Brněnský big beat - Orion

 Orion

TYPICKY BRNĚNSKÝ BIGBÍT ŠEDESÁTÝCH LET

Po té, kdy se v létě roku 1964 propojili hudebníci z Dominic clubu s Resboys a vznikla tím rokenrolová skupina Crazy boys, osiřela dvojice zbylých hráčů, kytarista a baskytarista Lubomír Orlet (*1943) a bubeník Josef Munclinger (*1942). Ke spolupráci přizvali na sólovou kytaru Pavla „Ovara“ Ondru (*1943 – ^…2002), který svoje přízvisko dostal navzdor tomu, že byl štíhlým mladíkem

Zleva: Ondra, Munclinger, Orlet, Němec. Bigbítová skupina Orion ke konci roku 1964

Hudební ukázky

Oba dva jej znali z dřívějšího působení v dětském pěveckém souboru uměleckého vedoucího Adolfa Pištěláka. Mimo to se měsíc před tím vrátil Ondra z tehdy povinného dvouletého působení v základní vojenské službě, kde dostal bigbítovou průpravu v tamní posádkové hudební skupině. V ní s ním, mimo jiné, spolupracoval bývalý člen pražské hudební skupiny Sputnici Jaroslav Plichta. Skupinu doplnil druhý kytarista Petr Němec (*1943). Tak vznikla v říjnu 1964 bigbítová skupina Orion. Němec ve skupině dlouho nepobyl a na přelomu čtyřiašedesátého a pětašedesátého roku jej vystřídal Zdeněk „Nerez” Koryčanský (*1943), který byl rovněž v období základní školní docházky členem Pištělákova souboru. Ve stejném období do skupiny Orion přibyli saxofonista Hynek Sobotka (*1943) a svérázný „ďábel“ klavírista František „Rýša“ Křivý (*1943), který se současně angažoval i v bigbítové skupině The Ravens. Pěveckým leaderem skupiny se stal nově Radoš (Radek) „Redy“ Rettegy (*1943), který přišel po půlročním působení v bigbítové skupině Poutníci (The Pilgrims, nezaměňovat s country skupinou Poutníci, která vznikla koncem první poloviny sedmdesátých let). Orion získal mateřskou základnu v sále nad tehdy nově postavenou samoobsluhou na konci Olomoucké ulice pod letištním kopcem. Sál byl klubem tehdejší 1. Brněnské strojírny. Zvukovou aparaturu si pořizovali, tak jako většina ostatních bigbítových skupin, ze skromných finančních zdrojů. Svůj důležitý prostor v ní tedy dostal i velký upravený radiopřijímač. Navzdory tomu se dostala skupina do povědomí mladé veřejnosti. V repertoáru převládaly nad rokenroly přece jen více mersey soundově vyznívající písničky anglických nově se prosazujících hudebních skupin. Bigbít Orion dostal příležitost si zahrát v kavárně Máj v rámci programu, který tam zajišťoval Orchestr kapelníka Vladimíra Richtera.

1. Jetelina, 2. Orlet, 3. Richter, , 4. Líbal, 5. Nečas, 6. Rettegy, 7. Hebvábný. Orchestr Vladimíra Richtera v roce 1965

 

 

 V té době totiž v tomto orchestru vystupoval současně i Rettegy s Orletem. V Richterově souboru se v polovině šedesátých let vystřídalo více hudebníků spjatých s brněnským bigbítem. Toho času byl jeho součástí i zbytek legendárního Elektrofonicu, kytaristé Otakar Olšaník (*1. 12. 1940 – ^…1. 7. 2008), Otto Hebvábný (1936–1967), který se u Rychtera uplatnil jako bubeník, Antonín Hanák (*1940) jako baskytarista a Arnošt „Igor“ Kalina (*1943). Dění u Richtera se účastnil také například i pozdější zakládající člen The Birddogs, baskytarista Bořivoj „Borek“ Líbal (*1943). I když „Richterovci“ nebyli bigbítovou skupinou, tak jak je všeobecně na těchto řádcích myšleno, také oni přijali novodobý hudební trend, který mládež vyžadovala, a do svého repertoáru zařadili nejnovější „beatlesovské“ hity, ale i jiné progresivní angloamerické písničky. Aby byla průchodnost jejich prezentace co nejschůdnější kvůli zatracovanému anglickému jazyku, obratem tyto šlágry opatřoval českými texty další Rychterův hudebník, výjimečně šikovný baryton saxofonista, švagr Kaliny, Josef Nečas (*1939). Jako poznámka pod čarou je myšlena dodatková informace, že po osmašedesátém roce, kdy kapelník Vladimír Richter emigroval na „západ“, přejal vedení orchestru jeho dlouholetý člen, saxofonista Antonín Jetelina. Název souboru se změnil na AJ Capela. Jinou příležitostí k veřejnému vystupování členové Orionu využili v rámci Orchestru Slávka Štěpána. Souběžně v něm totiž vystupovali i členové Orionu Sobotka, Ondra a Munclinger. Spolu s nimi účinkovala hrou na baryton saxofon i vůdčí osobnost v té době uznávané brněnské rokenrolové skupiny Crazy Boys, Lubomír Kristek (*1943), bývalý Orletův a Munclingerův spoluhráč z Res boys. Při těchto produkcích byla skupina Orion ohlašována jako combo Orchestru Slávka Štěpána.

Bigbítová skupina Orion se někdy na začátku sedmašedesátého roku rozpadla a její členové se v budoucnu činností spojenou s hudbou zabývali jen určitý čas, nebo příležitostně. Orlet s Ondrou odešli do nově vznikající skupiny kapelníka a hráče na havajskou kytaru Vladimíra Hanáka Jižní Kříž, která vyznávala hudební styl C & W a později po přejmenování na Antares se soustředila na moderní country beat. Také Munclinger figuroval v různých tanečních orchestrech. Rettegy, se účastnil hudebního dění při různých příležitostech v průběhu šedesátých let a jako osobnost známá napříč Brnem měl sklon i k realizaci specificky brněnskému „estrádnímu“ přednesu. To vyústilo v roce 1970 v založení legendárních Los Brňos, kteří byli ojedinělí svou propagací brněnského „hantecu“ v humorné slovní i hudební formě. Tuto sešlost zastřešovala osobnost v podobě nesmrtelného Františka „Franty“ Kocourka (*1947 – 1991).

Orion po sobě zanechal vzpomínku na typický dobrý brněnský bigbít.

Nahoře zleva: Křivý, Rettegy, Sobotka, Munclinger. Dole zleva: Koryčanský a Ondra v roce 1965

 

 

 

 

 

Zleva: Orlet a Rettegy v roce 1965

 

© by Jiří Donné 2009

Foto archiv