První punkové v Československu (první polovina 80. let)
© by Petr Hrabalik
Plakát na přednášku Josefa Vlčka o punk rocku v Divadle hudby v eoce 1978.
Punk se k nám začal dostávat různými kanály tak cca
dva roky po svém průlomu v Británii, tzn. někdy v roce 1978. Hudební publicisté
se o něm dozvídali ze stránek zahraničních hudebních magazínů (Melody Maker,
New Musical Express), které si nechali ze Západu posílat, teenageři z jim
bližšího německého plátku pro mládež Bravo, kde se fotografie pankáčů začaly
postupně objevovat.
Je zvláštní, že prvními skutečnými fanoušky této
hudby nebyla ani tak mladá, školou povinná generace - nakonec k nahrávkám punku
bylo tehdy obtížné se dostat, takže vlastně jeho hudbu vůbec neznala - ale
"staří kozlové" našeho androše a alternativy, tzn. Karel Habal, Pepa
Vondruška, Mejla Hlavsa nebo Mikoláš Chadima. Tito v průměru pětadvacátníci
měli zaprvé větší možnosti si punkové nahrávky obstarat a za druhé je cokoliv,
co se vymykalo tehdejším zakonzervovaným hudebním modelům (hard rock, jazz
rock), přirozeně zajímalo.
Proto také aktivní Karel Habal (v té době manažér
Classic Rock´n´roll Bandu, ve kterém působil i Chadima) nadšeně
zprostředkovával a distribuoval cenné punkové desky, které přivezl z Anglie,
všem, kdo o ně měli zájem a zároveň se stal největším propagátorem této hudby u
nás.
Proto také hudební publicista Josef "Zub"
Vlček už v květnu 1978 v rámci VI. Pražských jazzových dní připravil v Divadle
hudby již zmíněnou přednášku o punk rocku, ve které vysvětlil, co to punk rock
je a "o co mu jde".
Proto také bývalý člen undergroundové Umělé Hmoty
Pepa Vondruška zvaný "Vaťák" shodil houni a v roce 1978 založil
skupinu Dom, která byla jakýmsi neumělým spojením mezi tvorbou Velvet
Underground a punkem. Ona ta syrovost a neučesanost punkových kapel v
sobě totiž něco ze starých Velvetů měla.
Proto ve stejné době také Mikoláš Chadima využiv
svého krátkého vojenského sestřihu, nasadil na oči úzké černé brýle, navlékl se
do kožené bundy se spoustou placek, a nazkoušel se svou kapelou Extempore celý
punkový program pecek od Wire, Generation
X, Magazine, Stranglers,
či Dr.
Feelgood. Josef "Zub" Vlček o tomto programu, který byl poprvé
uveden v sále U Zábranských v Karlíně v únoru 1979, napsal v knize Excentrici v
přízemí: "Po komponovaném bloku ´Zabíjačka´, který v sobě ještě nesl
prvky tehdy pomalu doznívajícího jazz-rocku a ´progresivního rocku sedmdesátých
let´, přidala skupina několik přejatých skladeb tehdejších anglických módních
oblíbenců Generation
X, Stranglers, Dr.
Feelgood a Wire.
Ale pozor! Vše s českými texty. Vyprodaný sál to přijal s nadšením. Nebylo
divu, akademická hudba ostatních pražských souborů už lezla veřejnosti krkem, a
tady se naskytla příležitost začít znovu jako v hloubi šedesátých let - bez
příkras, z energetické prapodstaty rocku. Texty slibovaly humor (někdy až černý
a cynický), recesi, parodii. Bláznivost budiž krásná, krása křečovitá."
Existovaly samozřejmě i jiné cesty, jak se k punku
dostat - velmi oblíbené tehdy byly například poslechové pořady Vlčkovy,
Rejžkovy, byl to již zmiňovaný import časopisu Bravo do zemí českých.
Kupříkladu základní punková osobnost naší scény, manažér teplických FPB Petr
Růžička tvrdí, že někdy v roce 1976 nebo 1977 navštívil poslechový pořad Miloše
Čuříka, který pustil první singl Damned,
ovšem jenom jako takovou raritu, pikantní perličku.
Milan Jonšta, člen asi nejspíše první punkové české
kapely Hlavy
2000, říká v seriálu Bigbítí: „Byl jsem v létě 1977 s rodičema v
Jugoslávii, kde jsem si zakoupil německý časopis Bravo, tehdy ještě velmi tvrdý
a tam jsem objevil fotografie Sex
Pistols, Damned a Clash.
Vypadali úplně jinak, byla to naprosto jiná rocková vizáž, než jaká tehdy
letěla, protože ty skupiny byly ostřihaný nakrátko. Začal jsem se o ně zajímat,
a když se mi ještě téhož roku dostaly do rukou jejich nahrávky, byl jsem v
šoku. Kapely hrály jednoduše, 4-5 akordů, a bylo to tvrdé a zároveň melodické.
Tehdy mě napadlo, že bysme to mohli vlastně zkusit taky. Okamžitě jsme založili
kapelu a někdy v prosinci 1977 se konala v Havířově-Horakůvce první punková
zábava.“ K uvedené citaci snad jednu krátkou poznámku - není jisté jestli
se jednalo o rok 1977 nebo 1978.
Jisté je jen jedno - tyto první nesmělé impulsy
vyprovokovaly zatím alespoň u několika jedinců zájem o úplně jiný druh hudby a
úplně jiný životní styl.
V seriálu Bigbít hodnotili sedmdesátá léta,
potažmo nástup punku, někteří naši hudebníci a kritici.
Například performer Milan Knížák celkem jasným
příkladem ozřejmil společenskou situaci, která tehdy ve světě nastala: „V
roce 1967 díky výpadku energie zhaslo v New Yorku světlo (mám
pocit, že k onomu slavnému blackoutu došlo v listopadu 1965, ale
v rámci kontextu je to vlastně fuk – pozn. autora). A lidé vyšli do
ulic, radovali se, objímali, prostě mejdan, nádherná benátská noc. O 10 let
později byl opět výpadek energie a New York prožil noc hrůzy - znásilnění,
vraždy. Bylo to stejné město a vlastně i titíž lidé. Takže - s tím světem
se něco za těch deset let stalo. Svět ztvrdnul a zdrsněl.“
Hudební publicista Jaromír Tůma vyprávěl o svém šoku
z proměny tehdejších zahraničních hudebních magazínů: „Já jsem prostě
nevěřil svým očím. Skoro z týdne na týden se v Melody Makeru vyměnily
titulní strany. Místo našich oblíbenců Genesis nebo EL&P se
tam objevila tahle šílená generace. Bylo to tak náhlé.“
Lou Fanánek Hagen (Tři
Sestry) se zase vyjadřoval k tehdejším módním rockovým stylům: „Ten
art rock nebo výboje jazz rocku a vůbec hudba těch let byla tak složitá a
těžká, že bylo nepředstavitelný, abychom ji mohli hrát. S punkem najednou
přišla jednoduchá muzika, kterou jsme sice podstatně hnusnějc a trochu po našem
prostě hrát mohli.“
David Cajthaml (Energie
G) naopak vyjádřil pocity teenagera, který tráví své období dospívání
v realitě zakonzervovaného socialismu: „Punk bylo pro nás to jediný,
co mělo nějak souvislost s tím světem, kterej nás vobklopoval.“
A nezapomeňte, prosím, že Československo v roce 1968 na 21 let okupovalo imperialistické Russko a kazilo nám všem život až do roku 1989. Mnozí se nedožili pádu komančů. Z Calgary Vás zdraví Československý přepisovatel.
Žádné komentáře:
Okomentovat