Framus Five
Michal
Prokop už sice zpíval jako dítko ve školních sborech, ale ani ve snu by ho
nikdy nenapadlo,že by se mohl stát profesionálním zpěvákem. Jeho cesta k rythm
& blues vedla přes tradiční vedla přes tradiční a moderní jazz. Chodil na
oblíbenou Studijní skupinu moderního jazzu Pavla Smetáčka, vnímal populární
charleston. Svatostánkem byla na začátku 60. let Reduta na Národní třídě. Tady
taky Prokop v zimě 1966 slyšel hrát a zpívat skladby Ray Charlese v podání
mladíčka ve vojenském, z něhož se vyklubal
Ján Lehotský. Zážitek z Reduty mu objevil nový repertoár, ale to již
předbíháme.
Hledá se bubeník
První hrátky s kytarou vzešly z okolí
spolužáků z jedenáctiletky a později i vysoké ekonomické. Repertoár
odvodili z Ježka, Voskovce, Wericha a Suchého, ale když si pak pořídili na
španělky první snímače, stali se hlavním zdrojem Shadows. Na kytary hráli
Michal Prokop a Jiří Gros, na klavír Ivan Trnka, a na baskytaru Pavel Křížek.
Bubeníci se často střídali, jeden čas tu dokonce bubnovala i dcera E. F.
Buriana, studentka DAMU Kateřina Burianová. Prvním, opravdu stálým bubeníkem se
stal na jaře 1964 Jiří Reichelt.
Pavel Křížek pak odešel studovat do
Liberce a na baskytaru byl přijat Antonín Kubát. Zkoušeli v bytě u
Prokopů, pak v místním mládežnickém klubu na Vinohradech, až našli
útočiště v divadélku ′Na palubě′ v libeňských loděnicích. Zde získali
první zkušebnu s aparaturou.
První veřejné vystoupení proběhlo v září
1964, název Framus odvodili ze značky strun, dovezených z NSR.
Hledá se zpěvák
Na podzim
roku 1965 odešel baskytarista Kubát na vojnu a skupinu opustil i tehdejší
bubeník Karel Kolář. Vedoucímu libeňského divadélka se podařilo skupinu vypudit
a její členové pak měli během shánění nové zkušebny dostatek času i na
poslouchání nových nahrávek. Mezi nimi se stále častěji objevovali Animals nebo
Manfred Mann. Toho nakonec viděli v Praze naživo v říjnu 1965!
Všechny ostatní české kapely už
dávno zpívaly. Hrát instrumentálky Shadows v polovině 60. let bylo trochu zastaralé, ale pokusy o zpěv v rámci
sestavy Framusu dopadaly katastrofálně. Krátký čas zkoušeli i Karla Zicha,ale
ten chtěl ze skupiny jen basistu a bubeníka a zpívat Elvise, a tak se s ním
zase raději rozešli.
Nakonec se
rozhodli uspořádat na místo zpěváka konkurs, ale to byla ještě větší bída. ′Než
tohle, to radši zkusím zpívat sám′, rozhodl se Prokop.
V červenci 1966 Cestovní
kancelář mládeže nabídla důvod ke zmobilizování
sil: tři týdny účinkování na
mezinárodním táboru mládeže na
Živohošti. Asi dvacet hodin před odjezdem přišel patnáctiletý baskytarista
Ladislav Eliáš. V říjnu 1966 se bubeník Pavel Reichelt vrátil z vojny
a Framus mohli začít nový rozjezd.
Prokop za mikrofonem
Vinohradská skupina Framus byla již
velmi známá ve svém obvodě a měla místní hit Music For Black Blue. Slečna
Blanka Zapová z OKD na Praze 4 si skupiny všimla a pomohla jí se zkušebnou
i aparaturou.
Framus nasával rythm &
blues přes bělošské skupiny i Ray
Charlese, ale do toho stále míchal oblíbené Shadows. Potíže se zpěvem přetrvávaly. Když se začátkem roku 1967 Framus
přihlásil do soutěže pořádané klubem Ekonom, propadl na celé čáře.
Velkou zásluhu na tom, že Prokop
nakonec natrvalo zakotvil za mikrofonem, má povzbuzení, kterému se budoucímu
profesionálnímu zpěvákovi dostalo od zkušeného Matadora Otto Bezloji. Slyšel Prokopa s Framusem
ještě v lednu na vystoupení v Tiri klubu na Pankráci, kde se Prokop
osmělil zazpívat do mikrofonu Boom Boom Johna Lee Hookera (podle Animals).
Bezloja Prokopa ujistil, že má dobrý hlas a cítění na černou hudbu a že by se
měl zpívání věnovat jako hlavnímu oboru.
Repertoár se tříbil již jednoznačným
směrem k soulu a k rhythm & blues, nikoli však k Motown
soundu. Ten byl založen na dokonalém a
komerčně účinném studiovém nahrávání, a to bylo české skupině tak jako tak
nedostupné.
Mezi Charlesovkami dominovaly
skladby I Believe to my Soul, Hit the Road Jack a Hallelujah I Love Her So. Od Jamese Browna
vzešla I´ll Go Crazy, od Wilsona
Picketta If You Need Me, od Erika Burdona a Animals For Miss Caulker a od
Spencer Davis Group Keep on Running nebo
Watch Your Step.
Framus Five
V květnu 1967 přijali pozvání
do sálu v Ostrčilově ulici, kde chtěl Evžen Fiala založit klub. Po
náznacích demolování sálu při produkci
Primitives Group však z klubového plánu sešlo, nicméně plánované
vystoupení proběhlo, a skupina tu poprvé hrála pod názvem Framus Five.
Těmi pěti stabilními členy byli míněný Michal Prokop – stále ještě kytara,
ale již i zpěv, Ivan Trnka – klavír a varhany, Jiří Gros – kytara, Ladislav
Eliáš – baskytara a Jiří Reichelt – bicí.
Přihlásili se do soutěže v Music
F Clubu, kde už vystoupili s výhradně rhythm & bluesovým repertoárem.
S pátým místem dostali i pozvánku k dalším koncertům v Music F
Clubu na sezónu 67/68.
V říjnu 67 proběhly v Music F Clubu další dva společné
koncerty společně s Primitives Group. V listopadu už měli samostatnou
premiéru s pořadem I Believe To My Soul. Vysloužili si pozvání na beatový
festival.
V listopadu
si také odbyli první vystoupení v Klubu
Olympik. Pozvali je tam Matadors, s nimiž začali Prokop, Trnka a Eliáš
pravidelně jamovat v pověstném New Clubu.
Dechy
Členové Framus Five se snažili co
nejvíce vstřebávat a využívat jazzové prvky, navštěvovali vystoupení Jana
Hammera i jiných jazzmenů. Důležitou inspirativní roli tu sehrála jazzová skupina
bratří Adderleyů z Floridy a chicagský klavírista Ramsey Lewis. Velký vliv
na Michala Prokopa mělo album Formidable Rhythm And Blues, začal se programově
snažit o co nejvěrnější splynutí s černošským
pojetím rhythm & blues.
Ze slyšených zahraničních nahrávek
je velmi inspirovaly dechové sekce, které se rozhodli napodobit. Těsně před
beatovým festivalem v prosinci 1967
tedy rozšířili skupinu o dechové nástroje. Kromě toho byl také vyměněn
bubeník. Reichelta vyměnil Petr Klarfeld.
Dechaři Framusu nikdy zcela
nezapadli do kapely. Většinou šlo o konzervatoristy, kteří neměli vyhraněné
soulové nebo bluesové srdce. V kapela se tak sešli bluesoví nadšenci,
kteří nechtěli žít ničím jiným a konzervatoristé, kteří střídali bigbeat třeba
s Národním divadlem.
Nové sestavě se na festival podařilo
nacvičit jen čtyři skladby, přesto zde zanechala svůj zřetelný otisk: dostala
se do finále mezi sedm nejrenomovanějších českých beatových souborů, Trnka byl
dobře hodnocen jako klavírista a především Prokop, zpívající od ledna daného
roku, dostal hlavní cenu jako nejlepší zpěvák festivalu.
Altsaxofonista Mirek Vlk zahrál jen
na festivalu a odešel. Místo něho nastoupil tenorsaxofonista Jiří Burda.
Trombonistou byl Vítězslav Müller. Z oblasti tradičního jazzu přišel barytonsaxofonista Josef Šimon Kučera. Od
roku 1968 působil Jiří Gros jen jako manažer a o sóla se dělili dechaři s Trnkovým
piánem. V tomto obsazení například nahráli v červnu 1968 EP desku pro
Supraphon.
Po Müllerovi, který dal časem
přednost angažmá v zahraničí nastoupil na trombón konzervatorista Jindřich
Dostál. Na trubku hrál Jiří Izera, kterého vzápětí vystřídal Ivan Umáčený.
Přítomnost dechových nástrojů je
donutila zabývat se aranžováním, které měl na starosti především Jiří Burda.
Troufali si i na skladby se zvukem velkého orchestru.
S dechovými nástroji Framus
Five hrál až do poloviny roku 1969, i když často jen ve zmenšeném obsazení
Burda - saxofon a Umáčený – trubka. Pak
nastala krátká perioda v obsazení varhany, baskytara, bicí a Michal Prokop
– zpěv bez kytary, ale zato s flétnou. Tuto etapu dokumentuje SP Modrá ryba / Co zbude z lásky. Texty k obě skladbám napsal Vladimír
Poštulka.
Modrá ryba
Vídám ve snu hejna modrejch ryb
Hloubkou moře plout a mizet v tmách
Míjí bárku mou to hejno jak
šíp
Míjí síť mou jak láska můj práh
S vervou ztroskotám když chystám loď
S prázdnou sítí každý ráno se vracím
Mívám v sítích jen chaluhy slov
co vézt bych chtěl, to cestou ztrácím
Za modrou rybou až na dno snů plout
To je můj první a poslední soud
Za modrou rybou plout a najít
Ten zázračnej kout
Zvednout možná jednou sítě plný ryb
Žádná z nich však nikdy modrá není
Vím až najdu ji pak bude mi líp
Až najdu ji pak všechno se změní
Co zbude z lásky
Svítá noc účtů už končí a přichází den
Zbývá už sečíst jen slzy a sbohem si dát
Zbývá pár slibů a bílá je hrůza čtyř stěn
Svítá, křik ptáků a klíží se víčka,
jdi spát
Co zbude z lásky v půl sedmý ráno?
Co zbude z lásky pro chvíle příští?
Spálit dopisy, vrátit dluhy a k snídani gin si dát
Svítá noc účtů už končí a přichází den
Zbývá jen vrátit pár knížek a tvůj kapesník
Zbývá pár slibů a bílá je hrůza čtyř stěn
Svítá, už končí noc účtů tak měj se jak chceš
Co zbude z lásky v půl sedmý ráno?
Co zbude z lásky pro chvíle příští?
Spálit dopisy, vrátit dluhy a k snídani gin si dát….
Kapela pro fajnšmekry
Framus Five se stali kapelou pro
fajnšmekry. Na George & Beatovens v Beat
cupu klubu Olympik (22. 5. 1968), kde
vítězství určovali fanoušci, neměli. Vyhledávali je spíš milovníci blues a
soulu a Prokop jim na koncertech poučeně
ohlašoval autory a interprety všech převzatých písní. Na domácí scéně
jim byli spřízněni jen ranní Hipps Jana Spáleného a slovenští kolegové Ján
Lehotský a Blues Five Petera Lipy.
S vlastní tvorbou začali
opatrně. První vlašťovku přineslo elpíčko, nahrané v říjnu a listopadu
1968 (Supraphon 1969). Prokopova skladba Blues In Soul dala název exportní
verzi alba (Artia 1971). Album bylo nahráno po různých studiích a pak byl mezi
písně uměle dotočen potlesk. Tato cesta ke správné live atmosféře rozhodně
nevedla a tak kompaktní reedice z roku
1995 tento ′fígl′ opět odstranila. To se ovšem povedlo jen proto, že se Karlovi
Knechtlovi, jako editorovi, a jeho spolupracovníkům v Bontonu, podařilo
najít originální master bez potlesku! Po tolika letech!
Srpen 1968 strávili Framus Five v Jugoslávii.
V prosinci se zúčastnili II. Československého beatového festivalu. V srpnu
1969 zase brázdili Polskem, tentokrát vedeni manažerem Michalem Zelenkou. Navázali kontakty s polskými rockery
Skaldowie, Czesławem Niemenem
a skupinou Dżamble, kterou zase pozvali do Čech.
V repertoáru začalo převažovat
bílé blues pod zřetelným vlivem Al
Koopera, Blood, Sweat & Tears a Arthura Browna. Na premiéře v Music F
Clubu 22. 10. 1969 předvedli vedle Brownových skladeb jako Fire
a nebo I Put A Spell On You. I vlastní šestidílnou suitu, základ
pozdějšího Města Er.
Na Hod boží velikonoční 1970 si
zahráli v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí Beatové pašije se
skladbami převzatými i vlastními (Overture of Future, Don´t Be a Fool, Killing
Floor). Získali nového bubeníka Pavla Kundruma, vzápětí vystřídaného Jiřím
Kyselou a nakonec Kášou Jahnem. Novým kytaristou se stal Luboš Andršt.
Město Er
Michala Prokopa texty dlouho
nezajímaly, bral je jen jako zvukomalbu, tak jako vnímáme italštinu v operách
nebo latinu v liturgii. Začátek 70. let však přinesl zákazy všeho
anglického a doba nazrála k opojným fůzím a uměleckým
ambicím. V dílně Framusu vznikla několikadílná suita na vlastní, nepříliš
zdařilé anglické texty. Ďábelský nápad Hynka Žalčíka, požádat o přetextování
básníka Josefa Kainara, předznamenal další podobný projekt Flamenga – Kuře v hodinkách.
Michal Prokop okouzlen eklektickou
potencí současného rocku, přistoupil k famóznímu projektu, kterým završil
první etapu skupiny Framus Five. Do Města Er se pokusil navršit všechno, co
bylo v dané době k dispozici: rock, jazz, smyčce, dechy, poezii.
Z dnešního hlediska působí
mozaikový celek poněkud nevyrovnaně a mnohé pasáže samoúčelně (veselá swingová
hudba po neveselém obsahu textu, sólo na
bicí nástroje). Ve své době ojedinělá, a proto přece jen pozoruhodná a záslužná
snaha po větší prokomponovanější ploše jedné strany LP desky je dokladem toho,
kam mohla část české populární hudby směřovat, kdyby nebylo normalizace
(poznámka pro mladší než jsem já: komunisti, čili komouši, zakázali vše, co jen
trochu připomínalo rock, blues, angličtinu, Anglií, Francii, Německo, USA,
Itálii, Evropu ...).
Kainarovi se do spolupráce nechtělo,
nechal se zlomit až po několika lahvích portského. I když jsou texty Města Er,
podobně jako hudba, rozkouskovány do řady motivů, které na sebe navazují jen
volně a nesrozumitelně, přesto svou neurčitelností, zamlžeností až
somnambulností vypovídají o době, charakteristické rozbitím určitých hodnot a ztrátou
perspektiv.
Výchozím bodu textu je paralela měst
skutečně existujících, ale zaniklých (starověkých), a trvajícího města
imaginárního, v člověku vytvořeného. Název Er byl zřejmě parafrází na
jedno z nejstarších, symbolicky doložených kulturních středisek – Ur.
Symbolizuje odvěkost a prastarost vnitřního pocitového světa člověka a
mezilidských vztahů. V povědomí básníka mohla pracovat i významová rovina
latinské předpony ′er′ (například zatímco ′ratio′ znamená ′rozum′, ′teoretické vědění′, ′erratio′
znamená ′bloudění′).
Skepse 70. let
Framus Five nahráli Město Er na přelomu let 1970 a 1971, kdy již jako
fungující kapela vlastně neexistovali. Svou koncertní derniéru si Framus Five
odbyli 9. 11. 1970 v Kulturním domě barikádníků. Co naplat, že Luboš
Andršt předváděl brilantní prstovou techniku, nápaditá sóla a poučené využívání
kytarových krabiček. Perspektiva 70. let rockové kultuře nepřála a Město Er
zůstalo labutí písní této etapy skupiny.
Michal Prokop podlehl na jaře 1971
skepsi, která jej vedla k přesvědčení, že tuto dobu přežije jen ve
standardním oficiálním popu. Vrhl se do hudby, které sám nevěřil. Zpíval se
skupinou Šest strýců (Dám ti mat), s Hanou Zagorovou (Léta hlaď mou tvář),
s Evou Pilarovou a Karlem Gottem. Mezitím též účinkoval v semaforské
Kytici nebo s jazzrockovým Mahagonem. Z popového prokletí se začal
osvobozovat až s obnovením skupiny Framus 5 v roce 1978 …
Noc je můj den
Noc je můj den
budím se, když hvězdy vyjdou.
Odhodím sen
a hned potom začnu žít.
Kdo tohle pozná tomu už je to jasný
vždyť noc není hrozná
Noc je můj den.
Ne každá holka zůstane za noci věrná.
Ještě že může v černý tmě schovat tvář.
Kdo tohle pozná tomu už je to jasný.
Vždyť noc není hrozná
noc je můj den....
Diskografie Framus Five:
Hold On, I´m Coming / I Believe To My Soul 1968, Supraphon
In The Midnight Hour / Ton Of
Joy
Mojo Mama / Don´t Set Me Free 1968, EP,
Supraphon
Beat-line Supraphon 1968,
Supraphon, sampler
Respect / Nobody Knows You When You´re Down And Out
My Days Are Numbered / Work
Song 1969,
Supraphon
Respect / Nobody Knows You
When You´re Down And Out 1969,
EP, Artia-Supraphon, na druhé straně The Rebels
2. Československý beatový
festival 1969,
Supraphon, sampler,
Keep A Light In A Window /
Georgia
Night Club ´68 1969,
Supraphon, sampler
Why Am I Treated So Bad / Nobody Knows You…
Modrá ryba / Co zbude z lásky 1970,
Panton
Blues In Soul 1971,
Artia-Supraphon
Kapela / Noc je můj den 1971,
Supraphon
Město Er 1971,
Supraphon
Obelisk 1978,
Supraphon, sampler
Blues In Soul 1995,
Bonton
Film
Keep A Light In The Window, I
Believe To My Soul,Hold On, I´m Coming,
′Kdopak by se beatu bál′, rež.
Ivan Roch, ČsT 1969
Modrá ryba ′Léto v Supraphonu′,
ČsT 1970
Tisk a publikace
Historie Framus Five, Klub
Olympik 1968, říjen, s.12, 7-8
Jiří Trnka: Současnost Framus
Five, Klub Olympik 1968, listopad, s. 5-7
J.K.Sýkora: Evangelium sv.
Prokopa, melodie 1968, č.8, s.232
Jan Smoeger: Framus Five v Aréně,
Aktuality melodie 1969, č. 8, s. 3
Petr Sís: Framus Five (rec. Desky),
melodie 1969 č.10, s.318
Jiří Havelka: Michal Prokop a
Framus Five v nové útočné formaci, Aktuality Melodie 1969, č.21, s.3
Ondřej Konrád: Framusácká
rebelie a neb Smetanový bůh ohně, Aktuality Melodie 1969, č.23, s.3
Petr Sís: Na jedné větvi s Michalem
Prokopem, Aktuality Melodie 1969, č.24, s.1
Karel Knechtl: S Miškou
Prokůpkem o všem možném, ale hlavně o Polsku, Aktuality Melodie 1969, č. 25, s.
4
Richard Balous: Beatové
pašije, Aktuality Melodie 1970, č. 9, s.4
Petr Sís: Framus, skutečně
Five, Aktuality Melodie 1970, č.14, s.3
Hynek Žalčík: Černý sen ze
sklepů za tebou ruku vztáh′…“ Melodie 1972, č.2, s.47
Jiří Černý: Město Er, Melodie
1972, č. 9, s. 287
Alexander Goldscheider:
Labyrint poprvé Framus Five naposledy, Aktuality Melodie 1970, č.24, s.3
Hynek Žalčík: Chvíle lásky
Josefa Kainara, Gramorevue 1972, č. 12, s.9
Ondřej Konrád, Vojtěch
Lindaur: Život v tahu, Praha 1990, s. 40-41
J.K.Sýkora: Bylo to krásný (v
Rythm & Blues, Praha 1985, s.225-227)
Jiří Vejvoda: Nárok na rock,
Bratislava 1989, s. 146-157
Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby, Praha 1990, s.442-444
© by Aleš Opekar
Framus 5
(1978 – 2023)
„Per aspera ad
astra! Hlavně to nesmíš vzdát, musíš
hrát jen tu svou muziku se svými muzikanty a zvukaři a managery. Potom zlomíš i
komunistické cenzory!“
První období souboru Framus Five a jeho leadera Michala Prokopa
skončilo nástupem normalizace v r. 1971. Tehdy se na trhu krátce objevilo
LP „Město Er“, ale vzápětí bylo rychle staženo. Nicméně v té době už
soubor stejně neexistoval.
Nastala krušná doba – rockové kapely
byly tlačeny ke zdi takzvanými rekvalifikačními zkouškami, dlouhý vlas u nich
nebyl vítán, elektrická kytara už byla opět nástrojem západní ideologické
diverze a tak i skladby a názvy kapel musely být české a nebo alespoň
neanglické. Prokop se po rozpadu Framusu mihl krátce ve Flamengu, v Jazz
Q, nicméně na 3. Čs. Beat festivalu už zpíval se skupinou Šest strýců
skladby od Blood Sweat And Tears. Také se věnoval střednímu proudu (mj. zpíval
s Evou Pilarovou, spolupracoval s TOČRem a v letech 1972 – 5
vystupoval v programu Hany Zagorové). Objevil se také v divadle
Semafor jako herec ve slavné Kytici.
V roce 1975 se pokusil o comeback s jazzrockovou
skupinou Mahagon
se kterou vystoupil na 1. jazzrockové dílně na PJD, kde také poprvé spolupracoval se skupinou
C&K Vocal. Poté s některými členy Mahagonu založil skupinu Profanohagha
(později přejmenovanou na Aerofon), která ovšem měla také
jepičí život. Nicméně s ní aspoň stačil odjet turné po Polsku společně s britskou
pop rockovou skupinou Mud. Takže následovalo opět
hostování v souboru E. Pilarové a dokonce členství v doprovodném
vokálním sboru u Karla Gotta během jeho turné po Západním Německu. Avšak
Prokopova touha po rocku neustále sílila, a když si zazpíval několik písní se
Skupinou Fr. Ringo Čecha v Ringově televizním pořadu, byl již pevně
rozhodnut.
V roce
1978 tedy zpěvák (snad i po vzoru znovu se vrátivších Animals) konečně obnovil
pod názvem Framus 5 svoji bývalou kapelu, přičemž její výchozí obsazení bylo
následující: Michal Prokop (voc, acg), Ivan Trnka (ks), Miki Bláha (bg), Milan
Vitoch (ds), Rudolf Chundela (g). Hudební materiál skupiny vyzníval dost
nejednoznačně – na jejích tehdejších koncertech byly ke slyšení jak nové
rock-bluesové věci, tak i soulové bonbónky, které Prokop zpíval v 60. letech.
Kapela dokonce nazkoušela i slavné Město Er, což je skladba dlouhá skoro dvacet
minut.
„V té době jsem neustále hledal, jak by ten
novej Framus měl vypadat, jak by měl znít. Pokusil jsem se navázat na to, co
skončilo u Města Er, ale ta kontinuita se prostě úplně navázat nepodařila,“
říká dnes Prokop. A nebylo divu – za deset let se v hudebním světě stane
spousta věcí, a to, co bylo ještě včera progresem, je dnes buď slepou cestou
anebo v lepším případě středním proudem. Takže toto Prokopovo snažení
vyneslo několik ne zcela vyprodaných koncertů, pár singlů a LP desku „Holubí Dante“(1980, vyšla o rok později), kterou sám
Michal Prokop považuje za svoji nejslabší. Nicméně znamenala určitý návrat
Prokopa do širšího diváckého povědomí.
Na
začátku 80. let prošel Framus 5 několika personálními změnami (např. místo
Chundely přišel kytarista Martin Koubek, místo Vitocha bubeník Tomáš Suchomel)
a sestava se stabilizovala až příchodem klávesisty Lubora Šonky. V onom
roce 1982 se soubor nacházel v krizi a Šonka viděl jedinou možnost –
spojit se s člověkem, se kterým se už jednou nerozešel v dobrém v době
svého působení u C&K Vocalu, s Ladislavem Kantorem. „Jak jsem řekl,
dělat s Kantorem je skutečně případ pro silný nervy a proto jsem z C&K
Vocalu odešel. Beztak jsem tam hrál jenom roli takovýho nějakýho doprovodnýho
klavíristy, když se nepouštělo z pásků,“ říká L. Šonka. „Nicméně mi
bylo jasný, že jedinej člověk, kterej dokáže ten Framus zdvihnout znovu nahoru
je právě Kantor.“
Ve spolupráci s Kantorem se
postavila nová kapela (M. Prokop – voc, acg, hca, Lubor Šonka – ks, Jan
Hrubý – vln, acg, Jan Kolář – ob, ks, Miki Bláha – bg, Michal Vrbovec – ds),
vytvořil nový repertoár s kvalitními texty Jiřího Žáčka a Pavla Šruta a už
v listopadu 1983 měl premiéru nový pořad nazvaný Kolej Yesterday. Kantor se ukázal jako výborný producent
a člověk, který dokáže vyhmátnout tu správnou image. Prokopa představil publiku
jako muže, prožívajícího svou „middlelife crisis“, který zároveň rekapituluje a
vzpomíná, ale zároveň hledá nový smysl svého života. Samotná písnička „Kolej
Yesterday“, napsaná dvojicí Skoumal – Šrut, pak zvítězila v soutěži
Vokalízy 1983 a
hudební publicista Jan Rejžek o ní napsal, že „má charakter generační zpovědi
střední generace“.
LP
„Kolej Yesterday“ mělo fenomenální úspěch a bylo to také tím, kdo se na něm
hudebně podílel. Dva hráči (Hrubý, Pokorný) pocházeli z poslední sestavy
Mišíkových Etc…. „To byla jediná nepříjemnost,“ říká dnes Prokop, „Vláďa Mišík
měl zákaz a ke mně přišli lidi, který byli svázaný se skupinou Etc… Člověk,
kterýmu zásahem vyšší moci přervali kariéru, musel strpět, že část jeho kapely
(posléze přišel ještě V. Veselý – pozn. autora) jde hrát ke mně, vlastně
jeho největšímu konkurentovi, protože my jsme byli jakýmisi rivaly už od
šedesátých let. Jenomže on si vydobyl svoji pozici svojí nekompromisností,
kdežto ta moje cesta byla trochu kostrbatější a klikatější.“ Hospoda na věčnosti
Po
několika personálních změnách se představila nová sestava Framusu v r.
1985 v pražské Lucerně: M. Prokop (voc, acg, mand, hca),
L. Šonka (ks, bvoc), Petr Michalík (bg), Petr Roškaňuk (lg), Václav Veselý
(lg), Petr Petrásek (ds) a ta také zrealizovala nové framusácké album „Nic ve
zlým, nic v dobrým“. Deska vycházela z modelu předchozího LP „Kolej
Yesterday“, ale byla daleko rockovější a zemitější. Nejvíce textů pocházelo
opět od Pavla Šruta, jemuž se „podařilo najít jazykové prostředky, blízké
Prokopovu interpretačnímu typu“ (J. Vlček).
V roce 1987 byla Prokopova pozice
tak silná, že se rozhodl z Framusu vytvořit superskupinu. Vedle Šonky a
Petráska přibyly skutečné hvězdy – opět se vrátil náš nejlepší rockový
houslista Jan Hrubý (ve znovu obnovených Etc… vydržel asi rok a půl) a po 17
letech také kytarová legenda Luboš Andršt, jenž už hrál na Městu Er. Soubor
ještě doplnil baskytarista Aleš Charvát a tato sestava natočila v roce
1988 třetí výborné album „Snad nám naše děti…“ (vyšlo v r. 1989) s texty
Jana Buriana, Vladimíra Merty, Pavla Šruta a Ladislava Kantora. Nicméně, jak už
to u superskupin bývá, sestava nikdy příliš dlouho nevydrží, neboť co
individualita, to jiný hudební názor. Možná zdařilejší záležitostí než celý
slavný Framus 5 byl proto vedlejší Prokopův akustický projekt Nu-trio (Prokop –
voc, acg, Andršt – lg, Hrubý – vln), specializující se na produkci v menších
klubech
Na
přelomu let 1988 – 89 je tu proto nová a poslední sestava skupiny:
M. Prokop (voc, acg, hca), L. Šonka (ks), Vítězslav Janda (ks), Ivan
Jeřábek (ks), Jaroslav Šimíček (bg), René Šimon (ds). V té době už ovšem
dozrávala politická situace a v roce 1990 se Prokop na dlouhý čas
rozloučil s hudbou (politická kariéra), i když občas vystoupil jako host
Mišíkových Etc…
Přínos
skupiny Framus 5 byl především v tom, jakým způsobem její leader pracoval
s textem a zhudebněnou poezií. Z původně soulového zpěváka,
pohybujícího se v angličtině (60. léta), dokázal vyrůst v meditativního
šansoniéra, který svým vemlouvavým zahořklým hlasem na jedné straně skvěle
vystihuje atmosféru textů poetických a na straně druhé kriticky komentuje
smutnou českou realitu té doby. Framus 5 se stal jednou z nejakceptovatelnějších
skupin 80. let a výrazně ovlivnil minimálně dvě generace rockového
publika.
Michal Prokop se vrátil na hudební scénu
v roce 2006 tím, že vydal na etiketě Columbia nové album Poprvé naposledy,
na které napsal všechny texty Pavel Šrut. Na albu se mezi muzikanty objevili
Luboš Andršt, Jan Hrubý ..... album je pro „dospělé rockové publikum“, ne pro
ty, kteří s hudbou teprve začínají a stačí jim ke spokojenosti hudba
linoucí se z komerčních rádií.
Od roku 1992 vykonával funkci náměstka ministra kultury. Ve volbách v
roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát držel do
předčasných voleb roku
1998. Zastával funkci předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a
tělovýchovu.
V letech 1998–2001 byl ředitelem projektu Praha –
Evropské město kultury roku 2000. Na konci 90. let uváděl politicky orientovaný
pořad Nic ve zlým v televizi Prima. Od roku 2000 moderoval v České televizi do prosince 2013 televizní talk show Krásný ztráty. Vydal také knižní podobu těchto
televizních rozhovorů ve dvou knihách.
Od roku 2000 Michal Prokop opět veřejně vystupuje s obnovenou skupinou Framus
Five a s akustickým triem. A také vydal několik nových alb a DVD, zejména
comebackové Poprvé naposledy (2006), Sto roků na cestě (2012)
a dosud poslední s názvem Mohlo by to bejt nebe...(2021),
opět velmi úspěšných. V roce 2020 měl premiéru Vondrákův televizní
dokument o životě zpěváka Michal Prokop: Až si pro mě přijdou….a v témže
roce vyšla i kniha rozhovorů s publicistou Michalem Bystrovem pod názvem Ztráty
a návraty. Michal Prokop je dvojnásobným členem Beatové síně slávy radia
Beat a členem síně slávy ankety Anděl České hudební akademie. Je
také nositelem Řádu umění a literatury Francouzské republiky. (L´officier de L´
Ordre des Arts et des Lettres)
Ještě v roce 2023 jezdí Michal Prokop s Janem Hrubým a kytaristou Pavlem Marcelem.
Co se zachovalo
do r. 1989:
Období před Framus 5:
TV clipy:
„Dám ti mat“ (1972), pořad Hany Zagorové a Sk. K. Vágnera „Poslyšte
příběh, který se stal“ (1973), M. Prokop & Sk. F. Ringo
Čecha „Maximum lenorum“ (1979), „Kondor královský“ (1979), „Já mám rýmu“
(1979),
období s Framus 5:
TV klipy:&
„Půlnoční koncert“ (leden 1978, druhý 1980), „Zvonky“ (1979) „Všechno mi dej“
(1979),
„Strašidelný
příběh“ (1980), „Vlasy“ (1980), „Holubí Dante“ (1981), „Blues o víkendu, od
kterého jsem si tolik sliboval“ (1981), “Tramvaj“ (první 1983, druhý 1984),
„Kolej Yesterday“ (dva klipy 1984), „V poslední době“ (1984, rarita – zpívá
J. Hrubý, nikdy nevyšlo na desce), „Bitva o Karlův most“ (jeden 1984,
druhý 1985), „V baru jménem Krásný ztráty“ (1985), „Blues o spolykaných
slovech“ (jeden 1986, druhý 1988), „Telefonní blues“ (1986), „Yetti blues“
(jeden 1986, druhý 1987), „Nic ve zlým, nic v dobrým“ (dva klipy 1987),
„Než přijde dcera z diskotéky“ (1987), „Karyatidy“ (1987), „Soukromá
válka“ (1989), „Podzimní“ (1989), „Galilei“ (1989), TV-clip s C&K
Vocalem „Zvolna“ (1989/90)
Dokument Vokalíza 1984 (záběr na kapelu), Video z koncertu „Štvanice na
alkohol“ (1987, „Kolej Yesterday“, „Bitva o Karlův most“, „Blues o spolykaných
slovech“, „Moje holka Kalamita“, Nic ve zlým, nic v dobrým“), Video z koncertu
Nu-tria v Záp. Německu (1987, vlastní M. Prokop), Video z akce
„Koncert pro Arménii“ (1989, „Zastavte svět“, „Blues o spolykaných slovech“),
dokument „Rockfest 89“ (1989, píseň „Vyvětrejte si svědomí…“), dokument
„Vokalíza 89“ (1989)
Diskografie
Framus 5
Disco klub
Všechno mi dej 1978, LP, sampler Panton
Bratislavská lyra 1979
Vlasy 1979,
LP, sampler, Panton
Vlasy / Svítá 1979,
Panton
Za záclonou bytu č. 308 /
Zvonky 1980,
Panton
Holubí Dante 1980,
LP, Panton
Tváří k životu Píseň
nezaměstnaného 1981,
LP, Panton, sampler
Kolej Yesterday / Bitva o
Karlův most 1984, Panton
Kolej Yesterday 1984,
LP, Panton
Yetti blues / Telefonní blues 1986, Panton
Nic ve zlým, nic v dobrým 1986, vyšlo 1987, LP, Panton
Karyatidy / Kamarádi 1988,
Panton
Snad nám naše děti… 1988,
vyšlo 1989, LP, Panton
Až si pro mě příjdou 1990, CD, Panton, kompilace
Až si pro mě příjdou 1995, CD, Bonton, kompilace
V seriálu BIGBÍT zazněly skladby:
„Zvonky“ (1979)
„Vlasy“ (1980)
„Kolej Yesterday“ (1984)
„Bitva o Karlův most“ (1984 a
1987)
„Yetti blues“ (1987)
© by Petr Hrabalík a doplnil Prax70
Super, škoda jen, že hyperlinky vedou někam na lokální disk K:\ .
OdpovědětVymazatdobrý den. postupně dávám nahrávky na ulozto.cz, ale nyní doplňuji encyklopedii jazzu hudebním archivem. v encyklopedii dodělám heslo "H" i s hudbou a potom opět budu doplňovat historii československého bigbeatu
Vymazat