pondělí 27. ledna 2020

František Horáček


František Horáček
Zleva výtvarník obalu František Tomík, Pavel Dobeš, fotograf Oleg Homola a hudební kritik František Horáček
Hudební publicista František Horáček se narodil 24. ledna 1946 v Kolíně a tam také odmaturoval v roce 1964. V roce 1969 absolvoval obor sociologie kultury na fakultě sociálních věd a publicistiky UK.
Pracoval ve Středočeském nakladatelství a knihkupectví. Od roku 1969 přispíval do Aktualit Melodie a o rok později i do Melodie. Od roku 1973 se stal na deset let redaktorem v Melodii. Psal příspěvky i do Gramorevue. Zpočátku se zajímal hlavně o folk, ale postupem času se zajímal a psal články od folku přes country a pop music až po jazz rock. Po roce 1984 se věnoval již jen filmové publicistice.
            V letech 1975 až 1976 psal společně s Čestmírem Klosem  a režisérem Rudolfem Růžičkou pro brněnské TV studio  scénáře třináctidílného hudebně publicistického cyklu Písničky pod rentgenem. Sám v pořadu vystupoval jako moderátor. V letech 1978 až 1982 psal společně s Petrem Dorůžkou scénáře k rozhlasové diskotéce Větrník a také pořadu Rytmus. Snad ještě někde existuje záznam TV pořadu Hitšaráda, ve kterém v roce 1978 soutěžil jako ″zpívající kritik″ s písní Karolína, přičemž jeho doprovodnou kapelou byli Marsyas.
Podle materiálu Ivana Poledňáka Prax53

The Honey Girls

The Honey Girls

/ Bratislava/
Mina Knežová      lead guitar
Hana Nováková     rythm guitar and vocal
Anna Janišová     bass guitar
Adriana Kovačiková      drums
               
                The Honey Girls – „Medové dívky“ – nejlepší „dámská kapela“ na Slovensku a možná i v republice. (Ne-li nejlepší, tedy alespoň jedna z těch, které na toto označení mají nárok.)
            Skupina byla založena v lednu 1965 a jmenovala se Dominik. V roce 1967 se přejmenovala na The Honey Girls. Ochrannou ruku nad nimi drželi členové bratislavské skupiny The Buttons. Ti dokonce ve skupině zaskakovali, když bylo nutné. I přes své velmi krátké trvání si záhy skupinavydobyla mnoho úspěchů: absolvovala turné po Československu, vystupovala společně s předními československými beatovými skupinami, zúčastnila se festivalu beatmusic v Plzni a absolvovala desítky vystoupení v rodné Bratislavě. Skupina vystupovala v Atlon clubu, B – clubu nebo v PKO.
            V Bratislavské soutěži „Beat Show“, které se zúčastnila celá přehršle skupin z Bratislavy a širokého okolí, obsadily The Honey Girls v celkové klasifikaci čtvrté místo za kapelami Prúdy, Buttons a Gulový dolník.
            Většina členek skupiny měla za sebou delší praxi v jiných skupinách. Anna Janišová a Hana Nováková působily dříve ve skupině Dominik. Adriana Kováčiková hrála ve skupině Girls Angels. 
Uměleckou vedoucí skupiny byla od jejího založení Hanka Nováková.                                                                                Skupina vystoupila i na 1. Československém batovém festivalu. Těsně před festivalem skupina ale skončila a tak na festivalu vystoupila jako Sigi Dan Dick & Honey Girls. Sigi Dan si říkal kytarista Vlado Turčan. Po festivalu se Honey Girls rozpadly. Část skupiny přešla do skupiny Happiness, ve které už byly dámy v menšině.
                …. Toto je vše, co se mi po letech podařilo o skupině sehnat. Je to text, který napsal Jan Křtitel Sýkora ve své publikaci  Czechoslovak Beatmusic ´67 v Pantonu v roce 1968.

Jan Křtitel Sýkora 1968 a Aleš Opekar 2017

The Hooks


The Hooks
Slovenská skupina z Bratislavy, která po sobě zanechala pouze jedinou dosažitelnou nahrávku. Jediné, co jsem zatím zjistil je, že skladbu Hey George, vydanou na sampleru Beatová horúčka 1965-70 (Opus Records) celou složil S. Jankovič.



Hudební archiv:   Hey, George

HLAVY 2000


HLAVY 2000
(1977 – 78 anebo 1978 – 79) Havířov
Pravděpodobně první jednoznačně punková kapela u nás. Založena tehdy čtrnáctiletým Milanem Jonštou někdy na podzim 1977 (uvádí se ovšem i rok 1978). Zakoupení německého časopisu Bravo a v něm fotografie britských punkových kapel rozhodly o jejím hudebním zaměření. Společně s Jonštou, který se postavil za mikrofon, v ní působili ještě Pavel Keller (g), Bohuš Koždoň (ds), Standa Vicherek (g), Bohouš „Pěnička“ Koždoň (ds) a Olin Nesvadba (bg). Je potvrzené, že první vystoupení měla v hospodě Na Horakůvce v Šenově u Ostravy, ale pamětníci se dodnes nemohou shodnout zda se konalo v prosinci 1977 nebo v prosinci 1978. Rozhodně se však jednalo o nejspíše první koncert čistě punkové kapely u nás. Akce proběhla pod záminkou oslavy nějakého místního učiliště. Skupina celkem odehrála asi čtyři koncerty a blýskla se na nich mizerně zahranými covery od Ramones, Clash a snad i dokonce několika vlastními skladbami.
„Nikdo z nás samozřejmě neuměl hrát, takže těch pár koncertů bylo prostě příšernejch,“ říká M. Jonšta v seriálu Bigbít, „Tehdy docházelo i k jiným groteskním záležitostem. Třeba jsme hráli V Havířově v kulturním domě a pořadatel mě tam vůbec nechtěl pustit a tak jsem si musel koupit vstupenku na náš vlastní koncert. A jak jsme si tehdy představovali punk? Chodil jsem v saku, ve kterém se můj dědeček ženil, tričko, džíny, tenisky. V uchu sicherku a vlasy ztužené cukrovou vodou. To byl pro nás punk.“
Bohužel, z existence skupiny se zachovalo jenom pár fotografií (právě z Horakůvky) a údajně nahrávka asi čtyř skladeb – kdo jí však vlastní a jestli ji vůbec vlastní, se dodnes neví.
Milan Jonšta posléze v roce 1981 založil slavnou hard corovou úderku Radegast, a Pavel Keller hrál dlouhá léta s rock bluesovou partou P´b´K Blues. Ale to už je jiná kapitola.

Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie
Audio: Údajně existuje nahrávka asi 4 skladeb skupiny Hlavy 2000, ale kdo ji vlastní - - -  se neví.

© by Petr Hrabalík


Her Messed Klan Blues

Vzpomínka 1971 (CD, Album) album coverHer Messed Klan Blues
            Bluesová skupina z Přerova na Moravě. Byli druzí na ostravském big beatovém festivalu v roce 1969.
Z dochovaných nahrávek je zcela evidentní, že jednotliví hudebníci měli zcela v krvi blues i boogie woogie. Hned první ukázka, Amphetamine Annie, je zahrána jako by ji hráli samotní Canned Heat v některé hospodě v Přerově. A zrovna tak je to i s ostatními nahrávkami. Skupina perfektně „šlape“ a tehdy to musela být bluesová bomba I. A třídy.
            Nahrávky uvedené v ukázce jsou z CD, jež vydal Klikotoč Records ve Vepřově za podpory Erwina Hrusky. CD bylo remastrováno ve Studiu Poličná, ve Valaškém Meziříčí v únoru 2001. Nahrávky remastroval Mejla Basel (dělal i obal na CD), které z let 1971 až 1972, nahranél na magnetofon značky Tesla B42 skupinou při zkouškách, remastroval. Skupina na repertoáru měla kromě Canned Heat a jejich Amphetamine Annie i další čistě bluesový materiál. Byly to skladby Roberta Johnsona, Fats Domina i Jimmi Hendrixe!
            Zachovalo se něco? Existují pamětníci a je někdo, kdo je ještě ochoten poslouchat prehistorické nahrávky? 
            Ale zachovalo. K vydání dochovaných nahrávek na CD pomohl Erwin Hruska, nyní žijící v německém Wasserburgu. Z rakouského Eggu s manželkou odešel žít na rocková kolena jinam. 

            

Her Messed Klan Blues ‎– Vzpomínka 1971

Label:
Klikotoč Records ‎– none
Format:
CD, Album
Country:
Released:
Genre:
Style:

Tracklist

1Amphetamine Annie3:18
2Crossroad3:42
3Steeled Blues2:23
4Good Hearting Man2:58
5Evil Woman4:01
6I'm Blue2:40
7High Street Bodgie2:52
8Come On Back2:21
9Crazy Music4:02
10Stone Free3:32
11Red House3:45
12I Don't Live Today4:08

Companies, etc.

Credits


Notes

Nahráno ve zkušebně skupiny v Přerově v letech 1970 a 1971 na mono magnetofonu Tesla B42. Poruchy kvality záznamu jsou způsobeny stářím a vadami původního záznamového materiálu a jeho nedokonalou archivací. Což však nic nemění na originalitě a jedinečnosti hudby skupiny na nich zaznamenané.







Ing. Jaroslav Zmeškal











Ing. Ladislav "Hugo" Konečný













Informace:   https://retro-prerovsky-bigbit-3.webnode.cz/

by Prax56  a doplnil po letech díky Milanu Mézlovi  Prax70
Hudební archiv

neděle 19. ledna 2020

Hells Devils nebo Hell´s Devils

Hells Devils nebo Hell´s Devils
 Obžalovaný Evžen Fiala, narozen 26. 3. 1939 v Praze, soustružník, bytem Praha 2, je vinen, že
od konce roku 1962 až do 5. 6. 1964 nebyl v pracovním poměru ¼ a potřebné finanční prostředky získával jednak z neoprávněných honorářů za účinkování big-beatové skupiny, jednak drobnými výpůjčkami od známých, v roce 1963 a 1964 v Praze 2 a jinde ukazoval většímu počtu osob, z toho ml. Zuzaně Černé, pornografické fotografie, případně některým z nich půjčoval i pornografickou literaturu,
 ¼ a odsuzuje se ¼ k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku ¼ a výkon trestu se odkládá podmíněně na zkušební dobu  tří let.
(Toto je prosím citace z rozsudku  z 30. října 1964)

Český big beat a komunistický kriminál, to je kapitola sama pro sebe,  jen si vzpomeňme na proces s aktéry rock¢n¢rollového večírku v restaurantu Mánes v roce 1957 (to mi prosím bylo pět let, kurvafix, jak říkal básník Bondy, to letí!!!) nebo na příhodu Pavla Sedláčka s dovozem zahraničního automobilu.  Evžen Fiala dostal sice „jen“ podmínku, ale pohnutky a záměry policie byly stejné: paralyzovat jakoukoli činnost, jejíž inspirace pramení v Americe, zastrašit ostatní. „Pornografickými fotografiemi“ byly míněny decentní a  spíše nevzrušivé staromódní obrázky, „neoprávněnými honoráři za účinkování“ bylo míněno 20 až 30 korun Československých za vystoupení a ona „big-beatová skupina“, s níž začal koncem roku 1962 pracovat se jmenovala Hells Devils. Slavná a takřka kultovní kapela Hells Devils (někdy také psáno Hell´s Devils) již po vynesení rozsudku v říjnu 1964 mnohokrát nevystoupila a za čas se zcela rozpadla. Její krátká existence je opředena mnoha legendami. Pokusme se nyní poodhalit roušku tajemství jejího skutečného příběhu.
Kelly a Satan
            Na počátku bylo duo. Tím počátkem byl rok 1961 a tím duem dvojice Zdeněk Macháček a Jirka Sigmund. Už tehdy si říkali tak trochu pekelnicky Kelly a Satan. Hráli na gibsonky rock¢n¢roll a patřil jim svět. Tehdy alespoň kousek světa v Praze 5 – Košířích.
            Stále častěji se k dvojici přidával Emil Grőschel, majitel dvou zděděných činelů  a malého bubínku z Kotců, vyřazeného z armády. Další větší bubny si mohl vypůjčit od svého otce, harmonikáře, který taktéž hrál na bicí. A když se pak objevil další majitel gibsonky Mirek Kyncl, pořídil si Macháček se Sigmundem elektrické kytary a jednu z nich používali jako basovku. To už se psal rok 1962 a rozšířené obsazení si začalo říkat Hells Devils.
Reddy
            Grőschel i Kyncl pracovali v Tatře Smíchov. Když jednou o pauze Kyncl brnkal na kytaru písničky, povědomé ze zahraničních rozhlasových vysílání, přisedl si k němu další Tatrovák, frézař Miloš Vokurka a vystřílel od boku několik cítěných rock¢n¢rollů. Kyncl jej bez váhání pozval na další zkoušku skupiny.
           
Miloš Vokurka se tři roky učil na akordeon. Tím dostal základní hudební vzdělání. Akordeon tehdy pro něj nebyl k ničemu. Jenže Vokurka byl hlavně nadaným zpěvákem a uměl skvěle imitovat to, co slyšel. Anglicky neuměl, ale sluch měl výborný, ne-li geniální, a z rádia zapisoval texty foneticky. Řada jeho fandů se po celou dobu domnívala, že je perfektním angličtinářem. Ale nebyl! Miloš měl prostě skvělý sluch.
            Jeho největším vzorem byl Cliff Richard, z jeho repertoáru zpíval nejvíce skladeb. K dalším inspiracím patřili Jerry Lee Lewis, trochu Elvis Presley a také Little Richards. Dle Little Richarda také zpíval dvě nejdůležitější písničky svého repertoáru: Kansas City od autorů Liebera a Stollera, s přidanou částí Hey Hey, kterou vždy publikum nadšeně zpívalo s ním a hit Bumpse Blackwella Ready Teddy. Říkali mu: „Ready Teddy nezpívá tak jako ty“ až  mu začali říkat časem Reddy. Příjmení mu pak někdo z fanoušků zkomolil na smyšlené Kirken, které rovněž zůstalo v povědomí, ale Reddy sám nové příjmení nepoužíval.
První etapa: 1962
            První a dosti již úspěšná etapa Hells Devils trvala asi půl  až tři čtvrtě roku. K základní sestavě Vokurka, Kyncl, Macháček, Sigmund a Grőschel přistupovali podle potřeby další spoluhráči. Kapela hrála staticky, žádné šou, měli dost co dělat, aby zvládli své nástroje. Vokurka se při zpěvu držel mikrofonního stojanu. Jinak nevěděl co s rukama.
            Skoro každé vystoupení začínalo a končilo „požárem“. Nebyly to však důmyslné pyrotechnické efekty, nýbrž jen neblahý důsledek přetížení amatérsky vyráběných zesilovačů. Ještě že skupině počal pomáhat zvukařský mág Binny Laney, který byl schopen opravit a zprovoznit za účelem ozvučení cokoli, třeba i plotýnkový vařič.
            Zkoušelo se asi takhle: „ ¼ tak si to dáme ještě jednou , poslechni si jak on to tam hraje“. Tedy, Sonet Duo po ruce  a přesné kopírování, to bylo hlavním krédem. Chápání originality spočívalo v co nejvěrnějším přiblížení se  původní vzorové nahrávce.
            Hells Devils odehráli řadu vystoupení na Jezerce nebo na Urale. Zúčastnili se přehlídek společně s nejslavnějšími soubory té doby EP Hi-Fi Boys s Pavlem Sedláčkem nebo Crazy Boys s Miki Volkem, kteří tehdy ovšem Hells Devils hravě v popularitě předčili.
Tony Black a smíchovská parta
            V druhé polovině roku  1962 začala kapela skomírat. Hudebníci chodili na zkoušky, jak chtěli, kšefty skoro žádné, morálka upadlá. Skupině pomáhal po organizační stránce další Tatrovák Jarda Malík. Díky němu se Hells Devils napojila další, tentokrát smíchovská parta.
            Kytarista Jiří Hampl a bubeník Mirek Schwarz si hráli spolu s dalším kamarádem Mirkem Čtvrtníkem již od roku 1961. někdy si s nimi zazpíval ¢Elvise¢ Honza Tuček. Malík nejprve nabídl záskoky v Hells Devils Schwarzovi a krátce po něm do kapely vplynul i Hampl.
            Mirek Schwartz pobýval již jako kluk  díky příbuzenským svazkům  několikrát ve Francii a tam jej zasáhla tvorba Johnny Holidaye. Bubnoval kde mohl, na stůl, na hrnce. Líbily se mu i instrumentálky Shadows, takže repertoár Hells Devils přijal bez váhání. Shadows dokonce zbožňoval natolik, že podle jejich bubeníka Tonyho Meehana si začal říkat Tony. Německé příjmení Schwarz pak přeložil do angličtiny (Black) a další pseudonym byl na světě.
            Kapela měla dobrý potenciál, přitažlivý repertoár, ale stále to jaksi nefungovalo tak, jak by mohlo, kdyby ¼ Binny už to dál nemohl snášet a jednoho šťastného dne seznámil s kapelou svého přítele Evžena Fialu.
Evžen Fiala
            Evžen Fiala se stal vedoucím souboru a dal skupině nový směr. Ne snad z hlediska hudebního stylu. Skupina měla  svůj rock¢n¢rollový repertoár postavený na Shadows, Cliffu Richardovi, Little Richardovi a Presleym. Nové byly ty další věci kolem. Rozhovor s Evženem Fialou.
            Bylo třeba pozdvihnout motivaci, zlepšit docházku na zkoušky a přístup k vystoupením. Bylo třeba promyslet šou na pódiu, zlepšit vizáž hudebníků, ucelit a vyhranit jejich image. Bylo třeba realizovat nápady, které vymýšleli společně s Binnym.
            Spolupráce se rozvíjela od podzimu 1962. Evžen byl inspirativní už svým zaujetím pro věc a sáhodlouhými diskusemi o tom, co a jak by se dalo udělat a mělo udělat. Také vystoupení uváděl a během produkce občas za oponou vystřelil z poplašňáku.
Toscani
            Do činnosti se zapojil i Evženův otec Eugen Fiala, který byl pro své šlechtické předky španělského původu nazýván Toscani. Toscani vymyslel pro Hells devils charakteristické oblečení, založené na barvách, evokujících peklo a oheň: černé kalhoty a třpytivě červené košile. Sám oblečení také z převážné části ušil. Posléze zařizoval koncerty, staral se o dopravu a stal se jakýmsi produkčním  nebo manažerem skupiny, zatímco jeho syn se soustředil na otázky, řekněme, umělecké.
            Funkce pana Fialy staršího – v roce 1962 mu bylo padesát let – spočívala tak v žehlení průšvihů. Jeho styky a elegantní vystupování dokázalo otevřít mnohá zavřená vrátka, získat jinak zcela nedostupná razítka a povolení.
Zlatá éra: 1963 a 1964
            Proslulost Hells Devils začala v roce 1963 prudce narůstat. U baskytary se nejprve objevil Ivan Pešl. Po Pešlovi se pak střídali Zdeněk Rytíř ze skupiny Crossfire a Petr Baďura. V roce 1964 již zůstal jediným baskytaristou Petr Baďura. Od ledna 1964 byl na konkurz přijat Karel Kahovec jako doprovodný kytarista a zpěvák a jetu nejslavnější sestava Hells devils: Reddy, Hampl, Kahovec, Baďura, Black. K tomu připočtěme uměleckého vedoucího Evžena Fialu, organizačního vedoucího Eugena Fialu-Toscaniho, zvukového režiséra Binny Laneyho a eventuelně ještě dalšího technika Jaroslava Šedivého a máme pohromadě skvělý tvůrčí tým, jaký v té době nikde nefungoval.
            Následovala řada dodnes památných vystoupení: na přehlídce amatérských souborů, pořádaných Bohoušem Durdisem ve Slovanském domě 10. prosince 1963, na Maškarním plese v Plzni  25. ledna 1964, na MDŽ v Hotelu Tichý 6. března, kam přijelo zasáhnout hned několik policejních vozů, v PKO Bratislava v březnu 1964, U Fleků 13. března 1964 pro zahraniční novináře, kteří se zúčastnili mistrovství světa v házené, na přehlídce v Lucerně v dubnu 1964, v Divadle Máj v Praze 2 v dubnu 1964, v sále tiskárny Svoboda na Smíchově 28. dubna 1964, ve Varnsdorfu, v Chebu a další.
Rozbité židle
            Snad o žádné jiné kapele se nemluvilo a nepsalo v souvislosti s rozbitými židlemi tak často, jako o Hells Devils. Fakt je, že hudebníci hráli jen muziku, kterou z duše milovali a podávali ji svým posluchačům od srdce, jak nejlíp uměli. Panu Toscanimu se zalíbilo, že přenášejí do lůna totality ostrůvky svobodného myšlení a cítění. A publikum? Publikum se na vystoupeních Hell Devils dobře dařilo vybíjet všechnu přebytečnou energii. Bohužel při tom padla za oběť i nějaká ta židle a kapela byla čím dál tím víc sledovanější policií.
Svou roli sehrály i závist, pomluvy a udání. Najít záminku nebylo těžké. Evžen Fiala byl zatčen 5. června, rozsudek byl vynesen v říjnu a dostal dvanáct měsíců s podmínkou na tři roky.
Etapa poslední
            V říjnu 1964 odešel Jiří Hampl na vojnu. Karel Kahovec tedy přesedlal na sólovku a na doprovodnou kytaru vypomohl Mirek Čtvrtník. Baskytaristou se stal Ladislav Sandholc. Aktivita skupiny však již byla mizivá a ztrácela perspektivu. Pro Evžena Fialu to s podmínkou na krku také nebylo jednoduché. Poslední akcí pro Hells Devils bylo focení na Karlově mostě pro článek v časopise Stern 8. června 1965 a to společně se členy skupin Hurican, George &  Beatovens a dalšími.
Pak přišel definitivní konec. Black a Kahovec přijali lano od Matadors. Reddy měl dva roky pauzu, aby pak od roku 1967 chytil druhý dech v Kometách. A Evžen Fiala s otcem? Také si nakonec nedali pokoj a v únoru 1967 se ujali rhythm¢n¢bluesové skupiny Primitiv, aby z ní vytvořili první opravdovou  českou psychedelickou skupinu – The Primitives Group.

Nahrávky:
Záznam V. Bukovského z vystoupení ve Slovanském Domě 10. prosince 1963. V úvodu rozhovor konferenciéra Machury s Evženem Fialou. 6 skladeb: Dance On! (Shadows, 1962), Livin¢ Loving Doll (Cliff Richard 1959), Move It (Cliff Richard, 1959), Good Rockin¢  Tonight (Ray Brown 1948, cover verze Wynonie Harris, Holly, Frankie Lymon), Kansas City (nejznámější verzi nahrál Wilbert Harrison v roce 1959), Ready Teddy (Little Richard, 1956); dvě skladby z Alhambry 9. března 1964 (např.  Blue Suede Shoes, Carl Perkins, 1965).

Články a zprávy v tisku:
Rudé Právo 15.12. 1963 (Lubomír Vaculík)
J. Černý: Horečka , Divadelní noviny 1963/64, č.20, s.7
Plzeňská Pravda 30. 1. 1964 (Karel Kovařík)
Večerní Bratislava 22. 3. 1964 (Igor Wasserberger)
Divadelní noviny 22.4. 1964 (Jiří Černý)
Miroslava Černá, V. Mates: Luxembourg, kulisa, problémy, My 64, č. 3, s. 54
O big beatu z druhé strany, diskuse, My 64, č. 8, s. 56
M.Friedel, C. Schmidt-Polex: Die Roten Beatles von Prag, Stern 1965, č. 37
Senzační objevy, Rudé Právo 27. 9. 1965
Rudí Beatles z Prahy aneb po stopě jedné reportáže, Signál 14. 10. 1965, č. 41, s.4
J. Hajný: Jako Stern hledal komunistu, Předvoj 1965
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990, s.191
E. Fiala-Toscani: Hells Devils. Pekelní ďáblové z Prahy, Vokno 18, s.74
E. Fiala-Toscani: Big-Beat Hells Devils, Ďáblové z Prahy, Studentské listy 10. 9. 1990, Slova, s.6
Nejstarší bigbíťák, rozhovor z února 1990, Vokno 17
Aleš Opekar

Hudební archiv:  Rozhovor s konferenciérem   Dance On               Livin´Lovin´Doll    Move  It       

The Heartles

The Heartles
Z prava: František "Fero" Mica, Zdeněk Šebesta, Tomáš Pařil, Antonín Sequenc. Dole: Milan Čech. The Heartles na Špilberku v roce 1966.

            V září roku 1963 se sešli v podniku Ústředí uměleckých řemesel dva učni umu pasířské technologie, Zdeněk „Jazva“ Šebesta a Milan Čech. Tihle dva borci se seznámili s Tomášem Pařilem, který bydlel na stejné ulici. Se čtvrtým do spolku se setkali Šebesta s Čechem na jakési důležité schůzi v podniku. Byl to umělecký kovář Antonín Sequenc. Sequencův otec byl pilotem, jako emigrant žil v Austrálii a měl úplně novou basovou kytaru Jolana Cremona! Byl to Tonda, který inicioval vznik bigbeatové skupiny. Sice kluci na kytary neuměli ani zahrát, ale píle jim nechyběla. Čech si vzpomněl na spolužáka Oldřicha Kudličku ze základní školy a kapela byla pohromadě. Čech, Pařil a Kudlička se pilně učili hrát na kytary a měl hrát bicí. Na dotaz, zda se s bubny někdy setkal odpověděl že „ ..bubnoval na bubínek při nástupu v dětském pionýrském táboře.“ Všichni si oddechli, protože Šebesta měl s bicími zkušenosti. K „rytmičáku“ a činelu zbývalo získat od rozpadlé dechovky velký buben, což se nakonec podařilo. Tak takhle začala v Brně v roce 1964 vznikat big beatová skupina.
            Otec Milana Čecha byl návrhář obchodních výloh a ten na velký buben vytvořil nápis The Heartles. Pro neznalost angličtiny jim z názvu vypadlo jedno s na konci, ale jinak byli zcela ovlivněni anglickými The Beatles. Zvukomalebně to k sobě sedí, ne?
            "Zvukovou aparaturu" pomáhal sestavovat a obsluhovat Pavel Korkeš. Ze začátku bylo ozvučení, více než mizerné s použitím malých reproduktorových bedýnek z umělé hmoty, používaných v tehdejší době v rozhlasových ústřednách podniků a institucí, rozvěšeny po chodbách a úřadovnách. Toto mizerné a nedostačující vybavení jim nebránilo odvážně vystoupit na brněnské Riviéře, v sále domu P. K. O. (Park kultury a oddechu), což byla zároveň jejich premiéra. Největší úspěch měla skladba Twist and Shout, známá v interpretaci The Beatles
            Na tomto vystoupení se seznámili s učněm tehdejšího mamutího závodu Královopolské strojírny v oboru potrubář Igorem Altsternem. Stal se blízkým spolupracovníkem, který by dnes byl nazýván manažerem.
            V začátcích he Heartles opustil Olda Kudlička a Pařil dovedl do skupiny Františka "Fero" Micu. Mica byl mimořádně zručný kytarista. Od tohoto momentu, někdy v polovině oku 1965, byla skupina stabilizována.
            Na repertoiru měli skladby svých oblíbených anglických skupin. Hráli Rolling Stones, Beatles  i The Who! Mica byl skladatelsky aktivní – skládal instrumentálky v duchu The Shadows. The Heartles velmi úspěšně vyhrávali po Brně.
            Skupina jezdila do okolí Brna. Jezdili Tatrou 30, kterou vlastnili jejich kamarádi Pavel „Vodník“ Sádek a Jaroslav „Brousek“ Oškrda. Hráli třeba v atraktivním prostředí hrušovanského dívčího internátu nebo v Deblíně. Hráli i na podnikových večírcích Ústředí uměleckých řemesel a nebo v Královopolském Besedním domě.


  Zleva: Antonín Sequenc, Milan Čech, Tomáš Pařil a Zdeněk „Jazva“ Šebesta. The Heartles v sále Besedního domu v Králově Poli v roce 1966.

V březnu oku 1967 vystupovala skupina ve vysokoškolském klubu v Gorkého ulici. Tam za nimi přišel kytarista a zpěvák už rozpadlé skupiny Crazy Boys a člen skupiny Orfeus Jiří Středa. O přestávce jim předváděl kytarové riffy skladby Roll Over Beethoven Chuck Berryho. Od tohoto momentu se na repertoir dostaly i skladby rock & rollové.
Skupina několikrát změnila zkušebnu i zřizovatele. Posledním útočištěm skupiny Heartles byl přízemní sál v provizorní budově v Šelepově ulici, zvaný Pod kaštany. Později, v roce 1969, přišel organizátor Miloslav Bernátek a Pod kaštany byl BAV club a nebo taky "Šelepka". Tam bigbítu  nastaly zlaté časy divácké návštěvnosti. V letních měsících mládež vracející se „vysluněná“ z Brněnské přehrady vystoupila na tramvajové zastávce u bývalé porodnice, nazývané U Šilhanů, a zamířila rovnou na vystoupení skupiny The Heartles.
Skupina měla stejné personální a existenční problémy, jako mnoho jiných československých skupin. Baskytarista Tonda Sequenc v srpnu a kytarista Milan Čech říjnu museli nastoupit roku 1967 na vojnu. Sequenc ihned po návratu z vojny v roce 1969 emigroval do Kanady. Milan Čech po návratu Sequence, po kterém se slehla voda,  nezastihl a celá léta hrával s amatérskými bigbeatovými skupinami. Tomáš Pařil si na vojně zahrál ve vojenském bigbeatu Rytmus Klatovy. Bubeník Zdeněk Šebesta se po rozpadu skupiny hudbou přestal vůbec zaobírat a tak jediný, kdo pokračoval dál byl František Mica. Fero totiž kamarádil s kytaristou a kapelníkem další významné brněnské skupiny Stop The Gods Ivo Křižanem. Ta měla na repertoáru rhythm & bluesové skladby. Druhý kytarista Stop The Gods Petr Neubauer měl nastoupit na dvouletou vojnu a tak Fero byl přirozeně nástupcem 1. srpna 1967 Naubaer odjel na vojnu a hudební skupina The Heartles definitivně skončila.
  The Heartles se během svého působení na brněnské bigbítové scéně šedesátých let vyhoupla na divácké a posluchačské výsluní a dodnes jsou vděční pamětníci, kterým zpříjemnila čas dospívání a raného mládí.  
            Po skupině se nezachovaly žádné zvukové nahrávky.
podle Jiřího Donné Prax57

Harom a později Alef

Harom a později   Alef
            Rockovou skupinu Harom dával dohromady ve Valaškém Meziříčí kolem roku 1972 rockový muzikant a pozdější multiinstrumentalista Ladislav Kudělka s bratry Jiřím a Stanislavem Španihelovými. Měli velkou výhodu již v tom, že mohli zkoušet a hrát v rodinném domě u Španihelů. Dva roky cvičili a vyhrávali soukromně přátelům. Po dvou letech, v roce 1974, ukončují činnost. A skupina Harom se rozpadá.
            Až po třech letech se, v roce 1977, Kudělka pouští do dalšího projektu – zakládá skupinu Alef.
            Repertoár skupiny tvořily skladby Franka Zappy, Genesis. Hrálo se z listu a z toho je vidět, že všichni muzikanti a zpěváci měli hudební vzdělání. Ve skupině hráli: Ladislav Kudělka – kytara, baskytara a klávesové nástroje, František Nejedlý – kytara, Zdeněk Šlajer, Jaroslav Hořínka, Jana Duchoňová, Alena Pavlíčková a Miroslav Valenta. Se skupinou Alef příležitostně hráli i violoncellista Lubomír „Drobek“ Vrátník a pianista Viliam „Vilma“ Hanke. Za dobu své existence, od roku 1977 do roku 1980, skupina Alef měla dvakrát vystoupení ve valašskomeziříčském  „Liďáku“. Potom se skupina rozpadá. Kudělka se s Nejedlým o něco později opět sešli ve valmezké skupině Betula pendula.
podle Erwina Hrusky Prax55

Vladimír Hanzel

Vladimír Hanzel
Budoucí publicista se narodil 27. ledna 1951 v Bratislavě. Do Prahy se rodiče přestěhovali v roce 1961.

Po maturitě se dostal na studium matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze,  ale studium nedokončil. Prošel nejrůznějšími zaměstnáními. Začal pracovat v roce 1979 jako programátor a zároveň se zabýval rockovou hudbou. Svůj zájem docela rychle rozšířil na blues, jazz i jazz rock a potom i folk.

Pro Sekci mladé hudby vedl programátorský kurz a zároveň i psal články pro časopis Kruh, který sekce vydávala. Od roku 1985 publikoval své články v Gramorevui. Ve sborníku Rythm & blues, z roku 1985, měl práci Černá hudba z delty – srdce a duše hudby. Hanzel přispíval do Melodie  a dětského časopisu ABC. Zároveň dělal poslechové pořady zaměřené na rock a blues.

     


     Po roce 1989 se Vladimír Hanzel stal na 14 let osobním tajemníkem prezidenta Václava Havla. Hanzel byl také jedním z lidí, kteří organizovali první koncert Rolling Stones v Praze na Strahovském stadionu. Byl také prvním, který 18. prosince 2011 oznámil světu smutnou zprávu o Havlově úmrtí:

 „Dnes ráno v 10:15 zemřel Václav Havel.“

© by  Ivan Poledňák
foto archiv

Pavol Hammel a Prúdy


Pavol Hammel

a Prúdy
            Jednou z nejvýznamnějších postav slovenského rocku je střapatý a brýlatý pán. A to prosím dodnes! Strapatý vrabečiak sa volá Pavol Hammel!
            Již od dětství žil hudbou. Narodil se v rodině houslisty Slovenského národního divadla a ten vedl své dva syny k hudbě. To bylo dne 7. prosince 1948. Pavol byl nadějným malým houslistou. V Železničářském uměleckém souboru se seznamuje s Peterem Sallerem, Vladimírem Kaššayem a Františkem Machatsem. Jejich kariéra slibných lidových hudebníků se změnila v okamžiku, kdy Pavlův starší bratr Juraj pustil z rádia rock & roll. To bylo hned na začátku šedesátých let. Začalo období nahrávání z Radio Luxembourg na osvědčený super magnetofon Sonet Duo. V roce 1961 se povedlo propašovat třináctiletého bratra Pavola Jurajovi Hammelovi na koncert rock & rollové skupiny Tiene. V Paľovi to zanechalo hluboký dojem a o rok později již společně s kamarády postavil skupinu.
The Jets
            Mezi lety 1962 - 63  hrál Pavol ve skupině, kterou vytvořil společně se svými kamarády z Železničářského uměleckého souboru. Hammel a Saller hrají na kytary. Machats si sedl za bicí a Vlado Kaššay hrál na basovou kytaru. Jako zpěvák s The Jets příležitostně zpíval Boris Puškár. A na repertoáru měla skupina skladby oblíbených The Sputniks, Shadows a Ventures. První koncert měli v kulturáku na sídlišti. Vystupují v místních sálech, kde se v těch letech konaly pro mládež „Čaje.“ To bylo něco jako dnešní
diskotéky. Začátky bývaly kolem páté v sobotu odpoledne, protože se ještě v soboty pracovalo. Na čajích se příliš čaje nevypilo. Pilo se hlavně pivo a víno a tančilo se na hudbu přítomné skupiny. The Jets brzy převzali do repertoáru skladby Beatles, Rolling Stones a The Who. Z tohoto období se zachovala dokonce jedna skladba, kterou po mnoha letech vydala firma Opus na sampleru Beatová hurúčka – Kde zomrie lev. Napsal ji Hammel s Filanem.
Prúdy 
            Skupina se zúčastňovala různých soutěží, jak bylo také v těch letech zvykem.
V roce 1964 se jim povedlo, že byli na Celoslovenské přehlídce beatových skupin první. Tehdy už skupina hrála i vlastní skladby se slovenskými texty. Ty jim psal básník a překladatel Rudolf „Skuki“ Skukálek. Skukálek byl členem lektorské skupiny Slovenského rozhlasu a tak není divu, že jim zprostředkoval kontakty na rozhlas a skupina udělala svou první profesionální nahrávku. Byla to instrumentálka Šálka čaju.
            V roce 1965 již byli členové skupiny Prúdy zkušenými beatovými  borci a nastal čas, kdy začali sami psát vlastní skladby. Jako další textař se dostal do okruhu Prúdů mladý básník Ján Masaryk. A pro pořádek musím poznamenat, že je to syn významné slovenské spisovatelky Márie Ďuríčkové.
             V roce 1965 napsal Hammel svou první vlastní skladbu. Zhudebnil Skukálkův text Spievam si pieseň.
            Ze skupiny odchází bubeník Machats a na jeho místo přichází bubeník z The Beatmen Peter Petro. Dva z Beatmenů emigrovali do Rakouska, ale Dežo Ursiny a Peter Petro zůstali.  Před tím, než byl v Beatmenech, hrál ve skupinách Nautilus a Cabinet 112. Skupina byla značně aktivní. Vystupovali v programu dvou legend slovenského divadla a humoru. Lasicovi a Satínskému hráli v programu Večery pro dva. Účastnili se 1. československého beatového festivalu v Praze. A jako před tím byli bombou The Beatmen, kteří naprosto ohromili nejen Prahu, tentokrát to byli The Soulmen. Prúdy zase získaly cenu za nejlepší texty vlastních skladeb a velmi jim to prospělo u Českého publika do budoucna
            Ve skupině již hrál i Marián Varga. Toho do skupiny přivedl Vlado Kaššay. Varga měl původně, jako student kompozice Bratislavské konzervatoře, jen aranžovat smyčce pro rozhlasovou nahrávku písně Bee Gees Massachusetts. A Marián přivádí ke spolupráci se skupinou další legendu slovenského rocku – mladého básníka Kamila Peteraje.
Zvonte zvonky
            Prúdom bylo Supraphonem umožněno v roce 1968 natočit jednu stranu singlu. Natočili na něj písničku Vargy a Skukálka Poď so mnou. V únoru se dostali do studia znovu. Natočili Tam v Massachusetts. To byl zdařilý pokus, jak se dostat do povědomí širokého publika. Na druhé straně byla ovšem vlastní skladba Spievam si pieseň.
            Ani začínající úspěch skupiny nezabrání tomu, že odchází Petro. Na jeho místo nastoupí na chvíli Ľubomír Dolínský. Ten do té doby prošel legendárními skupinami Jolana a The Players. A v zápětí na to odchází Vlado Kaššay. Na jeho místo nastupuje student kontrabasu Bratislavské konzervatoře Fedor Frešo. Ten zase do té doby hrál ve skupinách Nautilus, Blue Star, Cabinet 112, Hot Seven, Black & White a Soulmen. Dolinský ve skupině dlouho nevydržel. Na jeho místo nastoupil další student konzervatoře – Vlado Mallý. Vlado prošel před tím skupinou Hot Seven a byl s Frešem rytmickým motorem v The Soulmen.
            V prosinci roku 1969 byl v Praze  2. beatový festival. Prúdy zahráli jednu ze svých nejnádhernějších skladeb – Čierna ruža. Skupina hrála svůj repertoár, třeba i neuvěřitelné  Zaklínač hadov.  To,co předvedl sólový kytarista bylo na tehdejší dobu neuvěřitelné. Jenže tehdy fičela republikou bluesová vichřice a tak nijak neoslnili publikum. Na festivalu proto více zazářili The Blues Five, kteří oslnili The Day In My Life od Beatles. Peter Lipa s kolegy ze skupiny předvedli aranžmá Briana Augera a jeho Trinity, kteří skladbu zbluesovali, „Znalci“ v Praze verzi Augera neznali a tak je The Blues Five naprosto oslnil, udivili  a zase jednou posadili na zadek. Klucííí čuměli, co ti borci z Bratislavy předvádějí.
            Na festivalu vystoupili jako vrchol večera i britští The Nice Keithe Emersona. Podle legendy vystoupení Nice inspirovalo k založení skupiny Collegium musicum. Fedor Frešo k tomu řekl: „Myslím, že Marián ich koncert snáď ani nesledoval, lebo spal v šatni. Potom ale vyšiel von a tvrdil, že čo to je za blbosť, keď organista pri hraní stojí.“
            V prosinci šedesátého osmého roku se Prúdy vrhnou do nahrávání své první LP. Natáčeli ve studiu Československého rozhlasu. Deska měla obrovský úspěch. Kritika hodnotila velmi kladně vyváženost a koncepčnost. Na desce se střídají skladby, kde je slyšet silný vliv slovenského folkloru se skladbami s generační výpovědí (Pred výkladom s hračkami, S rukami vo vreckách) s naprosto nezaměnitelným zvukem rockové kapely, kterou si mezi stovkami dalších nemůžete splést. I po letech mi to připadá jako poznávací znamení: jako když uslyšíte první takty Jethro Tull, tak tady okamžitě poznáte Freša i Vargu. A to ještě nezačal zpívat Hammel! Rukopis Vargy a Hammela ve spolupráci s textaři Borisem Filanem, Rudolfem Skukálkem, B. Voroňákem a Jánem Masarykem. Deska se stala jedním z pilířů nejen slovenského, ale i československého rocku. Po vydání desky překvapivě ze skupiny odchází Marián Varga, Fedor Frešo a Vlado Mallý. Varga o tom řekl: „…Poslednú kvapku k rozpadu dolial Jirka Černý, ktorý Prúdy zbožňoval a ktorý vtedy napísal, že dúfa, že z Hammondu sa nestane ‚zlaté teľa kapely‘, čo hovädsky urazilo ostatných členov kapely, aj mňa, mal som pocit, že nejako čudne rozmýšľa...“
            V létě roku šedesát devět natáčel Hammel s Frešom a Mallým pro brněnský Panton další LP. Album mělo název Pokoj vám. Tyto nahrávky už nezněly tak, jako nahrávky na albu Zvonte, zvonky. Tou hlavní příčinou je nepřítomnost Mariana Vargy. Nahrávky to jsou jen Hammelovy.  A na jedné skladbě participoval i Varga. Byla to písnička Horiaci dom. Když bylo album dokončeno, nemohlo vyjít, protože neprošlo komunistickou cenzurou a bylo „zrušeno.“
            Ze skupiny odešel tehdy i Peter Saller, aby dokončil studia na Vysoké škole ekonomické, a Vlado Mallý šel nahradit Petera Mráze v Ursinyho The New Soulmen. Ti se později změnili  na Provisorium.
Nenormalizace na Slovensku
            Od začátku sedmdesátých let se v Prúdech střídali mladí muzikanti. Prvně si do kapely Hammel natáhl prakticky celou skupinu Inside Of Fire. František Griglák hrál kytaru a varhany, Peter Barica basovou kytaru a Milan Čaný byl bubeník. Fero Griglák zůstal a v krátké době byl u bicích Anton Kuruc a na basu hrál Alexander Filo. Tahle sestava dostala angažmá v Divadielku na korze.
            V sedmdesátém roce ukončil Peter Saller studium na VŠE. Politická normalizace se dostala na vrchol a Saller udělal logický krok. S jakousi taneční skupinou vyjel do „Západního Německa“ a zůstal tam. Sám o tom řekl: „… Najprv som si myslel, že Husák bude niečo ako nový Jánoš Kádar, ale čoskoro som pochopil, že to tak nie je, že sa tu bude, naopak, pritvrdzovať.“  Několik let strávil tím, že tam hrál po barech, ale nakonec se uchytil jako počítačový programátor. Oženil se a získal německé občanství. Peter Saller byl pro slovenskou rockovou scénu ztracen. Ale svou stopu zde zanechal na albu Zvonte zvonky.
            V roce 1970 vydal Panton album rozhlasových nahrávek s názvem Pavol Hammel a Prúdy. Je to sbírka rozhlasových nahrávek jednotlivých písniček., které Prúdy natočily pro bratislavský rozhlas. Textařsky se podílel hlavně Kamil Peteraj. Boris Filan zde má jen tři skladby. Pro nás posluchače je to ale jedno. Oba dodávají nádherné texty. Ján Masaryk měl na desce jeden text – Pieseň pre nikoho.
            Našel jsem informaci o tom, že  21.a 22. prosince 1970 byl Hammel a Prúdy v Praze na akci „Praha Bratislava Beat Show“. Za Slovensko tam hrály skupiny Collegium musicum, Meditating Four a Gattch. Českou rockovou špičku zastupovaly skupiny Flamengo, George & Beatovens, Saze a Ruchadze band.

           V roce 1971 posílá do soutěže  hudebního festivalu v chilském městě  Viňa del Mar svou písničku Lúčny dom. Skladba je přijata a Prúdy jedou do Chile. V tomtéž roce vystupuje Hammel i v Mexiku a tam je také úspěšný. Za písničku Kráľ slnečných hodín se dostává na 6. místo a v Mexiku natáčí s Prúdy pro společnost Apollo EP s písničkami Mama, Kráľ slnečných hodín, Medový máj, Šesť starcov. Natáčí je i s anglickými texty. V tomto roce vznikla v Bratislavě vydavatelská firma Opus  a Prúdy pro ni natočily singl se skladbami Medulienka a Poviem ti pozri. Na basovou kytaru hrál ve studiu  Fedor Frešo a Medulienka byla obrovským hitem.
            V roce 1971 řádila v Čechách a na Moravě komunistická normalizace plnou silou. Z pohledu směrem na Slovensko nám připadalo, že to tam mají muzikanti jednodušší. Hammel to snad měl jednodušší, protože pracoval na vysokém postu ve Slovkoncertu, ale objektivně řečeno: kdyby i v Praze pracovali takoví lidé, rozhodně by se českým muzikantům žilo lépe.
            V roce 1972 vychází kromě  alba Som šťastný, keď ste šťastní také přelomové album Zelená pošta. Tehdy již tvořili Prúdy kytarista Jozef Farkaš, basák Ivan Belák, violoncellista Peter Beran a klávesák Ján Lauko. Zelená pošta byla natočena jako album Vargy a Hammela. Je na ní několik skladeb, které se nedostaly na první LP Prúdov. Natáčelo se v Experimentálnom štúdiu v Bratislavě a muzikanti byli z Collegium musicum. Jako kytarista přijel z Prahy Radim Hladík.
            V roce 1973 vychází další Hammelovo významné album – Šľahačková princezná. Celé album bylo věnováno pohádkám, které povídáním zarámoval svým nádherným hlasem a přednesem herec Jozef Króner.
            V dalším roce se Prúdy rozpadají. Ani se tak nerozpadly, jako se z nich stala občasně existující studiová skupiny Hammel musel jít na vojnu a tak činnost skupiny pozastavil. Dostal se do Vojenského umeleckého súboru v Bratislave. Přesto se mu podařilo natočit ještě další LP. Deska vyšla další rok s názvem Hráč. Klasické písničkové album obsahuje Hammelův další hit: Učitelka tanca. V roce 1975, když se vrátil z vojny, kde byl jako absolvent vysoké školy jen rok , obnovuje své koncertní aktivity, ale protože nemá vlastní kapelu, spojuje se se skupinou Modus. Ty vystupuje jako „Prúdy“. Modus tehdy tvořili: Ján Lehotský, Laco Lučenič, Cyril Zelenák a Tomáš Rédey.
Zbytek minulého století.
            Společně s Marianem Vargou a Radimem Hladíkem natáčí v roce 1976 další vynikající album. Vyšlo v Opusu a bylo to Na II. Programe  sna. Na desce se textařky opět podílel Kamil Peteraj. Opět byl celý hudební projekt chválen pro svou koncepčnost a propojenost a také se znovu mluvilo silně o tom, jaký obrovský přínos to je pro vývoj domácí rockové hudby. Již to začínal být pomalu stereotyp. Singly nahrával Hammel s Modusem, který se deskách jmenuje Prúdy a ještě stihl točit pro rozhlas a televizi. 25. srpna 1976 ale unikne smrtce z lopaty. Měl letět dopoledním letadlem z Prahy domů do Bratislavy, ale protože proflámoval noc, zaspal. Letěl až dalším letem. Letadlo, ve kterém měl letět se zřítilo pro vážnou poruchu kousek od Bratislavy do známého výletního místa Zlaté Piesky. Piloti se snažili přistát na hladině vodní plochy, ale nezdařilo se to a všichni v letadle zahynuli. Bylo to sedmdesát šest obětí. Protože byl Hammel na listině cestujících, byl několik hodin považován za mrtvého. Když přistál v Bratislavě  s následujícím letadlem, nic netušíc, nesmírně překvapil kolegy, přátele, ale hlavně rodinu! Jenže potom své aktivity až do konce roku naprosto zminimalizoval.
            V březnu 1978 se Hammel a kompletní skupina Fermáta Fero Grigláka schází ve studiu v Pezinoku  a natáčí tam album Stretnutie s tichom. Ve studiu tehdy byli muzikanti Griglák a Hammel, Anton Jaro a Cyril Zelenák, Tomáš Berka a Ján Lauko, hosté  Karol slavkovský a jazzman Dušan Húščava. Všechny texty pro album opět napsal Kamil Peteraj.
            V tomto roce  se podílel Hammel na realizaci muzikálu Cyrano z predmestia. To byl další obrovský úspěch. Společně s Vargou a textaři Peterajem a Jánem Štrasserem muzikál napsali na libreto Alty Vášové a muzikál se dlouho hrál na bratislavské Nové scéně.
             Hammel vydává další roky jedno album za druhým, případně se podílí na albech svých přátel. Zajímavé bylo natočení alba Collegia musica On a ona. Varga o tom, ve zkratce sobě vlastní, řekl: „…Vyšlo to ako Collegium musicum, no ja som bol v takom stave, že som musel zavolať Hammela a celá kapela bola na mňa nasratá, že Hammel robí pre nás album.“
            V roce  1984 dal Hammel dohromady komorní podobu Prúdov a koncertní program mapující dvacetiletou práci a rozjel se po Slovensku. Program měl tak obrovský úspěch, že s ním jezdili po Slovensku dva roky!. Lauko ok ukončení tohoto programu řekl:: „Byl to velmi úspěšný program. Taky se nám spolu velmi dobře hrálo, a posluchači koncertů také nádherně reagovali. Procestovali jsme Slovensko křížem krážem. Jednoho dne jsme ale zjistili, že jsme v tomhle městečku s naším programem již po třetí! A tehdy tento program Pavol stopnul. Sestava Prúdov byla: Hammel – kytara, zpěv, harmonika, Ján Lauko – klavír, syntezátor a akordeón, Martin Karvaš – syntezátor a hoboj. V průběhu tohoto obrovského turné se vystřídali muzikanti. Na místo Karvaše nastoupil  Svaťo Juřík –syntetizátor a  Fero Griglák – syntezátor a kytara.
            A tak to šlo celá osmdesátá a devadesátá léta minulého století. V roce 1990 se Hammel, Varga, Griglák, Frešo a Zeleňák zúčastňují s velkým úspěchem série koncertů Comeback v Praze, v Brně a v Bratislavě. Totéž se zopakovalo o dva roky později a v tom roce, v roce 1992, vychází Hammelovi u Opusu první CD! Byl to výběr s názvem Spievam si pieseň.
Teprve v roce 1998 vychází Hammelova deska z roku 1969 Pokoj vám. Vydala ji firma Sony/Bonton. Na konci devadesátých let minulého století Hammel dal dohromady původní Prúdy
            Od big beatu a tedy i od rocku se tvorba  Hammela značně vzdálila. Ale co se všechno z původního rock & rollu nevyvinulo? Jen si musíme uvědomit, že to, co se nevyvíjí, to zdegeneruje a odumře. Hammelova hudební forma hudebního vyjadřování se vyvinula do kouzelné formy, jakou  nemůže hrát nikdo jiný. I kdyby byla jeho jedinou rockovou deskou první deska Zvonky zvonte, je Hammel se svými spoluhráči nezapomenutelně zapsán do historie Československého bigbííítu.

Úplně vše si přečtete na adrese    www.pavolhammel.sk
Diskografie:
Viz diskografie M. Baláka a J. Kytnara: Československý rock na gramofonových deskách, Brno 1998
Diskografie alb:
1. Zvoňte zvonky (se skup.Prúdy, LP Opus 1969, CD Pavian Records 1993, speciální reedice s 10 bonusy Bonton 1999 )
2. Pavol Hammel a Prúdy (LP Panton 1970, CD Bonton 1995)
3. Zelená pošta (s Marianem Vargou, LP Opus 1972, CD Opus 1993)
4. Som šťastný keď ste šťastní (Prúdy+TOČR, LP Panton 1972, CD Bonton 1997)
5. Šlehačková princezna (s Prúdy, hudba k pohádce, LP Supraphon 1973, CD Pavian 1994)
6. Hráč (s Prúdy, LP Opus 1975, CD Bonton 1996)
7. Stretnutie s tichom (s Prúdy, LP Opus 1977, CD Bonton 1998)
8. Na II.programe sna (M.Varga+R.Hladík, LP Opus 1977, CD Opus 1993)
9. Cyrano z predmestia (muzikál, s M.Vargou, Opus 1978)
10. Vrabec vševed (LP Opus 1979, částečná kompilace, nevydané skladby jsou i na reedici CD 11.)
11. Faust a Margaréty (s Prúdy, LP Opus 1980, CD Bonton 1999)
12. Čas malín (s Prúdy, LP Opus 1981, CD Bonton 2000)
13. Dnes už viem (Opus 1983, reedice s 8 bonusy Sony Music Bonton Slovakia 2000)
14. Divadielka v tráve (Opus 1984)
15. Čierna ovca,biela vrana (s Prúdy, Opus 1985)
16. Verejná lyrika (s Prúdy, Opus 1987)
17. Všetko je inak (s Vargou, LP Opus 1989, CD Opus 1998)
18. Labutie piesne (s M.Vargou a R.Hladíkem, Monitor-EMI 1993, reedice BMG Ariola 2000)
19. Unplugged (live, BMG Ariola 1995)
20. Život je …(BMG Ariola 1997)
21. Pokoj vám (nevydané album z r. 1969, Bonton 1998)
22. Pavol Hammel & Prúdy 1999 (BMG Ariola 1999)
Kompilace:
Spievam si pieseň (Opus 1992)
II. Best Of 1968-1998 (4 CD, 1999

Hudební ukázky                              

© by Prax51