čort, Papežík, Machek a jednu i Eduard Krečmar a Jiří Zmožek. Do dnešních dnů se z alba hraje a zpěvačka také ještě zpívá především Bílou Jawu 250 a Meteor lásky. Album vyšlo i v anglické verzi. Jan Rejžek, známý to šťoural a nekompromisní kritik, album i Věru pochválil slovy: „…znovunalezenou výrazovou šíři, rockovou šťavnatost, zlobnou expresi, ale také šansoniérskou uměřenost, zasnění.“

 

           V roce 1983 dělá Špinarová rozhodující krok ve své kariéře i životě. Rozchází se manželem Ivo Pavlíkem a odchází i z jeho skupiny. Zakládá svou vlastní skupinu Speciál. Ve skupině je Adonis Civopulos (kytara), Pavel Králíček (klávesy), Karel Kolásek (baskytara) a Jiří Bořuta (bicí). Na začátku prosince osmdesátého třetího roku v pražském studiu Supraphonu Mozarteum natočili singl s písničkami A co dál?, ke které psal text jeden z nejvýznamnějších textařů – Jaromír Nohavica.Na druhé straně byla skladba Každá se jednou vdá. Tady dělal text Vladimír Čort. Písničky napsali Leo Skuplík a Adonis Civopulos. Se skupinou a s Věrou zpíval a hrál také na harmoniku Petr Němec. To je také legenda ostravské rockové scény. V roce 1985 vyšly Speciálu dva singly, kde Petr s Věrou zpívá a na druhém hrál na harmoniku. Sám potom natočil singl s písničkami Samuraj a Prohraná noc.

            Jenže se stalo to, co se stalo již jednou – Špinarová se odklonila od rocku a přešla do středního proudu pop music. Sice zpívala původní repertoár, ale k rocku měla daleko.

            A tak nenápadně prožila Věra Špinarová celá osmdesátá léta. V roce 1987 natočila Věra své poslední album se Speciálem. Obsazení bylo stejné, jako na předcházejících albech a singlech.

            Přes všechny průšvihy a chybná rozhodnutí ale Věra Špinarová patří mezi hvězdy našeho rockového nebe, neboť když spustí nyní (v roce 2008,  za doprovodu skupiny svého syna Petra) některou ze svých písní (Keep On Running), běhá mráz po zádech mnoha posluchačům starším i těm nejmladším. Připomenu jen historku o tom, jak ji zkoušel Karel Šíp ve svém pořadu, zda Věra opravdu zpívá na koncertech skladbu Jednoho dne se vrátím naživo. A Věra odpověděla, že ano – ale o půl tónu níž!!!!!!

Věra Špinarová nám odešla 26. března 2017 v Praze.

 Diskografie:  https://www.discogs.com/artist/1370842-V%C4%9Bra-%C5%A0pinarov%C3%A1?noanv=1

Literatura: 

Jiří Černý: Andromeda (Melodie 1973, č. 3)

J. Rejžek: Rockový tep mateřského srdce Věry Špinarové (Melodie 1977, č.1)

Leo Jehne: Životopis (Melodie 1977, č.4)

L. Jehne: Věra Špinarová 3 (Melodie 1980, č.7)

F. Horáček: Věra Špinarová – sen, který se odmítá zdát (Melodie 1981, č.5)

J. Rejžek: Meteor lásky (Melodie 1982, č.9)

M. Sehnal: Stíny a výslunní Věry Špinarové (Melodie 1985, č.2)

J. Tůma: Barva ostravského soulu ( Rythm & blues, 1985)

P. Veselý: Zpívat srdcem i duší (Gramorevue 1985, č.12)

J. Koula: Věra Špinarová + Speciál 7 (Melodie 1987, č.5)

Podle Antonína Matznera zpracoval Prax53

Hudební ochutnávky se Špinarkou

Nahrávky Věry Špinarové najdete na www.supraphonline.cz