Brněnský big beat - CH.A.S.A.

Ch.A.S.A.

Nejen bigbeatu v Brně házeli komunisti klacky, až hrubá polen, pod nohy. Lépe řečeno jim prostě zakazovali vystupovat. Toto se dělo i brněnské jazzrockové formaci Ch.A.S.A.

 V Brně vystupovalo po klubech začátkem sedmdesátých let trio hudebníků jež se pojmenovalo Šuchra – Lauf Band. Tenhle band tvořili kytarista Antonín Stříž, baskytarista Ivo Albrecht a bubeník Miroslav Veselý. Hráli především v tehdejším klubu Nauif, který byl později přejmenován na klub Horizont. Někdy kolem roku 1973 se tihle tři dostali do okruhu milovníků výtvarného umění u Domu umění, kde tehdy působil, jako kurátor, významný moderní básník a sběratel nejnovějších výtvarných směrů Dr. Jiří Valoch. V Domě umění města Brna vznikl spolek Mladých přátel výtvarného umění jež se scházel ve sklepních prostorách. A tam se Šuchra-Lauf Band rozrostl do větších rozměrů. Albrecht, jako leader bandu, postupně nabral další hudebníky, jichž ostatně prošlo bandem docela hodně, ale sestava se postupně vykrystalizovala do následující sestavy: Jiří Adam – elektrická kytara, Ivo Albrecht – baskytara, Ivan Havlíček – perkuse, Pavel Chmelař – saxofony, flétny, Mirka Křivánková (*26.ledna 14954) – zpěv a Antonín Stříž – bicí. Skupina dostala nový název. Ch. A. S. A.  Jsou to začáteční písmena z příjmení čtyř zakládajících členů.

            Svůj koncertní debut si skupina odbyla na jazzovém festivalu v Českém Těšíně v roce 1974 (...tam jsem byl s Petrem Vašinou z Příbrami a Lubošem Černohorským ze Zlína). Tehdy se festivalu účastnilo hned několik jazzrockových formací, ale všechny je Ch.A.S.A. převálcovala svou formou jazzrocku. Ve skladbách byly cítit vlivy jihoamerického folklóru a posluchače zaujaly i více než zajímavé kompozice s názvy Beránka viděti, Brazilská dechovka, Casablanca, Do Newportu daleko,  Druhý břeh, Nečekaný dopis, Pohostinství u Střížů, Santiago….  V restaurantu U Schlesingerů Ch. A. S. A. jednoznačně zabodovala a oslnila přítomnou rockovou i jazzovou veřejnost když hráli spíše více jazzověji. Kapela si další rok zahrála i na 8. Slánských a 2. Pražských jazzových dnech. Se skupinou hostoval ještě J. Beránek. Celou tuto dobu připomene pouze jediná živá nahrávka, která se dostala na gramofonovou desku – Casablanca. Vlastní LP skupina neměla možnost natočit. Do studií ji nepustili a dvě vydavatelské firmy Panton a Supraphon o ni neměly zájem.

S partou Ch.A.S.A. vystupoval často člen světoznámého jazzového orchestru Gustava Broma Josef Audes. Snad to bylo proto, že Ch. A. S. A. byla více než ostatní jazzrockové soubory orientované spíše do jazzu.

Ch.A.S.A. zanechala svou jazzrockovou stopu v historii československého jazzrocku. Je velkou škodou, že nenatočili více skladeb do drážek černých vinylových desek.

S použitím materiálu Jana Daleckého zpracoval Prax⁵¹

 

Jirka Donné vydal CD „Ch. A. S. A. 1975“. Jenže si již nepamatuji, kdy mi cd poslal a kdy jej vydal.

Průvodní text k CD napsal Ivo Albrecht:

Jazzrocková skupina Ch. A. S. A. vznikla na počátku roku 1973, kdy začala zkoušet a hrát v tehdejším brněnském jazzovém klubu v Domě umění. V zápětí pro své zkoušky využila legendární „prádelnu“ v Brně, Řečkovicích. Byla to miniaturní nemovitost na zahradě rodinného domku rodiny Střížů. Bubeník Tonda Stříž se do zkušebny dostavil vždy v domácím oblečení a v bačkorách, jak možno vidět na fotografii zakládajících členů skupiny Ch. A. S. A.  

Od prvopočátku skupiny tvořili ještě kytarista jiří Adam, baskytarista Ivo Albrecht a multiinstrumentalista Pavel Chmelař, který střídal barytonsaxofon, sopránsaxofon, pikolu a flétnu. Při hledání názvu nezašli pro inspiraci příliš daleko a použili začáteční písmena  svých příjmení: Ch. A.S. A. – Chmelař, Albrecht, Stříž, Adam.

Později přišla vokalistka Mirka Křivánková, která na tehdejší dobu zcela nezvyklým způsobem – scatem, a navíc ve fantastickém rozsahu čtyř oktáv (sic!). Zpěvem bez textu skupina navíc vyřešila problémy, které by jí vyplynuly se schvalováním a cenzurou txtů dle praktik tehdejšího komunistického režimu.

Paletu hudebních nástrojů nakonec ještě doplnil hráč na různé bicí nástroje Ivan Havlíček, , který byl vlastně prvním kdo hrál na perkuse v tehdy známých jazzrockových kapelách tehdejšího Československa. Většinu svých bicích nástrojů si vyrobil sám. Například, největší buben podobný congu vyrobil z plechového odpadkového koše, obvyklého na zastávkách brněnské hromadné dopravy.

Všichni muzikanti se projevovali obrovskou chutí tvořit. Repertoár byl postaven převážně na vlastní tvorbě Ivo Albrechta a Jiřího Adama, občas přidal něco i Tonda Stříž. Na aranžích skladeb se ale podíleli všichni.

V obsazení Mirka Křivánková – vokál, Pavel Chmelař – baryton saxofon, soprán saxofon, pikola, flétna, Jiří Adam – elektrická kytara, Ivo Albrecht – baskytara, Antonín Stříž – bicí a Ivan Havlíček – perkuse, koncertovali nejen v Brně a okolí, ale i na různých jazzových festivalech. Na podzim roku 1974 na 2. jazzovém festivalu v Českém Těšíně, v lednu 1975 na 8. Slánských jazzových dnech. Největšího úspěchu dosáhli na Pražských jazzových dnech v březnu 1975 v pražské Lucerně. Dokladem je nahrávka skladby Ivo Albrechta „Casablanca“ uvedené na albu „Jazzrocková dílna 1“. Stejnou skladbu hrála skupina i v televizních Písničkách pod rentgenem.

Na podzim roku 1975 však následoval odchod dvou muzikantů na vojnu a skupina se už v tomto složení nikdy nesešla. Nově přestavěná kapela sice pokračovala po roční odmlce koncertování s jiným repertoárem, ale to už je jiná kapitola.

Na výběru skladeb na tomto médiu účinkuje ještě občasný host a dobrý kamarád kapely houslista Jan Beránek (Dalecký).

Skupina svou pílí a nadšením překonávala handicap nevyhovujících podmínek a nedostatečného technického vybavení.

Byly použity nahrávky z vystoupení v roce 1975 v Brně. Šumy, brum, zkreslení a jiné zvukové nedostatky mají svůj původ ve výchozím materiálu (analogový magnetofonový pásek, nízká rychlost posuvu, některé nahrávky byly nahrány mono). Monofonní nahrávky byly upraveny tak, aby působily stereofonním dojmem. Nahrávky je třeba považovat za dokument.

Původní amatérské nahrávky  upravili současnou digitální technikou:

Digitální úpravy a střih: Ing. Jindřich Michalík - A U D I C O M (Praha)

Digitální úpravy, mastering: Ing. Jiří Kment – TTvox (Brno)

  Jan Beránek uprostřed v brýlích

  Chasa v roce 1995

 Informace na Indies Records bookletu:

Fusion music, neboli v Československu známý termín jazz rock v jihomoravské metropoli kupodivu nenašel tak úrodnou půdu jako v Praze. Samozřejmě i zde byly tendence vytvořit vlastní variantu této fúzující, většinou instrumentální hudby. Například z renomovaného Orchestru Gustava Broma se občas oddělovalo menší sdružení vedené kytaristou Igorem Vavrdou a prezentovalo svou formu fusion music, z pohledu úhlu rockerů jazz rock nějaký čas prezentovala skupina Nucleus, ale za skutečné reprezentanty daného žánru  lze považovat skupinu Ch.A.S.A.
Její předobraz bychom mohli částečně vystopovat ve skupině bizarního názvu: Šuchra-Luf Band, kterou tvořili Antonín Stříž (tehdy ještě elektrická kytara), Ivo Albrecht: baskytara (studující fakulty elektrotechniky) a Miroslav „Kyseláč“ Veselý: bicí nástroje. « skrýt následující

Skupina kladla důraz na expresivní pojetí vlastních skladeb a působila v letech 1970 až 1971. Vystupovala v Medlánkách, na Lesné (klub Horizont), v Panton Clubu (Rooseveltova) a na známé Šelepce. Po odchodu „Kyseláče“ se Stříž dva roky „přeškoloval“ na bicí nástroje a na obzoru se zvolna rodilo nové hudební společenství.
Skupina vznikla na počátku r. 1973, kdy byly v Československu velmi ztížené podmínky pro zakládání nových rockových skupin, natož skupin experimentujících s různými hudebními formami. Jejich zkušebnou byl jazzový klub pod Domem umění na Malinovského náměstí. Poté se kapela přemístila na severní brněnskou periférii do Řečkovic na zahradu rodinného domku bubeníka, do bývalé prádelny.
Název skupiny (Ch.A.S.A.) v jednotlivých písmenech představoval příjmení členů kapely, která začala hrát v obsazení: Pavel Chmelař (barytonsaxofon, sopránsaxofon, příčná flétna, pikola), Ivo Albrecht (baskytara), Antonín Stříž (bicí nástroje) a Jiří Adam (elektrická kytara). Ke skupině se poté připojil ještě Ivan Havlíček (percussion).
Členové kapely byli většinou studenti vysokých škol a jejich intelektuální cítění tíhlo k jazzu – zejména k té variantě, kterou kolem r. 1970 prezentoval legendární jazzman Miles Davis či McCoy Tyner.
V klubu na Šelepce kapela objevila zpěvačku s kytarou Mirku Křivánkovou (dříve členku skupiny Premier), která zajímavě používala náročný jazzový scat a navíc v nevídaném rozsahu čtyř oktáv. Její hlas se stal nedílnou součástí jejich osobitého soundu. Jazzových zpěvaček u nás nebylo mnoho a tím víc na sebe Ch.A.S.A. poutala pozornost. Křivánková důsledně ctila jazzovou formu a improvizaci a v jejím projevu, částečně inspirovaném polskou zpěvačkou Urszula Dudziak a brazilskou zpěvačkou usazenou v Kalifornii – Florou Purim, znamenala výrazné odlišení od standardního pěveckého projevu, kdy hlas jako vokální nástroj mnohdy přebíral i úlohu „hudebního“ nástroje. Tím, že Křivánková nezpívala textované písně, se skupina vyhnula zkoumání textového pojetí samozvanými kulturtrégry při hudebních přehrávkách, kteří hledali dvojsmyslná skrytá sdělení a rozhodovali o vhodnosti či nevhodnosti zpívaného textu.
Od počátku panoval v řadách skupiny velký entuziasmus a kapela vykazovala při zkouškách velkou preciznost, což také přineslo svoje ovoce. Hodně jim pomáhal známý brněnský houslista, jazzový propagátor a organizátor Jan Beránek, který se stal přítelem a rádcem skupiny. Jako poděkování Janu Beránkovi vznikla skladba Beránka viděti. Celkem pochopitelně Ch.A.S.A. přebírala zahraniční jazzový materiál, ale velmi brzy se v jejich členské základně začaly profilovat skladatelské talenty. Zejména baskytarista Ivo Albrecht a kytarista Jiří Adam. Aranžmá skladeb ale bylo věcí kolektivu.

Ch.A.S.A.

1975 Live

 Cena CD: 212 Kč

koupit

   

Text z bookletu Indies Happy Trails:

 Fusion music, neboli v Československu známý termín jazz rock v jihomoravské metropoli kupodivu nenašel tak úrodnou půdu jako v Praze. Samozřejmě i zde byly tendence vytvořit vlastní variantu této fúzující, většinou instrumentální hudby. Například z renomovaného Orchestru Gustava Broma se občas oddělovalo « skrýt následující

menší sdružení vedené kytaristou Igorem Vavrdou a prezentovalo svou formu fusion music, z pohledu úhlu rockerů jazz rock nějaký čas prezentovala skupina Nucleus, ale za skutečné reprezentanty daného žánru lze považovat skupinu Ch.A.S.A.
Její předobraz bychom mohli částečně vystopovat ve skupině bizarního názvu: Šuchra-Luf Band, kterou tvořili Antonín Stříž (tehdy ještě elektrická kytara), Ivo Albrecht: baskytara (studující fakulty elektrotechniky) a Miroslav „Kyseláč“ Veselý: bicí nástroje. Skupina kladla důraz na expresivní pojetí vlastních skladeb a působila v letech 1970 až 1971. Vystupovala v Medlánkách, na Lesné (klub Horizont), v Panton Clubu (Rooseveltova ul.) a na známé Šelepce. Po odchodu „Kyseláče“ se Stříž dva roky „přeškoloval“ na bicí nástroje a na obzoru se zvolna rodilo nové hudební společenství.
Skupina vznikla na počátku r. 1973, kdy byly v Československu velmi ztížené podmínky pro zakládání nových rockových skupin, natož skupin experimentujících s různými hudebními formami. Jejich zkušebnou byl jazzový klub pod Domem umění na Malinovského náměstí. Poté se kapela přemístila na severní brněnskou periférii do Řečkovic na zahradu rodinného domku bubeníka, do bývalé prádelny.
Název skupiny (Ch.A.S.A.) v jednotlivých písmenech představoval příjmení členů kapely, která začala hrát v obsazení: Pavel Chmelař (barytonsaxofon, sopránsaxofon, příčná flétna, pikola), Ivo Albrecht (baskytara), Antonín Stříž (bicí nástroje) a Jiří Adam (elektrická kytara). Ke skupině se poté připojil ještě Ivan Havlíček (percussion).
V klubu na Šelepce kapela objevila zpěvačku s kytarou Mirku Křivánkovou (dříve členku skupiny Premier), která zajímavě používala náročný jazzový scat a navíc v nevídaném rozsahu čtyř oktáv. Její hlas se stal nedílnou součástí jejich osobitého soundu. Jazzových zpěvaček u nás nebylo mnoho a tím víc na sebe Ch.A.S.A. poutala pozornost. Křivánková důsledně ctila jazzovou formu a improvizaci a v jejím projevu, částečně inspirovaném polskou zpěvačkou Urszula Dudziak a brazilskou zpěvačkou usazenou v Kalifornii - Florou Purim, znamenala výrazné odlišení od standardního pěveckého projevu, kdy hlas jako vokální nástroj mnohdy přebíral i úlohu „hudebního“ nástroje. Tím, že Křivánková nezpívala textované písně, se skupina vyhnula zkoumání textového pojetí samozvanými kulturtrégry při hudebních přehrávkách, kteří hledali dvojsmyslná skrytá sdělení a rozhodovali o vhodnosti či nevhodnosti zpívaného textu.

1/ Pohostinství "U Střížů"  11:00
2/ Brazilská dechovka  4:16
3/ Beránka viděti  9:39
4/ Bez názvu  6:20
5/ Do Newportu daleko  9:45
6/ Na druhý břeh  7:34
7/ Santisgo  7:54
8/ Nečekaný dopis  6:16
9/ Chasablanca  6:38

detailní informace

Dopor. cena:	249 Kč
Sleva:	15 %
Naše cena:	212 Kč
Label	Indies Happy Trails
Datum vydání	04. 04. 2019
Kat. číslo	MAM775-2

 Hudební archiv

S použitím materiálu Jana Beránka zpracoval Prax⁵¹

^{a doplnil Prax70}

foto archiv