Brněnský big beat - The Heartles

The Heartles

            V září roku 1963 se sešli v podniku Ústředí uměleckých řemesel dva učni umu pasířské technologie, Zdeněk „Jazva“ Šebesta (*1948) a Milan Čech (*1948). Šebesta v tom čase bydlel v Černých polích v Demlově ulici, Čech v ulici Kabátníkově a učňovské dílny sídlily ve Staré č. 10. Ve stejném domě bydlel žák osmé třídy Tomáš Pařil (*1951), který se vracel ze školy, nacházející se v téže ulici, dříve, než končila učňům výuka.

Archiv 

Ti dva se s Pařilem seznámili a využívali bytu jeho rodičů k dočasnému azylu, kam se chodili „zašít“.

            Přes tehdejší značný věkový rozdíl, si všichni tři rozuměli v oblasti novodobých hudebních trendů, o kterých vášnivě diskutovali. Jednou se konalo setkání všech pracovníků podniku Ústředí uměleckých řemesel, snad u příležitosti blížících se Vánočních svátků, na kterém se Šebesta s Čechem poprvé setkali se svým spoluučněm v oboru umělecký kovář, Antonínem Sequencem (*1948). Sequenc, který v té době bydlel v Antonínské ulici, měl v rámci tohoto samého podniku učňovskou dílnu v ulici Staňkově. Jeho otec, pilot dopravních letadel, byl již léta v australské emigraci. Sequenc s Šebestou a Čechem rozvinul hovor na téma bigbít a oba ohromil informací, že vlastní úplně novou elektrickou baskytaru se sníženým lubem značky Jolana Cremona. O svém otci nerad mluvil, ale je docela možné, že mu na baskytaru přispěl právě on. Byl to tedy Sequenc, kdo inicioval založení bigbítové skupiny. Navzdory tomu, že ostatní na kytaru téměř hrát neuměli, začala v roce 1964 vznikat v Brně další bigbítová skupina. Tři učni uměleckých řemesel přizvali žáka základní školy Pařila. Čech si vzpomněl na své někdejší působení v Základní škole v ulici Jana Babáka a zkontaktoval tehdejšího spolužáka Oldřicha Kudličku (*1948). Vznikající bigbítová skupina neměla svoji příslušnost k určitému brněnskému regionu, protože bydliště aktérů byla na různých místech. Zatímco se Čech s Pařilem a Kudličkou horečnatě učili hře na kytaru, na Šebestu zbyly bicí. Na dotaz, jestli na nějaké v životě hrál, se nechal slyšet, že bubnoval na bubínek při nástupu v dětském pionýrském táboře. Všichni si oddechli, protože Šebesta měl s bicími zkušenosti. K „rytmičáku“ a činelu zbývalo získat od rozpadlé dechovky velký buben, což se nakonec podařilo. Čechův tatínek, návrhář výloh obchodního svazu Textilu Brno, vytvořil na velký buben název skupiny. Bigbít  The Heartles byl na světě, i když mu z gramatického hlediska chybělo jedno s na konci názvu. Zapříčinila to nevelká znalost anglického jazyka. Jako základ svého pojmenování totiž zvolili srdce a k tomu „přifařili“ konec, který byl inspirován jménem britské beatové skupiny The Beatles. Neměli tedy v překladu do angličtiny na mysli bezcitnost, nemilosrdnost a nelítostnost.

            Po té, co si na kytary opatřili snímače, přestalo být reálné nacvičovat po domácnostech. U domovní zprávy se jim podařilo získat dočasné užívání zanedbaných prostor bývalého obchodu v ulici Cejl v místě, kde je dnes trafika, jen pár domů za křižovatkou s ulicí Körnerovou. Pomocníky a velkými obdivovateli skupiny se stali Pařilovi spolužáci ze základní devítileté školy Tomáš Beer (*1951), Oldřich Jech (*1951) a všudypřítomný znalec tehdejší brněnské bigbítové scény, Ladislav „F-go“ Myslivec (*1951).

            Zvukovou aparaturu pomáhal sestavovat a obsluhovat Pavel Korkeš (*1948). Ze začátku bylo ozvučení, jak sami členové The Heartles podotýkají, velmi mizerné s použitím malých reproduktorových bedýnek z umělé hmoty, používaných v rozhlasových ústřednách podniků a institucí, rozvěšeny po chodbách a úřadovnách. Ale to jim nebránilo odvážně vystoupit na brněnské Riviéře, v sále domu P. K. O. (Park kultury a oddechu), což byla zároveň jejich premiéra. Největší úspěch měla skladba Twist and Shout, známá v interpretaci The Beatles. A právě na tomto vystoupení se seznámili s učněm tehdejšího mamutího závodu Královopolské strojírny v oboru potrubář Igorem Altsternem (*1948), který si střední vzdělání dodělával až později. Stal se blízkým spolupracovníkem, který by dnes byl nazýván manažerem.

Zleva: Zdeněk „Jazva“ Šebesta, Milan Čech (v paruce), Igor Altstern, František „Fero“ Mica, Tomáš Pařil a Antonín Sequenc. The Heartles na Šéně (Špilberku) v roce 1966.

Skupinu The Heartles již v počátcích opustil Oldřich Kudlička. Ze zbývajících dvou kytaristů měl větší ambice Pařil, ale byl to právě on, kdo do skupiny přivedl spolužáka z devítiletky, navštěvujícího nižší ročník, Františka „Fero“ Micu (*1951). To bylo někdy ve druhé polovině pětašedesátého roku. Mica byl již v té době mimořádně zručným kytaristou s nadáním od boha. Od této chvíle měla bigbítová skupina The Heartles dva doprovodné kytaristy.

            Hudební repertoár skupiny byl složen především ze skladeb anglických bítových skupin The Beatles a Rolling Stones, ale také The Who. Nacvičování a zpěv měli rozdělen tak, že písničky z dílny The Beatles měl na starosti Čech a razantnější, v R&B rytmu, zajišťoval Pařil. Ve vokálech si navzájem vypomáhali. Mica byl kromě sólového doprovodu zmiňovaných skladeb také přínosem svými vlastními instrumentálkami, inspirovanými The Shadows a podobnými. Na pódiu se tedy střídali v různých kombinacích členů a stávalo se, že si v některých skladbách sólo na kytaru Pařil obstaral sám. Stálou scénou se jim stal Besední dům v Králově Poli, ale zahráli i osazenstvu domova důchodců na Kociánce. Tehdy, mimo jiné, předvedli improvizované „zbigbítované“ polky. Důchodci se nestačili divit. Na rozdíl od většiny rodičů členů The Heartles i jiných tito senioři osobně spatřili a uslyšeli bigbít. Mica elektrickou kytaru nevlastnil, a proto pro něj nástroj před každým vystoupením jeho spoluhráči zapůjčovali, což obnášelo pro všechny zúčastněné „nervy na mrtvici“. Obzvlášť, když si přál hrát na drahou kytaru české výroby Jolanu Tornádo, nebo Hurican. Stávalo se, že sál byl již plný návštěvníků netrpělivě očekávajících začátek produkce a Mica ještě neměl elektrickou kytaru. Většinou Tornado poskytoval přítel a obdivovatel skupiny Lubomír Klement (*1948). Mica kytarový hendikep zmírňoval tím, že otci tajně odnášel obrovské rádio, které bylo při vystoupení začleněno do zvukové aparatury. Ještě dnes se ostatním členům skupiny vyloudí úsměv na tváři, když si vybaví, jak Mica pádil s obrovským radiopřijímačem v náručí po Francouzské ulici, kde bydlel. Vždy to potom doma „pěkně schytal“. Po čase byla skupina nucena opustit zkušebnu na Cejlu. Altstern je zavedl do svazácké (ČSM) klubovny v Mojmírově náměstí č. 8 do míst, kde je dnes po zbořeném domě, ve kterém sídlila, proluka. Klubovna My, jejíž název byl inspirován tehdejším českým kulturním progresivním časopisem téhož jména, byla dvoupatrová jakoby mezonetová místnost. Na nějaký čas se stala jejich provizorní zkušebnou. Tou dobou se již Pařil učil v Královopolské strojírně, kdežto Altstern tam byl novopečeným tovaryšem. V klubovně ti dva ostatní členy bigbítu The Heartles seznámili s vychovatelem učňovského internátu, tehdy asi třicetiletým Lubomírem Koukalem. Ten jim nabídl prostory ke zkoušení v internátě Královopolské strojírny v Křižíkově ulici, téměř naproti hlavnímu vchodu strojírenského závodu. Také na sebe převzal část manažerských starostí. Dalším bylo důležité seznámení se dvěma kamarády, typickými „štatlaři“, obyvateli domu, ve kterém klubovna sídlila. S Pavlem „Vodníkem“ Sádkem (*1945) a Jaroslavem „Brouskem“ Oškrdou (*1946).  Byli totiž vlastníky již v té době historického vozidla značky Tatra 30, vyrobeného v roce 1931. Vůz tehdy jen krátkou dobu předtím sloužil jako autotaxi a po jeho zakoupení jej novodobí majitelé nazývali Bábinkou. Pomocí velkého hranatého osobního auta se členové bigbítu snáze přepravovali na svá mimobrněnská vystoupení. Například do sálu mikulovského zámku, na atraktivní výjezd do hrušovanského dívčího internátu nebo do nedalekého Deblína. Tehdy, v sobotu 25. 2. 1967, za nimi do tamního sálu šli brněnští nadšenci z Tišnova pěšky hezky sportovně do kopce, a to v silné vánici. Druhý den, kdy přespali na kabátech ve vyprázdněné kulturní prostoře, se jim potom šlapalo svahem dolů mnohem volněji. Také si bigbítová skupina The Heartles v zimním měsíci zahrála na plese Čechova, Šebestova a Sequencova zaměstnavatele, Ústředí uměleckých řemesel. Ten se odehrál na stávající stálé scéně bigbítové skupiny v Královopolském Besedním domě. Ovšem vzápětí se s těmito prostorami rozloučili vystoupením konaným v neděli 12. března 1967.

Zleva: Antonín Sequenc, Milan Čech, Tomáš Pařil a Zdeněk „Jazva“ Šebesta. The Heartles v sále Besedního domu v Králově Poli v roce 1966.

Zleva: Jaroslav „Brousek“ Oškrda a Pavel „Vodník“ Sádek u automobilu Tatra 30 v roce 1968.

 Následně účinkovali v neděli 9. 4. ve Vysokoškolském klubu v Gorkého ulici. Při vystoupení v sále tehdejšího ZK Mosilany, v místě prudké zatáčky v ulici Cejl, kde v současné době sousedí supermarket, je jednou navštívil kytarista a zpěvák, člen rozpadlého brněnského rokenrolu Crazy Boys a tehdy současná posila bigbítové skupiny Orfeus kapelníka a baskytaristy Zdeňka Tylče (*1941), Jiří Středa (*1947). O přestávce mezi vystoupením jim předváděl kytarové riffy skladby Roll Over Beethoven, známé především v podání Chucka Berryho a The Beatles.

Další jejich stálou scénou se stal sál v přízemní, původně provizorní budově v Šelepově ulici č. 1, tehdy známý názvem Pod kaštany, později, v polovině devětašedesátého roku, po příchodu organizační osobnosti Miloslava Bernátka (*1947), BAV club, nebo také „Šelepka“. Tam bigbítu  nastaly zlaté časy divácké návštěvnosti. V letních měsících mládež vracející se „vysluněná“ z Brněnské přehrady vystoupila na tramvajové zastávce u bývalé porodnice nazývané U Šilhanů a zamířila rovnou na vystoupení skupiny The Heartles. V tom čase se původní manažer Altstern pomalu s hudebníky loučil, protože jej silně zaujalo divadlo, a tehdy vážně uvažoval o profesionální kariéře v tomto oboru. Snad zde sehrálo svou roli ovlivnění strýcem, bratrem jeho matky, významným divadelním, ale především filmovým a televizním hercem Eduardem Cupákem (*1932–1996). Igor Altstern vstoupil do amatérského divadelního spolku sdruženého v závodním klubu Zbrojovky Brno. I když z jeho velkolepých plánů nakonec sešlo, v těsném kontaktu s divadlem je dodnes.

Také bigbítová pouť The Heartles se blížila ke svému závěru. Hlavní příčinou byly povolávací rozkazy k nástupu plnit tehdejší povinnost k státu a odsloužit dva roky ve vojenské uniformě. Pro Sequence tento čas nastal 1. srpna a Čechovi 1. října 1967. Oba se navrátili po pohnutých srpnových dnech osmašedesátého a devětašedesátého roku. Sequenc po „vojně“ ihned emigroval do Kanady, takže jej po svém návratu Čech již nezastihl. Po „otci“ zakladateli, Antonínu Sequencovi, se „zavřela voda“ a od té doby o něm nejsou žádné zprávy. Milan Čech po celá ta léta čas od času hrával v amatérských bigbítových skupinách a na pódiu se setkal také s již zmiňovaným Jiřím Středou. Tomáš Pařil za čas narukoval na „vojnu“ a byl členem vojenského bigbítu Rytmus Klatovy. V celostátní soutěži druhého, v té době na „vojně“ působícího hudebního seskupení. Po návratu se začlenil do sestavy hudebníků produkujících ve vinárně U Mrštíků neboli v Divadelním sklípku. Po čase se přestěhoval do Polné a mimo jiné si tam v pozdním čase zahrál i se svým již dospělým synem v rockové skupině Srdeční choroby, a to na nástroj, kterému se věnoval od návratu z vojenské prezenční služby. Na bicí. Zdeněk „Jazva“ Šebesta se prakticky hudbou po rozpadu The Heartles již nezabýval. V osmašedesátém roce nastoupil do zaměstnání v oddělení rekvizitárny brněnského národního divadla a působí tam dodnes. Ještě mnohem dříve, před rozpadem bigbítu The Heartles, se Mica často setkával s kytarovou hvězdou R&B skupiny Stop The Gods kapelníka a kytaristy Iva Křižana (*1948), Petrem „Piháčkem“ Neubauerem (*1947) a získával od něj zkušenosti. V posledních měsících, kdy bylo jasné, že Neubauer nastoupí povinnou vojenskou „dvouletku“, se naučil vše potřebné k jeho zastoupení. Neubauer odcestoval 1. srpna 1967 a František „Fero“ Mica se stal členem Stop The Gods. Hudební skupina The Heartles se během svého působení na brněnské bigbítové scéně šedesátých let vyhoupla na divácké a posluchačské výsluní a dodnes jsou vděční pamětníci, kterým zpříjemnila čas dospívání a raného mládí.  

Zleva: František „Fero“ Mica, Zdeněk Šebesta, Tomáš Pařil, Antonín Sequenc. Dole: Milan Čech. The Heartles na Špilberku v roce 1966.

  Mnohem více se dočtete a uvidíte  v knize Big Beat šedesátých let v Brně a okolí Jiřího Donné Smýkala I. díl

© by Jiří Donné 2008

Foto archiv