Petra Janů

 Petra Janů

 Archiv

 Zpěvačka Petra Janů se narodila 19. listopadu 1952 v Praze. Vlastní jméno Jana Petrů si změnila proto, aby se odlišila starší slavné československé zpěvačky identického jména a příjmení Jany Petrů.

Mládí a dospívání prožila v Sekerových Loučkách  u Turnova. Začala studovat sklářskou průmyslovku v Železném Brodě. Zpívala s tanečním orcestrem železnobrodských skláren. Po absolvování přešla na dvouletou ekonomickou školu v Turnově. Po jejím absolvování v roce 1970 se odstěhovala do Náchoda, kde pracovala jako sekretářka. Zpívala s místním orcestrem Styl. Po vítězství v okresní soutěži  a 3. místě  v krajském kole se zúčastnila v roce 1971 pěvecké soutěže talentů na festivalu Mladé písně – Jihlava. Vypadla však v předkole. Prorazila však v příštím roce, kdy s písní Arethy Franklinové Bring It At Home On získala Stříbrný řetěz a zaujala nejen kritika a hlasového pedagoga Leo Jehneho, ale i představitele divadla Semafor. Tam nastoupila v sezóně 1972-73 a převzala po Haně Zagorové úlohu Bludičky v Kytici (v Semaforu absolvovala i četné záskoky). V Pořadu Zuzana v lázni (v roce 1973) vystupovala s Karlem Černochem s nímž vytvořila typově zajímavu dvojici. S Černochem, jeho skupinou Akvarel a Josefem Dvořákem vystupovala Janů i v divadle Ateliér. V Semaforu také zpívala se skupinou C & K Vocal, s nímž začátkem  roku 1976  spolupracovala i mimo Semafor. S ním také poprvé nahrávala bestsellerové album Generace Pro Supraphon. Přes toto rozšíření záběru Petra Janů ještě neopustila divadlo, které jí dalo první příležitost a kde získávala cenné umělecké zkušenosti. Nepřijala například nabídku souboru Karla Gotta a Ladislava Štaidla, vázanou na odchod z divadla. V tomto údobí se ještěJanů plně neprosadila ani u kritiky, ani u publika, měla i problémy s hlasem a podobně. Ve zpěvu se zdokonalovala u J. Bernardové – Penzové, v intonaci u Bohumila Kulínského. Její pěvecký vývoj popsal Leo Jehne:  

„Zatímco na počátku své pěvecké kariéry disponovala nekultivovaným, trochu ordinérním hlasem převážně prsního charakteru s npřece jen omezeným rozsahem od malého d do d², mnoho zpěvaček by za tyto dvě vyrovnané oktávy řeklo pánbuzaplať (sic!), naučila se tvořit  hlas u měkkého hlavového začátku, aniž by přitom její tóyny ztratily plnost, ba právě naopak. Vystihla tím šestým pěveckým smyslem, kde může na hlas naložit a kdy jej musí nadlehčit, aby byla schopna jemného záběru i v těch sopránových výškách. Její rozsah se zvětšil a sahal zakrátko od velkého B (nejnižší Gottův znělý tón!) až po tříčárkované f a vytvořil souvislou škálu tónů, v nichž se jen měnil poměr  prsního a hlavového  záběru. V nejlepších svých dnech Petra Janů přesvědočovala o tom, že může praqakticky zpívat cokoliv, od blues přes šanson až po rock a soul a od prosté lidové písně přes písně umělou třeba až po árii. Naše populární hdba zkrátka neměla od dob vrcholných výkonů Evy Pilarové zpěvačku takových možností a takového pěveckého citu a všestrannosti, jakou se jevila zhruba od roku 1973 Petra Janů.“

Náznakem zlomu v umělecké dráze se stala Bratislavská lyra 1976, kde Janů zpívala píseň Jiřího Kameše a textaře Josefa. Prudila (7. října 1944 – 3.dubna 2008) Stromy. Jehne: „Jen dvě tři zpěvačky v historii české interpretace populárních písní by možná byly schopny tuto píseň vůbec zvládnout, výrazově takto asi žádná. A také auditorium vytušilo, že to, co Janů zde v aranžmá Oty Petřiny předvádí, nemá u nás momentálně konkurenci. Kritikové nešetřili chválou, odborná porota ji za interpretaci písně udělila čestné uznání.“  Dalšími úspěcy bylo vystoupení s OČST v gala programu Zlatý Orfeus, s TOČR na festivalu Wiosna estradowa v Poznani. Janů se stala pěveckou protagonistkou  představení divadla Semafor Má hlava je včelín (P. Fiala, hudba P. Větrovec, hlavní představitel J. Dvořák) a zaujala v hlavní úloze (Anna) v gramofonové nahrávce mizikálu Titanic od B. Vondráčka (1977, Supraphon). V roce 1976 se Janů poprvé umístila v anketě o Zlatého slavíka a umístila se na 49. místě. Rozhodující zlom však přinesla spolupráce Janů s autorským týmem Ota Petřina – Zdeněk Rytíř, znamenající i odchod ze Semaforu v roce 1977. Spolupráce přinesla rychlý sled tří singlů pro Supraphon, které měly slušný ohlas u kritiky a značný u publika. Zvláště  Tisíc stran formátu A1 / Kondiciogram a  Akce ženich se odkládá / Dvacáté století. Hlavně však zaujalo profilové album Motorest se stejnojmennou písní, která se pro zpěvačku na dlouho stala jakousi „firemní značkou“. To vše ji za roky vyneslo až na 3. Místo ve Zletém slavíkovi. Nejlepší umístění dosáhla Janů v letech 1979 – 2. místo, 1985 – 1986 – 2., 1987 – 1. místo.

Janů tehdy přešla ke komponovaným koncertním programům, zprostředkovávaným doma i v zahraničí agenturou Pragokoncert. Výrazný podíl na úspěších Janů měl i kvalitní realizační tým, k němuž patřili mimo jiné režisér Jan Kratochvíl a choreograf Frank Towen. Důležitou úlohu hrála i kvalitní technika, vedená jejím manželem  a manažerem Michalem Zelenkou. V té době, v letech 1978 – 1979, doprovázel zpěvačku  její vlastní soubor Pro-rock, psáno také Prorok, , hrající v obsazení Jiří Kaleš a Jan Reiner – kytary (původně členové skupiny Komety), Alexandr Čihař – baskytara a Petr Petrásek – bicí. Soubor pokračoval v činnosti zahájené stejnojmennou studiovou skupinou  hrající v jiném obsazení. Rozpadl se po angažování nového doprovodného souboru Bumerang. Pokračující spolupráce s autorským týmem Petřina – Rytíř přinesla další singly a album i koncertní pořad Exploduj,  nahrané studiovou skupinou, v níž hráli mimo jiné hráči skupiny Pro-rock (Lexa Čihař, Petrásek, Kaleš a Ota Petřina). Koncerty představovaly audiovizuální show, v němž účinkovala v letech 1980 – 1982 skupina Bumerang v obsazení Richard Kybic – g., Miroslav Nový – keyb., Radek Křemenák – basg., Jiří Lang – ds. Do účinkování s Petrou Janů byl Bumerang amatérskou plzeňskou skupinou. Po rozchodu s Janů se rozdělili. Kybic a Langem založili skupinu Turbo. Miroslav Nový zemřel. Křemenák přešel do skupiny Modrý efekt Radima Hladíka. Tato skupina měla dodat jejímu show ještě tvrdší rockový ráz. Janů byla vůbec po odchodu ze Semaforu a nejvíce kolem roku 1980 prezentovaná jako „tvrdá“ rocková zpěvačka. Tomuto obrazu se podřizoval jak výběr repertoáru a zpsob podání , tak kostýmování a celkové ódiové dění. To přineslo na jedné straně oblibu především u teenagerského publika, na druhé straně Janů poněkud vzdalovalo hromadným sdělovacím prostředkům. Především to bylo patrné v Československém rozhlase. Tento obraz se začal měnik v průběhu 80. let, kdy Janů rozšířila svůj repertoárový záběr a vůbec pozměnila svůj image ve směru širší přijatelnosti. V polovině 80. let patřila již k předním hvězdám Československé televize, což se projevilo mimo jiné i ve Zlatém slavíkovi. Tehdy byl i velmi aktivní fanklub Petry Janů, který vydával od roku 1984 zajímavý Zpravodaj. Ve svých pódiových vystoupeních i v TV projevuje Janů značný herecký a komický talent a přizpůsobivost a umí si získávat publikum. Své herecké možnosti prokázala Janů i v celovečerním hraném filmu Koncert (režie Jan Schmidt), kde vlastně hrála samu sebe v úloze zpěvačky. Ve filmové dráze pokračovala v roce 1986 snímkem Můj hříšný muž (režie V. Matějka), kde raje roli zpěvačky a zpívá šest písní Michaela Kocába a Pavla Vrby. V TV se etablovala  zvláště v sobotních zábavných pořadech Dva z jednoho města, Možná příjde i kouzelník a podobně. Zaujala například její dueta s Hanou Zagorovou, Věrou Špinarovou, Karlem Zychem.

Po rozchodu s Bumerangem spojila Janů svá koncertní vystoupení s berlínským rockovým souborem Express ,s nímž absolvovala četná turné po NDR, tak ČSSR. Doma se se podílela i na dalších projektech. Úspěšné album Já + My  v roce 1981 realizovala studiová skupina ve složení Ota Petřina - kytary, Ondřej Soukup – basg., Jiří Hrubeš –ds., Jan Kubík –saxes, Martin Kratochvíl – klávesy a C&K Vocal. Všechny skladby napsal Ota Petřina  a texty napsali Pavel Vrba, Miroslav Černý, Eduard Krečmar, Jiřina Fikejzová, Pavel Žák a Pavel Kopta. Producentem byl Antonín Matzner. Album ovšem, jak bylo v ČSSR zvykem bylo vydáno v roce 1982. Album představovalo rockový mainstream.

Dalším projektem bylo v roce 1974 méně zdařilé album Ročník 50. Hudbu složil a na všechny nástroje nahrál Ota Petřina. Druhou stranu alba tvoří titulní skladba. Texty napsali Eduard Krečmar a Pavel Vrba. Text pro B stranu s titulní skladbou napsal Ota Petřina.

Mimořádně pozoruhodným albem je 12 Famous And Awarded Movie-Songs, na němžJanů anglicky zpívá výběr slavnýc melodií odměněných americkou cenou Oscar. Janů zde prokázala své interpretační schopnosti v nabzející se konfrontaci s originály a vůbec světovými umělci.

Se studiovou skupinou Propast a hlavně protagonistou Petrem Jandou nahrála v roce 1985  album Jedeme dál ve stylu pop rocku, rock & rollu či  soft rocku. Album nahrávali Vladimír Kulhánek – bsg., Ladislav Malina – ds., Petr Janda – guitars, Petr Malásek – klávesy.

Titulní skladba vyhrála celoroční TV Hitšarádu.

Vedle činnosti s Expresem začala postupně převládat spolupráce se skupinou Josefa Laufra Golem od roku 1984. Někdy Petra s Laufrem i společně vystupovala. S Golemem měla program Rok 3 000 a s Golemem nahrála i album  Už nejsem volná. Album se natáčelo ve studiu Mozarteum v dubnu 1986. Skupina hrála ve složení: Ivo Durczak – bsg., Ladislav Malina – ds., Jiří Doubrava – trb., Karel Kahove a Vladimír Severa – g., Karel Štolba – klávesy,Jan Václavík – saxes, Jiří Jelínek – trb., Jiří Hlava a Václav Týfa – tp., S Petrou Janů si zazpíval Karel Kahovec. Album bylo natočeno ve stylu soft rocku a popu, což byla dobrá kombinace v těch letech pro skvělý prodej.

            V následující době Petra Janů absolvovala spousty vystoupení v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Kubě, NDR a jinde. V roce 1989 dostala žádaný titul v ČSSR Zasloužilá umělkyně.

            Petra Janů, i když není čistá rockerka, je mimořádným zjevem  na pomezí rocku a středního proudu, a to nejenom svými pěveckými dispozicemi a uměním. Její dráha je nesena koncepčním a realizačním týmem, který dbá na kvalitu hudební a hlavně také textové složky. Janů sama také strhuje svým jevištním temperamentem a budí respekt všestranností projevu, přičemž tato všestrannost nikdy  není průměrností. 

Po roce 1989, v 90. Letech, se spíše přeorientovala na muzikály, ve kterých začala hrát, koncertní vystupování omezila a nová alba nevydávala.

S příchodem roku 2000 se ale aktivně vrací na koncertní pódia a zároveň také obnovuje spolupráci s Petrem Jandou a Otou Petřinou. Jandou natočila album Petra Janů Petr Janda – Jedeme dál II. Album nahrávali: Petr Janda – kytary, Petra Janů – zpěv, Milan Broum – baskytary, Jiří Valenta – klávesy, Milan Peroutka – bicí, Petr Přibyl – klávesy a viola. Sbor tvořily Markéta Kovaříková, Jana Feriová, Richard horký a Martin Skala. Hudbu složili Ota Petřina, Petr Přibyl, Petr Janda. Texty napsali Petr Pečený, Jaroslav Vanča, Pavel Vrba, Eduard Krečmar, Miroslav Černý. Natáčelo se ve Studiu Propas, které je Petra Jandy (https://www.discogs.com/label/264242-Propast-Studio). Zvukovým inženýrem je tam flétnista Petr Ackermann a zvukař Petr Kovanda.

 

Petra Janů od roku 2000 koncertuje po celé republice a také se aktivně se zapojuje i do různých dobročinných projektů.

V rámci svých šedesátin, roku 2012, vydala velkou 3CD kompilaci Má pouť - Zlatá kolekce, která mapuje její čtyřicetiletou pěveckou dráhu.

V roce 2015 se spojila s doprovodnou kapelou Amsterdam, a kromě koncertních šňůr s ní nahrála také novinkové album Blázni, které vyšlo v roce 2017.

Letos, v roce 2023,  slaví Petra Janů dvojí výročí - 50 let na scéně a 2x 35 na světě. Má za sebou řadu výročních koncertů, včetně veleúspěšného galakoncertu v legendární pražské Lucerně, stejně jako koncertu 19. listopadu, kdy v den svého jubilea vystoupí v Divadle Jablonec nad Nisou. 

... a její nahrávky jsou stále velmi poslouchatelné i po tolika letech

 

 

 

 

Všechny nahrávky Petry Janů si můžete pořídit na https://www.bontonland.cz/search/?s=Petra+Jan%C5%AF

 nebo na https://www.supraphonline.cz/vyhledavani/alba?q=Petra%20Jan%C5%AF

Informace:     https://www.petrajanu.cz/ ,  https://cs.wikipedia.org/wiki/Petra_Jan%C5%AF,

 Diskografie:   https://www.discogs.com/artist/1048662-Petra-Jan%C5%AF

https://www.discogs.com/search/?q=Petra+Jan%C5%AF&type=all&type=all&page=1

 Foto © by Lenka Hatašová, archiv

© by Ivan Poledňák a dědicové a doplnil Prax⁷⁰