Sborník Historie československého bigbeatu: Brněnský big beat

Rudy Kovanda

Rudolf „Rudy“ Kovanda patřil k svéráznému koloritu postaviček brněnského "uměleckého polosvěta" 70. a 80. let minulého století.

Narodil se 1. července 1949 v Brně-Bystrci, kde také strávil prakticky celý život. Jeho rodiče patřili mezi intelektuální vrstvu, jejich synovi však osud nadělil do vínku určitou mentální retardaci. Tu však bravurně vyrovnával svojí veselou až světáckou povahou, jíž si každého dokázal doslova podmanit. Rudy sice pracoval v cementárně, měl ale nesporný hudební talent a slávu si vydobil hlavně zpěvem. Dobře ho znali třeba štamgasti Sokecu, neboli bufetu Sokolák u brněnské přehrady. Pak se o něm doslechl další brněnský hecíř a recesista, silák Franta Kocourek, díky němuž vznikla vznikla skupina Los Brňos, kde R. Kovanda vystupoval jako hlavní zpěvák.Jeho sláva se pak už doslova bleskově šířila celým Brnem. Srdce fanoušků si Rudy získával svými nezapomenutelnými songy jako Zívání užovek v lamanšském průlivu, Džús blues, anebo Sud kulatý, rys tu pije. V roce 1975 se jeho proslulost rozlétla po celé zemi. Franta Kocourek se totiž rozhodl, že z Rudyho udělá Zlatého slavíka. "Skoupil snad celý brněnský náklad časopisu Mladý svět, po známých i neznámých rozeslal tisíce hlasovacích kupónů, do nichž lidé vyplňovali jméno brněnské "megastar" a další pak rozváželi korespondenční lístky po různých městech, aby razítka nebyla jenom z Brna,“ popisuje Kocourkovu mystifikaci režisér Karel Fuksa.

Rudy získal neuvěřitelných sedmadvacet tisíc hlasů, na celý podvod se však nakonec přece jenom přišlo a tak si Rudy vítězství neodnesl. Nic si z toho ale nedělal a s povděkem přijal i "cenu útěchy" - šerpu "Goldnového fógla," kterou pro něj přichystali jeho brněnští kamarádi. Ta pro něj měla nakonec možná i větší cenu. Svou pěveckou kariéru však bral opravdu vážně a s odůvodněním, že mu prach v místě jeho pracovní pozice nedělá dobře na hlasivky, se obrátil s žádostí o přeložení přímo na ředitele cemetárny. Bylo mu vyhověno...

Další z věhlasných vrcholů čekal Rudyho v roce 1978, když během dožínkové slavnosti zpíval ze střechy autobusu. Diváků přibývalo a nakonec se kolem něj tísnila snad tisícovka nadšených lidí, kteří skandovali oslavné „Ať žije Rudy Kovanda“. Jeden z příslušníků VB ale slyšel volání „Ať žijou rudý komanda“ a povolal zásahovou jednotku. Byl z toho velký binec a pro spoustu lidí skončila oslava v policejní cele.

Díky svým známostem se Rudy dostal i do filmu - v "Baladě pro banditu", kde hrál hlavní roli jeho kamarád Miroslav Donutil, se Kovanda objevil v malé roličce hrobníka. Byl na to ohromně pyšný, ale: „Těch deset vteřin, ve kterých hrál, museli točit snad dvacetkrát“ vzpomíná jeden z pamětníků. Ale nikomu to nevadilo, hlavní byly Kovandovy rozzářené oči...

Rudy, který ve svých slavných dobách vážil skoro sto padesát kilo, se nevyhýbal ani sportu. Pravidelně nastupoval ve fotbalovém výběru osobností Brněnští draci. Pamětníci vzpomínají, jak společně s Jiřím, synem Heleny Růžičkové, při zápasech ovládali střed hřiště. Osudovou slabostí Rudyho Kovandy byl bohužel alkohol, hlavně dobré pivko. 29. října 1989 ho nedaleko Žebětína srazil autobus, ze kterého chvíli předtím značně nejistým krokem vystoupil.
Autor: green-tea

*1949 - +1989 Rudy Kovanda

Český bavič, zpěvák a sportovec, rodák z Brna, spjatý se slavnou érou a vtípky brněnského Divadla na Provázku.

Narodil se do intelektuální rodiny právníků, kde měli pramálo radosti z jeho bohémské povahy, navíc spojené s duševní poruchou. Celý život žil v brněnském Bystrci.

Byl členem skupiny Los Brňos a kamarád legendárního recesisty Franty Kocourka.

Známá je historka o anketě Zlatého slavíka, kdy Franta Kocourek skoupil hlasovací lístky Mladé Fronty za vydatné podpory Miroslava Donutila nebo Felixe Slováčka, aby dopomohl brněnskému zpěvákovi k získání hudební ceny, což se nakonec málem povedlo. Mimo to si tato osobnost zahrála s nemalými hereckými obtížemi roli hrobníka v Baladě pro banditu.

Holdoval alkoholu, což se mu nakonec stalo osudné. Opilého ho srazil autobus, z kterého pár vteřin před tím vystupoval.

Rudy Kovanda a Franta Kocourek

A dostáváme se k další recesistické skupině, tentokrát sdružené kolem brněnského lidového pěvce Rudyho Kovandy, který prý málem vyhrál ZlatéhoSlavíka, kdyby to ovšem vedení státu a Mladého světa, kterýžto časopis známou soutěž populárních zpěváků organizoval, včas nezatrhlo.

Tlustého Kovandu s obrovským pivním bauchem, jehož intelektuální rodiče byli ze syna značně nešťastní, si pamatují Brňané v 60. i 70. letech třeba z posedávání a hraní v bufetu na Sokecu neboli Sokoláku u brněnské přehrady (tehdy se v ní ještě dalo koupat) a filmový pás ho zachytil jako hrobníka v provázkovské Baladě pro banditu režiséra Vladimíra Síse.

Zlidověl též jeho skvělý song "Žížaly, žížaly neváhejte, na háčky, na háčky naskákejte, žížaly, žížaly neváhaly, na háčky, na háčky naskákaly" či slavné Džus blues, ale i věčný úsměv a dobrá vůle pobavit. Díky hercům, pamětníkům a spisovatelům je tahle bohatá éra brněnské paralelní historie zpracována poměrně dobře.