HAJAJA
Bigbeatovému dění, které se začalo rozšiřovat
začátkem šedesátých let, napomohl fakt, že přes zoufale nedokonalé zvukové
aparatury a nutnost si vyrobit svépomocí téměř vše potřebné, se u nás prodávalo
dostatečné množství cenově dostupných elektrofonických kytar. Pracovníci
v kultuře a v tzv. „osvětě“, ale i obchodní zástupci v podnicích
a továrnách, mnohdy kvůli svému prospěchu podporovali organizování akcí tohoto
hnutí. A to i přesto, že byli často v přímém spojení s funkcionáři
tehdejší vedoucí politické strany KSČ – zásadní odpůrkyní bigbeatových
iniciativ.
Bylo tomu tak proto, že nadšení hudebníků a jejich přátel napomáhalo kulturním pracovníkům vyrovnat se s pracovními povinnostmi. Mohli si udělat „čárku“ za uskutečnění kulturních úkolů. Rokenrol neměl na růžích ustláno za našimi hranicemi směrem na západ, neřkuli tady, za „železnou oponou“. Podle všeho to byla doba, ve které se názory mezi generacemi snad nejvíce od sebe vzdálily, a to nejen v hudební oblasti.
Navzdory všemu u nás začalo vznikat
největší lidové hudební hnutí všech dob. V červenci roku 1961 se
z dixielandového souboru Jaromíra
Heroudka (*1940) odtrhla trojice mladých hudebníků a založila
s největší pravděpodobností první rokenrolovou skupinu v Brně. V čele
stanul Rostislav Hradecký (*1940),
klavírista s osvojenou herní technikou Jerryho Lee Lewise (WholeLotta Shakinʼ Goinʼ On).
Premiéra se konala v září roku
1961 v sále restaurace starobrněnského pivovaru. Krátce na to byli
posilněni přibyvším sólovým kytaristou Petrem
Styxem (*1944), který do té doby hrál na elektrickou kytaru v hudebním
souboru amatérského divadla Monokl. Kromě starobrněnského pivovaru hrávali
v bosonožské sokolovně, v Besedním domě v Králově Poli a také
vystupovali v mezinárodním varieté Rozmarýn. Ne vždy se jejich hudební
produkce odehrála s pochopením veřejnosti z řad návštěvníků. Při
jednom z těchto raných vystoupení v sále Semilassa se vrhl jeden
příznivec tehdejší vedoucí politické strany s nožem v ruce na pódium
s křikem, kterým vyjadřoval, že hudebníci svým projevem zamořují sál, ve
kterém se odehrávají slavnostní výroční schůze Komunistické strany
Československa. Všichni zúčastnění byli přesvědčeni, že se žene zabít zpěváka
Kučírka. Naštěstí mu jenom uřízl kabelovou šňůru od mikrofonu.
Nikdo si už nevzpomíná, zda
v tomto období skupina používala název Hajaja 61. Jisté je,
že do nového roku vstupovala s novým názvem Hajaja 62. Ten
odvodili od své úvodní znělky, jíž bylo flétnové ohlášení rozhlasového
večerníčku pro děti, kterou složil Jindřich Šidla.
Toto rokenrolové období už nemělo
dlouhého trvání. Styx odešel a nějakou dobu hrál v Ostravě
s orchestrem Ivo Pavlíka, potom v Polsku spolupracoval na nahrávkách
big beatové skupiny Červone a čorne (Czerwone i czorne) a v polovině roku
1963 odešel plnit vojenskou povinnost k útvaru PTP (Pomocný technický
prapor – Černí baroni). Po vojně se už hudbou nezabýval. Věnuje se oblastem
spojeným s využitím psychologie v marketingu.
Kučírek dostal lukrativní nabídku do
tanečního orchestru, který účinkoval ve Velkém sále Stadionu. Potom přešel do
orchestru AB Antonína Blažka, kde zpíval až do sedmašedesátého roku. Tehdy
totiž dobrodružným způsobem emigroval na „západ“. Přelezl hory z tehdejší
Jugoslávie do Rakouska. Tam dlouho nevydržel. Působil v mnoha zemích a
v devadesátých letech se vrátil nazpět do Brna. Trojice Hradecký, Netočný,
Viktorín se ale rokenrolu nevzdala.
Mnohem více se dočtete a uvidíte v knize Big Beat šedesátých let v Brně a okolí Jiřího Donné Smýkala I. díl
© by Jiří Donné 2004
Foto archiv
Žádné komentáře:
Okomentovat