Vulkán

 Vulkán

     „Vulkán, to je sopka. To je gejzír veliké energie. To je Etna i Stromboli. … to je vždy něco nového a překvapujícího. A to byl Vulkán Aleše Sigmunda z Brna!“

Dibetra

            V září 1961 se sešli na letecké fakultě Vojenské akademie v Brně: Petr Ulrych (pozdější protagonista skupin Atlantis a Javory) a Čestmír Klos (pozdější redaktor časopisu Melodie). V průběhu následujícího roku stáli oba u zrodu divadelního souboru DIBETRA(Divadlo bez tradic). Klos dával podnik dohromady organizačně. Ulrych byl hercem a zpěvákem. K divadelnímu souboru vznikly  postupně dvě kapely. Nejprve ta nebeatová, s ¢kabaretním repertoárem¢ a později i beatová, kterou pojmenovali Youmans. Krátkou dobu působily obě kapely vedle sebe. Asi koncem roku 1963 byli Youmans přejmenováni na Vulcan neboli Vulkán.

            Další spolužák, Pavel Marjánek napsal hru, kterou DIBETRA uplatnila na vojenských soutěžích i v civilních kulturních domech: Paranautikum. Písně Petra Ulrycha s texty Pavla Marjánka Co se to se mnou děje, Osudu kolo se nedotočí nebo Louka nesly stopy tehdejšího boomu divadel malých forem, především semaforské poetiky značky S+Š. Paranautikum bylo na vojenské prostředí velmi odvážnou parodií na dobové proměny a především na kult kosmonautů. Po divadle obvykle zahrál kabaretní band s pianistou Potůčkem a na závěr večera bigbít s pianistou Hruškou. ¢Rozptýlený člověk velkého talentu¢ Ulrych účinkoval ve všech třech složkách souboru.

Petr Ulrych

            Od roku 1964 se Vulkán postupně emancipoval jako samostatná kapela. První stabilnější obsazení z roku 1965 nám představí Petra Ulrycha jako zpěváka, trochu už tady s ním zkoušela zpívat dvojhlasy  i jeho čtrnáctiletá sestra Hana  (Ulrychovi bydleli kousek od Akademie). Dalším kytaristou by spolužák Oldřich Matoušek. Pak tu hráli bratři Jiří a Miroslav Lešenarové s kytarou a baskytarou a bubeník Jaroslav Ptáček – ti již přišli odjinud a nepatřili do Akademie.

            V repertoáru převládaly vzory jako Chuck Berry nebo Beatles, ale zároveň od počátku pokračovala snaha o vlastní tvorbu s českými texty. Ulrych čerpal ze světových beatových inspirací, i když ve skrytu jeho duše dřímal vztah k vážné hudbě i k folklóru. K obojímu měli se sestrou vztah díky rodinnému zázemí. Otec Jaroslav Ulrych byl sólistou opery Janáčkova divadla v Brně .

Sound a styl

            V prosinci 1965 přišla skupina do brněnského  rozhlasového studia již jako Vulkán a nahrála skladby Petra Ulrycha Zlatá střední, Všední den a  Píseň skleněné báně s Ulrychovým textem na Matouškovu hudbu. Dvojhlas tehdy nazpíval playbackem Ulrych sám.Píseň skleněné báně vyhrála v polovině roku 1966 burzu pražského rozhlasového pořadu Houpačka a v žebříčku domácí Houpačky se umístila na 5. místě.

            V lednu a v únoru 1966 dostal Ulrychův Vulkán šanci v tehdy proslulém moravském kabaretu Večerní Brno. Ladislav Štancl je přizval do ¢satirického písničkálu¢ Kouzelná noc, kde též zpívali Helena Blehárová, Jarmila Veselá a Milan Černohouz. Swingový skladatel Štancl tu svěřil Vulkánu své dvě melodie Dynamit (text Zora Srpová) a Do větru zpívej (text Milan Sýkora) do volného zpracování, třeba vánoční, a beatovému výsledku se velmi podivil. Ještě víc se však podivil, když se Do větru zpívej umístilo na 4. příčce zmíněné Houpačky. Rychlý, odpichový beat s průblesky rock¢n¢rollu, s pravidelnými riffy nezkreslené vybrnkávané kytary a čistým dvojhlasným zpěvem zapadl do atmosféry poloviny šedesátých let s upřímnou samozřejmostí. Stejný sound, který vznikl nezávisle  na vlastní tvorbě Olympicu, Petra Nováka či bratislavských Beatmen, a přesto s nimi mé mnoho společného, vykazuje i vlastní Ulrychova Kouzelná lampa, která byla nahrána s oběma Štanclovými melodiemi v dubnu  1966 a která nejvíc vystihuje tehdejší cítění všech členů skupiny (Ulrychovci, Matoušek, Lešenarové a Ptáček).

            A jak už to tak bývá, v době rozkvětu přicházejí první rozpory, Vulkán byl známý mimo Brno z rozhlasových nahrávek, ale neměl dostatek repertoáru a koncertních aktivit pro posluchačskou základnu v místě svého působení. Vulkán ještě v roce 1966 nahrál Ulrychovu píseň  Dýchá na tebe jaro a Matouškovu skladbu Jana. Zatímco ta druhá představovala instrumentálku v duch u Shadows, ta první byla z úplně jiného soudku: sladší, jemnější nálada s velkými melodickými skoky a ¢středoproudově¢ milostným textem. Za tuto skladbu se nepostavili všichni členové skupiny. Kapela vedla spory o dalším vývoji, rozpoltila se na dvě části a Vulkán se odmlčel.

Aleš Sigmund

            Chodil do houslí, maloval a učil se od starší sestry akordy na kytaru. Na konci  padesátých let jej okouzlili průkopník orchestrální hry na elektrickou kytaru Miroslav Kefurt a brněnská skupina Elektrofonik s Otou Olšaníkem a Standou Regalem, která předváděla hudbu dixielandového typu na elektrické kytary (Alexander´s Ragtime Band). Měnil školy i spoluhráče. Hrál v duu s kamarády, na studiích na škole v Jihlavě s Vávrovou havajskou skupinou  (po vzoru Kučerovců), v Hořicích v moderním jazzu Omega 5. Od snímače na španělce dospěl  přes Jolanu až k Futuramě, ale to už měly úřady dost jeho krátkodobých pobytů na různých školách a poslaly ho od ledna 1964 do vánoc 1965 na vojnu.

            Alespoň mohl v klidu založit svou první beatovou kapelu Tandel, se kterou objížděl tancovačky a čaje kolem Dubí a Teplic. Cvičil, studoval harmonii, poslouchal Olympic, Hells Devils, Pra-Be a Beatles a začal skládat…….

Od Shakers k Vulkánu

            Po vojně se Aleš Sigmund usadil v Brně a začal se rozhlížet po bigbítu. Jako kulisák v opeře se seznámil s Ivanem Sultanovem a ten jej zavedl do oblíbené skupiny Shakers. Sláva kmenové kapely Medic Clubu však už pohasínala. Michal Polák přestoupil do Synkop 61 a kapelu táhli s kytaristou Sultanovem a bubeníkem Luďkem Smutným studenti medicíny bratři Bartoňové. Ti však chtěli řádně dostudovat a aktivit ubývalo. Nakonec zůstali Sigmund a Sultanov sami.

            Náhoda zavedla Sigmundovo oko na inzerát v Rovnosti. Petr Ulrych , jehož nahrávky už Sigmund znal z rozhlasu, hledal spoluhráče do Vulkánu. Zbyl mu jen bubeník Jaroslav Ptáček. K tomu přistoupil baskytarista Jiří „Dany“ Svoboda a nová sestava Vulkánu byla na světě.

            S Ulrychem, zpěvákem i autorem, si padli do noty. Shodli se v názoru na původní  beatovou písničku a na inspirativní vliv moravského folklóru (viz instrumentálka Jánošík, která vznikla jako úprava  lidovky Pridi Jano k nám). Vedle sólové kytary přinesl Sigmund do Vulkánu ještě ďábelský nápad využít do beatové aranže elektrifikovaný cimbál. Vyrobil si speciální paličky, podobné těm, co se používají na melodické bicí, a aby nic nenechal náhodě, dal ještě pod struny namontovat padesát snímačů.

            V autorském tandemu Sigmund/Ulrych vznikly v roce 1967 nahrávky Musím táhnout svůj vůz dál, Vracím se cestou domů  nebo  Sůl v očích. Hráli v Brně, v dalších moravských městech, v Praze, i v olomouckém DEX klubu. A v tomto stadiu došlo v květnu a červnu 1967 ke spolupráci se skupinou Bluesmen.

Sestry Elefteriadu

            V letech 1946 – 49 zuřila v Řecku občanská válka a celý Balkán byl velmi neklidou oblastí. Do Československa přišlo počátkem padesátých let mnoho řeckých emigrantů. Mezi nimi byly i sestry Martha a Tena Elefteriadu, pocházející z makedonského města Bulkes.

            To bylo tak. Mladí manželé Elefteriadu uprchli z Řecka před občanskou válkou ve 40. letech nejprve do tehdejší Jugoslávie. Zde v městě Bulkes přišly na svět Martha a Tena. V roce 1950 rodina přesídlila do Československa. O pět let později jim zemřela matka a sestry vyrůstaly až do konce základní školní docházky v různých domovech pro řecké děti, kde působily řecké i české vychovatelky. Zpívání pro ně bylo samozřejmostí a tak objížděly jednu soutěž za druhou. Otec nakonec získal místo v Brně a tak poslední internátní štací  sester byl domov v Ivančicích u Brna. Když se sestry postupně postavily na vlastní nohy, otevřel se před nimi neznámý svět svobodného nakládání s vlastním volným časem. Martha začala studovat medicínu (později přestoupila na psychologii), a díky tomu objevily zpívající sestry Medic Club.

            V té době postoupily až do finále soutěže Hledáme nové talenty.finále nakonec sice vyhrál rodilý Brňák Petr Pospíšil, ale protože sám cítil, že Martha a Tena byli lepší, začal s nimi dojednávat spolupráci. Zpívaly se skupinou Petra Pospíšila. Milovaly Everly Brothers, Sony & Cher, zkrátka dvojhlasé melodie. Chodily do Medic Clubu a obdivovaly kytaristu  Sigmunda ze Shakers.

            Pospíšil sestry pozval na vystoupení Shakers, aby zlanařil ještě Aleše Sigmunda a Ivana Sultanova, který byl pro změnu původu bulharského. Ivan Sultanov sestry Elefteriadu jednoho dne Sigmundovi představil jako zpěvačky, které ¢budou dobré do sboru¢. Od prvních tónů však bylo zřejmé, že to jsou osobité sólistky. Se Shakers už vystupovat nestihly, ale Sigmund se Sultanovem si na ně vzpomněli, když s Ulrychovci nahrávali koncem roku 1966 s Vulkánem v brněnském rozhlase Ulrychovu písničku Vánoční (rovněž zněla v rozhlasové Houpačce). Na téhle nahrávce však zůstaly sestry poněkud ¢odstrčené¢ a ani nebyly uvedeny  v křestním listu nahrávky.

            Nakonec z toho všeho vznikla dohoda Sigmunda, Sultanova a sester Elefteriadu. Bez Petra Pospíšila, nicméně s Petrem Ulrychem a jeho sestrou jako hlavními zpěváky Vulkánu. Vznikla kuriózní skupina se dvěma sourozeneckými dvojicemi, které se na scéně střídaly. Ale vystoupení tehdy nebylo mnoho.

            Tato situace samozřejmě nefungovala ke spokojenosti všech zúčastněných a nemohla trvat příliš dlouho. Repertoár byl rozpolcený a příznivci skupiny také. Petr Ulrych přišel v létě 1967 s požadavkem, aby se instrumentalisté rozhodli, koho chtějí doprovázet. Aleš Sigmund se sblížil s Marthou Elefteriadu i  ve sféře mimohudební, a tak jeho volba byla jasná. Bylo to 2:2. spor nakonec vyřešila nabídka pro Petra Ulrycha z Atlantisu Zdeňka Kluky.

Folk aneb hrátky s cimbálem

            Do skupiny Atlantis dostal lano jen Petr Ulrych, chtěl hrát tvrdší hudbu. Hana Ulrychová navázala na nedávnou spolupráci se skupinou Bluesmen a Vulkán zůstal Sigmundovi. V téhle poněkud propletené situaci se také všichni připravovali na 1. československý beat festival (1967), i když  Atlantis nakonec nevystoupil.

            Na cimbál si tu s Vulkánem zahrál profík Petr Oliva (působící například v BROLNu), který jinak se skupinou nevystupovala hostoval jen na některých nahrávkách. Vulkán měla ale jinak na festivalu smůlu, protože na jevišti byl zmatek a vedle mikrofonů z aparatury Dynacordu se tyčily i mikrofony, určené pro záznam Čs. Rozhlasu. Martha se poctivě odvazovala do rozhlasového mikrofonu a posluchači v Lucerně slyšeli jen Tenu.

            Na festival bezprostředně navázalo prosincové hostování Marthy a Teny v pražském divadle Apollo, kde měly úspěch se skladbami z repertoáru Sonny & Cher (Then He Kissed Me, Little Man, The Letter), ale hned po novém roce, 2. ledna 1968, nahrál Vulkán své první rozhlasové snímky jen se sestrami Elefteriadu: Tam chtěla bych být a Příjď. Sound té druhé je založen na zmírněném využití cimbálu, na který hrál ovšem Sigmund. Dalšími hudebníky Vulkánu v té době Jan Kukleta ze skupiny Singings, Kamil Tomeček, syn Jaromíra Tomečka, autora próz s přírodní tematikou, a Jaroslav Ptáček.

Soul

            Během roku 1968 skupina pozměnila zaměření. Z lehkého folk rocku se pozvolna repertoár přesouval do oblasti soulu. Martha s Tenou objevily Arethu Franklin a zkoušely i Tinu Turner. Koncem roku Vulkán nahrál pro rozhlas nové snímky: Dancing In The Street z repertoáru dívčí skupiny Martha & The Vandellas, Rescue Me od Fontelly Bass a původní snímky od A. Sigmunda Hrej, naslouchám, Když má srdce půst nebo instrumentálku Napoleon.

            Po srpnu 1968 utekl Ivan Sultanov do Vídně  (a pak do Austrálie) a Dany Svoboda do Německa. Sigmund postavil po určité době novou sestavu s Bedřichem Crhou na varhany,Cyrilem Kainarem na baskytaru a Karlem Antonínem z Rock Eagles na bicí. Občas povolali na výpomoc dechovou sekci – trubku, pozoun a saxofon, která účinkuje zejména na nahrávkách v rozhlase a na deskách.

            Nový repertoár se začal usazovat počátkem roku 1969 a respekt si získaly i sólové výkony Marthy ve skladbách jako River Deep, Mountain High, How Glad I Am nebo  The Soul Of The Man.

            V květnu 1969 na sebe upozornily Martha a Tena opět samostatně. Přijaly pozvání do nesoutěžní Panton show na Bratislavské lyře, kde také vystoupili Karel Kryl a nebo Luděk Nekuda. Díky tomu dostaly sestry nabídku od agentury Parkcentrum. Odjezdily asi třicet koncertů jako předskokanky Karla Černocha, ale pak se zase vrátily k Aleši Sigmundovi.

Pop

            Přesto drápky popu už v sestrách zůstaly zaseklé. Začátkem roku 1970 se nechaly přesvědčit Jiřím Maláskem, aby nacvičily slovenskou  píseň autorů Trnečky a Štrassera Všetko bolo včera na další Bratislavskou lýru, tentokrát do hlavní soutěže. Trochu si ji musely přizpůsobit vlastnímu cítění (například místo tercií zpívaly sexty a Malásek pak musel Trnečku utěšovat), a nakonec s ní málem vyhrály. Sláva to ale nebyla moc velká. Vždyť  na Lyře 1970 už nesměla zpívat Marta Kubišová a první místo Marcely Leiferové bylo, kdo ví, tak trochu předem plánované.

            Díky Lyře ale přišly zajímavé nabídky do televizních pořadů v Hamburku a Curychu. V hamburském televizním pořadu Hits A Go Go se Martha a Tena setkaly s místní vokální skupinou Les Humpries Singers, která je okouzlila svým podáním hitu Neila Diamonda Soolaimon. Český text Sulejmon pak sestrám napsal Vladimír Poštulka a společně s nimi ji nazpíval v roce 1971 jejich krajan a baskytarista Emanuel Sideridis. To už ale Aleš Sigmund mezitím pochopil, že beatová  éra končí a že se teď bude muset všechno točit kolem pěveckého dua.

Skupina Aleše Sigmunda

            Skupina Vulkán se navždy rozešla 5. června 1970. Po Bratislavské lyře (stříbrné)a po účasti sester na Děčínské kotvě skončilo jejich  bigbeatové období. Aleš Sigmund postavil ryze doprovodnou kapelu, ale změna nebyla zpočátku tak rázná. Sestavil ji z rockových muzikantů skupiny Progress Organisation: Jan Sochor – keyb, sax; Pavel Váně – g; Emanuel Sideridis – bg; Zdeněk Kluka – ds. Sochor a Kluka již nahrávali některé skladby s Vulkánem v roce 1969 a obsazení některých nahrávek z roku 1969 už bylo označováno jako ¢studiová skupina¢ (Píseň pro vás, Domino na koberci a nebo písně pro Milana Černohouze a další zpěváky).

Skupina Aleše Sigmunda doprovázela Marthu a Tenu až do roku 1975, kdy Sigmund přesídlil do Prahy a začal pracovat jako redaktor vydavatelství Panton. Kapelničení pro Marthu a Tenu se pak ujal Jan Sochor.

 

Literatura

J. Majer: 8.2.1966, večerní Brno, Kouzelná noc (Melodie 1966, č.5, s.113)

ek: Vulkán (Klub Olympik, březen 1969, s. 15)

M. Bernátek: Brněnský beatový klub (Klub Olympik, březen 1969, s.9-10)

J. Tůma: Martha, Tena & Vulkán (PME 1969, č.9, s.6)

M. Skalka: Martha a Tena (Melodie 1970, č.2, s.37)

Č. Klos: Od rána do večera s Marthou a Tenou (Melodie 1970, č.12, s.353)

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (Praha 1990, s.617, 477, 569, 570, 124)

Jiří Donné Smýkal: Bigbeat 60. let v Brně a okolí, 2019

 

Rozhlasové nahrávky

Asi 1964:                               Co se to se mnou děje, Osudu kolo se nedotočí, Louka, Šnek

Prosinec 1965:                        Zlatá střední, Všední den, Píseň skleněné báně

Březen 1966:                           Dýchá na tebe jaro, Jana

Duben 1966:                           Dynamit, Do větru zpívej, Kouzelná lampa

Prosinec 1966:                        Vánoční

1967:                       Sen, Tvé město, Pojď, půjdem spolu, Vracím se s cestou domů, Janošík /“Prijdi Jano k nám“/, Musím táhnout svůj vůz dál, Sůl v očích

1968:                       Doxa To Theo, Hořké slzy, Dancing In The street, Rescue Me, The Soul Of The Man, Tam chtěla bych být, Příjď!, Báječný den, Studenou nocí, Když má srdce půst, Hrej, naslouchám

1969:                      Napoleon, River Deep, Mountain High, Život je jen náhoda, Falešné brýle, Saturday´s Night, Přání děravé loďky, Kdo se umí smát, It´s Always Ever The Same, Back-Street-Side-Lane, Bouře, Poslední závěj

Přehled nahrávek na gramofonových deskách viz M. Baláka J. Kytnar:Československý rock na gramofonových deskách, Brno 1998, CD, MC

Martha Tena. To nejlepší z let 1969-82, Panton 1993.

Televizní snímky:

Sen, Ulrychová, z pořadu Písničky kolem nás, Čs. Televize 1968 (audio 1967)

And Then He Kissed Me, zpěv M. a T. Elefteriadu, záznam z 1. čs. Beatového festivalu, Čs. Televize 1967

Když má srdce půst, zpěv M. a T. Elefteriadu, záznam z pořadu Brněnské kolo, Čs. Televize 1970 (audio 1969)

 Hudební ochutnávky

Diskografie: https://www.discogs.com/artist/1464296-Vulk%C3%A1n

© by Aleš Opekar