Informace o doplňcích
10.1.2023 - doplnil jsem například nahrávky Vladimíra Padrůňka, Oty Petřiny,Paniky,
9.12.2022 jsem začal opět doplňovat informace do Historie československého big beatu
11. listopadu 2022 - pomalu se blíží dokončení Encyklopedie československého jazzu.
Hned po dokončení se opět začnu věnovat Historii československého big beatu.
30. října 2022
Opustil nás Braňo Hronec.
https://www.divadelni-noviny.cz/zemrel-branislav-hronec
2.9.2022 K Jiřímu Černému se opovážím dát zahraniční Houpačky
Tak jsem se vykašlal a pominul brněnské bigbeaty a dělal jsem na Encyklopedii československého jazzu. Přátelové - omlouvám se .... ale polepším se a brněnský big beat doplním. Jen dokončím Encyklopedii československého jazzu. Už jsem zase doma v Evropě, v Česku, na Moravě - doma.
3. srpna - začnu doplňovat skupiny z Brna a okolí.
Všimli jste si, že jsem doplnil článek o Miroslavě Černé - Filipové?
Napíše či ozve se někdo z pamětníků? A nebo čtou web jenom mladí hledači a milovníci hudby 60. - 70. let?
A co slovenští přátelé? Je tolik skupin rockových a jazzových, které tady v České republice neznáme a hledáááááme a hledááááme!!!!
1. srpna jsem hledal informace o Miroslavě Černé - Filipové a našel jsem foto a info o tom, kdy podepsala Chartu 77. Přidám další Houpačky s Miroslavou Černou.
6.7.2022 jsem doplnil ke skupině Synkopa OP Přerov dvě alba.
13.6. jsem doplnil všechny nahrávky Miroslava Kefurta díky Sixties Emporium
V pátek 10. června 2022 jsme byli ve Zlíně na pohřbu našeho přítele Jaromíra Merhauta.
(Jaromír Merhaut, věk 66 let, † 06. 06. 2022. Pohřeb kdy: 10. 06. 2022, 11:30; kde: Zlín, krematorium.)
Dovoluji si zveřejnit text redakce Rock Magazinu Spark:Zemřel nestor redakce Sparku Jaromír Merhaut
Dlouholetý redaktor, který byl odborníkem na slovo vzatým především na klasická rocková léta na čele s titány LED ZEPPELIN nebo DEEP PURPLE, tedy éru ústící v období, kdy se pomalu klubal na svět metal, opustil svět plný milované hudby v pondělí 6. června ve věku šestašedesáti let.
Jarda byl členem redakce Sparku bezmála dvacet let. Během svého působení napsal stovky článků, které se věnovaly nejen kapelám, ale také elektrotechnickým vychytávkám nebo přehrávacím zařízením. Osobitých recenzí pak bylo nepočítaně. Byl průkopníkem rubriky Historická studna.
Merhaut také publikoval v magazínu Rock and Pop nebo pro musicserver.cz. Založil unikátní projekt CD klub, který sdružoval hudební fanoušky. Čest jeho památce, Jardo budeš nám moc chybět!
Rocker: Budoucnost muzikantů je v koncertech
2.2.2009
Zlín - /JAK SE ŽIJE…/ Dlouhé roky ve Zlíně platilo: Chceš poslední „Queeny“ nebo „Floydy“? Zajdi za Merhautem, zaručeně ti je sežene. Pak však odešel bolševik do kytek a s ním i prázdné pulty a fronty na všechno. Vlasatý skladník z napajedelské Fatry se stal hned v dubnu 1990 živnostníkem a začal, konečně legálně, prodávat a půjčovat cédéčka ve velkém.
Jaromír Merhaut (vlevo) se známým českým hudebním kritikem Jiřím Černým při zlínském pořadu. | Foto: Archiv Jaromíra Merhauta
Dnes už však opět nad jeho byznysem krákorá hřbitovní havran. „Dávám tomu dva tři roky a lidi si koupí své poslední cédo a já zavřu krám, není to médium budoucnosti, a iPody a internet mě převálcovaly,“ vykládá smířeně Merhaut. Léta už píše hudební recenze a je spojený prakticky se vším, co se na Zlínsku peče v hudební nekomerční branži.
Přistěhovalec z Pardubic
Jaromír Merhaut se narodil 31. srpna 1955 v Chomutově. Už o rok později se rodina stěhuje do Pardubic, o dalších sedm let definitivně zakotvuje ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově.
„Každý rok jsme měli s bráchou z toho plesnivého kraje chemiček a továren zápal plic, naši proto rozhodli, že půjdeme na čisté Valašsko,“ vzpomíná Merhaut. Máma byla zdravotní sestrou, otec se uplatnil jako slévač v ZPS.
JAROMÍR MERHAUT – je mu 53 let, je ženatý, má dvě děti, žije ve Zlíně - je prodejcem hudebních nosičů
Osmiletý Jaromír si v Baťově městě rychle zvykl. Na ulicích bez aut hrál s kamarády fotbal či nohejbal a trpělivě čekal na pořádný rozjezd „zlatých šedesátých“. Bolševik pod tíhou doby a reformních spolustraníků postupně měkl a na československý dvoreček začal pouštět věci nevídané - Rychlé šípy, hanbaté časopisy, právo na vlastní názor i vlasaté zhulené máničky. To však samozřejmě nemohlo beztrestně procházet věčně, a tak Brežněvovy tanky udělaly novinkám ráznou přítrž.
„Byla u nás zrovna návštěva z Čech, jejich synek ráno vběhl do pokoje a začal hulákat: Začala válka - pustili jsme televizi a Moučková zrovna radila, abychom se jich ptali proč…, máma si pobrečela a pak si šla stoupnout do fronty před obchod,“ usmívá se Merhaut.
Hudba byla únikem
A přišla spousta všedních dnů. V roce 1970 začal patnáctiletý mladík studovat Střední elektronickou školu v Pardubicích. A tam začalo naplno Merhautovo obcování s hudbou.
„Na intru byl na každém pokoji aspoň jeden magič, Beatles či Bee Gees řvali po chodbách celou noc. Rodiče byli daleko, předsrpnová svoboda v nás ještě stále kolovala a komančové nám mohli být ukradení.“
Každý týden si s kamarády uspořádali alespoň jeden poslechový večer, sólisté byli impozantní - Pink Floyd, Deep Purple, Led Zeppelin…
Po maturitě se Merhaut vrátil zpátky do Zlína. V čerstvých devatenácti ho zajímaly pouze dvě věci - holky a big beat.
„Vedle mototechny bydlel chlápek, nějaký Fous, který měl neuvěřitelné zásoby desek a hudebních pásků, fungoval to u něj tak, že každý donesl nějaké elpíčko, nechal ho tam a mohl si vybrat nějaké jiné, byla to taková obrovská půjčovna, to bylo něco pro mě…“
Do normalizačního Československa proudila zahraniční hudba především ze čtyř kanálů - fotbalisté, hokejisté, montéři a kamioňáci.
Cesta do skladu
V roce 1975 Merhaut narukoval na vojnu do Karlových Varů. Daleko, ale mělo to výhodu - Hlas Ameriky i Svobodná Evropa šly výborně naladit. Zvlášť když vojín Merhaut nastoupil k radistům.
„Nechal jsem si na svobodce hrát na přání, měl jsem k dispozici kompletní nahrávací systém, stáhl jsem si z rádia jakoukoliv hudbu a pak jsem ji pouštěl kámošům, to byla paráda.“
Po návratu z vojny pracoval v Barumprojektu, oženil se a brzy se narodil syn. Uživit se z barumáckého platu nešlo, a tak začal vlasatý rocker pracovat v masně, dostal tam dvakrát tolik.
Přibližně od roku 1982 začal prodávat na burzách vlastnoručně nahrané kazety prakticky všech hudebních žánrů. Nepříliš legální byznys byl tak úspěšný, že v polovině 80. let se nechal za pár korun zaměstnat jako skladník, aby mohl v klidu dospávat noci, během kterých nahrával muziku.
„Fungovalo to jednoduše - ze Západu jsme si nechávali posílat nejnovější desky, ty jsme nahrávali na kazety a o víkendech jsme je prodávali na burzách. Vydělával jsem a ještě jsem se dostal ke všem kapelám, které mě zajímaly,“ tvrdí Merhaut.
Šli po nás policajti
Prodej kazet sebou kromě peněz a probdělých nocí přinášel i velké riziko.
„Neustále nás otravovali policajti, museli jsme se před nimi mít na pozoru. Jednou nás v Havířově dokonce zabásli. Vzpomněli jsme si ale na podivína, který od nás pravidelně kupoval kazety a tvrdil, že jestli budeme mít někdy problémy s policajty, že mu máme zavolat. Tak jsme to udělali. Do půl hodiny nás s omluvou propustili. Později jsme zjistili, že ten náš vděčný zákazník byl druhý nejvyšší muž policie na Ostravsku,“ usmívá se Merhaut.
V roce 1988 ale šlo do tuhého. Tentokrát je chytli v Brně. Merhaut u výslechu prodej kazet popřel, kámoš se však přiznal a vypadalo to na vysoké tresty. Nakonec ale vyvázl s podmínkou a třicetitisícovou pokutou. Díky listopadové revoluci ji nakonec nikdy nezaplatil.
Společenské změny konečně Merhautovi umožnily podnikat s hudebními nosiči v mezích zákona.
Beatles to natřeli všem
Merhaut nikdy hudbu sám netvořil, o jednotlivých kapelách či hudebních proudech však ví tolik jako málokdo.
„Nedá se říct, kterou hudbu mám nejraději, doma mám několik tisíc desek či cédéček a každý večer sáhnu po něčem jiném. Jednou je to domácí interpret, podruhé cizí, jednou je to jazzová kapela, příště punková. Dobrá hudba je neuvěřitelně rozmanitá, přiznávám ale bez mučení, že nejkvalitnější věci nacházím především v šedesátých a sedmdesátých letech, například Beatles posunuli hudbu o světelné roky dopředu, dnešní doba je na takové talenty velmi chudá,“ vyznává se Merhaut.
Rád vzpomíná na období zlínských bigbeatových kapel z 60. let. Později se některé z nich, jako Orfeus, Ex Machine či Moravia Quintet, vydaly na profesionální barovou dráhu, jiné, například Gemini, Albatros, BN5 či Divá Bára, zůstaly na poloamatérské zábavové bázi.
V osmdesátých letech ale většině z nich zasadili smrtící ránu dýdžejové a jejich diskotéky.
„Zlínská bigbeatová scéna byla velmi zajímavá a rozmanitá, bylo tu plno kvalitních muzikantů, jako například skvělý kytarista Fera Bačík, drtič rokenrolu Fafuňa a mnoho dalších. Chtěl bych proto sepsat Almanach zlínského big beatu, myslím, že by lidi žasli, kdo všechno tu hrál. Rád bych vyzval pamětníky, ozvěte se…“
Hvězdy spadly na zem
Merhaut je přesvědčený, že v dnešní době už neexistuje tolik hudebních fanatiků jako dřív.
„My jsme si o kapelách či zpěvácích zjišťovali vše, doslova jsme ty informace hltali, na nové desky jsme stáli fronty, dnes si mladí stáhnou svůj oblíbený titul z internetu, několikrát si ho přehrajou ve sluchátkách a přemažou ho dalším, poslech hudby je většinou velmi konzumní a povrchní. Nestěžuju si, je to prostě tak. Výhodou ale zase je, že jde přes internet tak snadno všechno sehnat, všechny sběratelské bonbonky, které jsem už dávno považoval za ztracené.“
Radost si Merhaut a další nadšenci dělají už léta i organizováním poslechových večerů. Jen před pár dny tak například hudební publicista Jiří Černý zprostředkoval několika stovkám Zlíňanů zážitek z loňského pražského koncertu kanadského písničkáře Leonarda Cohena.
„Paradoxní výhodou dnešní rychlé a povrchní společnosti je, že i ty největší hudební hvězdy si nyní váží každého jednotlivého diváka, který přijde na koncert. Muzikanti si totiž uvědomují, že ne v prodeji cédéček, ale v dokonale provedených koncertech je jejich budoucnost. Hvězdy díky tomu padají nohama na zem.“
Zlínský hudební klub
Už několik let nosí Merhaut a jeho kamarádi v hlavě myšlenku nového hudebního klubu ve Zlíně.
„Myslíme si, že něco takového tady bytostně chybí. Prostor pro menšinové nekomerční žánry, jako jsou jazz, blues či nejrůznější specifické odrůdy rocku. Přes den kultivovaná hudební kavárna, každý večer v týdnu jiný žánrový program, lidé by dopředu věděli, na co jdou. Součástí večerů by byla projekce i koncert živé kapely. Z poslechových pořadů víme, že poptávka po takovém klubu tady je, teď se jen snažíme přesvědčit město či kraj, aby naši myšlenku podpořily.“
Jarda Merhaut mluví plamenně a přesvědčivě. Během pár minut vás dokáže strhnout, takže sami získáte pocit, že bít se za něco, o čemž jste přesvědčeni, má cenu.
Robert Heč
Zdroj: https://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/rocker-budoucnost-muzikantu-je-v-koncertech.html
4.6. jsem doplnil nahrávkami heslo o Karlu Kahovcovi. Nahrávky Mefista a Kaplana jsem také doplnil.
3.6. jsem doplnil nahrávkami heslo o Josefu Kainarovi.
Všechny nahrávky si můžete pořídit v perfektní kvalitě www.supraphoneline.cz a to za pár kaček.
2.6. jsem doplnil informace o skupině Juventus. A to zvláště o skladbu, která se nikde neuvádí.
29.5. doplnil jsem opravy, které mi laskavě zaslal Alexander Goldscheider z Anglie. Objednal jsem si první díl jeho pamětí Cílené náhody.
Také jsem se dostal k doplnění informací kytaristy Jiřího Jelínka. Najdete unikátní nahrávky.
26.5.2022 doplnil jsem dochované nahrávky rozhlasového pořadu 12 a 14 na houpačce.
Pořadu jsme říkali Houpačka a sledovali jsme jej poctivě. Po letech jsem se dostal k několika nahrávkám domácích i zahraničních houpaček. Dlouho jsem odolával publikaci nahrávek. Jiří Liber, zvukař, mne nabádal, abych nahrávky nikam nedával, aby to lidi nedali na Youtube. A to zvláště zahraniční houpačky.
A tak vyzývám a prosím: nedávejte Houpačky na Youtube
Mně to ale dnes nedalo a domácí Houpačky sem dávám. Kolik posluchačů je bude poslouchat? Kolik lidí ještě ví, že něco tak záslužného Miroslava a Jiří Černí dělali? Myslím, že je téměř pozdě, když Houpačky zveřejňuji teprve dnes.
I po letech je valná většina skladeb více než poslouchatelná. A komentáře manželů černých jsou stále skvělé.
Zkustě mi napsat, zda mám zveřejnit i zahraniční Houpačky.
Zdraví Vás všechny Československý přepisovatel.
... a zvláště zdravím Jaromíra Merhauta, Jiřího Černého, Alexandra Goldscheidera, Martina Kratochvíla, Vladimíra Mišíka . . . . . .
24.5. jsem doplnil informace a nahrávky o Jiřím a Petrovi Jandovi.
23. 5. 2022 jsem přidal hodně nahrávek do hesla o Otakarovi Jahnovi, prvotřídním kytaristovi skupiny Mefisto!!!
19.5.2022 jsem se začal připravovat na historii polského blues a polského rocku.
15.5.2022 jsem doplnil info o Václavu Hraběti
14.5.2022 doplnil jsem informace až po hudebního kritika Františka Horáčka
9.5. jsem doplnil informace o Pavol Hammel a Prúdy.
3.5.2022 - doplnil jsem heslo George and Beatovens
26. 4. jsem doplnil detaily a nahrávky až po Pavla Fořta.
24. 4. jsem doplnil detaily a nahrávky až po skupinu FGB Stellars.
Doporučuji k poslechu, protože nahrávky brněnských skupin jsou zcela unikátní a nesehnatelné. Vyšly jen jednou.
15.4. jsem aktualizoval brněnský Elektrofonik. přidal jsem i naprosto unikátní nahrávky, které se již nikde nedají koupit.
8. 4. 2022 Včera v noci jsem zjistil, že nás opustil největší a nejlepší historik bigbeatu v Brně a v jeho okolí. Opustil nás náš přítel historik, organizátor, filmový sběratel i historik filmu Jiří Donné Smýkal.
Děkuji Ti Jiří za všechno, co jsi udělal.
(7. 3. 1950 - 19. 2. 2022)
8.4.2022
doplnil jsem nahrávky Petra Němce.
u Jiřího Černého jsem doplnil Houpačku č. 2
20.3. jsem doplnil nahrávky třineckého bluesmana Miroslava Nogy. I po letech stojí za to si poslechnout klasické bluesové skladby s texty, které Mirek psal v místním nářečí, které je kolem Třince. Měl jsem Mirka moc rád a jím otextované skladby dodnes hraju.
Zdravím všechny pamětníky v Třinci, z restaurantu U Buriana !!! I Jardu Vlčka, Karla Mekiho Adamuse, Fugase, Miloše Zátopka, Jardu Mrože Ambrože, Petra Cychého ....
17. 3. 2022 přidal jsem k heslu Jiří Černý jeho slavný pořad Dvanáct na houpačce. Je to Houpačka č. 2 z 24. ledna 1965. Ani Miroslava a ani Jiří Černý zde pořad neuvádějí. Pořad uvádí Jana Malknechtová a Jiří Jelínek. Pořad sem dávám proto, aby zůstal zachován u širší hudební veřejnosti a ne jen mezi sběrateli. Vzpomínám na Jiřího i Miroslavu Černé a na jejich pořad Houpačka.
9.3.2022 - našel jsem v archivu českého rozhlasu fantastický pořad o nejslavnější skupině ostravy - o flamingu. pan jan horák si dal neskutečnou práci a odvedl ji skvěle! koupil jsem si knihu o flamingu, už ani nevím, kde jsem ji objevil, ale je to soukromý tisk! kniha vyšla v roce 2020. pořad je v archivu ostravského rozhlasu. tam se dá najít. já jsem si pořad raději uložil.
najdete jej na adrese: https://www.mujrozhlas.cz/od-flaminga-k-plamenakum
Vřele doporučuji k poslechu.
Doplnil jsem dvě alba do Classic Rock ´N´Roll Bandu
29.1. 2022 jsem přidal k archivu skupiny Olympic nahrávky seriáli číslo 17 - 22.
28.1. 2022 jsem k paní Miroslavě Černé - Filipové nahrávku 34. české houpačky z roku 1967.
24.1.2022 jsem doplnil ke skupině Olympic rněkolik rozhlasových nahrávek ze seriálu Petra Jandy o historii skupiny. Všechny díly si můžete poslechnout v archivu Českého rozhlasu. Seriál Kdo tě líbá ... se docela špatně hledal a nedá se jen tak stáhnout. Musí se buď poslouchat a nebo nahrát při posleche. Janda použil v seriálu docela dost raritních nahrávek.
Také jsem přidal vyprávění Michala Prokopa o historii Framus Five. První tři díly.
Do novoho rocku Vám všem přeji hlavně štěstí a zdraví. A také stále dobré uši!!!
Zdraví Vás Československý přepisovatel
27.12.2021 doplnil jsem heslo Jiří Černý. Už zase začínám pracovat.
Mohu zveřejnit nahrávky pořadů Dvanáct na houpačce či zahraniční a domácí houpačky, které vlastním? Myslíte, že by bylo možné, aby českoslovenští fanoušci nedali Houpačky na Youtube?
To je totiž jediná podmínka zveřejnění Houpaček manželů Černých. Napište mi, prosim. Vaše dopisy , poznámky a nebo připomínky posoudím a proberu
22.12. jsem doplnil do hesla Miroslava Filipová (Černá) ještě jednu skladbbu s textem, který napsala - Flamingo - Je ti to málo. Skvělý text!
Dnes, 22. 12. , jsem začal opravovat a doplňovat informace o Pavlovi Černockém, ale přátelé, já to snad letos nedodělám. Černocký je osoba velmi komplikovaná a vzhledem k šedesátým letům minulého století docela přeceňovaná. ....možná ... až přečtu jeho knihu, ale o tom až později.
Milí přátelé, přeji Vám všem požehnané vánoční svátky a mnoho štěstí a radosti a také stále dobré uši.
Mějte se dobře!
Zdraví Vás Prax69 a Československý přepisovatel.
4.12. 2021 přidal jsem položku Apendix Historie československého big beatu.
V roce 1999 vydali brněnští encyklopedisté Miroslav Balák a Josef Kytnar knihu a interaktivní CD-ROM Rock před rozpadem 1960 - 1992 (do rozpadu federace) - kompletní československá rocková diskografie. Kniha ani CD-Rom již zřejmě nevyjde, i když o ně byl obrovský zájem zejména v zahraničí. Proto se opovažuji přidat kopii CD k historii cs bigbeatu. adresa: https://ulozto.cz/m/prax58/blog-historie-ceskoslovenskeho-big-beatu-hudba/rock-pred-rozpadem-1960-1992-balak-kytnar-
Uvažuji o položce Historie Brněnského bigbeatu, ale to nejde jen tak snadno. Jiří Donné Smýkal je totiž ten, kdo celou historii big beatu v Brně a okolí zmapoval. Podařilo se mu vydat první díl triptychonu Big Beat šedesátých let v Brně a okolí v roce 2019. Další díly vyjdou nevím kdy.
Knihu si můžete koupit u Indies Happy Trails. Koupíte ji od 715 do 751 Kč. Prodávají ji nejrůznější vydavatelské domy. Kniha má skvělou fotografickou dokumentaci.
3.12. Někdo z Vás mi poslal dotaz ohledně skupiny FAPS a data jejich koncertu v roce 1961.
Přátelé, já jsem hledač a kutálista a sběratel a encyklopedista ... co nenajdu v knihách a na internetu, to prostě nevím ...
Tady je pro neznámého čtenáře Historie československého bigeatu odpověď (a to jsem hledal celé páteční odpoledne):
FAPS ORCHESTRA ANEB JAK TO VLASTNĚ BYLO?
Jsem moc ráda, že dnes mohu zařadit příspěvek o historii, kterou ne všichni budete znát – hudební začátky Jiřího Brabce. Jsem moc ráda, že zde mohu publikovat text pana doktora Aleše Opekara (více o autorovi zde: http://www.rozhlas.cz/lide/vltava/_zprava/ales-opekar–22587), kterého znám už mnoho let a bez jeho znalostí bych o této etapě hudební kariéry mého otce vůbec nic nevěděla. Já sama jsem si tento článek přečetla s velkým zájmem. Tak věřím, že zaujme i Vás a panu doktorovi moc děkuji!
BIGBÍTOVÉ ŠLÁPOTY 5
(OBRAZY Z ROCKOVÝCH DĚJIN ČESKÝCH)
publikováno in Rock & Pop 1996, č. 5, s. 72 – 73
Aleš Opekar
V psaní o minulosti českého bigbítu je zažita řada omylů, které dlouholetým přejímáním od autora k autorovi zakotvily v povědomí fanoušků. Kolem málokteré kapely však panovalo tolik nepřesností a nejasností jako kolem orchestru FAPS. Heslo FAPS orchestra v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby např. datuje vznik kapely do počátku 60.let, zatímco v hesle Jiří Brabec, napsaném do téže encyklopedie jiným autorem, je uvedeno, že založil skupinu FAPS v roce 1958. Jak Kouřilův Český rock’n’roll, tak i publikace Život v tahu autorů Konráda s Lindaurem, situují vznik FAPSu do roku 1961, stejně jako vznik mladších Hells Devils. Mezi premiérovým vystoupením obou kapel však leží skoro pětiletý odstup! Překvapivým pro mnohé bude i zjištění, že zpěvák Pavel Bobek nikdy nebyl členem orchestru FAPS, jak se mylně traduje! Jak to tedy vlastně bylo?
Studenti K + K + K
Ve školním roce 1956/57 se v prvním ročníku studia architektury v Praze setkali studenti Michal Karas z Karlových Varů a Evžen Kyllar z Třebechovic pod Orebem. Studentstvo žilo dosti bohatým společenským životem, a tak nebyla nouze o všelijaké ty majálesy, beánie (přijímání do stavařského stavu) a sranda procesy, při nichž nechyběla muzika. Kdo uměl na nějaký nástroj, vzal ho do ruky a už se blblo. Zkušenosti z venkovské kutálky, co občas hrála na plesích, se hodily. Kyllar s Karasem se skamarádili a od druhého ročníku spolu bydleli na koleji. Na čtyřlůžkových pokojích však věru nebyl klid pro studování, a tak se utíkali do pražského bytu k dalšímu spolužákovi Petrovi Krejčímu.
Jiří Brabec
Petr Krejčí měl mladšího bratra Pavla a ten měl zase kamaráda – spolužáka, s nímž seděl v lavici na ZŠ v Korunovační – a ten se jmenoval Jirka Brabec. Brabcovi i Krejčích bydleli takřka hned vedle sebe, na dnešní třídě Milady Horákové nahoře na Molochově, a tak netrvalo dlouho, aby se u Krejčích mohla odehrát asi takováhle situace: Michal Karas si prozpěvuje poslední hit z Luxembourgu, Evžen Kyllar si k tomu vehementně bubnuje prstama do stolu a ve dveřích se objeví Jiří Brabec, držící v podpaží čerstvě posháněné gramodesky s posledními rock’n’rollovými hity. Asi nebylo těžké najít společnou notu.
Jiří Brabec právě dokončil gympl a rozhodl se studovat na konzervatoři fagot. Alespoň do té doby, než jej od toho populární hudba definitivně odtáhne. Do party u Krejčích přitáhl dalšího kamaráda Jirku Stádníka, kytaristu, se kterým se seznámil kdesi na horách. První plány kout dohromady nějaké ty vlastní rock’n’rollové pikle vznikly asi před létem 1958.
Saxofony
Stádníka doplnil další kytarista Slávek Čejka a kapela začala zkoušet doma u Brabců v obsazení zpěv (Michal Karas), kytary (Stádník a Čejka), klavír (Jiří Brabec) a bicí (Evžen Kyllar). Pan Brabec klukům fandil a dokonce i pomáhal při úpravě nástrojů (bubínek) a jiných pomůcek.
Kyllar s Karasem, na podzim 1958 už třeťáci, zalovili v prvním ročníku na sesterské fakultě pozemního stavitelství a vylovili dva saxofonisty: jemnějšího Jaromíra Báču z Českého Těšína, ovlivněného polským jazzem, a tvrdšího Zbyňka Zazvonila z Týnce nad Sázavou. Oba hráli na altsaxofon, Báča ještě na klarinet a Zazvonil si později pořídil i sopránku. Tenorsaxofon neměli, takže případné tenorové pasáže musel Zazvonil zvládnout na altce. Oba saxofonisté též plnili úlohu doprovodných zpěváků.
U Brabců už v takovém obsazení nemohli zkoušet. Naštěstí se objevila možnost zkoušet ve fakultní klubovně ROH, kde byl klavír. Od podzimu 1958 již soustavně cvičí a trénují.
Elektrický kontrabas
Jako poslední ze základních pilířů kapely přišel Roman Raim. Na basu se učil už jako student stavební průmyslovky v hudebce na Dobříši (1953) a jako středoškolák působil i v různých vysokoškolských souborech, například v tanečním orchestru při VŠE. Na fakultu pozemního stavitelství nastoupil ve školním roce 1957/58, tedy rok po Kyllarovi a Karasovi a rok před Báčou a Zazvonilem. Raim byl pečlivým a precízním hudebníkem, dbajícím na přesnost rytmu i intonace. Ke kapele se připojil asi v roce 1959 a pro aktuálnější zvuk si pořídil elektrofonický kontrabas. Byl české výroby a jmenoval se Arco. Nebylo snadné jej zvládnout. Zatímco na normální kontrabas se dá leccos zamaskovat a hru na až později dostupných baskytarách zjednodušují pražce, tady bylo slyšet každé případné přehmátnutí. Příchodem Raima se stabilizovalo základní obsazení první etapy orchestru.
Kde hráli?
Zhruba na jaře 1959 vymyslel Evžen Kyllar název (ta) Fapsorchestra a soubor začal vystupovat i mimo školní akce: V Radiopaláci na Vinohradech, v Národním domě na Vinohradech a na Smíchově, v Belvederu v Praze 7, v Globusu na Dejvické, v Posádkovém domě armády, v klubu novinářů v Pařížské, v Solidaritě, v Barikádovně, v Axe, v Lucerně. Zkrátka skoro všude v Praze a občas i mimo ni. Především k tanci, na plesích, čajích. O přízeň tanečníků soupeřili na plesech (úspěšně) i s Karlem Vlachem a dalšími staršími renomovanými kapelami.
A také hráli v British Clubu, v zařízení britského velvyslanectví v Záhořanského ulici. To bylo tak. Jiří Brabec byl zpočátku zván svým přítelem, který zde pracoval, jen na promítání západních filmů. Tady měl možnost vidět filmy s Elvisem, Little Richardem, Pat Boonem a řadou dalších hvězd. Na pódiu stálo piano a Brabec se jednoho dne nechal přítelem umluvit a přesvědčit, aby po promítání ještě zahrál.
Přítomní „ambasadoři“ se hned seběhli od baru a šipek k pianu a úspěch byl jednoznačný. Brabec začal být nadále zván speciálně kvůli hraní. Časem byl představen i samotnému velvyslanci, s nímž si pak čtyřručně zahrál koledy na vánočním večírku.
Odměny v naturáliích, americké cigarety i whisky, se pak daly výhodně směnit. Časem se podařilo zaangažovat do těchhle večírků celou kapelu. Nejdivočejší vzpomínky skýtá Silvestr 1960:
Alkohol samozřejmě tekl proudem a tak se stalo, že když syn šéfa klubu, jinak řádný člen anglické královské kapely jako bubeník, projevil přání zaskočit na pár taktů bubeníka Kyllara, propadl po svižném virblu velkým bubnem i se svým modrým sakem s velkým královským znakem.
Co hráli?
V zaměření Fapsorchestry se sbíhaly tři vlivy: Za prvé zvukvětších kapel se saxofony, navazujících na swingové dědictví.
Největším vzorem byl v tomto ohledu orchestr Billy Vaughna. Dle Vaughnova podání také FAPS nastudoval skladbu Billa Justise Raunchy, která byla mnohem později v naší zemi proslavena jako znělka rozhlasového pořadu Mikrofórum. Podobným inspiračním zdrojem byl orchestr Duana Eddyho (s kytarovými sóly, například Rebel Rouser) a do jisté míry vlastně i komornější obsazení se saxofony u Johhny and the Hurricanes (Beatnik Fly), stejně tak jako u samotného Billa Haleyho (např. Rock-A-Beatin‘ Boogie). Za druhé to byl čistý rock’n’roll, přebíraný od Billa Haleyho, Elvise Presleyho (např. Don’t Be Cruel) a řady dalších zpěváků. A za třetí to byly dobové populární skladby nejrůznějšího charakteru (od Stupid Kupid z repertoáru Connie Francis až po tradiční melodii John Brown’s body).
Fapsorchestra měla i svou barevnou image – hudebníci hráli ve žlutých vestách a černých kalhotech a žlutočerná kombinace se objevovala i na jejich ručně malovaných plakátech.
Pavel Bobek
Pavel Bobek studoval stejnou školu. Společně s Pavlem Švábem byli ve vyšším ročníku než Kyllar s Karasem. Snad to bylo na vojenském výcvikovém táboru v létě 1959, kde vznikla domluva o možných vstupech Pavla Bobka do vystoupení Fapsorchestry. Od podzimu 1959 pak k takovým vstupům skutečně docházelo. Pavel Bobek s úspěchem zpíval jako host v kratším, netanečním bloku, většinou se střídmějším repertoárem (Buddy Holly).
Konferenciér a zvukař
Během roku 1960 kapela získávala profesionálnější ráz. Měla již svého konferenciéra, Petra Zajíčka, který dokázal udržovat publikum na uzdě a dovádět nenadálé situace do žertu. Po tanečních sériích vedl soutěž v poznávání skladeb a přeměnil tak na chvilku tanečníky v koncertní publikum.
Problém ozvučení se tehdy týkal především zpěvu, kytar a basy. Bicí se nezvučily, pianista se musel spokojit s otevřením horní desky a saxofonistům muselo stačit, že přistoupí ke zpěvákovu mikrofonu.
Kytaristé i basista zpočátku hráli přes nějaké to rádio a teprve později, když se ke kapele připojil Honza Šťastný, začaly být k dispozici ohromný zesilovač s obrovskými lampami a kvalitní mikrofony Neumann. Zvukař Šťastný byl jedním z těch nepostradatelných lidí, kteří byli schopni vyznat se v chuchvalci drátů a s pomocí sirek, gumiček a podobného náčiní alespoň dočasně zprovoznit právě vyhořelý aparát.
Druhá etapa FAPSu
V roce 1960 Jiří Brabec onemocněl a dlouhou dobu stála. Hudebníci chtěli pokračovat, tak se iniciativy chopili Zazvonil s Báčou a začali domlouvat další zkoušky. Blížící se konec studia na fakultě zároveň doléhal na starší studenty, a tak muselo dojít k závažným změnám v obsazení. Na klavír byl přijat Karel Wagenknecht, na bicí Josef Hermoch a jako zpěváci s začali uplatňovat Josef Kalvoda a Eva Fatková. Odešel i Jiří Stádník, takže hlavním kytaristou se stal Slávek Čejka a doprovodným Ludva Čečil. Později ještě kapelou prošli kytaristé Ivan Hovorka a Jiří Laurent.
V repertoáru přibyly aktuální twistové skladby (Peppermint Twist nebo Let’s Twist Again) a celkový zvuk se stal, možná i díky zlepšující se aparatuře, více kytarovým. Roman Raim začal v závěrečném období dokonce používat baskytaru.
V této etapě není Fapsorchestra o nic méně úspěšná, i když konkurence, zejména v mnohem syrovější a autentičtější podobě, narůstala. Nejdůležitější příčinou rozpadu skupiny však byla skutečnost, že profesní ambice končících studentů architektury a pozemního stavitelství byly vždy větší než ambice hudební. Proto Fapsorchestra nemohla trvat věčně. Poslední vystoupení se odehrálo v roce 1963…
Výběr z dochovaných nahrávek Fapsorchestry byl vydán na CD Bontonu Průkopníci českého rock’n’rollu.
... a to někde mám ...
Posted on 20.11.2014
Omlouvám se za to, že nevím datum koncertu v roce 1961. ... se mějte a zdravím manželku s hlubokou omluvou)
prax69
1.12. - aktualizoval jsem Combo FH
18.11. - dnes jsem se dostal k úpravám a doplňkům skupiny Country Beat jiřího Brabce.
mimo jiné jsem doplnil dvě jediné nahrávky skupiny Black And White.
Takže - pracuji na aktualizacích a doplňcích skupin začínajících písmenem C.
9. 11. jsem aktualizoval nahrávky The Buttons.
5.11. 2021 - jsme doma v Evropě a posloucháme koncert AG Fleku .... dokonce měsíce doplním hesla B a snad i C.
11.10. aktualizoval jsem všechny hesla na "A". a postupně aktualizuji "B"
7.10. jsem doplnil a doladil skupinu Abraxas, opravuji a doplňuji skupinu Fortuna
6.10. Upravil jsem a doplnil heslo o skupině Atlantis. Hlavně musím zmínit, že jsem doplnil autory, ze kterých jsem čepal - Jiří Donné Smýkal a Aleš Opekar. Přidal jsem všechny nahrávky, které mám v archivu.
3. 10. jsem opravil Marsyas a přidal jsem: 1978 Marsays, 1981 Kousek přízně, 1981 Piece Of Favour, 1983 Jen tak, 1986 Zuzana Michnová Rány a 1989 V přítmí.
upravil jsem Mefisto také saxxofonistu Miloslava Růžka.
Pouštěl jsem si Mefisto a je to stále "boží". Instrumentálky mohu poslouchat do nekonečna. Jahn je nepřekonatelný.
16.9.2021 - opravil heslo Žlutý pes a doplnil dvě alba 1992 Hoši z Východního bloku a 1994 Yellow Dog
opravil jsem - Miroslav Žbirka a přidal album 1982 Sezónne lásky, 1983 Roky a dni
- Miki Volek
12.9.2021 - opravil jsem CaK Vocal.
7.9.2021 jsem doplnil dostupné nahrávky skupiny Saze. Do výběrů jsem přidal výběr 60. léta - Bigbeat 60. let a Cs psychedelic beat (už ani netuším, kde jsem vyhrabal tento výběr. autor si hodně pohrál s obalem i s výběrem. ten je velmi překvapující. nikdy by mne nenapadla Sally Sellingová a nebo Marta Kubišová.)
Přidal jsem 18 skladeb Jaromíra Lőfflera. Koukněte se na www.supraphonline.cz. Tam najdete i jeho novější alba, která natočil s Emilem Viklickým. Další alba mají cenu 69 a 99 Kč. Jen tento výborný výběr je o stovku dražší.
Best of Jaromír Löffler
- Celková stopáž: 1:24:37
- Počet skladeb: 26
- Datum vydání: 29. 9. 2017
- Žánr: Pop
1. 8. 2021 -
dávám do archivu skupiny Mefisto jejich nahrávky. Dvě cd jsem dostal od Ferdinanda Uhera. Jeho si najděte v Historii československého bigbeatu - byl to velice zajímavý pán.
Také jsem se neudržel a dal jsem sem i nahrávky The Matadors z jubilejní edice Supraphonu, nahrávky z klubu Golem ve Zlíně z roku 2007 a nahrávky ze západoněmeckého nastudování muzikálu Hair.
Odjíždím z Evropy na delší dobu. Už mne to tady moc nebaví v České republice. Pokud máte nějaká hudební přání, pak se mi ozvěte a já se Vám pokusím vyhovět. Kontaktní adresa na mne je prax58@gmail.com. ....se mějte.
Přidal jsem Rock and Roll ze sonetu do výběrů a samplerů zajímavou sbírku nahrávek. Kdysi jsem ji někde našel. Nejzajímavější jsou nahrávky Miki Volka s Combem Mirka Kočárníka. Ale i Mefisto, Samuels II a nebo B - Komplex a také Transit. Odkud vykopali nahrávky Crazy Boys !?!
22. března 2021 jsem přidal sampler The Night Club 1967 a The Night Club 1968- alba Supraphonu - Artie s big beatem. No sice taky někdy ne - byl , ale to byly představy soudruhů komunistů. Za poslech to rozhodně stojí. Zdravím z Canady všechy české bigbeaty!!!!
21. března 2021 jsem přidal sampler The Night Club 1966 - album Supraphonu - Artie s big beatem. Kvalita je nic moc, ale koupit se to dá v mp3 a hi-res na www.supraphoneonline.ce za pár kaček.
21.března 2021 jsem doplnil informace o skupině Crystal všemi nahrávkami, které mám a získal jsem někde na zapomenutých sítích internetu a které připravil Crazy Sound Records. Tady je jejich adresa: http://sixtiesemporium.blogspot.com
28. ledna 2021 - přidal jsem dvě alba skupiny Kilhets. Je to skvostná hudba, která je v Česku pozapomenuta a nedoceněna. Tyto zvukové záznamy jsou z magnetofonových kazet, které poskytla iGalerie. Díky. Všechny nahrávky jsou na pěti CD dostupné u Black Point Music a na Supraphonline.cz Také jsem přidal dvě nahrávky bluesového harmonikáře Ondřeje Konráda.
20. ledna 2021 jsem přidal do hudebního archivu nahrávky skupiny C&K Vocal .
Připomíná, že nahrávky si můžete pořídit v plné kvalitě 320kb/sec a nebo ve formátu flac za pár korun i s obaly na serveru www.supraphonline.cz
15.1. Dobrý den přátelé, přidal jsem do složky Slovenský big beat dvě fantastická alba: Slovensko 1 - Tatranský expres, slovenská scéna1965 -70 a Slovensko 2 - Meditácia nad vášňou, slovenská scéna 1965 - 70.
Alba vytvořili Crazy Sound Records v roce 2009. To jsou vůbec velcí borci. Mají web sixtiesemporium.blogspot.com/. Doporučuji k nahlédnutí. Právě připravují německé, italské a anglické nahrávky Yvonne Přenosilové z let 1964 - 1971.
Také jsem přidal album Crazy Sound Records z roku 2009 ostravské skupiny Majestic. Celou dobu existence byli amatéři, ale když se k nim dostal skladatel a klavírista Ivo Pavlík, zkomercionalizoval repertoár, vyjel párkrát hrát se skupinou do západoevropským dancingů a nočních klubů a Majestic se rozpadl. A bylo utrum.
Tento sampler je výborný. Za zvláštní poznámku stojí 22. skladba s Věrou Špinarovou - Bílej velbloud, skladba č.2 je snad i lepší než originál Dusty Springfield. Ostatně, poslechněte si !!!!
Zdraví Vás Prax68 alias Československý přepisovatel a "skorohistorik československého bigbeatu", jak řekla kdysi bývalá manželka kamaráda z Českého Těšína a moje spolužačka Marie McDonald v Kanadě, což řekla i moje dcera s jejím mužem, taky v Kanadě.
Teď jsem si vzpomněl, že mohu pozdravit Majku a Jardu Smetanovy do Toronta!
... and I send heartfelt greetings to Charles City, |iowa for Jim and Steve Breitkreutz and their brother Georg with the black Stratocaster !!!
6.1. přidal jsem ke skupině Synkopa OB Přerov několik alb. Především 1. album u Supraphonu z roku 1968 i když některé skladby jsou z roku 1967. Druhé album, které se nedá nikde sehnat je Pavel Novák a Synkopa: Tenkrát ve tři. Poslal mi je sběratel z Přerova. Album vydal kdysi na cd český rozhlas Ostrava, ale v prodeji bylo jen několik dnů, protože byl problém s autorskými právy. Ty vlastní Bonton.
přidal jsem i tři nahrávky z alba Historie ostravského rocku.
a něco navíc
27.12.2020 jsem přidal dvě alba skupiny Dybbuk.
30. listopadu jsem přidal nahrávky skupiny Atomová mihule, které mám.
29.listopadu 2020
Doplnil jsem nahrávky skupiny Flamingo z dávných let a také jsem doplnil informace o Jaromíru Otto Löfflerovi a Petrovi Folterovi ve Flamingu.
23.listpadu 2020
Doplnil jsem nahrávky skupiny Atlantis o singly a také o album Odysea které:
Informace o albu
Bolševikem na více než dvacet let zakázané album. Tento brněnský projekt spojil autorsko-interpretační osobnost Petra Ulrycha, skvělé zpívání jeho sestry Hany, rockový základ Atlantisu a Bromův bigband evropské úrovně. Proč tedy výborná deska, v roce 1969 natočená a již opatřená katalogovým číslem, nevyšla? Některé Ulrychovy homérovské příběhy a textové obraty byly nepochybně jinotajné, nálada pateticky posmutnělá, muzika opatřena netradičními aranžemi J. Hniličky, ale že by tohle byly dostatečné argumenty? Jen drobky původního repertoáru se v upravené podobě objevily v příštích letech, celá tato kompaktní záležitost dostala šanci až v roce 1990.
Album si můžete koupit i s obaly a ve formátech
- Stažení MP399 Kč
- Stažení FLAC + MP3129 Kč
- Stažení Hi-Res + MP3149 Kč
A to vše za asistence a technického přispění Jana Johny Farkaše (1943–2003), který spolupracoval již s Rocky Eagles. Byl konec roku 1969 a přes začínající politickou normalizaci se jim naskytly možnosti nahrávání do rozhlasu a na gramofonové desky. Ukázalo se ovšem, že za předpokladu velkých ústupků. Začali být jakousi doprovodnou kapelou různých zpěváků, například Jiřího Koťáka Kameše (*1948–1976), známého ze skupiny The Speakers, nebo Petra Dopity (*1947). 17. listopadu 2020
Doplnil jsem, docela dost, archiv Jiřího Černého.
Trochu jsem upravil také heslo Vladimír Mišík
Dnes, 9. 10. , jsem přidal několik nahrávek Synkopy OB Přerov. Třeba je tam i Dívka pihovatá ve verzi Synkopy a potom verze, která vyšla na SP s Ostravským rozhlasovým orchestrem.
Pak jsem tam dal i nahrávky z LP Night Club 1968.
Dobře se bavte a vzpomínejte.
Chvílí existovalo CD Československého rozhlasu s názvem Tenkrát za deset pět . . . .či tak nějak. Vydal to Radiožurnál a já, trouba, jsem odkládal koupi. Album zmizelo z prodeje a není možné jej nikde najít. Nemáte je někdo?
Děkuji Vám.
Zdraví Vás
Karel Ševčík
alias Prax68
a nebo také
Československý přepisovatel
a
Samizdatový vydavatel
Žádné komentáře:
Okomentovat