Brněnský big beat - Orfeus

 Orfeus

a jeho znovuvzkříšení v bigbítovém duchu

      Původní sestava hudební skupiny Orfeus, která vznikla v roce 1958 a byla zřizována Filozofickou fakultou J. E. Purkyně v Brně, se rozpadla v důsledku ukončení vysokoškolského studia členů, především těch mimobrněnských, v polovině roku 1963. Znovuvzkříšení Orfeus zažil ve druhé polovině roku 1965, a to díky původnímu členovi, baskytaristovi Zdeňku Tylčovi (*1941).

Hudební archiv

            Těsně po svém prvním rozpadu v roce 1963 se Tylč účastnil bigbítového dění v rokenrolové skupině Big beat club čtveřice, Rostislav Hradecký (*1940), Antonín „Tony“ Škrášek (*1941), Vladimír Viktorin (*1943) a Petr Klusoň (*1944). Ve druhé polovině roku odešel Tylč do vojenské základní služby na Slovensko do Trenčína, kde se seznámil se Zlíňanem Františkem Peřinou (*1945), pozdějším bubeníkem Orfea. Peřina byl členem vojenského bigbítu The Singing Stars a Tylč u nich často zaskakoval za jejich baskytaristu.

            Potom byl Tylč převelen do Nového Města nad Metují, kde se angažoval ve vojenském bigbítu Safír. Po návratu nastoupil do zaměstnání jako kulturní pracovník Domu kultury a osvěty v Brně (DKO). V mimopracovní činnosti znovu navázal spolupráci s Big beat Clubem, který byl vzápětí po velkých personálních změnách přejmenován na Rocky Eagles.

            Rokenrolový zpěvák a kytarista Škrášek dostudoval a odstěhoval se nazpět do Prahy. Z vojny se právě navrátil původní člen, taktéž rokenrolový zpěvák a kytarista, Petr Netočný (*1943). Z předešlé sestavy zůstal saxofonista Josef Šikl (*1944) a z nově příchozích skupinu doplnili: bývalý člen brněnských bigbítových skupin Dominic club (1963–1964) a Crazy Boys (1964–1965), nezaměňovat s pražskou doprovodnou skupinou Mikiho Volka, Karel Antonín (*1949) na bicí a Jaroslav Ohnoutka (1943–1987) na sólovou kytaru. A právě Ohnoutku Tylč po několika společných vystoupeních přesvědčil, aby založili novou bigbítovou skupinu, která by se věnovala širšímu spektru v hudebních žánrech, než byl rokenrol a jiné jeho „tvrdé“ odnože. Začal vznikat nový Orfeus.

Tylč, jediný kdo byl účastníkem v první i druhé formaci, se stal mezi oběma, časově oddělenými hudebními skupinami pojítkem. K němu a Ohnoutkovi se na doprovodnou kytaru připojil Antonín Smílek (*1941), do poloviny pětašedesátého roku člen Synkop 61. Na klavír přišel student JAMU Petr Výmola (*1946) a skupinu doplnil bubeník Miroslav Kresta (*1948). Ten nějaký čas váhal, zda má nabídku Orfea přijmout. Do té doby hrál v kvalitním dixielandu Junior jazz bandu spolu s později známým banjistou Ivo Pluháčkem (*1946). Nakonec přijal. Tylč mimo hraní na baskytaru vedl skupinu organizačně i profesně. Zřizovatelem se jim podle smlouvy ze dne 6. 10. 1965 stalo Obvodní kulturní a vzdělávací středisko v Brně V (OKVS V) s působností v Králově Poli. Jejich téměř domovskou scénou byl sál Besedního domu v „Krpoli“. Mimo to, hrávali například v dubnu a v květnu 1966 na pravidelných tanečních večerech v sále Pod kaštany, později známého jako BAV club, nebo také „Šelepka“, který vedl od poloviny devětašedesátého roku Miloslav Bernátek (*1947). S Orfeem tam hostovala vokální folková skupina The Bards, známá i pod dřívějším názvem Four Nothings, protagonistů Jana Svobody (*1947), Hynka Heřmanského (*1946), Jana Markvarta (*1948) a Zbyška Kafky (*1948).

           

Zleva:Středa, Kristek, Tylč,Peřina a A. Smílek na začátku roku 1966

 

 

 

Začátkem roku 1966 přibyl do souboru Orfeus zpěvák Jiří Středa (*1947) a saxofonista Lubomír Kristek (*1943), oba dříve členové Res boys (1963–1964) a Crazy boys (1964–1965). Středa byl také v průběhu pětašedesátého roku členem bigbítové skupiny The Merrys, kterou zřizovala Uměleckoprůmyslová škola, kde v té době působil jako kytarista později významný brněnský výtvarník Jiří Eliška (*1948), zpěvačka, původně členka The Shakers a zároveň sestra zpěváka z téže skupiny Michala Poláka (*1944) Monika Poláková (*1948) a bubeník Jan Němec (*1948), který měl do Orfea teprve přijít. S Orfeem v té době také pěvecky spolupracovala Hana Zagorová (*1946), ostravská studentka na brněnské  JAMU, pozdější známá představitelka české pop music.

            Průběžně, až téměř do konce roku 1967, se pěvecky ve skupině angažoval Michal Gärtner (*1942), někdejší člen bigbítů Twist club (1962) a Synkopy 61 (1964–1965). Důkazem zůstaly tři nahrávky pořízené v pondělí 1. 8. 1966 v odpoledních hodinách ve studiu Dukla brněnského rozhlasu na Kounicově ulici. Zagorová interpretovala skladbu All Alone Am I původně zpívanou Brendou Lee a Gärtner si půjčil z repertoáru Buddy Hollyho pomalou Remember, kterou zpíval již se Synkopami 61. Třetí nahrávkou se stala vlastní Ohnoutkova instrumentálka Mariner IV, která byla při veřejné produkci často nazývána jako Shangrilla, podle názvu letadlové lodi z amerického panoramatického „sedmdesátimilimetrového“ filmu Létající Clipper, promítaného v tehdejším brněnském kině Jadran. Mimo Ohnoutkovy sólové kytary je ve skladbě slyšet výrazná klavírní zvonivá kaskáda Oldřicha Lubicha (*1949), tehdejšího mladičkého studenta brněnské konzervatoře, kterého k nahrávání doporučil jeho kamarád bubeník Kresta.

 Zleva: A. Smílek, Ohnoutka, P. Smílek, Peřina a Tylč na letním kině při Filmovém festivalu pracujících v létě roku 1967

Na konci roku 1966 došlo ve skupině k personální změně. Za bicími Krestu vystřídal již zmíněný František „Išan“ Peřina, který přišel do Brna studovat „Pajdák“. V tomto období se dění ve skupině účastnili, Tylč, Ohnoutka, A. Smílek, Peřina, Středa, Gärtner a Kristek. V tomtéž roce do skupiny přibyla Eva Kumpoštová (*1950), která si některé písničky skládala sama. Později ji nahradila básnířka Zdena Pohanková (*1951) s hlasovým fondem Janis Joplin (*1943 – ^…1970). Dodnes Pohanková píše jemné a citlivé verše. V červnu vystoupil Orfeus ve velkém sále Stadionu spolu s pražskými Juventus se zpěvákem Karlem Černochem a Rogers Bandem kapelníka a bubeníka Františka „Ringo“ Čecha. Ještě v tom stejném měsíci se čtyřikrát prezentovali v tehdejším letním kině za Stadionem na dnešní Kounicově ulici před promítáním filmů v rámci každoročně konaného Filmového festivalu pracujících. Tam s nimi vystoupil hrou na klávesový elektrofonický nástroj tehdejší východoněmecké výroby Ionika, bratr Antonína Smílka, zakládající člen Synkop 61 Pavel „Pasik“ Smílek (*1946) a to ještě ve vojenském. Z „vojny“ se vrátil za měsíc a zůstal v Orfeu až téměř do konce osmašedesátého roku. V tutéž dobu, kdy se Pavel Smílek navrátil, byl nucen se do zeleného převléknout Středa a odejet plnit tou dobou zavedenou povinnost vůči státu. Kolem roku 1967 se v letních měsících o nedělních odpoledních venku v altánku na brněnské Rivieře Orfeus pravidelně střídal ve hraní s bigbítovou skupinou kapelníka a kytaristy Stanislava Regala (*1948) Atlantis.

           

 Nahoře uprostřed: Heřmanský Dole zleva: Markvard, Svoboda a Heřmanský, folková skupina The Bards v roce 1966.

Průvodní jev vypovídající o amatérských podmínkách, za jakých se bigbít provozoval, lze demonstrovat nemilou příhodou, která se skupině Orfeus kapelníka Zdeňka Tylče (*1941) tou dobou stala. Při převozu zvukové aparatury na otevřeném malém dodávkovém autotaxi, které jediné bylo k dispozici, při neočekávané průtrži mračen nateklo do zesilovačů a namokly blány na bicích.

Mužské osazenstvo zleva: Ohnoutka, Tylč, Středa a A. Smílek v roce 1966

            Ten den členové bigbítu byli nuceni ustoupit od původního plánovaného záměru. Nehrálo se. V listopadu 1967 byla hudební skupina Orfeus vybrána porotou spolu se Synkopami 61, Atlantisem kapelníka Stanislava Regala (*1948), se sourozenci Hanou a Petrem Ulrychovými (*1948, *1944), Vulkánem kapelníka Aleše Sigmunda (*1944) a pěveckým duetem sester Marthy a Teny Elefteriadu (*1946, *1948) k reprezentaci brněnského bigbítu ve třídenním prosincovém 1. Československém beatovém festivalu, který se konal v Praze. Orfeus nikam neodjel, protože neočekávaně odešel ze skupiny Gärtner (*1942), se kterým se na tuto akci počítalo a pěvecký post se na poslední chvíli nepodařilo nikým adekvátně kvalitním obsadit. Zároveň také došlo k výměně bubeníků. Peřina odešel do Syncomu Gustava Vlacha (*1942) vystřídat Luďka Smutného (*1943–1997) a jeho místo na krátký čas zastoupil Miloš Žalman (*1951), který přišel ze The Sextons kytaristy a kapelníka Ladislava Bezděka (*1951–^…2002). Poté se místo u bicích uvolnilo pro, již v souvislosti s The Merrys jmenovaného, Jana Němce.

 Na konci sedmašedesátého roku dostali nabídku od vedení Státního divadla v Brně hudebně doprovázet „na živo“ hru uvedenou na divadelní scéně Mahenovy činohry. Jednalo se o Shakespearovu hru Jak se vám líbí. Soubor tehdy obdržel pouze klavírní partituru a veškeré aranžmá si museli členové souboru rozepsat do not sami. Divadelní scéna byla kvůli bigbítu Orfeus speciálně upravena tak, že členům Orfea oblečeným do černých kalhot a černého „roláku“ v černých holínkách byly vidět během hry z orchestřiště netypicky jejich hlavy. Holínky obecenstvo spatřilo až při konečném klanění. Tehdy základní kádr Zdeněk Tylč (*1941), Jaroslav Ohnoutka (*1943–1987), Antonín Smílek (*1941), Jan Němec (*1948) doplnil pěvecky František Křepela (*1951), který se ve skupině Orfeus již nějaký čas pohyboval, především jako interpret vlastních skladeb. Později se realizoval ve skupině Amarant (1968–1970) kapelníka, kytaristy a klavíristy Petra Bauera (*1950). Klavír se ve hře Jak se vám líbí neuplatnil a tak měl Pavel Smílek (*1946) volno. Ve stejném období skupinu při vystupování, především v Besedním domě v Králově Poli, doplňoval zpěvák Ivo Kučera. Na začátku osmašedesátého roku se stal Orfeus součástí Klubu mladých Závodního klubu Královopolské strojírny. Orfeus také podepsal smlouvu s Parkem kultury a oddechu o účinkování jako doprovodná skupina zpěváků ve druhém pokračování divadla písniček s názvem Noc v Las Brunas II. S tímto zájezdním písničkovým divadlem vyjížděli do okolí Brna a doprovázeli na něm zpěváky Jarmilu Veselou, Štěpána Mátla, Ladislava Roseckého a Petra Pospíšila. V polovině roku odešel Lubomír Kristek (*1943) a zanedlouho i Pavel Smílek. Ten doplnil o klavír a elektrofonické varhany bigbítovou skupinu The Speakers v čele se zpěvákem Jiřím Kamešem (*1948–1976). Jeho bratr Antonín odešel do bigbítové skupiny Fax kapelníka a kytaristy Tomáše Horáka (*1947). Koncem roku 1968 se začala pomalu uzavírat historie bigbítové skupiny Orfeus. Tylč se účastnil během sedmdesátých let dění v hudebních kapelách Syncom, Rex, Crash a Dupuis. Gärtner, Kristek, Němec a Ohnoutka emigrovali na „západ“. Posledně jmenovaný odjel oficiálně do Kanady poté, co se oženil s anglickou dívkou. Kontakty  se svými přáteli v Brně přerušil v polovině osmdesátých let, což mu mnozí měli za zlé v domnění, že si žije tak dobře, že udržovat spojení s nimi nemá zapotřebí. Po delší době se jen náhodně od Ohnoutkova otce dověděli, že jeho syn již před léty předčasně zemřel v důsledku srdečního selhání. Němec má v Berlíně zvukové studio, které po revoluci využil i svého času frekventovaný zpěvák Ladislav Křížek. Gärtner se po návratu ze zahraničí v devadesátých letech usadil v Praze, kde vyučuje sociální geografii na Karlově univerzitě v Praze a v Brně na Newton College. Také zpívá po pražských klubech blues při kytaře. Kristek se z pobytu na „západě“ na krátkou dobu vrátil do Brna, poté se odstěhoval do Podhradí nad Dyjí a výtvarně se realizuje v excentrické poloze. Jeho dům se vyznačuje instalovaným klavírovým křídlem na střeše. Byl také vyšetřován v souvislosti s použitím vyhřezlé krávy na svém happeningu. Peřina také nějaký čas hrával v Dupuis, dostudoval a vrátil se domů do Zlína, kde do roku 1983 byl členem tamních hudebních skupin Fontána, Gemini a Albatros. Svou hudební kariéru ukončil tím, že prodal své vínově červené bicí značky Pearl s činely Paiste. Nadále žije ve Zlíně a vlastní jednu z největších sbírek historických  radiopřijímačů u nás. Středa zpíval a hrál například v polovině sedmdesátých let ve skupině kapelníka a multiinstrumentalisty Rostislava Hradeckého Trix a hudbou se ještě na přelomu tohoto tisíciletí zabýval. Kresta se dal po odchodu z Orfea na profesionální hudební dráhu a do poloviny sedmdesátých let hrál pod tehdejší agenturou Pragokoncert v souboru kapelníka a saxofonisty Milana Šíbla, nímž sjezdil kus světa. Po návratu si zvolil jako zaměstnání profesi stavaře a navázal spolupráci s orchestrem Gustava Majlbeka, se kterým zůstal jako amatér do roku 1988. František Křepela, poté, co se vrátil z tehdy povinného dvouletého pobytu ve vojenském, se od roku 1974 odebral na profesionální dráhu hudebníka s častým zahraničním angažmá a také působil v souboru Milana Šíbla. Hudebníkem, jako hlavní zaměstnání, byl až do roku 1991. Dnes se angažuje v soukromé firmě. Bigbítová skupina Orfeus se vyznačovala vysokou profesionalitou, o kterou se po celou její existenci úzkostlivě staral Zdeněk Tylč. Jeho členy tedy byli jenom samí kvalitní hudebníci.

(oprava: v prvním díle povídání o skupině Orfeus došlo k záměně na prostřední fotografii. Místo Kristka je na fotografii zobrazen Stanislav Kůra (*1948), také člen bigbítových skupin Dominic club a Crazy boys.)

Zleva: Gärtner a Ohnoutka v roce 1966.

 

 

 

 

Zleva:Pohanková, Kristek, Středa a Kumpoštová. 

 

 

 

 

The Bards - Nahoře uprostřed: Heřmanský Dole zleva: Markvard, Svoboda a Heřmanský, folková skupina The Bards v roce 1966.

Hudební archiv     

» Autor: Jiří Donné    

 Mnohem více se dočtete a uvidíte  v knize Big Beat v Brně šedesátých letech a okolí Jiřího Donné Smýkala I. díl

© by Jiří Donné 2009