ZIKKURAT
(1978 – 82)
Někdy na podzim roku 1977 se
seznámili dva studenti Střední průmyslové školy filmové v Čimelicích - kytarista
a zpěvák Jiří Křivka a hráč na bicí Tomáš Havrda. Havrda v té době tloukl
škopky ve skupině Exploze, ve které jako na potvoru hrál sólovku jeho kamarád
Vilém Čok. Výše jmenované trio – Křivka na kytaru, Havrda na bubny, Čok na „tlusté
dráty“ – si zkusmo zajamovalo v sále jedné tělocvičny a s výsledkem
bylo nadmíru spokojeno. Nicméně ve stejné době založili Křivka s Havrdou
školní bigbít, kapelu Bojler 77, jež se prezentovala snad jediným koncertem v prosinci
1977, na kterém se předvedla s poněkud nesourodým materiálem sahajícím od
klasického rock´n´rollu až k převzaté písni od PPU. Tato nesourodost pak
bude provázet tvorbu jejich budoucí hlavní kapely po celou dobu její existence.
Původní trio Křivka-Havrda-Čok
neustále zkoušelo, přičemž v lednu 1978 k sobě přibralo i staršího
spolužáka, klávesistu a kytaristu Luďka Vejvodu. Tehdy se také zrodil název
skupiny – Zikkurat, jenž údajně navrhl Křivka. Toto první období je obecně
považováno za jakési tříbení názorů, zkoušení té stylové větvě rocku, která by
souboru nejvíce seděla. Není tedy divu, že repertoár tvořil absolutní všehochuť
– od hard rocků Nazareth, Deep Purple a Kiss, přes nové umělce Stranglers a
Plastic Bertrand, až po jazzrockové improvizace, v nichž se ovšem kapela
obešla bez Vejvody. Později začalo být jasné, že se Zikkurat dostal do poněkud
zapeklité situace – v jeho hudbě stále více převládal vliv dvou podstatně
odlišných a skoro až protikladných stylů – jazz rocku a zcela nového rockového
žánru, punku. Také se ukázalo, že i spolupráce s Vejvodou se bude postupně
minimalizovat, jeho přínos pro zbylé trio byl marginální. V prosinci 1978
došlo na vánoční zábavě ve známé čimelické hospodě Na Hvížďalce k vizuální
punkové premiéře – při koncertu Zikkuratu Čok šokoval přítomné diváky (hlavně
dívky) tím, že si sichrhajckou propíchl tvář a hřebíkem ruku.
Celý první půlrok 1979 byl poznamenán výkyvy – Zikkurat se prostě
pohyboval po hudební sinusoidě. Občasné nahrávání po bytech, snad jen dva
odehrané koncerty, konečně také získání papírů opravňujících k vystupování,
občasná spolupráce se saxofonistou a klávesistou Otou Balážem. K tomuto
období snad jen malou poznámku – v květnu ´79 na vystoupení v parku v Prčicích
Zikkurat poprvé veřejně vypálil do lidí převzaté punkové skladby od Sex
Pistols, Ramones, Jam a Stranglers. Nicméně kapela se octla v celkem
solidní schizofrenní situaci, protože nikdo najednou nevěděl jak dál. Na jedné
straně touha po experimentování a hledání nových hudebních nebo zvukových
struktur a na druhé straně „volume doprava“ a mastit co nejdivočejší punk.
Stejný obdiv k Mahavishnu Orchestra, k F. Zappovi nebo k Pink
Floyd, ale zároveň také k Sex Pistols a Stranglers. Snad právě možná onen
výraz „nejdivočejší“ je to magické slovo, kterým by se daly spojit oba
protikladné hudební proudy ve skupině. Ať už totiž hráli Zikkurat to či ono,
vždy to bylo s maximální dávkou divokosti a energie.
V říjnu silně ochladly i vztahy v kapele, která se v té době
nacházela prakticky před rozpadem – Čoka už nebavilo stále jen zkoušet, chtěl
vystupovat veřejně. Nakonec rozhodly dvě důležité okolnosti. L. Vejvoda odešel
na vojnu a byl tedy vyřazen ze hry (po vojně se objevil ve skupině Ineptus). O
něco později se díky známostem vedoucího OPSO Pavla Klikara se členy Jazzové
sekce, Křivkovi nakonec podařilo po několika jednáních protlačit Zikkurat na 9.
Pražské jazzové dny, které se konaly v listopadu 1979.
A trojici mladíků ze Zikkuratu se
ono vystoupení na pražské Folimance podařilo na sto procent. Byl to dokonalý
triumf. Protože měli díky skluzu na vystoupení jenom asi dvacet minut,
vykašlali se na dlouhé jazz-rockové improvizace a spustili nacvičené punkárny
od Sex Pistols a Damned (v té době měli zatím jednu vlastní skladbu hranou v tomto
stylu, „Disco 2000“). Po koncertě byli „Zubem“ Vlčkem označeni za zlatý hřeb
večera a vidělo je také velké množství lidí. A možná tento moment rozhodl, že
Zikkurat získal v širokém povědomí nálepku punkové kapely, přestože, jak
už víme, z té samé doby existuje minimálně stejný počet nahrávek jeho
experimentálních improvizací, přiřaďujících ho spíše do škatulky čs. Alternativní
scény. Nicméně mládí členů a dravost onoho dnes už legendárního vystoupení
rozhodly, že obecné mínění soubor pasovalo na jakési průkopníky punku u nás.
Jiří Křivka říká v seriálu Bigbít: „Byli jsme plni energie a neměli pro ni
uplatnění. Vzali jsme tu muziku (punk) jako ventil všech tlaků, ať už tvůrčích,
tak i duševních, protože to byl přesně ten styl, který na energii stál. Punk
přišel s tím, že smetl veškerá hudební pravidla.“
Folimanka skupině dopomohla k nabídkám
na další vystoupení. Od prosince 1979 přibližně do poloviny roku 1981 nastává
pro kapelu „zlaté období“ – téměř všechno, na co Zikkurati sáhli, se jim
povedlo. Jmenujme tedy snad jen vystoupení U Zábranských, v Lucerně,
Ořechovce nebo hustý punkový nářez na vesnické diskotéce v Kaznějově
(duben 1980), kde vytočili publikum do té míry, že na ně chtěli pořadatelé
zavolat esenbáky. Dále Rokoska, kde si s nimi také poprvé zahrál kytarista
Milan Purnoch, a kterýžto koncert natáčel tehdy mladý student FAMU Petr
Nikolajev do svého filmíku „Praha kaput regni“. A co vůbec nejtvrdší a
nejstylovější vystoupení v celé historii kapely ve Veselí nad Moravou nebo
legendární pódiový rambajz U Zábranských, kde se vedle hostujících Petra Dikana
(ks) a Jardy Zajpta (g) na jevišti také objevila sbíječka, došlo k rozbití
dvou kytar a celý sál byl zaneřáděný od třísek a úlomků? Nelze nezmínit také
vystoupení v Trutnově – Na Bojišti a také to v Roudnickém lesním
divadle (březen 1981), kde si s nimi poprvé a také naposledy zajamoval
saxofonista Mikoláš Chadima. Nebo to v pražské hospodě Na krásné vyhlídce,
na němž se v roli hlavní kapely objevili jacísi Mrňous Singers, kteří za
rok a půl dobyli Prahu pod názvem Jasná Páka. A nezapomeňme také na koncert v Teplicích
se stejně mladou ale dosud neznámou punk partou F.P.B., na punk parník (květen 1981), kde s nimi
hrála ještě Garáž, a kde se v publiku objevil větřící vlčák Michael Kocáb
z Pražského výběru, či na vystoupení v Týnci nad Labem, od něhož je
dosavadní příležitostný host M. Purnoch počítán jako stálý člen kapely.
Co se týče
vlastní tvorby, hudbu psal nejvíce J. Křivka, texty ve větší míře V. Čok, ale
spousta materiálu vznikla samovolně při kolektivních improvizacích. Z nejznámějších
skladeb je možno jmenovat punkové zběsilosti jako „Zkaženej Zub“, „Volejujem“, „Filosof“,
novovlnné dupárny „Disco 2000“ romantickou sambu „Na Václavskym václaváku“ (v podání
Pražského výběru ovšem značně změnila kabát) nebo dlouhé psychedelické nářezy
jako „Autobus“, „WC čistící sůl“ či totálně překopané Stranglers v písni „Krysař“.
V knize Excentrici v přízemí píše o Zikkuratu hudební publicista Aleš
Opekar: „Vedle experimentování s elektronikou a nezvyklými způsoby
používání nástrojů (hra na kytaru nářadím) a vedle využívání nehudebních zdrojů
zvuku (polystyrénové bloky, hadice) se na excentričnosti koncertů podílely i
další složky a dramatické prostředky: nezvyklé textové nápady (včetně
zhudebnění návodu k použití výrobku n.p. Severochema Liberec WC-čistící
sůl), provokující kostýmy, speciální osvětlení. Na pódiu bylo někdy až sedm
lidí, kteří díky živelnému improvizačnímu přístupu sami přesně nevěděli jakého
charakteru bude výsledný efekt.“
Zikkurat se odlišoval od všech
tehdejších (a vlastně i pozdějších) punkových kapel ještě jednou důležitou věcí
– všichni jeho členové dokázali velmi schopně ovládat svoje nástroje. To se
také podepsalo na jeho rozchodu, neboť bylo stále více jasné, že lanaři od
profi-souborů nenechají tak kvalitní instrumentální jednotku ležet ladem.
Na jednom z koncertů (zmiňovaný
parník v r. 1981) se v publiku objevil i Michael Kocáb a když mu o
pár měsíců později utekl basista Ondřej Soukup ke Gottovi, už věděl, kdo bude
jeho náhradou. Vilému Čokovi se zprvu do Pražského výběru nechtělo („Moc jsem
je neznal a když jsem byl na jejich koncertě, tak se mi to ani moc nelíbilo,“
říká v seriálu Bigbít), nicméně jeho váhání mezi nejistou budoucností ve
skvělé, ale amatérské skupině, a jak se zdálo, podstatně jistější (haha) pro-fi
dráhou v kapele s hvězdami Kocábem a Pavlíčkem, se promítalo stále
častěji i do celkové atmosféry v samotném Zikkuratu. Nakonec rozhodlo
vystoupení v Novém Městě n. M. – Vrchovinách (červenec 1981), které
ukončil společný zátah tajných a příslušníků SNB. Vystresovaného Čoka už
nemohlo nic přesvědčit a tak onoho léta začal hrát s Pražským výběrem. Jeho odchod těžce nesl hlavně
Jiří Křivka, neboť mu bylo jasné, že bez Čoka už Zikkurat nejenže nikdy nebude
onou skvěle šlapající kapelou, ale že se také ztratí onen nedefinovatelný „duch
kamarádství“, který mimo jiné tuhle partu stmeloval.
Křivka toho podzimu ´81 nejprve
celkem neúspěšně experimentoval s kytaristou Omnibusu Jaroslavem Zajptem v duu Zakkurat,
posléze se snažil znovu obnovit Zikkurat v jiné sestavě (J. Křivka – lg,
voc, T. Havrda – ds, voc, O. Baláž – ks, sax, voc, J. Zajpt – g, Ivan Benda –
bg), ale už bylo znát, že chybí vůle i energie všech zúčastněných. Skupina se
pak sešla už jen jednou v původní sestavě na svém posledním koncertě na
Strahovských kolejích v březnu 1982. To už byl ale Čok pevně zaklesnut do
koles Pražského výběru, Havrda studoval teplickou konzervatoř a Křivka působil
jako sólový kytarista v novovlnném punk´n´rollu Letadlo.
Takže na závěr ještě jednou Aleš
Opekar v knize Excentrici v přízemí: „Zikkurat dokázal spojit podněty
na ulici se vrátivšího punk rocku se složitějšími hudebními postupy a aranžemi.
To, co ve své době působilo jako roztříštěnost nebo nedotažená hudební revolta,
se z dnešního pohledu jeví jako svého druhu vývojový mezník.“
Dodnes panuje
názor, že od dob Zikkuratů nikdo nedokázal punkový repertoár zahrát s takovou
energií, razancí a vervou, jako to uměli oni.
Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie + němý 8mm film z koncertu
Zikkurat pro účastníky pochodu Praha-Prčice z r. 1979
němý 8mm film z 9. PJD
– koncert Zikkuratu ve Folimance, 1979
němý 8mm film z koncertu
Zikkuratu ve Veselí n. Moravě, 1980
ukázka z vystoupení
Zikkuratu ve filmu P. Nikolajeva „Praha kaput regni“ (1980)
Audio:
Zikkurat: „Zikkurat 1979-82“ (2LP, 1991), kompilace nahrávek z výše
zmíněných let
Zikkurat: „Nahrávky z let
1979-81“
Zikkurat: „Live na festivalu
ve Veselí n. Moravě“ (1981)
„Czech! Till Now“ kompilace, (1986)
(Zikkurat píseň „Zkaženej Zub“)
„Bohemia Punk, Vol. 1“
kompilace (1986-7) (Zikkurat 2 písně)
„Hrubý punkový hláska“ (1987,
sampler čs. Alternativních a punkových kapel, Ukrutnost)
Pozn.: vlastníkem většiny
nahrávek skupiny je Jiří Křivka.
V seriálu BIGBÍT:
písně „Disco 2000“ (1979)
„Anarchy In The U.K.“ (1980)
„E.M.I.“ (1980)
„WC čistící sůl“ (1980)
„Krysař“ (1980)
„Zkaženej Zub“ (1981)
Diskografie: https://www.discogs.com/artist/970452-Zikkurat
Hudební ochutnávka
© by
Petr Hraboš Hrabalík