Miroslav "Meky" Žbirka

 Miroslav Meky Žbirka.

Blátom chodím, listie padá.

Cestu k ľuďom márne hladám

Listie šuští, smútkom k zemi padá

Som sám

Smútok žerie mi tvár.

Som sám, člověk opustený.

(SMÚTOK)

 První etapa

            Miroslav Žbirka začínal svou profesionální dráhu v roce 1972 ve skupině Modus. To mu bylo dvacet let. Narodil se 21. října 1952 v Bratislavě. Meki měl slovenského otce a maminku Angličanku. Do dnešních dnů je velikým milovníkem a obdivovatelem The Beatles. Po rozdělení Československa žije v Praze a koncertuje v České i Slovenské republice.

            V roce 1967 se  poprvé širokému publiku zviditelnil ve skupině Modus, kde byl zpěvákem a kytaristou. Modus tehdy tvořili: Miroslav Žbirka – zpěv a kytara, Ján Baláž – kytara a zpěv, Tomáš Berka – klávesy, Eugen Kratochvíla – piano, saxofon, Gabo Wertlen – basová kytara a Lubomír Stankovský – bicí.

            Po tomto prvním období zůstaly zachovány snad jen dvě rozhlasové nahrávky  z bratislavského rozhlasu i když toho určitě natočili více. Jsou to písničky Smútok a Suzi. Smútok byl o mnoho let později vydán na sampleru Beatová horúčka. Také se povedlo vydat pro firmu Opus singl s písničkami Cesta so psom a Nevolaj viac. To bylo v roce ´73. V tomtéž roce udělal Meki to, co spousta jiných československých hudebníků – odjel hrát do západoevropských dancingů. Byl to, jak už jsem také několikrát řekl, útěk před komunistickou buzerací a husákovskou normalizací. V roce 1973 odešel společně Vlado Kaššayom do orchestru V. Hronca a celou sezónu hráli „na západě“. Meki si za sezónu vydělal na to, aby mohl další rok přerušit aktivní činnost hudebníka a věnovat se jen studiu zpěvu u hlasového pedagoga Františka Tugendlieba. To je další samostatná kapitola v dějinách big beatu. A to zvláště slovenského. Jeho žáky byla celá řada později slavných slovenských zpěváků. Po roce nastoupil Miro do Orchestru Gustava Offermanna. Krom toho, že hráli v bratislavských tančírnách a jezdili koncertovat po Slovensku natočili LP Sunny Day. Žbirka napsal anglické texty pro všechny skladby a jednu složil celou. Hudbu skládal Milan Talaj a Ali Brezovský. As I Look Into Your Eyes byla první skladba Mekiho vyrytá v černém vinylu.

Druhá etapa

V roce 1976 Meki od Offermanna odešel a s Jánom Lehotským obnovil skupinu Modus. Její složení bylo:

Ján Lehotský – zpěv, klávesy, Miroslav Žbirka – zpěv, kytary, Laco Lučenič – basová kytara, kytara, akustická kytara, Viliam Podjecký – kytara, Miroslav Jevčák – bicí, později Cyril Zeleňák.

             S Modusem natočil první dvě LP. Ale  roce 1980 vychází deska Doktor sen. A to byl jeho první autorský opus. Žbirka napsal všechnu hudbu a texty napsal Kamil Peteraj. V tomtéž  roce si zapíval jednu písničku Jána Lehotského na albu Balíček snov – Stratený sen. Zbytek písniček nazpívali Lehotský a Gombitová. Spolupracoval s Lehotským a Modusem dále, jenže již také dělal své projekty. Na Slovensku se velice viditelně projevovalo to, co v Čechách a na Moravě, tak viditelné nebylo. Ačkoliv to tam existovalo také – muzikanti se mezi sebou znali a nebyl problém zaskakovat a nebo přecházet z kapely do kapely naprosto plynule, aniž by to běžný posluchač postřehl a bylo to na závadu charakterů jednotlivých hudebníků.

Třetí etapa

            Na konci roku 1980 se Meki definitivně rozhodl a z Modusu odešel. Společně s Dušanom Hájkom a Laco Lučeničom pak založil skupinu Limit. Jejím založením nastala pro Mekiho nejdůležitější a nejdelší část jeho profesionální kariéry.

            Dva roky po založení skupiny vydali album Sezónné lásky. Toto album mělo obrovský úspěch u publika. Kapela jezdila nejen po Slovensku, ale i po českých zemích. Čeští posluchači nezůstali pozadu za slovenskými a to se vše projevilo v tom, že Meki Žbirka se stal v anketě časopisu Mladý svět Zlatým slavíkem. Stal se prvním slovenským vítězem, jenž získal Zlatého slavíka v kategorii rockový zpěvák! To byla tehdy bomba! V tomtéž roce získal i vítězství na Bratislavské lyře s písničkou Kamila Peteraje Atlantida.

            Limit tehdy hrál v obsazení Meki – kytara a zpěv, Laco Lučenič – kytara a baskytara, Dušan Hájek – bicí a Martin Karvaš – klávesy. Jako spousta jiných, i oni se zúčastnili soutěže Bratislavská lýra. Účastnili se skladbou Biely kvet. Zajímavé bylo to, že se písnička stala hitem roku. Skladba se ale původně měla jmenovat Čierny kvet a to se cenzorovi nelíbilo, a tak musel Kamil Peteraj písničku předělat na „optimistický“ Biely kvet.

 

Čierny kvet

Darujem ti čierny kvet

Čierny kvet

Môžu ti ho závidieť

Čierny kvet

Od šatnárky v kine Sen

Ukrutný čierny kvet

Ti na rozlúčku prinesiem

…

etc…

 a tady je poslední sloka, kterou  cenzor celou vyškrtl  a my jsme si ji mohli poslechnout až po roce 1989:

 

Čierny kvet

darujem ti čierny kvet

Čierny kvet

v celofáne prázdnych viet

Čierny kvet

dlhá ihla smútku v ňom

Ukrutný čierny kvet

ti dávam navždy s úsmevom

 

            Biely kvet a Atlantída vyšly samozřejmě hned po Bratislavské Lýre na opusáckém singlu.  Meki společně s Marikou Gombitovou na podzim téhož roku zabodoval na festivalu v rakouském Villachu. Získali tam za skladbu Love Song (to je v anglické verzi písnička V slepých uličkách) zvláštní cenu rakouského rádia Ö3.

            Úspěch stíhal úspěch a tak to šlapalo až do roku 1984, kdy se Miro rozešel s textařem Kamilem Peterajem. Potom nastal velký zlom. A ten zlom byl v tom, že se změnil styl textů, které se staly jednoduššími a přímočařejšími. Ale hlavně se ztratila Peterajova poetika.  Začalo další období. Začalo období Mekiho Žbirky.

Čtvrtá etapa

            Miroslav Žbirka měl a má obrovskou výhodu, kterou má málokdo. Jeho maminka byla Angličanka. Pamatuji se na jeho rozhovor v rozhlase, kdy vyprávěl o tom, jak trávíval prázdniny v Anglii, co tam zažíval a co později na koncertech viděl. Je to možná od věci, ale docela mě překvapilo, když vykládal o tom, jak po prázdninách v Anglii  dělal doma v Bratislavě čaj. Byl nějaký slabý, bezbarvý, bez výrazné chuti. Když to konzultoval telefonicky s dědečkem v Anglii, s hrůzou se dověděl, že na konvici čaje (což je asi 1 litr) se nedávají dvě kávové lžičky čaje, ale dvě polévkové lžičky! Meki má anglický humor a je více než silně ovlivněn Beatles. Dodnes je to slyšet a taky si rád zahraje jejich skladby.

            Na desce KO je skladba, kterou jsme my, rockoví posluchači neslyšeli roky – Let´s Make A Summer. Laco Lučenič se vyžil v tom, že skladbu svým kytarovým sólem nabídl posluchačům jiné generace k poslechu. S velikým citem a prožitkem kytarové sólo přehrál tak, jako Dežo Ursiny v Beatmenech v roce 1965. Jen trochu si pomohl technologií roku 1989, která sem i přes Železnou oponu pronikla. Bylo stejné, jako to Ursinyho. Jenže to vše zase bylo v době vlády komunistů a tak se skladba nevysílala proto, že v roce 1966 polovina Beatmen emigrovala do Rakouska.

            Meki je naprosto nepřehlédnutelný skladatel a zpěvák. Na první poslech jej identifikujete podle zvláštně francouzského nosově zabarvenému zpěvu. Jeho hudební výraz má jednoduché, ovšem velmi výrazné melodické struktury. Jsou jednoduché a spontánně nekomplikované. Jeho hudební myšlení je geniální svou jednoduchostí. A to vše platí až do dneška, do roku 2020.

            Meki Žbirka žije v Praze, ale pravidelně koncertuje na Slovensku , v Čechách a na Moravě.

Dnes večer 10. Listopadu 2021 nám Miroslav Meky Žbirka zemřel.

“Správy o mojej smrti sú PRAVDIVÉ” to by řekl Meky, kdyby žil…
🖤MIRO ŽBIRKA🖤 21.10.1952- 10.11.2021

Podle Julia Kinčeka Prax⁵³

Hudební ochutnávky