Přestávka

30.4.2020
MOHL BY MI TEN, KTERÝ SMAZAL NĚKTERÉ FOTOGRAFIE NAPSAT PROČ TO UDĚLAL?
JAK V HISTORII BIGBEATU, TAK I ENCYKLOPEDII ČESKOSLOVENSKÉHO JAZZU.


PŘESTÁVKA - možná na stálo

Dnes jsem zjistil, že z jednotlivých hesel skupin a zpěváků byly odstraněny fotografie.
Nemám svolení fotografie zveřejnit, ale publikovaná kvalita všech na tomto blogu zveřejněných fotografií je nízká.
Zrovna tak hudební ochutnávky - jejich kvalita není záměrně velká. Převážně je kvalita nahrávky od 95 do 128kbps. Je ale nutno přiznat, že jsou v ochutnávkách i nahrávky s 320kbps.
Když zveřejníme jen článek o historii dané skupiny bez jakékoli fotodokumentace, pak je informace pro novou mladou generaci posluchačů hodně ochuzena.
Pokud bychom nepřidali i hudební ochutnávky, pak se velmi omezí množství eventuálních kupců této hudby na serveru www.supraphoneonline.cz.
Je otázkou, kolik může být zájemců o rockovou hudbu Československa z minulého století bez ukázek. Myslím, že ne mnoho.

A tento Sborník historie československého bigbeatu přece dělá zadarmo reklamu nejen hudbě, ale i autorům jednotlivých hesel, skupinám i zpěvačkám a zpěvákům, autorům obalů LP a nebo také ostudu komunistickým hlupákům, kteří nám vládli a nekompromisně zasahovali do textů, obalů i vzhledu hudebníků.

Vzpomněl jsem si na rozhovor "nějaké" paní redaktorky s JUDr. Bohumilem Hrabalem - největším českým škrabalem.
Na otázku, parafrázuji, jaké je to být tak slavným a výtečným spisovatelem, Hrabal odpověděl asi toto: ... myslím si, že vůbec nejsem tak skvělým spisovatelem a bude to trvat jen deset dvacet let až zde nebudu, než budu zapomenut, protože zmizí svět, který ve svých textech popisuji.

A tak je to i s hudbou. Kolik lidí, narozených v letech 1990 až 2000, si pouští Beatles, Rolling Stones, Kings, Small Faces, King Crimson, Vulkán, Atlantis nebo Otu Petřinu?
Kolik je asi posluchačů, kteří ví jak hrál orchestr Gustava Broma? Nebo Studio 5 Karla Velebného? Kolik je mladších posluchačů, kteří ví, že tady byl výtečný kontrabasista Milan Pilar?
Kolik, třeba, německých či anglických skladatelů 17. století znáte?
A tak bychom mohli pokračovat dál dál   dál.

Aby se jen tak rychle na všechny zmíněné ve Sborníku nezapomnělo, proto to dělám. A pro radost z toho, jak jim to hrálo.

Z Kanady zdravím ty, kteří si publikované užili.

(... a nebo to mám radši smazat hned a všechno? Řekněte si. Počkám.)

NAPIŠTE MI, PROSÍM.  Adresa je: prax58@gmail.com

Proměny - Staří psi - Old Dogs

Proměny alias Staří psi

(1969 – 1985, 1995 do současnosti)

            Ve své době byla tato skupina z Holešova u Kroměříže místní hvězdou, která objížděla široké okolí. A vyhrávala po čajích, jak se tehdy zábavám říkalo.

            Jenže založení kapely lze jen obtížně zjistit. Postupně se formovala od roku 1967 ze studentů holešovského gymnasia pod vedením nadšence Zdenka Nováka. Brzy po prvních vystoupeních přišel kroměřížský Beat festival v zimě 1970 a z něj pozvání na předkolo celostátního festivalu do Jihlavy. Prvním klíčovým momentem byl příchod kytaristy Jindry Bačka, který v té době odcházel od hodně známých uherskohradišťských Bodláků. Snad ještě existuje nahrávka Brně

nského radia skladby Get Off My Cloud. Baček, známý svou rychlou rukou a inspirovaný Alvinem Lee z Ten Years After, prvně umožnil, aby se interpretovaly skladby tehdejší bluesové scény. Kapela uspěla i u svých prvních přehrávek. Dostali ihned ohodnocení 100 procent! Repertoár čerpal jednak z tvorby Ten Years After a potom z Johna Mayalla. Již v v tomto počátečním období se členové skupiny pokoušeli o  vlastní tvorbu. 

            Po odchodu Bačka do Prahy, v roce 1972, si Proměny našly nového kytaristu. Stal se jím Rosťa Golas, který stejně jako Baček byl vyhraněným interpretem jednoho vzoru – a jeho vzorem byl Ritchie Blackmore a to dalo repertoárový směr na dlouhé období. Skladby Deep Purple kapela zařazovala na playlist hned po tom, co se dostala k novému albu. Kapela přestala řešit vlastní repertoár a snažila se naprosto věrně interpretovat svůj vzor. Celkovému soundu napomohlo hodně to, že nový zpěvák Pavel Svoboda, dovedl dokonale napodobit Iana Gillana.

            V letech 1972 až 75 odehrály Proměny obrovské množství koncertů. Hrávali i po boku tehdejších významných profesionálních skupin. Jednou z nich byly brněnské Synkopy  61. V roce 1975 nabídli Svobodovi post zpěváka po odcházejícím Oldřichu Veselém. Ten tehdy odcházel do Modrého efektu Radima Hladíka. V Synkopách vydržel Svoboda jednu sezónu a pak se vrátil k Proměnám.

            V roce 1977 přišel do skupiny nový kytarista Luboš Juhaňák. Tím vznikla pevná trojice muzikantů , která se již nerozpojila: jsou to Novák, Svoboda a Juhaňák.

s John Lee Hookerem jr.

            V osmdesátých letech se Proměny trefili do hudebního vkusu posluchačů z hardrocku Deep Purple přešli k artrockovému repertoáru. A opět se zaměřili na jednen vzor. Tentokrát to byla kanadská Saga. Skupina se také rozrostla o dva syntezátory, na které hráli Zdenek Hromádka a Miroslav Goetlich. Hromádka přišel k Proměnám ze zlínského AG Fleku. Do roku 1984 skupina odehrála více než tisíc vystoupení. Vystupovali jako předkapela s Věrou Špinarovou, Pavlem Novákem z Přerova a nebo i východoněmecké skupiny Kreis. Skupina, jak se to v tehdejších letech běžně stávalo, dostala několikrát zákaz vystupování. Soudruzi občané si stěžovali na hlučnost koncertů, na výtržnosti fanoušků a také na to, že skupina zpívá anglicky. Všechny tyto nepříjemnosti, které se opakovaly několikrát způsobily to, že skupina přestala vystupovat a na dalších více než deset let přerušila činnost.

Staří psi

            V roce 1995 pořádali v Žopech Hanácký Woodstock. Žopy jsou vesnička hned vedle Holešova. Pro tuto akci se skupina Proměny opět sešla v původní sestavě. Návrat na pódia byl úspěšný. Skupina začala opět vystupovat. V názvu se objevil dovětek Staří psi. Po nějaké době nastoupil do skupiny kytarista Miroslav Sova.

            Sova je vyhlášený precizností a cílevědomostí. Jeho profesionální kariéra vyvrcholila, když byl členem brněnských Progres 2 a v roce 1990 točil se skupinou album Otrava krve. Staří psi se začali orientovat na klasické blues  a bluesrockový repertoár. Sovovy největšími vzory jsou Gary Moore a Walter Trout. Stylovost a virtuozita neunikla pozornosti promotérům a skupina, do té doby hrající hodně po bluesových festivalech a bluesových klubech, začala jezdit po republice jako předskokani hudebních legend, které koncertovaly v České republice. Komu se povedlo, aby šestkrát hráli s Ten Years After? A to nezůstalo jen u toho. Hráli s Yardbirds, Johne Lee Hookerem, Johnny Wintrem, Ericem Burdonem and Animals. Eric Burdon byl jimi tak nadšen, že jim napsal jednu skladbu! Jezdili s Nazareth Uriah Heep, polskými SBB. Koncertní činnost vyvrcholila v roce 2005 zájezdem za Atlantic do Chicaga. Tam si zahráli s kytaristou světové bluesové extratřídy Raubenem Fordem.

             V roce 2003 Staří psi nahráli v brněnském klubu na Staré pekárně své první album s elementárním názvem Staří psi. Po roce tam ještě s Českou televizí natočili čtyřiceti minutový pořad pro seriál Blues ze Staré pekárny. Další televizní záznam se skupinou natočila polská televize v Katovicích.

            U této skupiny jistě každého potěší, že z místní amatérské skupiny vyrostlo zcela profesionální těleso, i když i dnes hrají spíše pro radost než pro peníze.

Poslední sestava je: Zdeněk Novák - baskytara, Pavel Svoboda - zpěv, Miroslav „Meryl“ Sova - kytara, 

Lubomír Juhaňák - zpěv, kytara, Zdeněk Adamec - bicí a hosté František Slavík - trubka, Lukáš Moťka -   trombon, Zdeněk Marušák - saxofon

Info: http://www.staripsi.cz.

Diskografie:

Proměny - Staří psi

Midnight Blues Alive                                                                        5. 12. 2001, natočeno Na Staré pekárně, soukromé vydání

Blues ze staré pekárny č. 2

(Cold day In Hell, Midnight Blues, Story Of The Blues)           2003, Indies Records

               

Hudební ochutnávky

podle informací JUDr. Zdenka Nováka zpracoval Prax⁵⁴

Progress Organization

 „Krmíval ptáky jedem a kamením

v kapse měl peří

a z noční mlhy síť

Počítal stromy v prastarých alejích

nosíval amulet

s divným znamením …“

(Hynek Žalčík)

Progress Organization

V Brně se dali na začátku 1969 dohromady muzikanti, kteří chtěli vybočit ze zajetých kolejí klasického rocku té doby. Kytarista skupiny Synkopy 61 Pavel Váně a bubeník skupiny Atlantis Zdeněk Kluka se domluvili na tom, že založí novou skupinu. V několika dnech se k nim připojili další dva a kapela byla pohromadě. The Progress Organization byli Zdeněk Kluka – bicí, Pavel Váně – zpěv a kytara, Janem Sochorem – klávesy a Emanuelem Sideridisem – basová kytara. Nějakou dobu spolu zkoušeli a zároveň dávali dohromady vlastní autorský repertoár. Ovšem pánové dělali velice zajímavé aranže převzatých skladeb. Na jejich repertoáru byly skladby Vanilla Fudge, Cream, Beatles. Jak překopali Lennonovo a McCartneyho We Can Work It Out si poslechněte. V této skladbě se projevil jako vynikající zpěvák, který na našem rockovém nebi chybí dodnes, Emanuel Sideridis. Začátek skladby sice navodí atmosféru rockové palby, ale Sideridis začne zpívat, nevíte, zda to není Joe Cocker a nebo Tom Jones či snad David Clayton-Thomas? Jakmile měli pohromadě základ pro koncertní vystoupení – začali vystupovat po brněnských klubech. Jejich renomé bylo po pár koncertech hodně vysoko a hned od začátku byli na špici nejen brněnské rockové scény, ale zaujali posluchače v celém Československu. To dosvědčuje druhá cena z 1. slovenského beatového festivalu v Bratislavě (jedničkami bylo Collegium Musicum), a další ocenění v březnu 1970 na Jazzuniversiádě v Českých Budějovicích.

            Poprvé se do studia dostali již v roce 1970. Nevím přesně kdy, ale firma Discant, působila pod hlavičkou studentské organizace, jim vydala EPS (Extented Play Special) se skladbami Klíč k poznání, Snow In My Shoes a Fortune Teller. Skladby psali všichni členové skupiny a anglické texty dodával brněnský textař René Trejtnar. Všichni členové skupiny se shodli na tom, že nebudou programově dělat klasickou formu rockové skladby. Skladby neměly formu sloka-sloka-refrén-sloka –refrén, nebo tak nějak.

            Nástup se skupině povedl dokonale. Od 3. do 9. ledna 1971 v Praze Dejvicích natáčeli již pro Supraphon a pod hlavičkou spolupráce s Hi-FI klubem Svazarmu své první LP. Po neshodách se schvalovací komisí Supraphonu dostala deska název Barnodaj. Jenže jak to bylo obvyklé v socialistickém hospodářství. Deska vyšla v době, kdy skupina již neexistovala. Jenže to spousta posluchačů vůbec nevěděla. Posluchačstvo bylo nadšeno a LP přijalo skvěle. Kritika desku přijala skvěle také. Jednu stranu desky udělala skupina s českými texty Petra Ulrycha. Již názvy skladeb byly mnohoříkající: Jako Helios, Ikaros, Strom, Argonaut a Ptáčník. To bylo excelentní číslo baskytaristy Emanuela Sideridise. Vypjatý temný baryton – tomu každý věřil, že krmí ptáky jedem a kamením. Tento text napsal producent Hynek Žalčík. Na druhé straně desky ale byl stejně kvalitní a pozoruhodný materiál. Skladby zpívány jen anglicky, ovšem částečně znovu vlastní skladby. Druhou stranu zahájila více než zajímavě aranžovaná skladba Beatles We Can Work It Out. Další skladba bylo Time od Kluky/ Trejtnara. Pak zařadili skladbu od Cream I Feel Free. A znovu vlastní A Lovely Day. Stranu zakončila instrumentálka Zdeňka Kluky Good Bye.

Kapela Progress Organisation byla mezi posluchači slavná, ale ve skutečnosti její členové již nějakou dobu hráli v doprovodných kapelách brněnských zpěváků. Sochor byl u Marthy a Teny Elefteriadu. Kluka byl u Boba Frídla a Sideridis hrál basovku ještě v únoru 1971 v brněnské kapele Albatros Jana Milloniga a Karla Antonína. Potom se mu povedlo vycestovat do rodného Řecka.

Barnodaj

Členové skupiny se potkávali jen na jam sessions v orchestru Gustava Broma ve studiu. Jenže Zdeněk Kluka se nevzdal a přišel s projektem Mauglí. Dal dohromady kapelu pod názvem Barnodaj. Ale jen studiovou. Tvořili ji Pavel Pelc místo Sideridise, Kluka, Váně a Sochor. V průběhu let 1976 a 1977 vznikla ve spolupráci s textařem Pavlem Koptou deska Mauglí. Po hudební stránce se projevil mohutný vliv art rocku. A prvního syntezátoru, který se zde objevil – moogu. Jako hosté si na desce zahráli i Martin Kratochvíl (na moog), Jan Kubík (na tenorsaxofon) a Jiří Burian (na sitár). Kluka se svou sestavou vydal desku, v roce 1978, která neměla v Českých zemích obdoby. To byla druhá překvapující deska z Brna.

Progres 2

            Ve druhé polovině roku 1977 zorganizoval Kluka  novou sestavu skupiny a ta již vystupovala pod názvem Progres 2. Skupinu tvořil Zdeněk Kluka na bicí a zpěv, Pavel Váně – kytara a zpěv, Pavel Pelc – baskytara a zpěv, Miloš Morávek – kytara a zpěv a Karel Horký – syntezátor. Tahle parta spolu s textařem Oskarem Manem a režisérem Petrem Scherhauferem vytvořili rockovou operu Dialog s vesmírem, na které se podíleli obrovským kusem práce i výtvarníci Boris Mysliveček, Václav Houf a Jan Dungel. Jako kameraman se ukázal v plném lesku Karel Slach. S tímto představením vystupovala kapela až do roku 1980.

V roce 1981 začala skupina vystupovat v novém obsazení. Odešel Pavel Váně a na jeho místo nastoupil Roman Dragoun. Skupina začala také pracovat s novým textařem – Vladimírem Čortem. Tento tým vytvořil další projekt – Třetí KNIHU džunglí. S tím to programem pak objížděli republiku do roku 1983. Tehdy skupinu opustili Dragoun a Morávkem. V nové obsazení se kromě Kluky a Pelce objevili Aleš Bajer (kytara a zpěv) a Peter Peteraj (kytara). A v této sestavě s Vladimírem Čortem a výtvarníky Vladimírem Ambrožem a Oldřichem Schillerem vznikl další projekt – Mozek.

V roce 1985 nahradil Peteraje Milan Nytra (klávesy). 

5. až 9. ledna 1987 byla skupina Progres 2 ve studiu Mozarteum a pro Supraphon natočila desku Změna! Deska vyšla v roce 1988.

Za dlouhou dobu existence prošla tvorba skupiny markantním stylovým vývojem. Personální změny byly více než časté. Z původního obsazení zůstal jen Zdeněk Kluka. V prvním období existence Progress Organisation se skupina orientovala pod vlivem některých vzorů, hlavně Vanilla Fudge, na rockovou hudbu využívající překvapivých změn a kontrastů, bránících posluchači v přijetí recepčních stereotypů.

LP Mauglí přinesla melodický rock jenž využíval zajímavých barevných kombinací. Při nahrávání použili sitár. Největší úspěch měl soubor s rockovou operou Dialog s vesmírem. Na singlech pak byly vydány skladby Píseň o jablku / Muzeum planety Země, Rozhovor s centrálním mozkem / Výkřik v Proxima Centauri. Koncipování vystoupení skupiny do podoby komponovaného audiovizuálního pořadu bylo na naší scéně novinkou. V hudební složce se projevila asimilace některých jazzrockových prvků. V rozsáhlých plochách bylo využito improvizace i prokomponovaných úseků. Ačkoli nepřinesla hudba Dialogu s vesmírem výraznější stylové výboje, ve spojení v vizuální složkou nepostrádala působivost.

Třetí kniha džunglí nedosáhla parametrů předcházejícího pořadu. Ani po hudební ani po textové stránce. Rozmělňování známých postupů se negativně projevilo zvláště ve studiové verzi celého projektu na LP. Tam nemohla pomoci vizuální část.

Mozek byl o poznání změněn. Hudební plochy se značně zkrátily. Celkový sound se projevil především ostináty, přesnou rytmikou a zvukovou syrovostí, což byl zřejmě vliv nastupující nové vlny. Také scénické ztvárnění pořadu se značně zjednodušilo.

Program Progres 2 představoval naprosté opuštění koncepce rockové opery a návrat k písničkovému programu.

Skupina natáčela v Československém rozhlase, Československé televizi a také v Polské televizi. Pro brněnské Divadlo na provázku natočila hudbu k několika inscenacím.  V roce 1988 proběhlo po republice velké turné, kterého se účastnili všichni bývalí i stávající členové Progress. Potom jsme o nich mnoho neslyšeli, ale hned v roce 1990 vydali LP Otrava krve. Na obálce byl „velmi vtipně“ udělaný J. S. Stalin a názvy skladeb mluví za vše: Pochod plášťů ve větru, Všichni se budeme mít, Tři dni boje či Požár věžní těže … a další

Skupina natočila desku v obsazení: Zdenek Kluka – bicí, zpěv, Milan Nytra-klávesy a zpěv, Pavla Dvořáčková – zpěv, Libor Dunovský – baskytara a Mirek ’Merryl’ Sova – kytara a zpěv. Potom zase o ní nebylo mnoho slyšet. Jak se dá zjistit díky internetu, skupina existuje a sporadicky koncertuje.

Její přínos pro československou rockovou scénu je nesporný. Od jejich prvního singlu u studentského Discantu posluchače překvapovali. A překvapovali hodně. Překvapovali Čechy, Slovensko i Polsko. O Moravě nemluvě.

Ještě nyní, v roce 2011, sporadicky vystoupí na významném rockovém festivalu v České republice.

Hudební ochutnávka

Diskografie:  

Progress Organisation

Klíč k poznání, Snow In My Shoes

Fortune Teller                                                                        1970, EP, Discant

The Progress Organisation                                               1 971, LP, Supraphon

Barnodaj                                                                             1971, LP, Supraphon – Artia

Progres 2 nebo Progres II

Roentgen 19:30 / V zajetí počítačů                                       1978, SP, Panton

Píseň o jablku / Muzeum planety Země                                1980, SP, Panton

Dialog s Vesmírem

Rozhovor s centrálním mozkem

Honička

Výkřik v Proxima centauri                                                    1980, EP, Panton

Dialog s Vesmírem                                                               1980, LP, Panton

Člověk stroj / Že tvých vlasů v ní se dotýkám                      1981, SP, Panton

Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce /

                Neznámé nevpouštěj dál                                       1982, SP, Panton

Třetí kniha džunglí                                                           1982, 2 LP, Panton

Nech je být / Normální závist                                               1983, SP, Panton

The Third Book Of Jungle                                               1983, 2 LP, Panton

Kdo je tam / neznámý génius                                               1984, SP, Panton

Mozek                                                                                  1984, LP, Panton

Máš svůj den / Co se děje u Matěje                                     1985, SP, Panton

Už nemluv / Vrať se zpátky, léto mé                                   1986, SP, Panton

Změna !                                                                               1988, LP, Supraphon

Otrava krve                                                                         1990, LP, Panton

Třetí kniha džunglí                                                           1992, CD, Bob J Production

The Progress Organization – Barnodaj                         1993, CD, reedice – Monitor

Mauglí                                                                                 1993, CD, reedice-Monitor

Dialog s vesmírem                                                                1993 – Monitor, remasterovaný záznam koncertu z premiéry 27.2.197

Progres                                                                                   1993 – Monitor – CD – speciál k 25. výročí skupiny, (čtyři nově nahrané

                                                                                               skladby – „Píseň o jablku“ – unplugged, „Ptáčník“, „Mauglí“,

                                                                                               Planeta Hieronyma Bosche II“ – s textem)

Rockové balady                                                                 1993, Monitor, CD sampler, nová píseň „Mladé vdovy

Hudba                                                                                   1995, Popron – CD sampler „“ – unplugged live „Píseň o jablku“
Franta & Rudy                                                                    1997, FT Records, CD sampler „Franta & Rudy“, Rocky Mama – live,

                                                                                                              nevydaná skladba, spoluautorem textu je Franta Kocourek

Dialog s vesmírem                                                              1999 – Bonton, verze Panton 80 + 3 x bonus (SP „Píseň o jablku“,

                                                                                              Roentgen 19:30“, „Planeta Hieronyma Bosche II“ – verze 99)
Mozek + Změna                                                                    2000, Bonton, dvě CD

podle Miroslava Baláka 

Prognóza

Prognóza

V roce 1974 vznikla pro zpěváka Karola Duchoňa jako doprovodná skupina. Její obsazení bylo: Emil Frátrik – varhany a piano, Vladimír Kaššay – baskytara, Aladár Koša – bicí a Marian Oberth – kytara.

Když přišel do skupiny nový bubeník Ľubomír Stankovský, začala skupina používat název Prognóza. Doprovod Duchoňovi skupina dělala až do roku 1977. Dva roky potom hrála své skladby, které byly jak jazzrockové, rockové, tak i z oblasti hlavní proudu pop music té doby. Doprovázeli zpěvačku Janu Kocianovou. S Duchoněm i Kocianovou absolvovali turné po Bulharsku i Sovětském svazu (dnešním Rusku) a také byli na Kubě.

V roce 1979 se plně osamostatnili. Ovšem obsazení skupiny se postupně měnilo. Frátrika nahradil Ivo Brezina a jej posléze Valika  Ecksteinová. Ta kromě hry na piano a klávesy i zpívala. Jako kytarista přišel do skupiny Ľudovít Nosko a dalším klávesákem byl Oto Meluzín. Skupina vystupovala hlavně v zahraničních tančírnách a klubech, kde hráli tehdejší taneční hudbu.

V červnu 1981 natočila Prognóza pro bratislavský Opus LP. Jmenovalo se Krížovka. Na desce byly většinou skladby členů skupiny. Celkový sound charakterizoval Julius Kinček jako „dobový diskotékový hlavný prúd; táto LP však napriek  kvalitným muzikantským výkonom z dôvodov malej štýlovej a názorovej vyhraněnosti zvláštných úspechov nedosiahla.“

Koncem roku 1981 ze skupiny odešli do Modusu Kaššay a Stankovský. Meluzín, Nosko a Oberth vytvořili skupinu Plus a Prognóza zanikla. Zůstalo po ní LP, pár singlů a nemastný neslaný dojem.

Skupina ale fungovala dále. Její složení bylo:

Martin Karvaš – kytara, Vladimír Kaššay – baskytara a Ľubomír Stankovský – bicí.

Na kytaru hrál Dežo Ursiny. Texty napsal Ivan Štrpka. Do studia přišli i hosté a byli to – Ľubomír Tomaškovič s trubkou, Richard Kroczek s houslemi, Peter Lipa, Josef Škvařil a Ivan Jombík s perkusemi.

Tato sestava natočila album Ursinyho a Ivana Štrpky 4/4. A tady byla sestava hudebníků z bývalé Prognózy naprosto excelentní. Na etiketě alba je uvedeno „hrá skupina Prognóza“.

Tím za sebou udělal skupina nádhernou tečku

Hudební ochutnávka

Diskografie

Kreslím si ružu                                                      1976, Opus

Dievča hádaj / Málokedy píšem básne                    1979

Neodchádzaj / Je nádherná                                     1979

Mat… / Náhrdelník                                                 1980

Krížovka                                                               1981, LP

Ursiny – Štrpka: 4/4                                            1984, LP

Ursiny – Štrpka: 4/4                                            1998, CD

s použitím materiálu J. Kinčeka

Privilegium

Privilegium

            V roce 1976, na jaře, byla ve Valašském Meziříčí zakázána rozhodnutím Okresního kulturního střediska rocková skupina Extremum osculum. Skupina se chvíli pokoušela přežít formou „hudební doprovodné skupiny“ divadla Schod. Moc dlouho to muzikanti nevydrželi a postupně se rozešli do skupin ve Valašském Meziříčí a nebo v okolních městech. Kytarista Jiří Bartoň se vrací do rodného Nového Jičína a přidává se ke skupině Torzo. K Bartoňovi se přidává i začínající klávesista Luboš Nohavica. Skupina se postupně personálně proměnila do sestavy:

            Ladislav „Buran“ Pečiva – kytara, Zdeněk Jandík – baskytara, Dalibor Hromada –bicí a Josef Dorotík – zpěv, příčná flétna a piáno. Skupina Extremum osculum tak pokračovala ve své existenci. Na repertoáru byly skladby Deep Purple, Led Zeppelin, Uriah Heep, Jethro Tull etc. A také několik vlastních skladeb. Byla to tehdy klasická zábavová kapela s hard rockovým repertoárem. Existence skupiny byla jen dva měsíce. Skupina Privilegium odehrála jeden koncert a byl konec. Kytarista Pečiva odešel do Rožnova pod Radhoštěm ke skupině Expanze.

            Jenže ani skupina Expanze neměla dlouhého trvání. Z Frenštátu pod Radhoštěm přivedl do Valašského Meziříčí začátkem roku 1976 kytarista Pečiva. Obsazení skupiny tehdy byla Pečiva – kytara, Milan Mechl – baskytara, Ivo Dorotík – bicí a Josef Dorotík – zpěv, příčná flétna a piáno. Začátkem léta ve Frenštátu si skupina zahrála kšeft v restauraci „Pod skokanským můstkem“. Na vystoupení přišlo množství místních komunistů a ti vyprovokovali bitku s rockery. A i když tekla krev, policie nepřijela. Tehdy se policie jmenoval Sbor národní bezpečnosti – SNB. Bylo to s podivem – rockeři byli napadeni záměrně a programově. Po tomto incidentu skupina Expanze již žádný další kšeft nesehnala. Expanze vydržela do konce roku, kdy hrála po vesnicích a městečcích v okolí Valašského Meziříčí. 19. prosince 1976 se soubor definitivně rozpadl.

            Jediný Pepa Dorotík ze skupiny zůstal na bázi amatérského hard rockového hudebníka.  Ostatní členové skupiny se stávají postupně nejrůznějších barových a restauračních a hotelových skupin.

podle Erwina Hrusky Prax⁵⁶

The Primitives Group

Primitives Group

„Come on baby and light my fire!“

Jaroslav Křtěn

Křtěnovi měli chatu asi 30km od Prahy a osmák Jarda tu u táboráku propadl kouzlu trampské kytary. Zážitek ho motivoval k přihlášce do kytarových kursů v Osvětové besedě. Když pak šel do učení na letiště v Ruzyni, našel tu několik kámošů s podobnými spády. Všechno se ještě urychlilo na vojně (1963-1965), kde byla zájmová činnost vedle sportu nejlepším únikem z reality.

Založili tady skupinu Elerix a obráželi s ní odpolední čaje a soutěže ASUT. Be Bob A Lula, Rock & roll Music dle Beatles a samozřejmě Shadows. Na baskytaru hrál a většinu nových nahrávek přinášel Karel Černý, zpíval Viliam Holec.

V závěru vojny se Křtěn dostal do Pardubic, kde poznal vinohraďáka  Milana Klimeše, šikovného kytaristu, který skládal instrumentálky v duchu Shadows. Domluvili se, že po vojně založí kapelu.

Bachelors

Ještě na podzim 1965 vznikla skupina Bachelors. Vedoucím se stal sólový kytarista Klimeš, doprovodnou kytaru hrál Křtěn, baskytarista Karel Černý přivedl nevlastního bratra, zpěváka Františka neboli Fáfu Maška a ten zase svého kamaráda Ivana Hajniše. Hajnišův bratr Pavel Hajniš se stal bubeníkem.

Klimeš sehnal kontakt na Klub mladých ČSM v Oldřichově ulici v Nuslích a tam začali zkoušet. Nechali si postavit reprobedny a koupili 10 wattové zesilovače „placky“. První vystoupení měli zkraje roku 1966 v kulturním domě Gong v Praze 9. touha hrát je zavedla třeba až do malé vísky u Šumperka, kam cestovali za ukrutného mrazu.

Primitiv

Klimeš se stále více projevoval jako diktátor a tak ho vyhodili. Od kohosi získali typ na Pepu Boučka a přizvali ho na zkoušku. Ten ale pořád jen vzpomínal na staré fláky a neměl se k nacvičování nových věcí. Nakonec se ve skupině neuchytil, ale zanechal tu zajímavý otisk: přesvědčil skupinu, aby se přejmenovala a jeho nápad se ujal. Nový název zněl Primitiv.

Sestavu místo Boučka doplnil Zdenek Burda, ale ten se spíš hodil na doprovodnou kytaru, protože zpočátku zahrál jen to, co mu ukázali, aniž by věděl, jaký hraje akord. Křtěnovi pak půjčili domů magneťák, ať se naučí sólovku.

Nejvýznamnější akcí, které se pod názvem Primitiv zúčastnili, byla neveřejná soutěž bigbeatových skupin v pražském Radiopaláci v říjnu 1966. Porota, složená z lidí jako Pavel Sedláček, Jiří Štaidl, Jiří Brabec, Zbyněk Mácha, Míla Langr, Jaromír Tůma, Jaroslav Navrátil, Jiří Chlíbec, Pavel Kratochvíl nebo Tom Chábera, sice doporučila ke kvalifikačním zkouškám jen skupiny Pra-Be, Match Heads, Taunus, Ducks, Arches a Jantar, ale Primitiv se díky soutěži poprvé objevili na fotografii v Melodii (1967, č.1, s.11)

Jaroslav Erno Šedivý

Ernouš se nejdřív točil jako bedňák kolem Hells Devils. Obdivoval bubny a učil se od Tonyho

Blacka, který ho povzbuzoval. Pak začal hrát v amatérské skupině Beasts a v roce 1966 ho Fáfa Mašek, s nímž si půjčoval desky, pozval na zkoušku  skupiny Primitiv.

Ernouš si perfektně nacvičil Wooly Bully a okamžitě získal ve skupině místo. Pavel Hajniš měl totiž problémy s kleptomanií a trampoty s tím spojené již nebyly únosné.

Ernoušova maminka synovu zájmu fandila, dokonce prý prodala nějaké starožitnosti, aby mu mohla koupit nové bicí. Nadšený Ernouš mlátil do bubnů, které tehdy nebylo zvykem zvučit, s takovou razancí, že přehlušil ostatní elektrifikované kolegy a málem je chtěli vyhodit z tehdejší zkušebny ve Strašnicích. Vymlouval se tím, že mu při slabším úderu neodskakují paličky od blan.

Svou touhu po lepších nástrojích však museli uspokojovat i svépomocí. Například Křtěn někde našel  rozbitou Futuramu, použil z ní krk a podle zahraničního časopisu si on kreslil tvar těla kytary. Zvětšil jej pantografem a nechal vyříznout a vydlabat bratrem truhlářem. Elektrické součásti si pak dodělal sám ve spolupráci se zvukařem Miroslavem Pokojem.

Evžen Fiala

Kdo znal historii Hells Devils, musel tušit, že když se kolem průměrné skupiny začne pohybovat Evžen Fiala se svým otcem Eugenem Fialou-Toscanim, začne se dít něco výjimečného.

Ernouš pozval Evžena na koncert asi začátkem roku 1967. Tehdy již hráli Yardbirds, Pretty Things, Kinks, Defenders i novinku Who Boris The Spider. To Evžena nadchlo a začal kout další pikle. Ihned prosadil změnu názvu, který měl znít víc anglicky: Primitives Group.

Nechal vyrobit plakáty a mohli se těšit na první odpolední čaj ve Kbelích, kde v té době získali zkušebnu.

Na první akci přišlo snad 16 lidí, o týden později asi 60 a na třetí čaj bylo beznadějně narváno. To bylo na jednu stranu bezvadné, ale na druhou stranu to znamenalo konec. Čaje ve Kbelích byly brzy zakázány kvůli bordelu v sále, na ulicích i v autobusech.

Hospodaření skupiny, které měli na starosti bratři Černý a Mašek, se ukázalo býti neprůhledným, a tak byli požádáni o ukončení činnosti. Organizačních záležitostí se ujal tak jako u Hells Devils Toscani, Evžen začal promýšlet umělecké detaily. Nového baskytaristu získali konkursem, který ze tří uchazečů vyhrál Pavel Pešta. Jako nejzdatnější v hudební teorii byl zároveň zvolen kapelníkem. Sestavu doplňoval na ioniku Josef Cigánek.

Fiala cítil, že chladnější rytmika přiměje posluchače k pozornému vnímání a zaměření na přidružené efekty: filmy, diafilmy, rozprašování voňavky, vypouštěné balónky. Hlavní důraz kladl na bezprostřední kontakt s posluchačem, který si má odnášet hluboké emocionální zážitky, na přesnou režii takřka divadelního charakteru a na perfektní práci světel.

Světla a ohně

Evžen byl posedlý hrou světel. To, co bylo u Hells Devils v náznaku, snažil se nyní dotáhnout do maxima. Žárovky, miňonky si sami nabarvili, na jejich zapínání použili normální startery, jaké se dávaly do zářivek. Mirek Pokoj umístil žárovky do kornoutů pod činely, takže když bubeník do činelu udeřil, světlo se proměnlivě odráželo.

Zvukařská práce spočívala v zapojení aparátu před koncertem, během show se už nic neupravovalo, takže světlem se mohl zabývat i zvukař, stejně tak jako bedňák, kterým byl dlouhou dobu Miroslav Skerenčák.

Ohně a výbušniny nejdříve připravoval Evžen sám. Namíchával v kuchyni prášky a nikdo se nesměl přiblížit, aby to nebouchlo. Pak objevil Zdeňka Hraběte – Pišišvora, který pracoval na atomovém výzkumu v Řeži. Z nadšeného chemika se stal fireman Primitives Group i pozdějších Plastic People. Přijel s kufrem chemikálií, naplnil tři velké stojaté popelníky na pódiu petrolejem, rozsypal barevnou zápalnou směs do okapových rour a show mohlo začít. Na jedné straně jeviště Pišišvor, na druhé Evžen s praporkem – jak mávnul, oheň se rozběhl  z obou stran k prostředku a barevně vybuchoval.

Music F Club

            Tu a tam Evžen zařídil zájezdy, třeba do Mostu, Mariánských Lázní, Františkových Lázní, Hostivic a dokonce i na Slovensko (září 1967). Všude visel osud vystoupení na vlásku. Skupinu často předcházel telegram na místní policejní kancelář s příkazem ′zamezte za každou cenu vystoupení souboru z Prahy…′Záleželo pak na chytrosti manažera i místních hospodských, jestli k vystoupení došlo, nebo ne. V Zátiší u Mariánských Lázní se například z přerušeného vystoupení stala lampiónová demonstrace.

            Domovskou scénou se od jara 1967 stal pro Primitives Group smíchovský Music F Club. Udělali kvalifikační přehrávky. Komisi, jejímž členem byl i komik  Strýček Jedlička, oslovili zejména  díky speciálně nacvičené skladbě Land of 1000 Dances, v níž spoluúčinkovalo  žesťové trio z dívčího dixielandu.

            Evžen Fiala začal na plakátech a v propagačních materiálech používat atraktivní hesla jako ′be stoned′, ′freak out′ nebo ′psychedelic sound′, což představovalo v roce 1967 velmi aktuální odraz světového dění v rockové kultuře: Fiala razil poetiku hippies a flower power, kterou kombinoval s pražsky cítěnými motivy hororů.

 Začali vymýšlet křiklavé koncertní kostýmy a malovat si před vystoupením obličeje na bílo a do toho barevné symboly, jaké kdo chtěl. Třeba pod očima dvě další oči, pavučinu přes obličej, blesk přes tváře a podobně. Rozšiřovali světelné zdroje, experimentovali s modrou luminiscencí, propojovali diapozitivy s filmy.

            V březnu 1967 vyhráli před Crystalem, Hurricanem a Kometami v Music F Clubu přehlídku beatových skupin. Odborná porota hodnotila dle kritérií: repertoár, styl, technika, intonace, rytmus, práce s dynamikou, zpěv, zvuk, vizuální dojem, kontakt s posluchači.

I. Beat Festival

            V kulturním domě na Smíchově se odehrálo vyřazovací kolo k I. Československému beatovému festivalu, které vyhráli. Oskar Gottlieb si musel vzít na hlavu masku, aby při uvádění nevybočoval z image souboru. Během sóla ve skladbě I Wish You Would (dle Yardbirds vzor 1964) Hajniš odběhl k papíru a načmáral připravenou barvou abstrakci. Tu pak hodil do publika, které se mohlo zbláznit. Při závěrečné písničce vytáhl Hajniš z krabice holuba, který obletěl pódium a vrátil se mu k nohám. To vše byla předzvěst budoucích happeningů.

            „Jestli chcete něco vidět, jděte se podívat na Primitives Group“, říkal číšník skupince výtvarníků, nudících se u stolku v Savarinu. Výtvarný teoretik a publicista Ivan Jirous s manželkou Věrou, Jan a Zorka Ságlovi a další přátelé ihned zašli do Music F Clubu a byli uneseni. Jirous se odvázal tak, že nemohl najít sako, legitimaci ani brejle a ztratil šrajtofli. Další spolupráce byla nasnadě: ještě na sklonu roku 1967 domluvili s Fialou spoluúčast výtvarníků na vystoupení na beatovém festivalu. Malíř Dušan Kadlec sejmul všem hudebníkům ′posmrtnou masku′, takže vzniklo pět pozlacených hlav s vlasy. Zorka Ságlová vytvořila obrovský obraz, namalovaný ve stylu comics, podle staré japonské předlohy, který tvořil pozadí scény (černá kresba krajiny se zlatým vějířem a květy na horizontu na fialovém pozadí).

            Celkové vyznění na festivalu ve velkém sále  nemohlo vyznít jednoznačně. Jiří Černý v Melodii 1968, č.3, s.80) ocenil repertoár, zlepšenou interpretaci i výborné režijní nápady se světly a ohni, ale sypání karnevalových cetek z balkonu, házení doutnáků a vypouštění vyděšené holubice hodnotil jako opak psychedelického působení – roztříštění pozornosti cirkusovými efekty.

Josef Janíček a další změny

            Jaroslav Křtěn už delší dobu oznamoval, že se chce věnovat občanskému povolání, Zdeněk Burda odcházel na vojnu a tak si Pavel Pešta vzpomněl na spolužáka, s nímž už kolem roku 1964 hrával ve školní skupině Swimmers – Pepu Janíčka. Janíček si v mezidobí zkoušel hrát na Boba Dylana, ale nabídku k Primitivům přijal okamžitě. Hrál vynalézavě a od jeho nástupu už zůstala skupině jen jedna kytara, zato varhany v celkovém soundu získaly na důležitosti. Novým hráčem se stal Ctibor Kadlec z Rebels.

            Působení v Primitives Group zároveň ukončil Erno Šedivý, zlákán hedrixovským uměním Franty Francla ve Flamengu. Novým bubeníkem se stal Tolja Kohout, kterého poznali na festivalu v řadách českobudějovických Sinners s Oldou Říhou. Od Small Faces, Q65 a Dave Dee směřovali k Doors( Soul Kitchen) a začali objevovat Grateful Dead a Mothers of Invention.

Fish Feast

            Ivan Jirous  okruh jeho výtvarných přátel byli silně inspirováni Kabalou humanisty J. K. Agrippy z Nettesheimu a jeho světem živlů a mystických symbolů. Pod tímto vlivem uspořádali s Primitives Group 20. 2. 1968 v Music F Clubu Svátek ryb. Úvod k představní Fish Feast   Dušan Kadlec vytvořil  scénu z lesklých reflexních materiálů, zelené a modré kostýmy Zorky Ságlové byly kombinovány s alobalem, vytvářejících na prsou hudebníků jednoduché emblémy. Na filmové plátno byl promítán rytmicky se opakující mořský příboj, do obecenstva v předních řadách dopadal jemný poprašek skutečné vody. Na konci představení na sebe diváci strhli rybářskou síť zavěšenou nad hledištěm a Hajniš mezi ně hodil kapra. V závěru koncertu se již vodou nešetřilo a málokdo zůstal suchý.

II. Beatfestival

            7.3. 1968 hráli Primitives Group poprvé ve Sluníčku. Podmínkou bylo ′bez ohňů′ a málem se jim to podařilo. Pišišvor se však při poslední skladbě  L. S. D. od Pretty Things nakonec neudržel, chytla i podlaha a Hajnišovy vlasy …

            Po březnu 1968 odešel baskytarista Pešta do Komet a místo něho přišel z téže skupiny  Ivan Pešl. Rovněž u bicích došlo ke změně. Kohouta nahradil Ludwig Šíma.

            Ze zamýšleného Fire Feastu sešlo. II. Československého beatfestivalu v Lucerně v prosinci 1968 se Primitives Group zúčastnili s repertoárem Mothers of Invention a hudebníci měli na prsou emblémy nebeských těles.

Jaromír Tůma (Melodie 1969, č.2, s.48) ocenil rostoucí stylovou a hráčskou úroveň skupiny, ale sypání umělého sněhu na hlavy posluchačů se opět nesetkalo s nadšením.

            V roce 1969 hráli Primitives Group ve čtyřech, když bez náhrady odešel Ctibor Kadlec.

Bird Feast

            16. 1. 1969 jste se mohli dočíst ve Večerní Praze: „Svědky zajímavé podívané se stali včera Pražané, kteří odpoledne procházeli Staroměstským náměstím. Několik mladíků zde totiž chytalo do velké sítě holuby …„

Podobně bizardní výjevy bylo možno spatřit i v pražské ZOO, kde pobíhali Hajniš a Janíček s magnetofonem a zaznamenávali pro představení skřeky ptáků.

            Oslava živlů vzduchu, která koncepčně navázala na  rybí slavnost, se odehrála 17. 1. 1969. prostory Music F Clubu byly tentokrát vyzdobeny dle projektu Jana Ságla živými ptáky a více než sto kilogramy bílého peří na podlahách a na stěnách. Stěna za scénou byla pokryta nepravidelně natrhanými papíry polepenými peřím. Nad hledištěm se vznášely několikametrové  igelitové balóny doutníkového tvaru. Ve skleněné vitríně seděla nahá dívka polepená peřím.

            Při produkci se promítaly diapozitivy ptáků, filmy s balóny a vodním ptactvem, diapozitivy koláží Jiřího Koláře s ptačími motivy.

Beat Salon

            Primitives Group hráli vždy převzatý repertoár, ale byli původní svým nasazením, úpravami  (například materiál Mothers of Invention ve velmi tvrdé úpravě čtyřčlenného obsazení) a hlavně originální vizualizací, která v mnohém předběhla podobné dění ve světě. V roce 1969 byla skupina dobře rozjetá, chystala se do Skandinávie, ale doba byla nepříznivá a narůstaly rozpory.

            Na Beat Salonu v roce 1969 se potkali s novou skupinou Plastic People of the Universe, hrajícími mimo jiné Velvet Underground. Traduje se, že když Evžen Fiala slyšel Plastic People, začal svým svěřencům nadávat, že rozpouští Primitives Group, neboť Plastic People jsou mnohem dál, a předal jim Pepu Janíčka jako jediného, schopného pokračovat v dalším vývoji.

            Josef Janíček skutečně začal hrát s Plastic People, Ludwig Šíma a Ivan Pešl nastoupili do původně jablonecké skupiny Yearning Lorry a Ivan Hajniš a Evžen Fiala emigrovali do Švédska.

Hudební ochutnávka

Nahrávky:

Soul Kitchen, Alabama Song, Anything, Light My Fire  a další, je to záznam ze zkušebny 1968, soukromý archiv

 Film:

Reklamní šot pro zamýšlené turné do Skandinávie, asi tři minuty, černobíle a bez zvuku, 1969, soukromý archiv

 Literatura:

L.Zeman ml: Psychologická hudba, Práca 29. 9. 1967

Sto: Mateřština, Rudé Právo, 11. 12. 1967

M.Šimek: Senzace podzimu – Ernouš do Flamenga, Klub Olympic, 1967, č.12, s. 5

HOR: The Primitives Group, Pop Music Expres 1968, č.2, s. 6

J.K.Sýkora: Primitives Group v Olympiku, Klub Olympik, 1968, č.4, s.4

J.K.Sýkora: Czechoslovak beat music ′67, Praha 1968

hž: Schyluje se k festivalu, Lidová demokracie 20. 12. 1968

P.Sís: Bon-Bony z II. Beat festivalu, Svobodné slovo 8. 1. 1969

J.Hrůza: Ptačí premiéra, Pop Music Expres 1969, č. 2, s.3

J.Hrůza: Psychedelické story – The Primitives Group, Pop Music Expres 1969, č.4, s.4-5

J.Karafiát: Bird Feast, Svátek ptáků, A Melodie 1969, č.3, s.1

I.Jirous: Sedmá generace romantiků, Divadlo, květen 1969, s.3

K.Knechtl: Neprimitivní primitivové, A Melodie 1969 č. 9, s. 3

I.Jirous: The Primitives Group – česká tvář undergroundu (Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 30, s.49

Hendrix: Primitives Group, rukopis, červen 1985

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990, s.439

© by Aleš Opekar