Ypsilon alias The Rockin´Bells

 Ypsilon alias The Rockin´Bells

Kapela Ypsilon dominovala v letech 1963-66 beatovému vzepětí v Modřanech a v jižním okolí Prahy. Skupina vznikla z prapůvodní sestavy  BONAKO spolužáků střední školy. Bonako znamená Bordel na kolečkách. Jo to byly časy. Bicí byly poskládané z hrnců a plechovek, elektrifikace kytar byla provedena snímači a zvuk zesilován pře lampové rádia. Na repertoáru byly skladby The Shadows. Nemohly chybět FBI, Apači …

Repertoár se přitvrdil, když do skupiny přišel zpěvák Jaroslav Krištofovič, jenž měl přezdívku Wagi a byl vyznavačem Paula Jonese, Chuck Berryho a především Micka Jaggera. To byly jeho zpěvácké vzory. Vznikla skupina Ypsilon. Obsazení bylo: Karel Máj - kytara, Karel Průša - baskytara, nad ním dočasně Jan Heussiger - piano, Wagi - zpěv, foukací harmonika a tamburína, Karel Votánek - bicí, Zdeněk Wied - manažer, Věra Wiedová - zpěv a Zdeněk Chroust – kytara.

Skupině dělal manažera otec zpěvačky Věry Weidové. Kapela byla plna chuti a manažer svou funkci zvládal skvěle – sehnal zkušebnu i pravidelné vystupování. Domovem a zřizovatelem skupiny byly komořanské strojírny. Klubu, kde vystupovali se dodnes říká dřevák.

Skupina ovšem procházela neustálými změnami. Jedna ze stálic skupiny ale byli kytarista Zdeněk Chroust a zpěvák Wagi. Na repertoáru byl především rythm & blues. Skladby Beatles se ale také na repertoár dostaly. I když baskytarista Karel Průša nezpíval, zbytek kapely to nahradil a další kytarista Karel Máj harrisonovskými griffy i schopností vokálně podpořit „modřanský Mersey sound". Zpěvačka Věra Weidová byla v kapele respektována nejen pro to, co dělal pro skupinu její otec Zdeněk, ale také pro svůj nesporný talent. Její další předností bylo, že působila pozitivně na starší publikum i na komisi u kvalifikačních zkoušek.

Skupina hrála v obcích kolem Zbraslavi, Vrané, Měchenic, Jílového a pravidelně v pomořanském klubu. Vrcholem zlaté éry kapely bylo, když hrála na maturitních plesech ve Slovanském domě. Vystupovali i na Jezerce a Belvederu. Věra  Weidová s podporou svého otce se snažila proniknout do vnitřní Prahy. V kavárně Alfa získala třetí místo v soutěži mladých talentů, krátce vystupovala s Juventusem a později externě spolupracovala s divadle Rokoko. Jenže odchod zpěváka Wagiho na vojnu způsobil rozpad kapely koncem roku 1966.

The Rockin´ Bells

            Zdeněk Chroust v očekávání věcí příštích jasně věděl, že Ypsilon skončí a tak si připravoval další projekt. Skupina dostala název Rockin´ Bells. Chroust s Wagim sice napsali asi tři rhythm & bluesové skladby s českými texty v době Ypsilonky, ale víc se vlastní tvorba ve skupině neprosadila. Chroust měl vyšší ambice a chtěl hrát vlastní repertoár, blues a rhythm & blues svých oblíbených kapel. Kapela zkoušela chvíli v závodním klubu ve složení: Jirka Kadlec – drums,  Ruda Dušek – guitar, Zdeněk Chroust - lead guitar, Ivan Ručenko – bass a Vráťa – zpěv mu zbytek kapely později rozmluvil.

Na post manažera přišel po odchodu Zdeňka Weidy Miloš Hrabě. To byl kamarád a spolužák Chrousta a s kapelou byl velice sžitý. Konečné seskupení Rockin´ Bells vykrystalizovalo opět z velkého množství příchozích a odcházejících hráčů. Zpočátku v kapele hráli spoluhráči z big beatu Ypsilon. První odešel Karel Máj a po něm i Karel Průša. Ten se později chlubil svým krátkým vystupováním v kapele Mikiho Volka. (Nyní je to významný kameraman v TV NOVA).

            Bylo neuvěřitelné, že v průběhu půl roku se skupina dala tak dohromady, že vystupovali v Music F-clubu vedle takových kapel, jako byli Framus Five. Tehdy se v F-clubu pořádaly soutěže a v porotě zasedali tehdejší giganti českého big beatu. Byli to kupříkladu Jan Antonín Pacák a Ladislav Kein z Olympicu. V soutěži zvítězili Framus Five nad Rockin´ Bells.

Kapela ale dostala cenu za nejlepší jevištní projev večera.

Rockin´ Bells měli na repertoáru skladby od Simona & Garfunkela až po hardrock, „jenž měl teprve vzniknout.“

Jenže nastal čas a hlavní postava The Rockin´ Bells musela na vojnu a to byl definitivní konec pro kytaristu Chrousta. Na vojně si Zdeněk Chroust sice zahrál v kapele Bulle Hrade s Gumou Kulhánkem, ale to bylo vše. Skupina pak ještě chvíli pokračovala ve třech. Ivan Ručenko na basu, Miloš Hrabě na bicí a Karel Votánek na kytaru. Votánek jako první v republice hrál na elektrickou kytaru jen prstama a byl asi nejlepším bluesovým pražským kytaristou v sedmdesátých letech…….

            Když se Chroust vrátil z vojny bylo po všem, kapela se rozpadla. To byl konec slavné kapely z periferie Prahy. Po mnoha letech se kytaristovi Zdenkovi Chroustovi povedlo dát dohromady bluesovou kapelu Blueway (http://www.blueway.wz.cz ), ale ta příliš dlouho nevydržela.

podle Zdeňka Chrousta Prax⁵⁵

Hudební archiv