ELEKTROFONIC
Ještě před tím, než na konci první poloviny šedesátých let minulého století vytryskla bítová horečka, se u nás zjevila jedna z prvních elektrofonických neboli elektrických kytar. Bylo to těsně po druhé světové válce, kdy dravým americkým muzikantům přestalo stačit swingové boogie, takže na začátku padesátých let vymysleli rychlou bluesovou „dvanáctku“ nebo „šestnáctku“, tedy rock and roll.
Kilima
Hawaians
První
elektrickou kytarou byla jednoduchá havajská kytara, patřící hudebníkům
z Havaje, kteří si říkali Kilima Hawaians. Tuto skupinu, která nestačila
před válkou odjet za oceán a zůstala v Německu, přivedl do poválečné Prahy
hudebník Václav Kučera (1925–1983). Havajané, kteří v tehdejším
Československu zůstali po dobu, než si vydělali peníze na cestu domů, zanechali
z vděčnosti Václavu Kučerovi tuto první elektrickou kytaru. Ta se stala
základem orchestru, který Kučera sestavil a který hrál hudbu z Tichomoří,
Mexika i Kuby. Působili v mnoha zemích a natočili spoustu gramofonových
desek. Říkali si Kučerovci (Nani Tahiti, Rege Rege) a působili na naší hudební scéně až do začátku osmdesátých
let a inspirovali mnohé hudebníky, dokonce i ty brněnské.
Díky tomuto vlivu vzniklo začátkem padesátých let v Brně hned několik souborů, které se touto hudbou zabývaly.
Vystupovaly ve stylizovaných květinových košilích a také s věnci květů kolem krku. Veřejnost je mohla spatřit například během letních nedělí na Brněnském veletrhu u jezírka. Tři z těchto brněnských havajských skupin daly základ seskupení hudebníků, jaké nemělo doposud u nás obdoby. Vznikl orchestr do té doby nevídaný, jelikož byl složen z hudebníků hrajících pouze na elektrické kytary. Dnes vnímáme toto hudební dění, které trvalo celých deset let, pod sjednoceným názvem Elektrofonic.
Elektrofonic kvintet
Většina těchto hudebníků si v prvopočátcích vzala za
vzor amerického kytaristu Les Paula.
Zřizovatele jim, jako i mnohým ostatním, dělalo družstvo
Malba a přístřeší vytvořil Dům pionýrů a mládeže v Brně Lužánkách.
Vzhledem k tomu, že se u nás v té době elektrické
kytary nevyráběly, museli si je sestrojit sami. Kytarový krk ze „španělky“
doplnili vyřezaným tělem kytary z prkna, a to podle tvaru, který viděli
v zahraničním časopise. Potom stačilo připevnit pod struny snímač značky
Briliant, který se u nás vyráběl ke kytarám „gipsonkám“.
V roce 1958 odešel Niziol do základní vojenské služby.
Šotlík zůstal s Věžníkem a přizval ke spolupráci své bývalé kolegy ze
skupiny Kilimas, Jaroslava Bureše
(*1935), Lubomíra Foukala (*1934) a Josefa Vlčka (*1928). Později místo
Šotlíka, který dostal nabídku ke Kučerovcům, hrál na kytaru původní hráč na
„havajku“ z E. S. Máj, Zdeněk Čejka (*1937). Také s nimi
jako kontrabasista spolupracoval později známý zpěvák Milan Chladil (1931–1980). Hráli při různých příležitostech
v Brně, účastnili se také každý rok Dnu stavbařů v Bratislavě, či
zahajovali první Liberecké veletrhy s Bromovci, se kterými také účinkovali
v televizním pořadu V osm hodin na Barrandově.
K rozpadu této části Elektrofonicu došlo někdy ke konci
roku dvaašedesát. Foukal dostal v osmašedesátém angažmá v Praze a
stal se jódlerem u Kučerovců.
Dixie
V roce 1959 odešel plnit své základní vojenské
povinnosti Olšaník a nahradil jej Pavel
Mouka (*1944), který hrál současně s kytarovou skupinou svých
vrstevníků Akord. Novými posilami
z Akordu byli Arnošt Kalina
(*1943), Vladimír Konečný (*1944), Pavel Zdražil (*1944) a baskytary se
ujal František Frola (*1924). Šestým
do počtu se stal Tauber, který převzal místo vedoucího a mluvčího skupiny.
Název se změnil na Dixie sextet.
Kytary
Od roku 1958 se začaly vyrábět v družstvu Dřevokov
Blatná cenově dostupné bezlubové elektrické kytary nazývané „prkno“. Byly
pojmenovány Gracioso a pro vývoz do
východní i západní ciziny nesly označení Futurama.
Ve stejném roce tyto kytary získaly zlatou medaili na mezinárodní výstavě Expo
v Bruselu. Ve svých začátcích na Graciosu hráli i George Harrison
z Beatles, nebo Jimmy Page z Led Zeppelin.
Na fotografii druhé formace
Elektrofoniku, založené Šotlíkem a Věžníkem, jsou již všichni s kytarami
Gracioso a Vlček se zapůjčeným prototypem elektrického kontrabasu značky Arco.
Elektrické nástroje se začaly vyrábět také v Hradci
Králové nebo v Hořovicích. Zajímavostí v této oblasti byla výroba
vzhledově atraktivní nízkolubové kytary Tornádo. Její výroba začala v roce
1963 v Hořovicích a vyrobilo se jí na deset tisíc kusů.
Elektrofonic
V roce 1962 se konalo v Bratislavě finále Soutěže
tvořivosti mládeže v oblasti hudebních souborů. Vítězi se stali Dixie
sextet ve složení Tauber, Mouka, Konečný, Zdražil, Kalina a Frola.
V soutěži hudebníků-jednotlivců získal první místo, v té době vojnu
sloužící, Otakar Olšaník. Porotu překvapil kytarovým doprovodem, který si
předem nahrál na magnetofon. Dixie sextet dokonce několikrát účinkoval
v přímých přenosech zábavných pořadů v televizi. V roce 1961 to
byla například estráda Přijde jaro,
přijde, vysílaná z kulturního sálu Zbrojovky Brno. Spoluúčinkoval
orchestr Mirko Foreta, skupina Karla Dudy, dívčí dixiland Evy Patákové, Olga
Sabová, evropská jednička na elektrofonické varhany Ota Čermák a baviči Milan
Masný, Ruda Stolař, Zdeněk Galuška a Válek, coby Smutný muž.
Kytaristé okolo Taubera také nahráli hudební znělku, skladbu Amorado, k tehdy
pravidelnému týdennímu rozhlasovému
pořadu pro mládež, nazvanému Dostaveníčko mladých. Jeden z dílů
rozhlasového pořadu z konce dvaašedesátého roku byl tomuto seskupení
věnován. Byli zde uvedeni jako ‚Elektrofonické kytarové sexteto‘. Přibližně od
této doby začali používat název Elektrofonic.
V září roku 1963 odešel Mouka plnit vojenské
povinnosti, Frola se začal věnovat jinému druhu muziky a skupinu opustil i
Konečný se Zdražilem. K Taubrovi a Kalinovi se připojili dřívější členové
Olšaník a Vodička a baskytaristou se stal Jiří
Chuchvalec (*1940 – …1985). Na bicí s nimi začal hrát Ota Malý (*1931–asi …1972) a pro zpestření repertoáru zpíval Antonín Hanák (*1940).
V květnu 1964 hostovali v berlínském Pressefest
OST a v Praze natočili čtyři skladby pro gramofonovou společnost Artia ve
složení ve složení Tauber, Olšaník, Zdražil, Kalina, Chuchvalec a Malý.
V jedné z nich, rokenrolu, hostoval vynikající brněnský saxofonista Jaroslav Humpolík (*1927). Tato
gramofonová deska vyšla i v Supraphonu.
V roce 1965 hostovali ve
vídeňské Stadthalle v televizním hudebním programu. Po odchodu
Chuchvalce si Hanák ke zpěvu přibral i baskytaru. Radek Tauber ke konci roku
odešel do orchestru Mirko Foreta. Olšaník s Kalinou a Hanákem nastoupili
do orchestru Vladimíra Richtera, který hrával nejčastěji v kavárně Máj. Po
krátké době přijali místa v souborech, které účinkovaly mimo republiku.
Hanák potom žil dlouhá léta ve Spojených státech a Vodička stále přebývá ve
Švýcarsku.
Seskupení brněnských kytaristů kolem
skupiny Elektrofonic bylo svou kvalitou a množstvím hudebníků jedinečné a nic
podobného se již nikdy v Brně neopakovalo. Elektrofonic dal základ
brněnskému big beatovému dění, které ovládlo šedesátá léta vyznačující se
především nadvládou elektrických kytar.
Mnohem více se dočtete a uvidíte v knize Big Beat šedesátých let v Brně a okolí Jiřího Donné Smýkala I. a II. díl
© by Jiří Donné 2004
Foto archiv
Hudební archiv:
Elektrofonic
1962 – 1964 : Alexander´s
Rag Time Band Rozita Sweet
Georgia Brown Přišla
ryba k rakovi Dálnice Rozcestí Caravan Slepička Deštivá
noc Na
houpačce I Can´t
Give You Anything But Love Midnight Svítání Slalom Krásný
je každý den Vstříc
lásce Hudba
pro mne Křižovatky Hlavní třída
Otakar Olšaník: Čtyři ve
dvanáct Aquarius Karusel To ta
helpa Blue
Star Marš
na drinu Místy (Misty) Políčko pole Torero Lady, Lady
Laviny Zlatá náušnice Mrs. Robinson Vodopády Jealousy Hvězdné
hry Skalní útes Pláč a naděje Brána podsvětí Amorado
Žádné komentáře:
Okomentovat