Collegium musicum

Collegium musicum

            Na podzim roku 1969 založil Marián Varga (*29. ledna 1947 Skalica - 9. srpna 2017) , po svém 

odchodu ze skupiny Prúdy, skupinu Collegium musicum. Všeobecně se říká, že ho v té době silně ovlivnilo to, že v Praze zažil koncert britské skupiny The Nice. V prvním obsazení byli Fedor Frešo, Dušan Hájek, Rastislav Vacho a Marián Varga. Start skupiny byl neuvěřitelně úspěšný. 17. března  1970 uvedla skupina svůj premiérový koncert v bratislavském V-klubu. Již dva dny po premiéře vystupovali na Jazz Universiádě v Českých Budějovicích. A zvítězili! V květnu potom vystupovali v Praze, kde způsobili svým koncertem obrovský poprask. Čeští muzikanti byli konsternováni jejich famózním koncertem. Bylo to poletech opět „slovenská bomba“. Tou první byli The Beatmen. V témže roce ještě z významných koncertů bylo vystoupení  v Polsku na Jazz Jamboree ve Varšavě.

Tyto úspěchy byly dány tak trochu, a to musíme objektivně přiznat, i dobovou orientací hudebníků i posluchačů na tehdy aktuální směr classical rock. Jinak ale úspěch byl postaven na hráčské vyspělosti, kompoziční a improvizační schopnosti všech členů Collegia. Jedním z významných prvků také byla velmi přitažlivá osobnost Mariana Vargy. Skupina zpočátku byla silně poznamenána vlivem britských Nice a holandských Ekseption. Hlavním těžištěm tehdejšího repertoáru byly Vargou přearanžované skladby, a nebo jejich části, J. S. Bacha, J. Haydna, Rimski-Korsakova. Později přibyly i skladby B. Bartóka, P. I. Čajkovského či I. Stravinského. Tento repertoár doplňovali vlastními skladbami.

A tak 5. září roku 1970 v brněnském studiu Československého rozhlasu natočili pro Panton épéčko, na kterém byla praktická ukázka toho, co a jak hrají. Na A straně je skladba Hommage à J. S. Bach, kterou zkomponovali Varga, Frešo a Hájek. Na druhé straně je skladba Ulica plná plášťou do dážďa, kterou zkomponoval Dušan Hájek a Marián Varga. Na těchto dvou nahrávkách hraje kytaru Pavel Váně. Tehdy byl kytaristou a zpěvákem Synkop 61.

V říjnu byli Collegium Musicum v dejvickém studiu Supraphonu a v průběhu tří dnů natočili své první album. Na album byli zařazeny skladby If You Want To Fall, Strange Theme I. A II., a Concerto in D. První tři skladby byly zpívány. Texty napsal Peter Saller. Deska je proslavena především skladbou Josepha Haydna Concertem v D. Hlavním znakem skupiny na dlouhá léta byla barva varhan značky Hammond a rotačních Leslie reproduktorů, které Varga používal stejně jako Keith Emmerson z Nice. Deska byla kritikou i posluchači hodnocena velice vysoko.Collegium Musicum dali laťku velmi vysoko.

            Spanilá jízda skupiny pokračovala. Na jaře 1971 vystoupili na III. Československém beat festivalu v Praze. Kromě LP vydali skupině v bratislavském Opusu dvě EP a to až v následujícím roce 1972. Na jednom bylo Concerto in D a na druhém EP byla skladba If You Want to Fall. Skladby byly rozděleny na dvě části. Z tohoto plyne, že první LP bylo velmi úspěšné a to dlouhodobě. Ještě dnes, v roce 2004, jsou mezi pamětníky i aktivními mladšími posluchači milovníci a přímo vyznavači této první desky.

V létě ze skupiny odchází Rastislav Vacho a nahrazuje jej mladičký František Griglák. A na podzim nahrávají další album. A tentokrát je to velké sousto v podobě dvojalba. Natáčeli v září a říjnu ve studiu bratislavského rozhlasu a dvojalbum již nevyšlo u Supraphonu, ale u bratislavského Opusu. Dvojalbum Konvergencia vyšlo ještě a skupina opět překvapila. Z hudby čišelo oproštění se od vlivu Emmersonových The Nice a ukazuje všechny směry, kterými se v budoucnu skupina vydá. Především jsou to úpravy témat z klasických děl vážné hudby. Tady zpracovali N. Rimského-Korsakova suitu Šeherezádu. Potom jsou tady instrumentálně rockové kompozice, kde Varga dává dohromady svůj kompoziční a hráčský přístup k nástroji s modernistickými tendencemi tehdejší tak zvané artificiální hudby. A dalším typem hudby jsou skladby se zpěvem.  Na každé straně LP je jedna kompozice. P.F. 1972  dvojalbový komplet zahajuje. Další skladbou je Šeherezáda Rimského-Korsakova. Na třetí straně jsou Piesne z kolovrátka, kde jako host zpívá Pavol Hammel. Z poslední strany zazní kompozice Eufónia. P.F.1972 a Piesne z kolovrátka otextoval Kamil Peteraj.

I po tomto úspěšném opusu dochází k další zásadní změně. Odchází Fero Griglák. A tak od jara 1972 až do léta 1974 hraje Collegium  jako trio. Celou dobu jsou koncertně aktivní. Intenzivně hrají po celé republice a slovenská agentura Slovkoncert je posílá koncertovat do Bulharska a Francie, Maďarska a DDR, hrají v Polsku i v tehdejším gigantickém socialistickém státě – v Sovětském svazu.

21. – 22, července v Koncertním sále Československého rozhlase v Bratislavě nahráli  v triu další LP. Collegium Live. Na desce byly čtyři skladby – Burleska (Varga, Frešo, Hájek), Si nemožná i, Si nemožná II (Varga) a Monumento (Varga, Frešo, Hájek).

V květnu 1972 byli Collegium opět ve studiu. Ve studiu Slovenského rozhlasu Bratislava realizovali společný projekt s Pavolem Hammelem. Byla to Zelená pošta. Na kytarové party si pozvali Radima Hladíka. Dalším kytaristou byl Rastislav Vacho a přizváno bylo i Bratislavské dychové kvinteto  ( Domáca úloha). Texty písní udělali hned tři excelentní slovenští textaři. Byli to Boris Filan, Kamil Peteraj a Miroslav Válek (Smutná ranná elektička).  Miroslav Válek byl básníkem, ale také  ministrem kultury Slovenské republiky, navzdory době se těšil velmi slušné pověsti. Miroslav Válek však textařil jen pro někoho(sic!).  Pro Hammela a Vargu ano.

Nechtiac

Boris Filan

To na čo si sa pýtal

To o čom si len čítal

To zrazu nechtiac dobre vieš

To zrazu nechtiac dobre vieš

Tak blízko môžeš prísť

Čo v noci padá z výšky

Čo šepkajú si líšky

To zrazu nechtiac dobre vieš

To zrazu nechtiac dobre vieš

Tak blízko môžeš prísť

Deska je uváděna v diskografiích  pod autorskými počiny Vargy, ale myslím, že je to i dílo Collegia musica. I když všechny skladby napsal Varga a pod třemi (Krajina bielych dievčát, Pávi ples a Pošta) je podepsán Hammel, je to Collegium musicum. I Hladík do zvuku skupiny zapadl dokonale.

            Někdy v průběhu roku 1972 natáčeli se slovenskou zpěvačkou Zorou Kolínskou. Byla to písnička Stará doba, jež napsali Varga s Kamilem Peterajem. Na druhé straně singlu byla skladba Taká, taká som a zpěvačku doprovázelo Combo Istropolitana.

            Marián Varga i se skupinou se v těch letech podíleli na spoustě projektů pro slovenská divadla a také pro film.

            V létě roku 1974 se Fedor Frešo rozhodl přerušit práci v Collegiu a odchází. Na jeho místo nastupuje Ivan Belák a do kapely přichází po letech opět kytarista. Je to Jozef Farkaš. Oba tito muzikanti jsou z Prúdú, které se Hammelovi rozpadly. Skupina pokračuje dál ve své činorodosti a v létě 75. roku minulého století natáčí další živou desku. Vyšla v následujícím roce a měla název Marián Varga & Collegium musicum. První skladba na LP se jmenovala Mikrokozmos a tak se dodnes mylně označuje. Mikrokozmos je kompozicí Bély Bartóka. Další skladbu napsali členové skupiny a jmenuje se Nech žije člověk. Potom následuje Prelúdium C dur a časť baletu Romeo a Júlia S. Prokofieva. Potom následují Hudba k vodometu a Nesmierny smútok hotelovej izby. Tyto skladby jsou dílem Mariana Vargy.

            V sedmdesátém pátém roce přerušuje skupina na krátkou dobu svou činnost a zároveň odchází Dušan Hájek. Nahrazuje jej Peter Szapu, ale ještě v tomtéž roce sedmdesát šest jej nahrazuje Cyril Zeleňák a Farkaše střídá Andrej Horváth. Collegium se podílí na realizaci nahrávek pro původní slovenský muzikál Cyrano z predmestia. Ještě se v roce 1977 vychází deska Na II. Programe sna, jež byla projektem Hammela – Hladíka – Peteraje – Vargy.

            Ale ve vlastní tvorbě a spolupráci skupiny dochází ke stagnaci a mezi posluchači i kritiky se otevřeně hovoří o krizi. Na  uměleckou nejistotu a personální problémy reaguje Marián Varga v létě roku 1977 radikální přestavbou kapely.  K Marianovi se vrací Fedor Frešo a Dušan Hájek. Přichází kytaristé Ľudovít Nosko a Karol Witz. Sestava se dala rychle dohromady a v prosinci se usídlila ve studiu Opusu v Pezinoku. Vyprodukovali na album tři skladby. Pavučiny, Portrét svobodného umelca a Continuo. Skladby otextoval Kamil Peteraj. Album je invenčně rozpačité a to nepomáhá tomu, aby se Collegium navázalo na úspěchy z minulých let.

Po dvou letech odchází ze skupiny Hájek s Witzem a na jejich místa přichází opět znamenití hudebníci. Pavel Kozma na bicí a Peter Peteraj s kytarou a svým zpěvem. V tomto složení se povede natočit vydařené písničkové album On a ona.

Album točili opět v Pezinoku. Ve studiu natáčeli od ledna do března. Texty ke všem písničkám psal Boris Filan vyjma jediné. Amata nobis, quantum amabitur nulla, což je latinsky a napsal ji Pavol Hammel. Jako hosté se podíleli na albu Marika Gombitová a starý kamarád Vargy Hammel. Také se zde mihnul Fero Griglák. Skupina vyjela s novým repertoárem na turné do DDR. Při návratu z východního Německa Collegium projelo Čechy i Moravu, ale come back se nekonal. To už byl postupný rozpad a zánik. Collegium potom, co skupinu opět opustil Fedor Frešo, nikdy pravidelně nevystupovala.

Marián Varga se věnoval své sólové hře a svým projektům. V roce 1980  Marián sestavil Collegium musicum v obsazení: Anatoli Kohout na bicí, Peter Peteraj s kytarou a P. Smolinským na baskytaru. Kapelu doplňovali jednorázově další hudebníci. V roce 1981 takto sestavená kapela natočila výborné dvojalbum Divergencie a v roce  1984 potom Stále tie dni.

Rytmiku dělali Anastasis Engonidis na baskytaru a Cyril Zeleňák na bicí. Ve studiu na desce Divergencia pracovalo velké množství lidí. Natáčelo se v květnu. Zpěv obstarali K.Kanonická – Rybková, Ján Lehotský, Pavol Hammel a Detský sbor Čs. Rozhlasu v Bratislavě. Hrály i Bratislavské dychové kvinteto, Sláčikový kvartet Vojtecha Magyara a celý Symfonický orchester Čs. Rozhlasu v Bratislave. Hosté, kteří si zahráli jen v jednotlivých skladbách byli Luboš Andršt, Fedor Frešo, Karol Marvay, Pavol Kozma a Vojtech Magyar.

Deska byla velmi kladně hodnocena kritikou a posluchači si ji kupovali. Po letech to byl jednoznačný úspěch. Totéž platí i pro další desku Stále tie dni.

Jenže to už nebylo Collegium Musicum, ale více méně projekty Mariana Vargy. Collegium Musicum bylo pro celé Československo synonymem varhan Mariana Vargy a jeho výrazné postavy. Nezapomínalo se ani na jednotlivé členy. Jméno Frešo bylo vždy zmiňováno, pokud se mluvilo o baskytaristech. Totéž platí i o ostatní hudebnících, kteří spolupracovali v Collegiu. Vždy to byli muzikanti z prvních řad. Skupina vždy měla kredit vysoké kvality a kdykoli vystupovala, koncerty byly vyprodané. I alba, která byla trochu slabší, se výborně prodávala. A pokud jsme je nekoupili v místě bydliště, pak jsme sedli na vlak a jelo se na Slovensko sehnat Collegium.

Diskografie

Hommage à J. S. Bach / Ulica plná plášťou do dážďa                             1970 EP Panton

Collegium Musicum                                                                              1971 LP Supraphon

Konvergencie                                                                         1971 LP Opus, CD Opus 1992

Concerto in D                                                                        1972 EP Opus

If You Want To Fall                                                                              1972 EP Opus

Collegium Musicum Live                                                       1973 LP Opus, CD Pavian Records, 1992

Marián Varga a Collegium Musicum                                      1975 LP Opus, CD 1995

Continuo                                                                                               1978 LP Opus, CD 1991,reedice 1998

On a ona                                                                                1979 LP Opus, CD 1997

Divergencie                                                                            1981 LP Opus, CD 1995

Stále tie dni                                                                            1984 LP Opus, CD 1997

Collegium Musicum 97                                                          1997 CD Opus

Prax⁵³

Hudební  ukázky

Classic Rock´n´roll Band

Classic Rock´n´roll Band

Teenagers & Old Teenagers & Classic Rock & Roll Band

Skupina Classic Rock & Roll Band má kořeny  až v roce 1961! 

Pepa Pilař byl zasažen rock & rollem  jako malý kluk z tlampačů u zvonkové dráhy. To slyšel poprvé skupinu Bill Haley & his Comets. Nikdo jiný již Billa Haleyho u Pepy Pilaře nepřekonal. Haley byl KING. Pepa Pilař měl obrovské  štěstí v tom, že jeho tatínek byl hudebník – hrál na harmoniku a zpíval a pro Pepu měl pochopení a koupil mu první kytaru, aby Pepík mohl mastit rock & roll.

            Tehdy si mladičký Josef Pilař založil rock & rollovou skupinu. Dostala název The Teenagers a nikdy se jí nepovedlo udělat žádnou oficiální nahrávku, třeba pro rozhlas. Nahrávky, které si skupina udělala na magnetofonové pásky, nikdy Pilařovi nebyly dost dobré a tak se nedochovalo z historie skupiny The Teenagers vůbec nic.

            Nahrávka skladby Little Qeenie pochází z roku 1968. Nahrávka byly pořízena na magnetofony značky Sonet Duo a B4. “Béštverka“ byla více než nejoblíbenější magnetofon v ČSSR. (Ta moje dostala několikrát i napít piva, aby se zchladila. A kupodivu i toto drsné ošetření přežila) U této nahrávky se postupovalo takto:  napřed byl natočen základ, potom zpěv a akustická kytara. Na tehdejší dobu to byla dokonalá nahrávka.

            Pepa Pilař byl povolám ke službě socialistické vlasti  a skupina Teenagers skončila. Hlavní motor byl zašpérovaný v zeleném sukně.

            Jakmile Pilařovi skončila základní vojenská služba a vrátil se domů, okamžitě zakládá skupinu The Old Teenagers. Jenže stále ještě hráli The Beatles a byli slavní a prodávání a nikdo vlastně rock & roll neposlouchal. Zpočátku se orientovali hudebníci na rock & rollový revival. Nejznámější obsazení z konce sedmdesátých let bylo:

            Petr Branda – kytara, Mikoláš Chadima – saxofony, Vladimír Jurásek – bicí, Josef Pilař – zpěv a rytmická kytara, Ivo Pospíšil – basová kytara, Antonín Škrášek – zpěv a rytmická kytara, Ivan Šoltys a nebo Pavel Novotný – piano.

            V osmdesátých letech došlo k dalším změnám kdy Pospíšila nahradil Karel Železný a Chadimu Jiří Šíma. Skupina hrála parádní divoký rock & roll a byla hojně zvána na plesy a taneční zábavy. A na repertoáru neměli jen klasický rock & roll, ale i bílý rythm & blues.

            Teprve v roce 1984 se dostala skupina do studia  a pro Panton natočila EP, kde na první stran jsou osvědčené pecky Twenty Flight Rock a Roll Over Beethoven. Na druhou stranu natočili skladby Sobota od Josefa Pilaře a Zanzibar Bar Antonína Škráška.

            Teprve po dalších dlouhých šesti letech se dostali opět na desky. Classic Rock & roll Band se účastnil rock & rollových orgií v Lucerně na oslavách třiceti let rock & rollu. Na sampler 30 let rock and rollu v Lucerně jim zařadili hned šest skladeb. Tonda Škrášek si zazpíval Mystery Train, Jan Kalina It´s  Easy, Josef Pilař si vystřihl dvě skladby Route 66 a Crazy Man Crazy a Viktor Sodoma si zazpíval Tutti Frutti. Skupina vystupovala tehdy ve složení:

Antonín Škrášek – zpěv, Josef Pilař – zpěv, Petr Branda – kytara, Karel Železný – basa, Vladimír Jurásek – bicí a Jiří Šíma – tenorsaxofon, bicí, zpěv.

            Sampler vydala firma Globus a ta jim za rok na to vydala také jejich první LP a CD. Nacpali tam svoje nejoblíbenější skladby. Kromě těch nejznámějších skladeb, jako například Memphis, Tennessee, C. C. Rider, Route 66, High Heel Sneakers, na desku dali hodně i méně známých skladeb, jako jsou Hide & Seek, Rattle My Bones, Margie, Dance With Mr. Domino.  Na desce s kapelou vystupovali i hosté. Na basu hrál Jiří Kredba, Richard Dvořák na piano, Mário Císař (zpěv) a Petar Introvič (slide kytara) z Bluesberry a Miroslav Linhart zpíval a hrál na kytaru.

            Skupina existuje v pozměněné podobě ještě v roce 2010(!) a například Antonín Škrášek hraje i dnes se svou skupinou rock & roll.

Informace: https://www.google.cz/search?tbm=vid&sxsrf=APq-WBsI622wYrnrjP3IjACHXmwjSarcWg:1643746891142&q=Pepa+Pila%C5%99+-+Classic+Rock%C2%B4n%C2%B4roll+Band&sa=X&ved=2ahUKEwjs3a-sqt_1AhUbQ_EDHVCsABQQ8ccDegQICRAD&biw=809&bih=598&dpr=1

Diskografie:   

Twenty Flight Rock / Roll Over Beethoven

Sobota(J.Pilař) / Zanzibar Bar(A.Škrášek)                 1984, Panton, EP

30 let Rock & rollu v Lucerně                                    1990, Globus, LP i CD

Classic Rock & roll  Band                                          1991, Globus, CD

Rock & Roll ze Sonetu                                              1999, Prag-Data Music, CD

Pepa Pilař ‎– "King Of Classic Rock 'N' Roll Band"    1996, Polygram

https://www.discogs.com/artist/3823396-Josef-Pila%C5%99

Hudební archiv:

Citron

Citron

            Ostravský Citron vznikl v roce 1976. Kapelu založil Petr Michalík, baskytarista. Druhým velevýznamným mužem začátků skupiny byl zpěvák Vladimír Kubala. Vedle nich se na tvorbě repertoáru podílel vydatně i Jiří Schmutz. To byl kytarista. Posledním ze zakládajících byl Milan Tutsch jako bubeník.

1976

            V roce 1976 natočili Citroni ve spolupráci s Alešem Ulmem, což byl zpěvák typu Karla Gotta a posléze redaktor Československé televize, skladbu Kočka. Hudbu napsal Ulm a text napsal Boris Janíček. Ten ostatně napsal i text pro skladbu z A strany singlu, kterou napsal Petr Michalík. Pod hlavičkou Citronu vyšel singl, ale s Citronem toho mnoho společného neměl. On totiž na kytaru hrál Oldřich Říha z Katapultů. Miloš Nop, klávesák, kterého jsme později v osmdesátých letech zaznamenali v doprovodné skupině Zuzany Michnové s pokračujícím názvem Marsyas. No a bicí obsluhoval vyhlášený bubeník Anatoli Kohout! Vyšel ještě druhý singl pod hlavičkou Citronu, kde byli hosté Milan Drličiak a Jiří Hromádko jako zpěváci, Miloš Nop s Oldou Říhou. Skladby se jmenovaly Pecky z blum a Plátěnky. Pecky ale byla převzatá skladba Van Morrisona I Shall Sing.

1979

V roce 1979 vydal Supraphon Citronu první singl. Dostaly se na něj skladby No tak, taxi a Televizní počasí.

V Supraphonu vyšel toho roku i druhý singl se skladbami Až se vrátí Rock & roll a Diskžokej. Ach bóže, ten název. V nahrávacím studiu byli při nahráván obou singlů Petr Michalík (baskytara), Vladimír Kubala (zpěv), Jiří Schmutz (kytara) a Milan Tutsch (bicí). Nahrávání proběhlo 24. června 1978 ve studiu Mozarteum.

1980

Skupina pilně objížděla štace po Československu a získávala na popularitě. V tomto roce se odehrála důležitá změna. Do Citronu přišel nový bubeník – Radim Pařízek. Podařilo se opět dostat do studia a pro Supraphon natočit další singl. Na hudbu Schmutze napsal texty Pavel Vrba, se kterým skupina spolupracovala. Skladby Můj svět je automat a Éli natočila skupina ve složení: Vladimír Kubala- zpěv, Petr Michalík – baskytara, Jiří Schmutz – kytara, Miroslav Benýšek – kytara a Radim Pařízek – bicí

V průběhu dalších let vydávali občas nějaký ten singl, ale především hráli po severní Moravě i zbytku republiky. V roce 1981 od června do září nahrávala skupina ve studiu Československého rozhlasu v Ostravě svou první LP desku. Dostala název Obratník Raka. Jenže zásahem komunistických šéfů v Supraphonu deska nakonec vyšla až o dva roky později a to jen v anglické exportní verzi pro Artii. Nakonec, kšeft je kšeft a bez něj nelze žít. Měla název Tropic Of Cancer. Kytaristé hráli i na akustické kytary. Benýšek používal i slide.  Jako host se účastnil nahrávání bubeník Jaroslav Ožana, což je taky jedna významná severomoravská legenda. Deska šla na vývoz a několik stovek exemplářů i na vnitřní trh. Pak ovšem nastala zásadní změna. Ze skupiny odešli zakládající členové a nastoupili další hudebníci.

            Na škodu to zpočátku nebylo neboť nová sestava Citronu dostala kapelu na vrchol popularity u posluchačů, ale hlavně se stylově vyhranili. Odpoutali se od bluesové a rock & rollové tradice. Dostali se k nebluesové hard rockové orientaci, což později vedlo až do podoby jakéhosi „českého heavy metalu.“ A ten byl v zahraničí akceptován. Obsazení bylo následující: Radim Pařízek – bicí, zpěv, leader, Stanislav Hranický – zpěv, Jindřich Kvita – kytara, Jaroslav Bartoň – kytara a Václav Vlasák – baskytara a zpěv.

            Hudební projev usadila skupina do nebluesové hard rockové orientace, jež v dalších letech transformovalo do podoby jakéhosi „českého heavy metalu.“ 

1984 a 1985

            V letech 1984 a 1985 vyhrála skupina anketu československého rozhlasu „kapela roku“ v pořadu Větrník.

            Podle informací Aleše Opekara v heslu Citron v publikaci Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby z roku 1990, se v roce 1985 Citronu povedlo „natočit v kooperaci se západoněmeckými partnery album Plni energie (Full Of Emergency).“ Ale po letech se dovíte v Publikaci „Rock před rozpadem“ pánů Baláka a Kytnara, že „skupina natáčela ve studiu Mozarteum v době červenec a srpen 1985 LP pro Supraphon a při nahrávání byl host s akordeonem – Sláva Kunst.“ Ale to byl zřejmě nechtěný překlep. Zřejmě se jednalo o album Radegast, které skupina v letech 1988 až 1989 natáčela v produkci Udo Dirkschneidera ve studiu Mozarteum a M-Hornus Sound ve Spolkové republice Německo. Jak se tehdy u nás v socialistickém Československu říkalo. Udo byl zpěvák skupiny Accept ! A to byla tehdy první liga evropského heavy metalu. Západoněmecká skupina Accept vycházela z hudebního modelu Judast Priest. Ale byli nakonec tak sví, že svým vzorům dělali při evropském turné předskokany. Accept se poměrně rychle se vypracovali až na evropskou extratřídu. Jejich vrchol byl v letech 1980 až 1985. Ale u nás bylo velice kvitováno to, že česká kapela má kámoše v západním Německu a spolupracuje s nimi a oni dělají i pro ni!  A Citron hraje v Německu s Acceptama! V západním Německu! To bylo super. Tak tehdy byli Citroni na vrcholu své slávy. Ale ten vrchol stál za to. Bylo neuvěřitelné, že skupina z černé Ostravy se kámošila s první ligou evropského metalu!!! Sound Citronu se zahustil, zhutnil, zrobustněl. Už to nebyl ten plechový zvuk zpoza železné opony. Už to byl zvuk plnohodnotné metalové kapely té doby.

 1987

            V tomto roce vyšlo LP, které bylo natočeno již  v roce 1985.  Dostalo název The Full Of Emergency, což byl překlad z českého Plni energie. Dvě skladby anglicky přetextoval do angličtiny Miloš Skalka a zbytek udělal Ondřej Hejma. Album natáčel Citron v červenci a v srpnu pětaosmdesátého roku v pražském Mozarteu. Složení kapely bylo následující:

Radim Pařízek – bicí, Stanislav Hranický – zpěv, Jaroslav Bartoň – kytara, Jindřich Kvita – kytara a zpěv a Václav Vlasák – baskytara a zpěv.

            V tomto roce ale udála druhá podstatná personální změna ve skupině. Standa Hranický ze skupiny odešel  a na jeho místo nastoupil nový zpěvák. Byl ze skupiny Vitacit a byl to Ladislav Křížek.

Album Radegast vydala kapela několikrát. A také ho několikrát točila a přetáčela. Album začali ve studiu točit v červnu 1987. Všechny skladby jsou podepsány kolektivně: Citron. Zpěvákem skupiny byl Ladislav Křížek. Deska se opravdu povedla a oslovila i nové posluchače. Tehdy byla skupina na svém dalším vrcholu. Jako host se účastnil nahrávání Fany Michalík. Album vyšlo u Supraphonu až v roce 1989! Tedy po dvou dlouhých letech. Ach to socialistické plánování.

            V letech 1988 až 1989 natáčel a přetáčel Citron album Radegast znovu. Jenže ve studiu již byli i jiní hosté. Byli to: Michal Flexsig a Karl Bösel jako back vokalisti. Helge Engelke na kytaru a Fritz Randow jako bubeník. To byla druhá verze alba Radegast. Kapela to dělala pro to, aby album a hlavně svou hudbu, dostali mezi posluchače metalu do západního Německa a do zbytku Evropy. To se tehdy nepovedlo jen tak někomu. Citronum se to povedlo.

1988 – 1992

V roce 1988 byli Citroni Zlatými slavíky v kategorii skupin. To byl úspěch první třídy. Jenže potom šla popularita skupiny pomalu  dolů. Skupině se nějak přestávalo dařit. Nedařilo. Sice pilně vystupovala jak v ostravském okolí tak i po celé republice, ale nemohla na vázat na své dřívější úspěchy. Snad to bylo způsobeno i tím, že se vynořila spousta dalších českých metalových skupin.

Tehdy již bylo české metalové nebe hodně rozsáhlé a to i přesto, že tehdejší kritika hned od počátku proti heavy metalu brojila velmi silně. Zpěvák Aleš Brichta jednou vzpomněl na to, že mezi nimi byli i Josef Vlček. Vzpomínal na to, jak Ivan Cafourek držel přednášku o heavy metalu a mezi interprety s přehledem odborníka zařadil  Michaela Jacksona a Prince. To se nemůžeme divit tomu, že s přáteli ihned místnost s přednášejícím opustili. Metalové kapely to tady neměly zpočátku vůbec lehké. Akceptované byly ještě tak, jako vesnické tancovačkové kapely. Ale nějaká budoucnost se této rockové variantě nedávala.

V roce 1990 vydávají LP a CD Vypusťte psy. Všechny skladby napsal Radim Pařízek kromě skladeb Jak zákony kázaly a Červený smích, na kterých spolupracoval jednou s Kvitou a jednou s Vlasákem. Ve studiu při nahrávání byli:

Radim Pařízek – bicí, klávesy, syntezátor, zpěv, Tibor Šándor – zpěv, Pavel Chodelka – kytara a Václav Vlasák – baskytara.

Jako host byl ve studiu starý kamarád Fany Michalík. Album nedosáhlo kvality alba Radegast. Skupina se snažila ale dál. Od roku 1991 až do dokončení v roce 1994 postupně pracoval Pařízek na posledním albu skupiny. Album dostalo název Sexbomby a vyšlo v roce 1992 u ostravské agentury Direkt. Obsazení skupiny bylo následující: Radim Pařízek – bicí, klávesy, syntezátor, zpěv, Aleš Hubálek – zpěv, Libor Kozelský – kytara a zpěv, Pavel Silber – baskytara a zpěv a Ladislav Krečmar – kytara a zpěv.

Nahrávání se účastnilo i hodně hostů. Poslední skladbu alba si zazpíval Stanislav Hranický. Na harmoniku zahrál Ondřej Konrád. Na cemballo hostoval Jiljí Dybal. A kytarami se přidali i Pavel B. Novotný a Guy Man Dude. Jako zpěváci se přidali ještě Pavel Kanica a Tomáš Hradil. I tentokrát bylo album především dílem Pařízka.

            Čas vyměřený úspěchům skupině Citron se naplnil a skupina se pomalu vytratila z rockové scény. Ale svou stopu v historii rocku zde zanechali docela hezkou.

Diskografie:

Pecka z blum / Plátěnky                                         1976, Supraphon

Mlčenlivá žena / Kočka                                          1976, Su

Tvých sedmnáct / Pantomima reklam                     1978, Su

Až se vrátí rock & roll / Diskžokej                         1979, Su

No tak taxi / Televizní počasí                                 1979, Su

Můj svět je automat / Éli                                        1980, Su

Řekni, že tu víc nebydlím

/ Ani stromy nerostou do nebe                               1980, Su

Tropic Of Cancer                                                   1983, Su- Artia

Když už jsem se narodil / Každý den                     1984, Su

Tvá odvrácená tvář / Revizor                                 1984, Su

Už couvám / Koncert                                                             1985, Su

Rock, Rock, Rock / Půlnoční město                       1986, Su

Kráska a Radegast / Zase dál                                  1987

The Full Of Emergency                                          1987, Su + Artia, LP

Radegast                                                                 1987, Su, LP

Radegast                                                                 1989, Su, CD

Uragán / Svět patří nám                                          1990, Su

Radegast                                                                 1990, Su, LP

Vypusťte psy                                                           1990, Su

Radegast                                                                 1992, Direkt Records, CD anglická verze

Sexbomby                                                               1992, Direkt Records, CD

Hudební archiv:       Vezmi si mě jako dárek      Zahradní slavnost     už zase mi scházíš                       

Další informace viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Citron_(hudebn%C3%AD_skupina)

C&K Vocal

C&K Vocal

(1970 – 1989)

            Vokální těleso C&K Vocal založili dva dlouholetí souputníci Jiří Cerha a Ladislav Kantor (stal se na dvě desetiletí vedoucím souboru) už v roce 1970. V prvním období kapela obrážela hlavně folk & country přehlídky, neboť se zaměřovala na přednes folkových skladeb a spirituálů. Také její obsazení se v té době často měnilo, až se někdy kolem roku 1972 ustálilo na sestavě: Ladislav Kantor, Jiří Cerha, Luboš Pospíšil, Zdena Adamová, Milena Červená a Helena Arnetová. V tomtéž roce dostal soubor nabídku od divadla Semafor, kde vystupoval (např. „Kytice“) až do roku 1975.

Zároveň však v roce 1973 v divadle Ateliér poprvé uvedl svůj koncertní program nazvaný Generace, který měl již daleko blíže rocku než folku. V roce 1976 soubor natočil anglicky zpívané exportní LP „Generation“, které o rok později vyšlo i v česky. Obě alba obsahovala množství cover verzí (např. Uriah Heep, Flamengo), i když zvláště na tom českém začíná mít výrazný podíl i autorská dvojice Cerha (hudba) a Kantor (text). O hudební doprovod se postarali tehdejší slavní čeští rockeři (Ota Petřina, Pavel Fořt, Guma Kulhánek, Jan Kubík, Tolja Kohout a další).

            V té době došlo k dalším personálním změnám – zatímco mužská trojice zpěváků zůstávala neměnná (Pospíšilovy snahy o odchod jsou popsány jinde), na místě zpěvaček došlo k několika rošádám. Odešly Z. Adamová (zamířila do jazz-rockového Mahagonu) a M. Červená a na jejich místech se vystřídaly kupříkladu jazzmanka Jana Koubková či pozdější pop-rockerka Petra Janů. Nakonec zbyla trojice, která vydržela až do druhé poloviny 80. let – Helena Arnetová, Zuzana Hanzlová a Ivana Štréblová.

            Co se týče instrumentální složky, v letech 1974 – 76 byl C&K Vocal na svých koncertech doprovázen Skupinou Pavla Větrovce ve složení: Pavel Větrovec (ks), Miki Bláha (bg), Tolja Kohout resp. Jaromír Helešic (ds), Josef Srb (lg), ale to se časem ukázalo jako neúnosné. Jiří Cerha k tomu poznamenává: „Tam byl vždycky problém, jak to celý zaplatit i s živou kapelou. To absolutně nešlo, vždyť to byl soubor velkej, jako měl tenkrát Gott. A tak jsme holt museli začít s těma halfplejbekama.“

Přibližně od roku 1977 tedy skupina zpívala živě na předn atočené základy z desky nebo pásku. Ty posloužily k prvnímu koncertnímu pořadu Čas her, ve kterém se zpívaly písně právě z desky Generace. V akustickém bloku se většinou hodila kytara Luboše Pospíšila a nebo klavír hostujícího Lubora Šonky.

Od roku 1978 začal C&K Vocal uvádět audiovizuální pořady v Branickém divadle – 1978. Písně spíš k poslechu než k tanci, v roce 1979 Krajiny duše krajiny těl, v roce 1982 Dialogy a v roce 1983 Balada o Zemi. Jak píše v Encyklopedii jazzu a mod. populární hudby publicista František Horáček: „Na pořadech se podílel stálý tvůrčí tým v čele s režisérem Vladimírem Mertou, představení postupně krystalizovala v osobitý scénický tvar syntetizující moderní hudbu s fotografií, filmem, výtvarným uměním, poezií a publicistikou.“

            V roce 1978 spolupracoval C&K Vocal při realizaci koncertního provedení pořadu Dům čp. 112/34 s Extempore, skupinou naší alternativní scény, o rok později se podílel na inscenaci Hodina mezi psem a vlkem v Realistickém divadle.

            V roce 1981 realizoval soubor další exportní desku Growing Up Time a od té doby až do pětaosmdesátého, kdy vyšlo další LP „Balada o Zemi“, natočil i několik singlů. Na nich se autorsky podílel zejména Jiří Cerha a také Ota Petřina – ten navíc i jako aranžér, producent a šéf doprovodné skupiny. Texty (pokud se nejednalo o zhudebněné básně) napsal Ladislav Kantor. V roce 1983 došlo také ke změně tenora – hvězda souboru Luboš Pospíšil odešel na sólovou dráhu a založil si vlastní soubor 5P, přičemž v C&K Vocalu ho nahradil bluesový zpěvák a pianista Jiří „Šlupka“ Svěrák. Na jeho příchodu C&K Vocal hodně vydělal. Svěrák byl svým bluesovým cítěním a zjevem „šedého vlka“ přímo předurčen k přednesu textů s tématikou ztracených lásek nebo bohémů se zpackaným životem. Navíc jako brilantní pianista rozpumpovával diváky svými „bonbónky“ v podobě skvěle zazpívaných a odehraných cover-verzí starých bluesových fláků. Nicméně v r. 1987 ho vystřídal Jiří Malšovský a Zuzanu Hanzlovou zpěvačka Hana Horká. Posledním počinem souboru bylo LP Causa Krysař, které bylo natočeno v roce 1988 (vyšlo v r.1990).

            Soubor se ve své tvorbě zaměřoval na intelektuálnější část publika – nakonec, kromě vlastních (Kantorových) textů zhudebňoval básně velkých jmen české i světové poezie (Halas, Kainar, Prevért, Villon). Ještě jednou F. Horáček v Encyklopedii: „Souhrnné kritické zhodnocení dlouholeté činnosti C&K Vocalu vyzvedávalo především přímočarost a nekompromisnost na cestě za hledáním nových forem původní posluchačsky náročné, moderní vokální tvorby, které soubor prosazoval zejména v písních z vlastní dílny, jež vynikaly jazzovým a rockovým cítěním i obsažnými texty na bázi moderní poezie. Tento způsob projevu nalezl v 70. a 80. letech na české scéně trvalou odezvu především u vnímavějšího intelektuálně vyspělého menšinového publika, odmítající komerční odnože pop hudby a hledajícího v tomto typu písňové formy hlubší sdělení a zážitky… …v složitém vývoji čs. Populární hudby 70. let sehrál soubor důležitou roli důsledného protipólu komerční produkce, prošlapávajícího na poli kompozice, aranžování a interpretace zcela nové cesty.“

            Ač počátkem 90. let odešel z kapely její vedoucí Ladislav Kantor (angažoval se v politice), soubor stále občas vystupuje.

Co se zachovalo do r. 1989:

Petra Janů + C&K Vocal „Tak zůstaň“ (1973),
krátký záběr na němém 8mm filmu – C&K Vocal v Semaforu („Kytice“ cca 1974-5),
clipy „Doky, vlaky, hlad a boty“ (1976),
němý 8mm film z pořadu „Čas her“ (1978, vlastní L.Kantor),
spol. TV koncert s Pražským Big Bandem v rámci HSM (1978, „Reminiscence na starý chorál“), „Já jsem tak línej“ (1984), Balada o zrození kosa“ (1984),
TV koncert v rámci HSM (1984, písně „Balada o Zemi“, „Obličej lásky“, „Znám cokoli“, „Spor srdce a těla“, „Ponorná řeka lásky“, „Co vlastně“, „Holky (Nikoliv z naší školky)“),
video z akce „Koncert pro Arménii“ (1989, písně „Ruby Tuesday“, “Yesterday“),
clipy C&K Vocal – „Vymítač ďáblů“ (1989), „Až k trávě“ (1989), „Zvolna…“ (1989/90), H. Arnetová – „Miluju – a tedy jsem“ (1988/9)
Audio:
C&K Vocal: rozhlas. Nahrávky „Zpráva o kamarádství některých mých známých“ (1971), „Jen Bůh ví“ (1971), „Vzkazy“ (1971)
C&K Vocal: „Generation“ LP (1974-5, vyšlo 1976, Artia)
C&K Vocal: „Generace“ LP (s několika odchylkami česká verze „Generation“) (1974-6, vyšlo 1977, Supraphon)
C&K Vocal: „Growing Up Time“, LP (1981, Artia)
C&K Vocal: SP (Supraphon) – „Balada o Zemi“/„Výlet“ (1981, vyšlo 1982), „Obličej lásky“/

/„Znám cokoli“ (1981, vyšlo 1982), „Holky (Nikoliv z naší školky)“ (1983), „Roboti“/„Výčitky“ (1984), „Světe náš“/„Tance“ (1985)
C&K Vocal: „Dialogy“ (1982-3)
C&K Vocal: „Balada o Zemi“ LP (nahráno 1981-4, vydáno 1985, Supraphon)
C&K Vocal: „Live in Liberec“ (1985)
C&K Vocal: SP (Supraphon) – „Říkadla“/„Popěvek“ (1987), „Bezmoc za Johnem Lennonem“/„Vo co de?“ (1989)
C&K Vocal: „Causa Krysař“, LP (1988, vyšlo 1990, Supraphon)
V seriálu BIGBÍT skladby:
„Doky, vlaky, hlad a boty“ (1976)
„Generace“ (1975)
„Sága těch věčně stejných lásek“ (1982)
„Balada o zrození kosa“ (1984)
„Obličej lásky“ (1984)

Diskografie:

Viz Rock před rozpadem (1962-1992) M. Baláka a J. Kytnara

      Hudební archiv

© by Petr Hrabalík