Brněnský big beat - The Pilgrim

 The Pilgrim

     V letech 1963 a 1964 působila na tehdejší „dvanáctiletce“, dnešním gymnáziu v Táborské ulici, školní bigbítová skupina složená z tamních žáků. V popředí stál zručný kytarista Jaroslav Ohnoutka (*1944–^…1987), který zaučoval druhého, už tehdy nadějného kytaristu Otakara Janouška (*1947). Dalšími členy byl klavírista Jindřich Procházka (*1946), který zaujímal i místo baskytaristy, a bubeník Zdeněk Porybný (*1946), kterého po čase vystřídal Václav Sattler (*1945).

Nahoře zleva: Procházka, Baubela, Delfavero.

Dole zleva: Janoušek a Porupka.

 

            Tato sešlost mladých hudebníků se realizovala na školních besídkách a různých oslavách, kde se prezentovala především instrumentálními skladbami od britských The Shadows, nebo švédských The Spotnicks a jiných. Seskupení hudebníků bylo zajímavé tím, že se po ukončení střední školy hudbou intenzivně zabývali nejméně čtyři její členové. Sattler se napříště angažoval v různých tanečních, swingových a jazzových uskupeních. Zbývající tři byli nastávající hvězdy brněnského bigbítového nebe. Ohnoutka, který v otcově truhlářské dílně vyráběl elektrické kytary nejen pro svoji potřebu, byl v polovině šedesátých let na počátku založení slavné rokenrolové skupiny Rocky Eagles kapelníka a klavíristy Rostislava Hradeckého (*1940) a brněnské pěvecké rokenrolové hvězdy Petra Netočného (*1943). Po té Ohnoutka s kapelníkem a baskytaristou Zdeňkem Tylčem (*1941) obnovoval bigbít Orfeus, ve kterém působil až do jeho rozpadu ke konci osmašedesátého roku. Janoušek zase dal podnět k založení bigbítové skupiny Poutníci (The Pilgrims – nezaměňovat s country skupinou téhož jména, jenž vznikla v Brně na začátku sedmdesátých let), která v té době byla jednou z mála, používající častěji českého, než-li anglického pojmenování svého souboru. Oporou Janouškovi byl při zakládání Poutníků z období středoškolské skupiny Procházka, který se ujal doprovodné kytary a byla-li ta možnost, alternoval tento hudební nástroj s klavírem. Na bicí Janoušek přizval svého bývalého spolužáka z „devítiletky“, Petra „Peddy“ Baubelu (*1947). V tomto čase často spolu 

s kamarády navštěvovali restauraci U Formánka, která se nacházela v zadním traktu ulice Kounicovy v místech, kde dnes stojí víceposchoďové parkoviště. Tam také Janouška zkontaktoval jeho spolužák Pavel ze „základky“ se svým starším bratrem Jaromírem Del Favero (*1942), který se ujal v nově vznikající skupině baskytary. Současně se s nimi v této restauraci seznámil Radoš (Radek) „Redy“ Rettegy (*1943), jejich nastávající dočasný sólový zpěvák. Tato, již kompletní bigbítová skupina, kterou po organizační stránce vedl Del Favero a hudebně Janoušek, si našla zkušebnu v sídle tehdejší CKM (Cestovní kancelář mládeže) na Kapucínském náměstí. Tam také navázala úzkou spolupráci s Klubem mladých cestovatelů (KMC), který byl součástí tamní základní organizace ČSM (Československý svaz mládeže). I když na první pohled může vznikat dojem, že všechna ta činnost je dílem nekritických svazáků podporujících závěry různých sjezdů Komunistické strany Československa, holá pravda byla taková, že si tehdy mladí lidé hledali přece jenom co nejschůdnější cestičky ke své přirozené apolitické seberealizaci. V tomto období se v KMC prosazoval svou manažersko – kulturní činností Michael Smolák, Petr Beneš, Ladislav Sklenařík a také jeden z nejznámějších a nejvýznamnějších kulturních organizátorů v Brně Miloš Bernátek (*1947). Bigbítová skupina Poutníci hrávala na pravidelných klubových večerech KMC nazvaných Klubovní hitparády, které byly u mladé veřejnosti velmi oblíbené. Motto programu spočívalo v hesle: Přineste si z domu to, co budete poslouchat. Návštěvníci si nosili naše i zahraniční nahrávky, jak na gramodeskách, tak na MG páscích. Své spoluposluchače krátce informovali o tom, co zajímavého věděli o jednotlivých písničkách a společně je potom měli možnost při produkci hodnotit. Byly to tedy prvopočátky poslechových diskoték, pomineme-li Divadlo hudby v Divadle u Jakuba, které se zabývalo „vážnou“ reprodukovanou hudbou již v padesátých letech. Klubové večery KMC se postupně konaly v Atriu hotelu Metropol, který stál na začátku ulice Dornych naproti zadnímu východu hlavního vlakového nádraží, nazývaného všeobecně Myší díra a v sále tehdejšího hotelu Společenský dům na Minské ulici, známého jako hotel U Kozáků.

           Poutníci vystupovali i v jiných společenských sálech, jako například v úzké „nudli“ hotelu Astoria ve středu města. Také často vyjížděli mimo město Brno v rámci akcí pořádaných CKM. Rettegy pobyl s Poutníky od května do října 1964 a po té přešel do nově vzniklé bigbítové skupiny Orion. Tehdy zbylí hudebníci využili inzerátu, který si do místního deníku podalo vedení KMC.

            Pomocí něho hledali vhodného konferenciéra pro své klubové pořady. Poutníci se přidali vyhlášením konkurzu na zpěvačku, nebo zpěváka, tedy náhradu za Rettegyho. Dopad inzerátu si již nikdo nepamatuje. Je ale jisté, že se členové bigbítu sešli v oblíbené restauraci, známé pod obecně zažitým názvem Arma, v areálu budovy Besedního domu v Husově ulici, se starším bratrem Libora Porupka (*1948), který byl původně adeptem členství ve skupině.

Vzhledem k tomu, že za krátký čas měl nastoupit povinnou prezenční vojenskou službu, doporučil svého bratra. Porupek převzal druhou kytaru po Procházkovi, kterému zůstala foukací harmonika, a byla-li ta možnost i klavír. Vzhledem k tomu, že se pěvecky (mimo bubeníka) projevovali všichni členové Poutníků, tak se Procházka uplatňoval i ve vokálech. V jejich hudebním repertoáru se nacházely mersy soundové písně původně produkované anglickými hudebními skupinami. Díky autorské, jak hudební, tak i textařské plodnosti Janouška měla skupina nacvičeno velké množství vlastních skladeb. Zajímavou zkušeností pro Poutníky bylo spoluúčinkování s Orchestrem kapelníka Vladimíra Richtera v kavárně Máj, kde v rámci oblíbených pořadů Hledáme nové talenty poznali budoucí brněnskou hvězdu country Waldemara Plcha (*1946) a Moniku Polákovou (*1948). Poláková v té době zpívala především spolu s bratrem Michalem Polákem (*1944) ve hvězdné bigbítové skupině The Shakers (Medic club). Velkým zážitkem pro všechny byla účast v Mezinárodním studentském výměnném táboře v Horním Smokovci ve Vysokých Tatrách na Slovensku, který se konal v létě roku 1965, a který pořádala také CKM. Poutníci zde bavili svou hudební produkcí studenty z celé Evropy. Některým improvizovaným písničkám hraným Porupkem na klavír a doprovázeným ostatními členy skupiny se dostávalo u obecenstva velkého uznání. Po letech, kdy se seznámil Janoušek s některou zahraniční hudební tvorbou, se mu zdálo, že vybrané skladby, například Donovanova píseň Colours, vykazují nápadnou podobnost s jeho skladbami, kterými se prezentoval na tehdejším mezinárodním táboře. Zda si některé jeho hudební podněty odnesli tehdejší studenti do zahraničí a nebo tvorba hudebních tvůrců šedesátých let měla všeobecně společné rysy, je nezodpovězenou otázkou.

Janoušek v létě roku 1966 odešel na vojnu a pokusil se ho nahradit mladičký Pavel Břoušek (*1949), později známý jako J. P. Břoušek. Náhrada to nebyla marná, přestože interpretačně ve hře na kytaru se nemohl Břoušek s Janouškem měřit, jeho vlastní kvalitní hudební tvorba ale zaujala. Skupina Poutníci ukončila svoji činnost přibližně po roce. Břoušek přešel do bigbítové skupiny kapelníka a baskytaristy Bořivoje „Borka“ Líbala (*1943) The Birddogs. Porupek odmaturoval na Stavební průmyslovce a tak jako i Procházka a Baubela se již hudbou aktivně nezabýval.

Po návratu Janouška ze základní vojenské služby se spolu s Del Favero účastnili hudebního dění v tanečním orchestru kapelníka Vladimíra Hály, zastřešeného zřizovatelem výrobním podnikem Zetor. Janoušek hrával v různých hudebních souborech, až do poloviny desátého roku tohoto tisíciletí a to mnohdy s velkou dávkou přemáhání, kdy po pozdních návratech z hudebních produkcí časně ráno vstával do zaměstnání v tehdejším kovodělném družstvu Drukov. Naposled se prezentoval v trojici hudebníků, která přijala název Niklák a svou country hudbu provozovala v restauraci U Vojty v Krimské ulici ve Starém Lískovci. V Nikláku se sešel s Josefem Munclingerem (*1942), který v šedesátých letech hrál na bicí v rokenrolové skupině Resboys a v bigbítu Orion. Del Favero byl průběžně členem různých hudebních souborů a ještě v letech 1998-2000 hrál v country skupině Flám, která vyznávala hudební styl blue gras.

Bigbítová skupina Poutníci měla svého času svou rozvinutou návštěvnickou základnu rekrutovanou především z řad svých kamarádů a příznivců.

Pravověrnými přáteli se stali i samotní členové této hudební skupiny, kteří jsou stále v kontaktu a průběžně se setkávají. Je to tedy více jak čtyřicetiletý svazek.

 Mnohem více se dočtete a uvidíte  v knize Big Beat v Brně šedesátých letech a okolí Jiřího Donné Smýkala I. díl

© by Jiří Donné 2009

Foto archiv