čtvrtek 25. dubna 2024
neděle 7. dubna 2024
Poznámky k Historii československého bigbeatu
7.4. - - - opravuji druhou polovinu L - Ž Historie cs bigbeatu. Jsem u Yatchmen !!!
O skupině nemohu najít žádné informace., kromě dvou nahrávek z Bigbítu a jedné fotografie. Také dělám na textu o Karlu Knechtlovi. .... a poslouchám pana Ursiniho......všechny alba.
6.4.2024 - - - první polovina Historie cs bigbeatu A - K je na websharu v opravené verzi.
30.3. 2024 - - - Opravuji první polovinu Historie československého big beatu uloženou na webshare.cz. Vypadly z ní fotografie.
Po opravě opět uložím na https://webshare.cz/, a tam to rychle najdete, když bnudete hledat: Prax 71.
25.3.2024 - Omlouvám se všem čtenářům, že jsem tak dlouho přepisoval informace Petra Jandy o Miroslavu Berkovi. Četl jsem si k tomu tři knihy - Petr Janda - Dávno, Petr Gratias - Cesty do rockového nebe a Historie klubu Olympik. A sjížděl jsem všechny alba Olympicu. Také jsem opakovaně nahrál na webshare Houpačky manželů Černých. Hledejte Prax 71. ...brou - - - jak říkal Jan Werich na dobrou noc.
23.3.2024 - na webshare jsem nahrál balík všech pořadů Jiřího a Miroslavy Černých, které se jmenovaly - Houpačka. Jiří Černý si nepřál, aby byly veřejně publikovány jeho pořady. Hrozilo tam nebezpečí stíhání za neautorizovné přehrávání skladeb. Z toho měl hrůzu. Ale nyní, v tomto roce 2024 - - - je to myslím jen připomínka pozapomenutých autorů, zpěvaček, zpěváků, skupin a pocta jim všem, že je vůbec někdo ještě poslouchá a že si na ně vzpomeneme. Hledejte "Jiří Černý - Houpačky - samizdat - Prax 71 - československý přepisovatel".
Hezký poslech a bezvadnou zábavu při poslechu !!!
18. 3. 2024 Pokud chcete nahrávky, napište mi a já vám je pošlu přes úschovnu.
17. 3. 2024 Doplňuji informace o Miki Volkovi a Miroslavu Berkovi z Olympicu.
Stále doplňuji sborník The Rolling Stones: Still Alive (na této adrese: https://www.blogger.com/blog/posts/7545442206987364858?blogID=5610028181577099314#allposts
Takový jsem byl rocker a jazzman před cca 50 lety.
Zdravím všechny jazzmany a bigbeaty do Českého Těšína i Třince z Calgary!
25. 2. 2024 - - - Dobrýden přátelé! Dokončil jsem Encyklopedie československého jazzu. Nyní pokračuji na doplnění The Rolling Stones: Still Alive. To jsem udělal ještě před rokem 1989. Až to dokončím začnu opět dělat na Historii československého bigbeatu, rocku, bluesrocku a jazzrocku. A potom budu pokračovat v objevování polské rockové scény.
Děkuji neznámému čtenáři za informaci, že mohu ukládat na webshare. Už jsem se zaregistroval a trochu si server prohlédl a mám kam uložit československý rock. . . . . a vím kam ukládat i jazz a fusion . . . .Děkuji!!! (ale teď si jdu číst o Olympicu od Petra Jandy: Dávno (rozšířené vydání). DĚKUJI ZA WEBSHARE!!!!!!!!!!!!!
12.2.2024 - - - - - - Přátelé čtenáři, badatelé, můžete mi napsat, kam mám uložit hudební soubory tak, aby jste se k nim dostali i Vy? www.ulozto.cz je pryč a nevím kam mohu uložit svůj archiv. Poraďte.
4.2.2024 - do Encyklopedie československého jazzu jsem přidal Mirku Křivánkovou.
20.12. začnu tady publikovat
1.12.2023
pokud víte, kam mohu uložit dostupně ukázky nahrávek skupin, orchestrů, zpěvaček, zpěváků, napiště mi, prosim. Je to reklama na to, aby nebyli zapomenuti a třeba se zájemci a sběratelé inspirovali k tomu, že za pár korun mohou nahrávky stáhnout třeba z webů www.supraphonline.cz, www.bonton.cz a dalších.
V mém věku to beru jako snahu ovlivnit mladé posluchače k tomu, aby poslouchali hudbu z minulého století! Od Hendrixe, Led Zeppelin, Kinks, Armstronga, Jazz Q Praha, Bowieho, Charlese Minguse, Weather Report, Milese Davise ... a stovky a stovky dalších! Třeba i
2.12.2023 - Pošlete mi, prosim, informace, kde mohu uložit soubory tak, aby jste se k nim dostali.
Já to beru jako službu a poctu všem našim jazzmenkám a jazzmenům, všem lidem kolem československého jazzu. Často zdůrazňuji, že si spoustu jazzu můžete za pár korun koupit na www.supraphonline.cz a nebo na bontonu a i jinde.
Ale když poskytnu nějaké nahrávky, pak je velká šance, že čtenáři si pořídí nahrávky v leší kvalitě a třeba i všechny. Ne? Je to jinak? Pomůžete mi?
Zdraví a čeká na pomoc
Československý přepisovatel alias Prax71 a nebo taky Bigbeatový skorohistorik.
(p.s. - pokud chcete něco z československého jazzu či rocku, napište mi, ale musím dostat Vaši mailovou adresu, abych Vám mohl nahrávky z encyklopedie a historie poslat)
1.12.2023
Jak se změnilo Ulož.to Disk 1. 12. 2023?
1. 12. 2023 došlo k výrazným změnám ve fungování cloudového úložiště Ulož.to Disk a PINKfile.cz. Změny jsou vynucenou reakcí na přicházející evropskou legislativu označovanou jako DSA.
Služby cloudového úložiště jsou od pátku 1. 12. 2023 přístupné pouze registrovaným uživatelům. Nově je obsah přístupný pouze těm uživatelům, kteří jej na úložiště sami nahráli.
Pokud za nových podmínek nemají platící uživatelé zájem službu nadále využívat, mohou své účty ukončit, nebo převést na bezplatný plán FREE. V takovém případě jim mohou být navráceny i dříve zakoupené Datové balíčky nebo i předplatná, a to v poměrné výši podle jejich čerpání.
Musím zjistit, jak mohu zajistit čtenářům přístup k ukázkám orchestrů, skupin, jednotlivých hudebníků. Pokud mi můžete poradit, napište mi, prosím!
Pokud víte, kam mohu uložit dostupně ukázky nahrávek skupin, orchestrů, zpěvaček, zpěváků, napiště mi, prosim. Je to reklama na to, aby nebyli zapomenuti a třeba se zájemci a sběratelé inspirovali k tomu, že za pár korun mohou nahrávky stáhnout třeba z webů www.supraphonline.cz, www.bonton.cz a dalších.
V mém věku to beru jako snahu ovlivnit mladé posluchače k tomu, aby poslouchali hudbu z minulého století! Od Hendrixe, Led Zeppelin, Kinks, Armstronga, Jazz Q Praha, Bowieho, Minguse, Weather Report, Milese Davise ... a stovky a stovky dalších! A nebo Otu Petřinu, Olympic,Synkopy 61, Futurum, Atlantis, Vulkán, Flamengo i Flamingo, Sunkopu OB Přerov . . . Strawberry Alarm Clock,
Ulož.to mění své fungování. „Sdílení pirátského obsahu už není atraktivní byznys,“ hodnotí to Koubský
1. prosinec 2023
16. 11. - aktualizoval jsem informace o Růženě Rozině Jadrné. Prosím paní Evu S... , aby mi opět poslala poslaný dopis, protože se mi jej podařilo nechtěně totálně odmazat z počítače.
Zdravím všechny bigbeaty ze Zlína, Vizovic, Českého Těšína i Třince!!!
11.11. - stále pracuji na Encyklopedii československého jazzu. Nyní je to právě Karel Růžička, pianista a potom to budou Dítka jazz rocku. Přidal jsem do blogu Laco Décziho!!! Tenhle trumpeťák je, pro mne, hned po Miles Davisovi!!!
S bigbeatem vydržte, protožýe porom budu doplňovat skupiny z Čech.
2.11. 2023 Stále doplňuji Encyklopedii československého jazzu. K Československému big beatu se vrátím. Jenže taky musím doplnit The Rolling Stones: Still Alive a Stránky o polském blues a bluesrocku a jazzu! .... se z toho zvencnu..... zdravím Vás z Calgary domů do Evropy! Za pár dnů se vrátíme zpět. Pokud máte informace k historii československého bigbeatu, pošlete mi je, prosim!
19.10. 2023 - přidal jsem k Pavlovi Novákovi v jednom balíku všechny nahrávky, které s ním mám. Jsou tam. Všechny.
17.10. 2023 - uložil jsem do Historie československého bigbeatu Historii brněnského bigbeatu i s hudebním archivem. Brněnský bigbeat Jiřího Donné najdete tady: https://ulozto.cz/fm/my-files/8yoEEM9fVvDr
Stále připomínám, že spousty nahrávek najdete na www.supraphoneline.cz za pár korun a v perfektní kvalitě a to díky lidem ze Supraphonu i Bontonu.
16. 10. jsem opravil heslo Otakar Jahn a to díky dopisům, které mi poslali Erik Jahn, Garika Jahnová a Ota Jahn. ještě jednou jim děkuji a Otakarovi Jahnovi děkuji za všechny jeho skladby a nahrávky, které se k nám posluchačům dostaly!!!!!
24.9. - doplnil jsem k Yvonně Přenosilové heslo, které o ní napsal Jiří Černý ve své knížečce Zpěváci bez konzervatoře, kterou mi v knihovně města Český Těšín odcizila Marie S. v polovině 70. let. Dodnes děkuji! .... a nahrávky jsou snad všechny.
22.9. - - - konečně jsem našel nahrávky skladby I´m Sorry i Roň slzy v podání Heleny Vondráčkové!!!! To, že to dokonale opajcovla i s nádechy od Yvonny Přenosilové, se dá pochopit, ale že na konci roku odzpívala skladu jako nejúspěšnější singl Supraphonu (což nebyly pravda) pro Supraphonkoktejlu 1964 to bylo přes čáru již tehdy.
... si poslechněte tady: https://www.youtube.com/watch?v=wWc9_7K73jg
Přidávám k heslu Yvonne Přenosilová kapitolu z knihy Jiřího Černého Zpěváci bez konzervatoře.
12. 9. - - - doplnil jsem nahrávky v archivu Yvonny Přenosilové. .... a našel jsem i hanáckou verzi skladby Boty proti lásce (!). Hned ji uložim.
Sotva jsme se vrátili do Evrópy, hned jsme virus chytili a tak jsem byl marodným, že jsme ani do Vizovic nedojéli, natož na Vsetin!
6. září jsem doplnil nahrávky Mikiho Volka! Nějak jsem na něj pozapomněl. Omlouvám se. Jsou tam i dvě vulgární rarity. No mn mn mn...
5. září jsem doplnil informace a nahrávky u kytaristy Otakary Jahna ze skupiny Mefisto.
2. září - trochu jsem upravil články Jardy Merhauta. Vracíme se na zimu do Evropy. Na pár dnů končím. . . . se mějte!!!!!
29.srpna 2023
Doplňuji nahrávky polských skupin
26. srpna 2023 - - - Zdravím všechny čtenáře: Kanada, USA, Rakousko,Great Britain, Australia, Sveden, Slovensko, Německo, Španělsko,Portugalsko, Turecko, Chile (sic!), etc...etc...etc.... ... ... DĚKUJE Československý přepisovatel a všichni citovaní autoři!
Nezapomeňte, že si spousty nahrávek je možné koupit za 2US u www.supraphonline.cz a nebo www.bontonland.cz. Ale i jinde. ....a v prvotřídní kvalitě.
23. srpna jsem upravil heslo Jiří Černý (fotografie a archiv houpaček)
21. srpna doplnil jsem texty Petra Hrabalíka o českém punku. Děkujeme Petře Hrabalíku.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Hrabalik, https://www.discogs.com/artist/1632301-Petr-Hrabo%C5%A1-Hrabalik) !!!
19.8.2023, Calgary
V 87
letech zemřela legenda české hudební publicistiky Jiří Černý
Vážení hudební přátelé a kamarádi, dnes odpoledne jsem se dozvěděl tu
přesmutnou zprávu ...
Co k tomu říct? Že je Jirka nenahraditelnou ztrátou pro český národ a to nejen
pro hudební společnost, to všichni víme.
Díky Jiřímu většina z nás poznala spoustu krásné muziky a úžasných interpretů.
Jirkovi dělalo největší radost, když se dozvěděl, kolik jsme kvůli němu zase
utratili za vinyly, CD a jiná média.
Pro ty z naší party, kteří jsme ho v době, kdy už nemohl sám řídit, vozili na
pořady, je to ještě horší. My jsme s ním určité období doslova žili.
Vyzvedávali ho doma, cestou tam i zpět s ním probírali hudbu, jeho život a tak.
Mně (nebyl jsem zdaleka jediný) se dokonce povedlo s ním sedět i na pódiu a
pouštět mu CD nosiče dle jeho dispozic.
Závěry akcí byly vždycky nádherné. Ten obdiv, láska a úcta publika, kterou
pravidelně po zásluze dostával, ho neskutečně těšila a nabíjela. S každým si
podal ruku, popovídal, fanynky bez ohledu na věk dostaly pusu ... Prostě ho
všichni milovali!
A my řidiči jsme si pak vždycky oddechli, když jsme s ním těch 100 schodů v
Čechovce o půlnoci vylezli a ohlídali, že je v bezpečí svého bytu. Ta artróza
v kolenou ho trápila čím dál víc. Ale nebyla šance mu v tomto pomoct. A
že jsme se snažili, to ví Bůh (pokusy zařídit výtah do bytu atd.). Nechci
tu rozepisovat detaily, co se dalo, kdyby ... většina z Vás ví ...
Stejně jako Vám, i mně bude Jirka strašně moc chybět ...
R.I.P. drahý kamaráde !
S velkým smutkem v duši Ing. Petr Smetánka, Jiřího kamarád, IT podpora,
řidič a spousta dalšího
P.S. Až zjistíte, kdy a kde bude definitivně pohřební obřad, dejte
vědět. Napíšu to jako můj poslední zápis sem na tyto webové stránky. A
ještě toto: chtěl zahrát "Až jednou červánky" od
Ulrychovců https://youtu.be/A1YOjL0N_Q8 .Pokud jste někdo schopen o toto
rodinu požádat, splníte Jiřímu poslední přání :-)
11.8. - přidávám skupiny na "J".
10.8. - přidal jem skupiny na G. ......... Skoro všechno se dá najít na ulozto.cz ale tady je to pohromadě. ještě jsem přidal "Her Messed Klan Blues". To je archivní lahůdka. získal jsem ji díky Liborovi Stržínkovi, z Vepřova.
hodně toho je na supraphoneline.cz. ale ne všechno. balím to do .zip........ s přibývajícím věkem pro mne začíná být deležité to, aby se co nejvíc dalo získat o historických skupinách česka a slovenska. slavných i zapomenutých a polozapomenutých.......doufám, že další sběratelé a hledači se inspirují a poučí i pobaví a potěší . . . . doufám a chci věřit, že hudba 60. a 70. let se neztratí. . . . . .
6.8. - - -doplnil jsem nahrávky skupin začínajících na E.
5.8. - byl jsem líný a tak jsem přidal jen české srdce, dana bártu a davida kollera.
připomínám, že si desky zmíněných můžete za pár kaček koupit na supraphoneline.cz a nebo na Bontonlandu.
2.8. - dnes jsem přidal československé skupiny až po Čechomor. zítra začnene D
31.7. - dnes přidávám skupiny zařínající na B.
Připomínám, že hodně nahrávek si můžete pořídit za pár korun na www.supraphoneline.cz a nebo na Bontonland.
Rychle najdete na ulozto.cz, když budete hledat prax 70.
17.7. - Doplnil jsem nahrávky slovenských skupin do Historie Slovenského bigbeatu. A budu v tom pokračovat.
16. 7. - byl jsem 10 dnů na dovolené a tak Zkázu černé eskadry nedopíšu. přesunuju se do Kanady na zbytek léta. Tam budu doplňovat hudbu k jednotlivým heslům Historie bigbeatu. Začnu koncem července. Věřím, že Vás potěším.
Přeji hezké léto všem čtenářům !!!!
3.7. - jsem na straně 156 a kniha má 188. Snad to do odletu do Calgary dopíšu. psal jsem na stránky https://www.fronta.cz/ da jim mohu knihu stanislava bárty poslat, ale ještě se mi neozvali.... asi knihu vložím sem.... až se opět přemístíme do Kanady, doplním určitě hudbu do Historie čs bigbeatu a taky Encyklopedie čs jazzu. ... se mějte!
Co dělá Mirek Bichler z Třince ? V blogu najdete i nahrávky Mirka Nogy - třineckého blueamana číslo jedna!!! A to může potvrdit i profesor Petr Plachý, ktarý s ním hrál v Dělnickém domě Beatles, Animals i Rolling Stones!!!
15.6. ještě mi chybí cca 30 stránek Zkázy černé eskadry. A pak zase budu dělat na bigbeatu. Hudbu budu doplňovat do archivu od konce července v Kanadě. ... u dcery v Kanadě.
... se mějte! Zdraví Karel Ševčík - Prax 70
29. 5. - - - omlouvám se za pochybení - - - dal jsem alba polských The Blackout a The Breakout k textu o skupinách Tedeusze Nalepy.
26.5. začínám znovu aktualizovat informace o Vladimírovi Mišíkovi.
7.5. jsem přidal do bigbeatu výbornou práci Daniela Heviera. Je to :
Vývoj a formovanie slovenského rocku v období 1960 – 1968
25. 4. o skupině Breakout jsem heslo dokončil. Všechny nahrávky, i se singly, jsou v archivu. Nyní dělám skupinu Dżem, která spolupracoval i s Nalepou a jeho ženou Mirou Kubaszińskou.
1.4.2023 Zkontroloval jsem heslo Jiřího Černého a doplnil jsem několik textů a zkontroloval jsem Houpačky zda-li jsou všechny. Jsou tam všechny, které jsem získal. A také se podívejte do apendixu.
Jiřímu Santanovi Černému přeji zdraví a mnoho šťastných dní a radosti !!!!! Velmi často na Vás myslím a vzpomínám na Vaše pořady i ve Zlíně, pane Černý.
31.3. - začal jsem chystat Petru Janů
20.3.2023 Telefonoval mi Vojtěch Lindaur a upozornil mne na jeho práci 60 let vzdoru. Čeho, vole? Rock and rollu. Tak jsem ji po mnoha letech zveřejnil a připomenul. Alespoň první čtyři díly.
12.3. 2023 - aktualizoval jsem Apendix - brněnský bigbeat
23.2.2023 Začal jsem dávat do blogu The Rolling Stones: Still Alive, které jsem dokončil na konci roku 1989 a v v průběhu let jsem si je ozvučil.
Zároveň jsem začal dávat na blog Polská scéna a The Rolling Stones: Still Alive , polské skupiny, zpěváky, instrumentalisty i zpěvačky a zpěváky.
Začal jsem oblíbeným Tadeuszem Nalepou i jego The Blackout i The Breakout.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.3. jsem opravoval legendární přerovskou skupinu Her Messed Klan Blues díky Milanu Mézlovi
21.2. jsem aktualizoval Apendix
17.2. jsem doplňoval informace o brněnských nezapomenutelných.
15.2.2023 - doplnil jsem informace a nahrávky u Framus Five.
Postupuji proti proudu času a doplňuji informace i nahrávky. Zdravím všechny čtenáře!!! Prax70 a Československý přepisovatel!!!!
4.2.2023 doplnil jsem heslo o skupině Bodláci z Uherského Hradiště!!! Našel jsem jednu skladbu - Má loď se loudá. Neboli Get Off Of My Cloud od Stones!!!
A ještě jem měl štěstí s textem a odkazem na You Tube!!!
Díky Josefu Halušicovi na Youtube, jsem získal nahrávku Má loď se loudá.
Mám šťastnou sobotu!!!
Následující týden ještě doplním něco o brněnském big beatu
1.2.2023
Doplňuji ještě jmenný rejstřík u některýc skupin.
Informace o brněnských skupinách jsou dokončeny.
7. 4. 2022
začal jsem doplňovat i informace o skupinách z Brna a jeho okolí.
doplňuji informace o již publikovaných skupinách (především jména a názvy skupin).
8.9.2021
Děkuji za poskytnutí nahrávek skupiny Synkopa OB Přerov, které mi poslal sběratel z Přerova, města Pavla Nováka, Jaroslava Wykrenta, Vladislava Pešky, Pavla Petrušky a také přerovského Jazzového festivalu!
Zdraví Prax69
Vážení čtenáři, historií skupiny Žlutý pes víceméně končí Historie československého big beatu, či rocku, jak chcete... více už nebudu rozšiřovat informace o historii československého bigbeatu...jenmusím ještě přidat skupiny z Brna .... a zkupiny ze
Zaznamenal jsem jen skupiny, které vznikly do roku 1980.
Na sborníku jsem pracoval od roku 2000 do roku 2020.
Nahrávky skupin jsem buď koupil a nebo nahrál ze svých SP, LP, CD a nebo někde stáhl, ale často i dostal od autorů či jiných sběratelů a archivářů a encyklopedistů.
Publikoval jsem jen několik nahrávek a nějaké fotografie každé skupiny - pro základní informaci o skupině a nebo hudebníkovi. I tak jsem porušil autorská práva.
Porušil jsem autorská práva majitelů hudby i fotografií, ale musíme si uvědomit, kolik lidí se zajímá o hudbu z let 60. minulého století. Kolik jich je?
Mám zkušenost, že náctiletí a dvacetiletí kluci a holky se po pořadech, které dělám, ptali na další jména kytaristů, zpěváků, bubeníků, baskytaristů a na názvy alb a názvy dalších skupin.
Pokud se Vaše děti a naši vnuci nedostanou k této hudbě přímo v rodině, pak se ke starší rockové, ale i jazzové, hudbě dostávají těžce a zdlouhavě.
To jsou důvody, proč jsem dal sborník na internet. Je to reklama a podpora toho, aby se mladé sběratelky a sběratelé, posluchačky a posluchači orientovali v historii československé rockové a jazzrockové hudby. Na www.supraphonline.www si většinu nahrávek můžete koupit doslova za pár korun.
Kdysi dávno Ing. Martin "Jazz Q" Kratochvíl, můj oblíbený jazzový skladatel a hráč, zadal svým lidem v divizi Albatros, knižního vydavatelství firmy Bonton, zda by se Historie československého big beatu dala vydat knižně i s hudebními ukázkami. Výsledek analýzy byl negativní - příliš velké finanční náklady na fotografie a hudební ukázky. Nejistá dlouhá návratnost finanční investice. Takže sborník nikdy nevyjde. Proto jsem jej pustil na internet.
Nejsem nejmladší, nejsem už ani ve středním věku - to je důvod, aby moje encyklopedická práce nezmizela v propadlišti času a dějin.
Potěšilo mne, kolik lidí z Česka, USA, Kanady, Německa, Británie, Polska, Portugalska, Rakouska, Slovenska, etc...etc...etc... si stránky otevřelo, ale štve mne, že se nikdo neozval, nenapsal, neměl poznámky či připomínky, nebo i doplňující informace, vyjma jedné výjimky. A to Jaroslava Merhauta. A taky sběratele z Přerova, který mi poskytl nahrávky skupiny Synkopa OB Přerov. Kdysi je vydal Český radioservis - já jsem zaváhal, ale během velmi krátké doby je stáhli z prodeje, protože Bonton nedal svolení k jejich vydáním.
Tím končím.
Zdraví Prax70, Calgar
Zdraví Prax68, Calgary
pátek 5. dubna 2024
Ibis
Ibis
Ptal
jsem se českotěšínského kamaráda a místního znalce Ing. Jiřího Vízdala, zda
existovala i nějaká jiná skupina v Českém Těšíně. Prý neexistovala v tehdejší
době. Tedy do konce 60. let. Musím poznamenat, že k dotazu dal impulz bývalý československý milovník bigbeatu Erwin Hruška, nyní již dlouho žijící v Německu. Je to autor knihy Od odzemku a valašky k rocku a elektrické kytaře.
Pepu Kaliáše v krátké době po vzniku skupiny nahradil Petr Muk, díky kterému stoupla kvalita hudebního projevu skupiny. Počátkem sedmdesátých let došlo k dalším změnám v personálním obsazení skupiny, jak to bylo a dodnes je normálním jevem. Tehdy se ve skupině Ibis objevili Josef Kupka, MUDr. Bohumil „Boja“Suchánek, Bronislav Jasiczek.
Složení skupiny se stabilizovalo ve složení: Lubomír Ožana,
Ladislav Walach (sólová kytara), Václav Kodeš (bicí), Milan Walach (baskytara),
Jaromír Hendrych (klávesy) a Zdeňka Melicharová (zpěv).
V tomto složení
skupina dosáhla největších úspěchů (vítěz Beatové kytary1968, stříbrná
Havířovská zlatá růže 1968, vystoupení na festivalu Česko-polské písně v
Ustroni, vystoupení v Görlitz, stovky vystoupení na akcích a v
kavárnách v regionu od Mostů u Jablunkova až po Orlovou a Ostravu).
Skupina Ibis nakonec byla schopna hrát pro přežití i lidovou
hudbu. Život je tvrrrrrdý.
Skupina ukončila činnost v roce 1989.
Skupina Ibis odvedla v šedesátých a sedmdesátých letech neuvěřitelně záslušnou práci na těšínsku, karvinsku, jablunkovsku. Byli to oni, kteří nás seznámili s tehdejší "západní" rockovou hudbou. A za to jim děkuji po letech!
Českotěšínská skupina Ibis obnovila na několik let znovu
činnost v roce 2015. Ale v roce 2021, již starší pánové, skupinu
rozpustili a její činnost ukončili nadobro.
Lubomír Ožana zpěv, saxofony, kapelník
Jaromír Hendrych klávesy, zpěv
Ladislav Walach sólová kytara
Milan Walach baskytara, zpěv
Bohumil Suchánek doprovodná kytara
Víťa Lach bicí nástroje
Marcela Šindlerová-Kovaříková zpěv
Zleva Bronislav Jasiczek, zvukař Petr Janota,
Zdeňka Melicharová, Milan Walach, Lubomír Ožana, Jaromír Hendrych, Václav Kodeš
Zleva Víťa Lach, Luboš Ožana, Marcela
Šindlerová-Kovaříková, Ladislav Walach, Milan Walach, Jaromír Hendrych a Bohuslav
Boja Suchánek
© by Prax69
středa 20. března 2024
Miroslav "Béda" Berka
Miroslav Berka
Hráč na kavír, klávesové nástroje a harmoniku se narodil 22. října 1944 v Praze. Opustil nás předčasně 8. června 1987 v Praze.
Po maturitě na průmyslové škole spojové techniky v Praze v roce 1962 pracoval rok u spojů a pak se již stal profesionálním hudebníkem. Na klavír se učil hrát na Lidové škole umění. Byl zakládajícím členem skupiny Olympic v roce 1963.
Mirek Berka začínal s muzikou v rodinné kapele spolu s otcem a bratrem. Swingový soubor jeho bratra, který hrál po tehdy populárních odpoledních čajích, byl taky v jeho patnácti letech Berkovým prvním profesionálním angažmá. Jeho první honorář činil 10 Kč plus párek s chlebem a hořčicí. Na tu dobu to bylo alespoň co se hraní týče, velké peníze. První lano do rock & rollu mu zanedlouho hodil, již tehdy známý a slavný, Pavel Sedláček, který na první poslech rozpoznal Berkův neskutečný talent, když hrál na klavír rock & roll s tím správným feelingem.
Doprovázel Pavla Sedláčka a hrál i ve skupině Crazy Boys po boku Ladislava Štaidla a Michaela „Mikiho“ Volka. Na piano hrál i ve skupině Golden Star opět s Miki Volkem. Berka byl vyhlášeným pražským rock´n´rollovým klavíristou. Mluvili o něm jako o českém Jerry Lee Lewisi.
V Olympicu uplatňoval styl klasického rock´n´rollového piana až do doby, než Olympic odešel od rock & rollu k mersey beatu a začal hrát ve stylu The Beatles. Tehdy kapelník Petr Janda vyhodil postupně v krátké době zpěváky Mikiho Volka, Pavla Bobka i Yvonne Přenosilovou, Pavla Švába, Naďu Urbánkovou a Josefa Laufera. Padáka dostal i saxofonista Míla Růžek a skupina dostala podobu britských rockových skupin. Bicí, baskytara, doprovodná kytara a sólová kytar. Jen klavírista Miroslav „Beda“ Berka přešel na foukací harmoniku a varhany a ve skupině zůstal. V tomto obsazení vydal Supraphon skupině album Želva. Na druhém albu Pták Rosomák hraje Béda opět nejen na klavír, ale také na cembalo, clavichord a další méně známé klávesové nástroje, které také bravurně ovládl. Na albu Jedeme, jedeme z roku 1971 hraje Beda opět na klavír i varhany.
Tato alba Olympicu byla ve své době velmi dobrá a také po letech je hodně skladeb velmi
V roce 1973, po odchodu baskytaristy Ladislava Cvalkovského,
vyhlásil Petr Janda rozpad Olympicu, ale Olympicu věčně oddaný Berka ho
přemluvil, a tak v roce 1974 se Olympic navrátil na scénu s novým basákem Pavlem
Petrášem. V polovině 70. let si koupil Berka první syntetizátor, který ale
nezvládal tak bravurně, jako klavír či cembalo ale hrál.
Po příchodu Milana Brouma na sklonku roku 1975 zažil Olympicu
s Jandou a Berkou nový rozkvět. Milan Broum si perfektně sedl s Petrem
Jandou a ten se opět skvěle rozjel. Nová
éra byla odstartována výborným albem první části "olympické trilogie"- Prázdninami na Zemi.
Poté následovala veleúspěšná Ulice a po ní Laboratoř.
Na těchto albech již používal pouze "artrockové" syntetizátory,
stejně jako na albu Kanagom (1985).
V té době ale už Berka nebyl zdaleka nadchnut pro hudbu a hudebně začal
ztrácet, začal sázet na koňské dostihy, ale přidal k tomu i karetní hazard. A tak byl Janda nucen ve velkém třesku sezóny
1985/1986 přijmout do Olympicu dalšího klávesistu Jiřího Valentu, takže Berka
se ocitl na druhé koleji, hrál již pouze kila, stejně jako na albu Bigbít (1986).
Petr Janda: Dávno,
Ikar Praha 2023
Miroslav Berka se narodil v Praze. Dlouhá léta žil
v Záběhlicích v bytě s maminkou, tatínkem a bratrem Karlem. Jeho
tatínek byl mašinfíra, jezdil na páře a Mirek za největší životní zážitek
považoval, že ho táta nechal řídit parní lokomotivu. Rodina Berkových, tedy
táta, máma a brácha Karel, žili tzv. každej na sebe. Každý měl tědy ve společné
lednici svoje máslo, svůj salám či sýr a později taky svoje pivo. Často nám
Béda vyprávěl, jak se doma pohádali, že někdo snědl kus jeho salámu či vypil
jeho pivo či mu umazal kus jeho másla.
Jeho táta byl velký podivín. Je ale třeba říci, že to byl
fešák. Byl vysokej, štíhlej a měl plno vlasů. V předsíni si postavil auto.
Nosil kus po kuse jednotlivé díly ze sklepa a montoval. Nasadil i kola. Pak jej rozebral a snesl vše
po dílech do sklepa zpátky. Béda tvrdil, že auto doma nastartoval a ujel
s ním asi dva metry. Moc se mi to věřit nechce, ale Béda trval na svém.
Zásadně nenosil ponožky. Ani v největší zimě si je na
sebe nevzal. Domnívám se, že to bylo ze šetrnosti. Nosil na nohách ty
nešílenější páskové boty, jaký jsem kdy viděl. Měl škodovku a neustále se
divil, proč jezdím Mercedesem. Docela mně s tím lezl na nervy. Jednou jsem
mu neurvale odvětil, že každý maůlý dítě ví, že to jsou dvě diametrálně jiná
auta a že se o té jeho škodovce dá říct, že to auto z dálky jenom
připomíná. Docela ho to nadzvedlo a vytasil trumf, že v nějakým západním
časopise psali, že škodovky jsou úplně super.
Uměl na piano pár skladeb a hrával je do telefonu všelijakým potenciálním milenkám, dokonce i mé ženě. Jednou jí dával milostné návrhy, dosti neurvale, a já jsem potom Bédovi řekl, že pokud toho okamžitě nenachá, že mu dám do držky. Pravda, nevím, jak bych to udělal, byl větší a silnější, ale v ten moment jsem měl takový vztek, že to prostě ze mě takhle vylítlo. Pravdou ovšem je, že se zřejmě zalekl, , protože od té doby už mé krásné ženě nikdy nevolal. Našel si jinou oběť. Byla to telefonistka ze Supraphonu, celý den přepínala hovory, byla mladá, ale byla taky slepá. Starej Berka jí nakecal spousty věcí a udělal se o hodně mladší a povedlo se mu jí několikrát dostat. Zřejmě měl nějaké trápení se svědomím, protože podal žádost o rozvod a opravdu se asi po čtyřicetiletém manželství rozvedl. I když se v jeho životě nic nezměnilo, bydlel dál s manželkou a užíval si života jako svobodněj, tak měl z toho zřejmě dobrej pocit. Taky rád chodil do Podolí na plovárnu pokukovat po mladejch holkách a vůbec mě teď napadá, že v tý době už byl nejspíš v důchodu. Neustále se vyptával i neznámých lidí na chodníku, kolik si myslí, že mu je let. Vždycky si tak dva roky přidal. Jeho maminku jsem snad viděl, ale vůbec si ji nepamatuji. Jenom jsem nedávno četl v novinách, že jakási paní Berková ze Záběhlic se dožila devadesáti let a že jí úřad dal kytku či co. Z toho mně vyplývá, že paní Berková snad ještě žije, zatímco pan Berka už to má dávno za sebou.
Poprvé jsem Bédu viděl ještě před Olympicem. Bylo to někdy
v době divokého rokenrolu. Hrálo se všude, všichni věděli, kde a
v kolik, ač nevisel nikde jediný plakát. Doba to byla divoká. Tam se
rekrutovala většina budoucích skvělých muzikantů. Tedy poprvé to bylo
v klubu Motorlet na Smíchově.
Béda kamarádil hlavně
s Miki Volkem. Znali se nějak odmalička. Brali si spolu v hotelu
pokoj, bylo třeba poledne, ale oni zatáhli záclony a šli si lehnout. Miki byl
prazvláštní človíček. Vzpomínám si velmi zřetelně, že po nějakém koncertě
v Lucerně jsem s ním šel po Václaváku. Nikdy před tím jsem s ním
nemluvil, ale věděl jsem, že bude jednou hodlě slavný. Jeho image byla
nepřehlédnutelná. Nosil tmavé brýle, zlaté hodinky (nebo alespoň tak vypadaly,
prsteny a byl vždycky jak ze škatulky. Málokdo ví, že se narodil
v Uherském Hradišti. Jeho otce jsem v životě neviděl, údajně ho
přejelo auto, když se vracel odněkud z flámu. Zato jsem znal dobře jeho
maminku. Byla to taková kulaťoučká osoba s kabelkou, vyjadřovala se
spisovně a s Mikouškem chodila až do smrti na procházky. Vzorná máma. Pro
Mikiho by se rotrhla. Když v sedmdesátých letech neměla peníze, nabízela
mi různé starožitnosti, koberce či nábytek. Miki v té době toho moc
nevydělal a ona byla nejspíš v důchodu. Její důchod byl zřejmě velmi malý,
protože se nedomnívám, že by kdy pracovala. Ač jsem storpocentně přesvědčen, že
jeho divoký rockenrolový projev se jí ani trochu nelíbil. Miki mluvil též
spisovně, ale prokládal své věty poměrně
často sprostými slovy. Zvláštní je, že to nepůsobilo pohoršlivě. Když řekl
prdel, tak si na tom dal opravdu záležet. To r tak prodloužil, že to znělo jako
kulomet. Dneska by se o něm řeklom že byl bisexuál. Bral kluky i holky, ale
jestli měl něco s Bédou, to opravdu nevím. Na našem prvním zájezdu, ještě ve
staré partě, se pářil Miki s jedním naším muzikantem, když v tom do
hotelového pokoje vlítnul Franta Čech. Když to viděl, začal řvát na celý hotel,
že „v týhle buzerantský partě nevydrží už ani minutu.“ Řval na našeho
vedoucího Karla Mareše něco v tom smyslu, že tam Miki mrd. . Pak se to
uklidnilo a svedlo se to na to, že byli oba vožralí. Miki už v té době dosti popíjel a polykal všelijaké
prášky po hrstech. Už v počátku ho zajímaly všeliké podpůrné prostředky,
ale mnoho se toho u nás nedalo sehnat. Matně si vzpomínám na prášek „férák“,
fenmetrazin, který byl určený pro ty, co chtěli hubnout, ale mělo to i jiné
účinky, takže za čas se přestal vyrábět. Miki se ovšem naučil vytvářet
všelijaké koktejly z normálních, běžných prášků, které s alkoholem
dělaly nejspíš šílené věci. Někdy Miki ze sebe nevydal ani hlásku, jindy se
potil a motal, ale stále experimentoval, a to bohužel tak nešťastně, že jeho
vystoupení zpravidla nestála za nic. Ještě v době, do roku 1966, kdy byl
s námi a se svojí maminkou, to docela šlo. Pak měl ještě slušný období
s kapelou Tranzit, ale pak už to s ním šlo z kopce. Když jsme
slavili pětadvacáté výročí, pozvali jsme ho na hostování. Báda z toho měl
radost, opět si brali spolu pokoj a zatahovali záclonky jako kdysi. První
koncert byl docela dobrý, večer z něj už jeho experimenty udělaly
zoufalce, který jen klepal do mikrofonu, co fungoval, a nezazpíval ani notu.
V té době uváděl koncety ještě a řekl něco ve smyslu, tak to byl bývalý
král rockenrolu Miki Volek. Miki to slyšel a nesl to velmi těžce, po koncertě
neustále říkal, proč řekl „bývalý“. Byl taky docela pěkně tlustej, a my jsme mu
oblékali jeho kožené kalhoty vleže na zemi. Pak jsme ho postavili. Na turné
k třiceti létům požádal naši agenturu, že by vzal sebou manželku, že ho
pohlídá. Nic nepohlídala, akorát se tam zapletla s jedním muzikantem. Když
se to doneslo Mikimu, ptal se ho pořád dokola, proč mu to udělal. Dotyčnej se
smál a Miki se stzále vyptával, a čím víc se vyptával, tím víc se ten druhý
smál. Taky vlastně nevím proč. Ráno jsme na něj čekali před ostravským hotelem
Imperial v autě. Poslal jsem tam Bédu, aby zjistil, co se děje. Béda se
zeptal na recepci na paní recepční mu odvětila, že neustále z pokoje volá.
Najednou říká, „už zase volá“ a dává mu telefon k uchu. A ozvalo se: „Pane
vrchní, přinester mi ještě jednu láhev.“ Béda na něj: „Co to blábolíš, tady je
Béda, čekáme na tebe dole, tak si pospěš.“ „Jo jo, už jdu,“ a za chvíli přišel.
Měl ji jako z praku. Mluvil jsem na něj a říkal jsem mu, že by měl natočit
album, vždyť je to ostuda, že pořád nic nemá. Ujeli jsme asi třicet kilometrů,
venku sněžilo, byla zima, já jsem zasdstavil na parkovišti a říkám Mikimu:
„Pojď se projít, třeba se ti udělá líp.“ On se vyšátral z auta, já ho
popad kolem pasu a snažil se ho rozběhat po parkovišti. Najednou se zastavil a
říká: „Proč jsi na mě tak hodnej?“ a plakal. Pak už jsme ho nebrali. Už to
nešlo. Odzpíval sotva dvacet procent koncertů a většinou to nestálo za nic.
V roce 1966,
když Miki odcházel od Olympicu, to bylo Bédovi moc líto, ale smířil se
s tím. Pochopil, že to tak musí být. pak kamarádil tak nějak se všemi. Byl
vždy perfektně oblečený. Večer si před zrcadlem mačkal beďary a nanášel
si na obličej jakýsi krémíček. Gay nebyl,
ale prostě chtěl být akorát. Brzy mu začaly šedivět vlasy a občas přišel na
tour černý jako havran. Tak jsme mu říkali Havránek. Hrál spokojeně, rokenrol u
nás uměl nejlíp, měl úžasnej cit a rychlý prsty. Co pomatuje, stěžoval si, že
ho bolí žaludek. Na to snad uhrál i modrou knížku. Chodil většinou pozdě a vždy
měl připravenou hloupou výmluvu. Jednou v klubu Olympik se šoural asi s půlhodinovým
zpožděním na zkoušku a já na něj přes
celý sál křičel, ať toho divadla nechá, že je trapný. On se najednou
vzpřímil a řekl: „Co blbneš, mně ujela
tramvaj.“ Tak se se všichni zasmáli a
nějak mu to prominuli. Byla s ním sranda, na večírcích byl králem, bavil
společnost, i když přišel klidně až popůlnoci, vyspinkanej.
Nejslavnější sestava: Berka, Klein, Chrastina,Pacák, Janda
Miloval tanec, pouštěl
si i v pozdější době rokenroly a v hotelovém pokoji tančil, až byl
celý mokrý. Takhle si hlídal váhu. Vozil sebou rádio po drátě a používal jej
jako reproduktorovou bednu. Jednou v hotelu Imperial v Ostravě, když
jsme odjížděli a on dával bednu do auta, ho chtěli zatknout v domění, že
bednu z pokoje ukradl. Kromě toho,
že ta bedna docela dobře hrála, ji používal jako zarážku ve svém embasu,
protože mu sedátko u řidiče neustále odjíždělo dozadu. . v autě po celou
cestu ladil rádio, většinou Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu. Měl to zařízení
někde za sebou a já měl vždycky strach, že se vybouráme. Auto měl v žalostném
stavu. Když začalo pršet, zavelel na spolucestujícího, že v zásuvce je
rukavice, ať si ji nandá, neboť musí z vnitřku otáčet stěračem! Říkal, ža
má embaso na kšeft, že to jede a svítí a málo žere. Dokonce jsme s ním projeli
celé Polsko. Ale moc pohodlný to tedy nebylo.
Jednou jsme v sedmdesátých letech hráli v Českém Těšíně v polském divadle. Po koncertě Béda sbalil jednu polskou herečku a šel k ní. My jsme celou bandou holek táhli do hotelu. Tam se rozproudil pekelnej mejdán. Všichni se všema, akorát Béda tam nebyl. Za pár měsíců dostal dopis od soudu, že byl určen za tatínka s jednou dívenkou z Českého Těšína. Béda rozdávač něj nebyl, ale když si spočítal, kolik by ho to stálo na alimentech, málem omdlel. On jediněj s tou holkou nic neměl a ona si ho nejspíš vybrala z fotografie. Jsem přesvěčný, že už v tom byla a hledala zajímavého tatínka. Ta kauza se táhla dlouho, byli jsme u soudu všichni jako svědci, Bédovi měřili uši a nos a prsty a hlavu – a nakonec to vyhrál. To jsme si oddechli. A ta holka? Byla fakt moc hezká.
Dokud se hrálo jen na různá piana, tedy nejprve na jakýsi
Hohner a pak na Rhodes, tak to bylo dobrý. Pak přišly syntezátory. Nedá se
říct, že by se tomu nevěnoval, v hotelu na pokoji zkoušel, co to umí. První
takový stroj se jmenoval Elka. Hrálo to jako takový malý včelí roj, ale my jsme
z toho byli úplně hotoví. Pak se začaly objevovat další modely, hlavně
syntezátory Korg, Yamaha, Roland, ale i jiné. Najednou se mi zdálo, že je toho
na Bédu moc. Navíc v osmdesátých letech jsem měl pocit, že ztrácí motivaci.
Často chodil do bazárku do Vršovic, a dokonce tam i sám prodával. Byly tam k mání
staré krámy, obrazy, sošky, lampy,ale do starožitností to mělo daleko. Taky si
nabrnknul Petru, studentku, veselou, švitořivou, velmi příjemnou holku. V té
době se rozváděl se svou první ženou, modelkou Irenou Berkovou.
V osmdesátých letech si pořídil na Vinohradech půdní byt. Koupil si rotátor
na střechu, protože byl vášnivým ladičem televizních programů a snažil se
chytnout nějakou západoněmeckou stanici. Pořád ladil. Jednou, když jsem vbyl u
něj na návštěvě, bydlel jsem za rohem, mně pyšně ukazoval jakousi černou šmouhu
na obrazovce. Tak to byl výsledek jeho ladění. Vzpomínám si, že pro nějakou věc
pro ten účel jel do Košic do Tuzexu na otočku. Když to přivezl domů, tak
zjistil, že mu dali vydný kus. On se sebral a jel pro to znovu. Chápete to? Tři
tisíce kilometrů!
Pak konečně našetřil a koupil si svého vysněného mercedesa. Byla
to bílá dvoustovka diesel, moc to nejelo, ale pěkně to vypadalo a bylo to
ohromně pohodlný. Naftu shéněl všelijak, většinou mu ji fanoušci nosili
zadarmo. V kufru vozil kanystry a neskutečně to tam smrdělo. Když jsme si
dali zavazadla k němu do kufru, všechno uvnitř smrdělo naftou. Když se k nám
vlezlo do šatny, smrdělo to tam jak na benzinové pumpě. Co jsme se kvůli tomu
nahádali! Přitom nafta stála dvě koruny litr!
Záhy se podruhé oženil. Byl jsem mu na svatbě. Měl ji na Závisti v Kozojedech na kutnohorské silnici. Říkal, že pro mne pošle vůz. Zdálo se mi, že v tom slově „vůz“ je nějaké kulišárna. Pochopil jsem to, když pro mne „vůz“ přijel“. Byl to trabant. Svatba to nebyla nikterak opulentní. Zdálo, že se chce usadit a užívat si života s milovanou Petrou. Měl konečně svůj pěknný byt na Vinohradech a často nás zval k sobě domů. Petra byla vždy jako hostitelka velice příjemná, dávala nám to nejlepší, co měli doma a Béda skřípal zubama. On sám jí vozil z tour ten nejlevnější salám, protože tvrdil, že to stejně nepozná. Do lahví od skotské whisky lil mysliveckou. Jednou jsem během takového večírku vlezl do koupelny, že si tam umyji ruce. Petra ležela nahá ve vaně a svým švitořivým hláskem mi sdělila, ať si klidně ruce umyji, že jí to nevadí. No, raději jsem vypadnul. Všechno vypadalo růžově, ale s hraním to tp začalo jít z kopce. Mnohokrát jsem mu domlouval, ať se do toho pustí, ale domnívám se, že se mu prostě hraní na nové nástroje nelíbilo. Když sedl k pianu, rozsvítily se mu oči. U synťáku vadnul. Ale on vůbec vadnul. Přestal s námi po koncertě komunikovat, zalezl do pokoje a málokdy přišel na večírek. Bylo vidět, že ho něco trápí. Ženu měl těhotnou, měl by se radovat, že bude mít prvního potomka, ale on se tak nejevil. Vzpomínám na takovou příhodu. Vyšli jsme z hotelu v HradciKrélové na ulici a šli jsme do města. On najednou vytáhl z kapsy ohromnej pakl peněz a teatrálně zvolal: „Kluci, takhle se vydělávaj opravdický prachy, ne to, co bereme tady.“ V té době už měl mercedes, byt, všechno, po čem toužil, ale šťastný nebyl. Nelíbilo se mu, že vedle něj stál už nový klávesák Jirka Valenta, , kterého jsme vzali právě proto, že Béda už hraní nezvládal. Abych pravdu řekl, moc jsme si toho nevšímali, kapela byla plná očekávání, byl už s námi taky Milan "Ferda" Peroutka a do soukromých věcí jsme nikterak nezasahovali. To bylo v prvním roce naší nové kapely po Hejdukovi. Psal se tehdy rok 1987. Béda byl čím dál zachmuřenější, nic ho nebavilo, hraní většinou jenom tak odbyl, navíc jsem mu odebral mluvené slovo. Úplně se do sebe uzavřel.
Občas zavolal, jestli nepotřebuji marky. Bylo mi to divný, ale občas nějaký od něj vzal. Bleskurychle přijel, předal a zmizel. Teď už vím, že ihned jel do jednoho bytu a tam všechno prohrál. Za nějaký čas byl na mizině. On, který celýživot škudlil, najednou neměl nic.
Kolem 10. května 1987 jsme hráli v Praze. Naše
vystoupení končilo a Béda mi běhe klaněčky suše oznámil, že hodlá spáchat
ebevraždu. Myslel jsem si, že se pomát nebo co. Jeli jsme v pondělí na
tour na Slovensko. Nálada nebyla moc dobrá. Všichni to už věděli a on to
každému povídal, a nakonec nám ukazoval na svém řemeni od nástroje, jak to
udělá. Pořád jsme tomu nevěřili. Zvláštní bylo, že nám to vysvětloval tak, že
to nedávalo smysl. Třeba z ničeho nic mi řekl, že půjde do kriminálu za tu
pojišťovnu, a hned říká, víš, co stojí v kriminále čaj? Měla se mu narodit
Anička, myslím, že se na to netěšil, spíše ho to děsilo. Měl rád svoje pohodlí,
rád se prospal přes den a představa ječícího dítěte byla pro něj neúnosná.
V pondělí 18. května 1987 jsme měli dvě vystoupení v pražské
Lucerně. První od pěti, druhé od osmi. Milan Broum přišel se zprávou, že mu
Béda večer volal, že je vše v pohodě a že se na Lucernu těší…
V pondělí 18. května 1987 jsme měli dvě vystoupení
v pražské Lucerně. První od pěti, druhé od osmi. Milan Broum přišel se
zprávou, že mu Béda večer volal, že je vše v pohodě a že se na Lucernu
těší…
Chvíli po čtvrté jsem volal Petře, že Béda nedorazil, jestli
už šel. Vesele švitořila, že odešel asi před půlhodinou a věci na hraní si vzal
sebou. Půl hodiny před koncertem jsem volal znovu. Žádnou novou zprávu neměla.
Bylo pět a Béda nikde. Povídám bedňákům: „Vemte ty jeho nástroje, odstrčte je,
ať nejsou moc vidět, a hoďte na ně nějakej hadr.“ Měli jen černej. V šatně
jsme si řekli, jak Bédu nahradíme, a s nepříliš velkou chutí jsme šli
hrát. Moc si ten odpolední a večerní
koncert nepamatuji. Vím jenom, že občas jsme zapomněli vyplnit po něm díru a v
místě, kde měl nějakou vyhrávku, bylo ticho – a to bylo hodně nepříjemné. Druhý
den jsem vzal ženu a šli jsme za roh k Petře. Béda se neozval, už ho
hledají policajti, řekla. Švitořila, jako by se nic nedělo. Vyprávěla nám, co
se dělo poslední dny. Jak prohrál za večer sto šedesát tisíc, jak v tom
bytě kafe sátlo stovku a jak jí za to, že ho tam odvezla dával sto korun. Byl
prý bledý jako stěna, celej se klepal a říkal „to je konec“. Petra měla už
pěkný bříško, vyprávěla další historky, jak těsně před tím, než šel do tý
Lucerny, chtěl sex a ona mu říkala: „Bédo, já už jsem v devátým.“ A on
prý: „Tak nic“ Taky vyprávěla, jak jí po tý vloupačce donutil, aby dvakrát
změnila výpověď, že si ještě vzpomněla, že jí ukradli šperky po babičce, a pak ještě nějaký zlato. Pořád byla veselá a
byla si jistá, že se Béda vrátí. Já jsem v polovině týdne odjel na
Propast, ráno tam za mnou přijel vyšetřovatel, ale já nic nového nevěděl. Byl pátek
a pořád nic. Večer jsem šel do místní hospody na karty. Hráli jsme asi půl
hodiny a najednou přišla jedna známá, a byla celá uplakaná a já jsem hned
věděl, co se stalo. „Už ho našli.“ A brečela. Praštil jsem kartama a šel domů. Pak
už byl jen blbej pohřeb.
Před pár lety zvonil telefon. Je to pan Janda? Jenom vám
chci říci, že Petra Berková skočila pod vlak...
Možná vás zajímá, co je s Aničkou. Už to má taky za sebou. Údajně ji někdo znásilnil a poté zabil. Je to smutný, ale bylo třeba to říct, tak si vzpomeňme na to hezký, na to, jak Béda na piano válel.
Klein, Pacák, Hauser, Berka a Janda
Diskografie: https://www.discogs.com/search/?q=Miroslav+Berka&type=all&page=1
Informace: https://www.ireport.cz/clanky/smrt-si-rika-rocknroll/20051-smrt-si-rika-rocknroll-miroslav-berka-166,
https://zivotopis.osobnosti.cz/miroslav-berka.php, https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Berka,
Česká televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/498223100031002-volny-pad/ - pořad z cyklu Příběhy slavných
© by Jaromír Tůma, Petr Janda a Prax71 v roce 2024
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)