Petr Skoumal

Petr Skoumal

                Skladatel, textař a hlavně hráč na klávesové nástroje se narodil 7. března v roce 1938. Od roku 1974 byl tři roky s rodiči v Londýně a tam chodil „do klavíru“. V hudebním vzdělávání pokračoval a roku 1958 absolvoval na pražské konzervatoři v oboru dirigování. Následovalo studium na JAMU v Brně obor řízení sboru. Studoval u pana profesora Veselky a absolvoval v roce 1962.

            Skoumal skládal písničky již v průběhu studia. Psal písničky a scénickou hudbu pro brněnské divadlo X. Nejčastěji zhudebňoval básně Jacquese Préverta. Dva roky pracoval po absolvování vojenské služby v Československém rozhlase, kde připravoval pořady Večer po neděli a Máte rádi Brahmse? Následovalo dlouhé období, kdy pracoval v divadle Činoherní klub s režisérem Janem Kačerem. V tomto divadle také začalo dlouhodobé vystupování dvojice Vodňanský – Skoumal. S Janem Vodňanským se seznámil již v roce 1962. Připravili spolu v Činoherním klubu představení S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu, S úsměvem Donkichota. Na jejich představení, která se skládala z vtipných textů, jakoby vědeckých pojednání a prapodivných pohádek. Měli pořad i v divadle Ateliér  Rande s piánem a Pokusný králíci. V letech 1979 a 1980 byla jejich zřizovatelem Sekce mladé hudby bývalého Svazu hudebníků. Stačili ještě zrealizovat představení V+S u tabule a Na počkání.

            Po roce 1980 se dvojice rozdělila. Petr Skoumal se soustředil na komponování scénické a filmové hudby pro divadla v Praze i mimopražská. Jen do roku 1986 vytvořil na 130 scénických kompozic! Z nejznámějších filmů, kde jsou Skoumalovy skladby mohu jmenovat: Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Zaniklý svět rukavic, Králíci z klobouku a nebo Maxipes Fík.

            A teď jeho spolupráce s rockery a bigbíty. Petr Skoumal spolupracuje především s C & K Vocalem, Helenou Andrtovou, Michalem Prokopem a Janem Hrubým, s Mišíkovým  etc… a nebo Lubošem Pospíšilem. Jeden čas jezdil s Mišíkovým etc… po koncertních šňůrách. I když se mu to zpočátku líbilo a vychutnával si život a vjemy a pocity muzikanta na šňůře, přestalo ho to po nějaké době bavit. Pro E.T.C.… byl tehdy rozhodně velkým přínosem. Bez něj by Vladimír nenatočil skladby Možná  a nebo Dobré ráno. Vnesl do celkového soundu skupiny nový zvukový rozměr.

V letech 1987 až 89 napsal spoustu skladeb. Na kazetu a LP a CD se jich dostalo jen třináct. V osmdesátém devátém roce vydal u firmy Bonton kazetu Poločas rozpadu. Všechny písničky byly nádherné a snad vlastně ještě jsou, ale ta jedna byla super :

Starej pán

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a zdá se mu jako by to bylo dnes.

Jako by zase u baru stál

a na pódiu Django hrál.

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a zdá se mu jako by to bylo dnes.

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a na desce se točí Bess

Jo, ráno si vzal čistý ponožky

a zajel si do Paříže bez doložky.

Jezdilo se z Wilsonova nádraží

a neměli jsme v kufru žádný závaží.

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a zdá se mu jako by to bylo dnes.

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a na desce se točí Bess.

Jó, to tenkrát ještě žila naštěstí

ta slečna z Fűgnerova náměstí.

V sobotu kupoval jí pralinky

a komunisti byli takhle malinký.

Jé! Starej pán sedí a poslouchá jazz

a zdá se mu jako by to bylo dnes.

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a na desce se točí Bess.

Vlaky byly čistý a dochvilný

a názory a strany rozdílný.

Jenže za starejma časmi spadla opona

teď máme mírnej pokrok v mezích zákona.

Tak sedím u starýho přístroje

a místo whisky láhev Prazdroje

Starej pán sedí a poslouchá jazz

a na desce se točí Bess.

            Byla to nenápadná jazzová písnička. Jenže kytarista ani kontrabasista, vibrafonista či bubeník nehráli – vše naprogramoval Skoumal. Sám Petr Skoumal po letech vyprávěl v jednom rozhovoru v československém rozhlase o tom, jak se cítil být v nebezpečné situaci a jak si myslel, jaký je odvážný a protistátní s touto písničkou. Ale my jsme to tenkrát tak vnímali také.

            Na albu Poločas rozpadu jsou i jiné nádherné skladby. Jenže to bych musel citovat všechny. Musím ale poznamenat, že Petr Skoumal byl jedním z prvních klávesových kouzelníků, který dovedl natočit celé album sám. Stačily mu k tomu jeho computery. Celé album natočil Skoumal sám ve svém domácím studiu. Producenta mu dělal Petr Dorůžka. Po roce 1990 album vyšlo i jako LP a později i jako CD. Před rokem 1989 kazetu vydalo Spotřební družstvo, Severozápadní IV./379, v Praze. To byla aktivita ekonoma Martina Kratochvíla. Na albu byly skladby, které napsal s jedinou výjimkou sám Skoumal. Text ke skladbě Jeden můj známej napsal Jan Burian.

Jeden můj známej je černoch

černej jak africká tma

Občas ho popadne smutek

smutek jak africká poušť

Je ale sám k sobě tvrdej

Tvrdej jak slonová kost

Na krk si pověsí foťák

vydá se na Karlův most

Dělá, že neumí česky

Začne se anglicky ptát

kudy se dostane k Flekům

a nebo na Pražskej hrad

Kolem se hromadí zástup

celej ten bělošskej kmen

Náčelník, bojovník, šaman

Snad i pár divošskejch žen

Mluví s ním řečí svých otců

posunků grimas a gest

Co čekat od domorodců

V Praze, tý matičce měst

A ten můj známej je černoch

černej jak uhelnej sklad

Pomalu ztrácí svůj smutek

zvolna se začíná smát

           

Naprogramováním Korgů a Rolandů a Yamahy dodal Petr Skoumal skladbě zvuk africké rytmiky a afrických foukátek. Skladba má zcela autentickou africkou náladu. Opravdu. Stačí si poslechnout. V domácím  Skoumalově studiu pomáhal s nahráváním saxofonista Ivan Myslikovjan a se zpěvy pomohl C&K Vocal a v legrační skladbě o svádění malé pionýrky soudruha vedoucího k veselým hrátkám zpěvem i slovem pomohla Kateřina Jiránková. Skladby jsou žánrově rozmanité a zaujmou především texty. Každá skladba byla žánrově jiná a tak se album výborně poslouchá i po letech. Žádný rock to není, ale střední rockový mainstream je to velice kvalitní. Po poslechu desky je jasné, proč Skoumal mohl hrát v Mišíkově  etc… .

            Dalším albem bylo Petr Skoumal … se nezblázni. To vyšlo jako LP u Pantonu s nápaditým obalem Miroslava Jiránka. Album vydal Panton v roce 1989. Všechny klávesové nástroje opět natočil Skoumal sám. Myslikovjan hrál na saxofon. Kytaru hrál Pavel Skála a s baskytarou byl ve studiu Vladimír Kulhánek. Dalšími přítomnými hudebníky při natáčení byli Olin Nejezchleba s violoncellem, Michal Hejna  dělal elektrické bicí, Hana Horká zpívala ve třech skladbách. Nechyběl C&K Vocal. Producentem byl Stanislav Titzl. Hudební režii měl Ladislav Kantor. Album bylo opět kouzelné oslovení posluchačů rockovým písničkářem. Všechny skladby napsal Skoumal, ale textařů bylo tentokráte víc. Polovinu skladeb napsal Skoumal a zbytek napsali Jiří Dědeček a Jan Burian. Výpovědní hodnotu mají již  samotné názvy skladeb: Zase jaro, Kouzlo noční samoty, Božskej klid, Svátky zapomnění, … se nezblázni, Změna programu… Album natáčel Skoumal s přáteli v červenci a srpnu v roce 1988.

            Vladimír Hanzel napsal v článku Povzbudivý smutek Petra Skoumala tu přesnou informaci o tvorbě Petra Skoumala: „ Výsledek obsahuje magickou záhadu: Skoumal používá stejných prostředků a nástrojů jako mistři pop music, kromě drobných překvápek nepřinášejí jeho  (jinak brilantní) aranžmá nic nového pod sluncem, a přesto vše pohromadě hovoří jakýmsi novým jazykem, který, pokud ještě dovedeme vnímat, nelze přeslechnout….“  „Nejsilnější texty dodal Skoumalovi písničkář Jan Burian – Božskej klid, kde vzrušený doprovod a ″trma vrma″ na konci ostře kontrastují s neodbytným sloganem ″…a tady se nic neděje″; protiúřednickou Naruby s funky zlomem v půli a především Svátky zapomnění – stěžejní píseň alba, ukrývající pod nevinným hudebním koloritem vánoční koledy konzumní běs, v nějž se zvrhly dávné křesťanské oslavy zrození Mesiáše…“ napsal v recenzi Vladimír Hanzel.

             Chvíli před tím, než vydal Skoumal svá alba, vydal mu Panton dvě EP v jednom obalu pod názvem Co pořád dělám. Ta chvíle byl ale rok 1987. To se nechal přesvědčit k tomu, aby své demosnímky, jež byly určeny hlavně Mišíkovi a Prokopovi, natočil sám. Při nahrávání ve studiu TJ Motorlet (Tělovýchovné jednoty…) již v roce 1985 a v roce 1987 ve Studiu Gorila byli muzikanti z ETC… . Jan hrubý, Vladimír Kulhánek, Pavel Skala, Michal Gera, František Havlíček, Jaroslav Nejezchleba, Pavel Skála a Vladimír Merta. Na dvě EP desky se vešlo sedm písniček – Tak co, Vidím tě, Slepejší blues, Zvěrokruhy, Promiňte, Můj pes Othello a písnička pro K.

            Za rok na to vydali v Pantonu zajímavý singl. Byly na něm jednominutové skladby – Drobné skladby mistrů – a Skoumal tam měl také jednominutovku: Zvolna chápu. Potom ještě vydal opět u Pantonu SP v roce 1990.

Petr Skoumal je nenápadným mužem v pozadí Českého rocku, protože píše pro Helenu Arnetovou, C&K Vocal, Mišíka i  Prokopa. Ale nejen pro ně. Ale ještě pro několik dalších. Bez něj by Český rock nebyl českým rockem.           

Petr Skoumal nás opustil 28. září 2014.    

Diskografie

Co pořád dělám                                                      1987, EP, Panton

Zvolna chápu                                                         1988, Pa, Drobné skladby mistrů (různí autoři)

O vedoucí úloze hajnýho / Jsi něžná                       1990, Pa

                

Podle Aleše Opekara

Nahrávky Petra Skoumala lze koupit na  www.supraphoneonline.cz za pár kaček

Hudební ochutnávky