sobota 8. února 2020

Hurican

Hurican
                Snad každá pražská čtvrť měla svou bigbítovou kapelu. Jestliže například Bráníku kraloval Rockton, pak Hloubětínu vévodil Hurican. Totiž The Hurican, neboli Hurikáni.
            Kořeny některých kapel vedou k dixielandu, jiných k táborákům. Hurican repr
ezentuje ten druhý přiklad: Pavel Krajča, neboli Permon jezdil s hloubětínským  turistickým oddílem na tábory a na čundry, kde hraní na kytaru patřilo k vyhledávaným činnostem. Do trampského repertoáru začaly brzy pronikat populární vybrnkávačky: Shadows nebo Johnny &The Hurricanes, což byla hlavní inspirace pozdějšího názvu pozdější kapely. S kamarády Petrem Hofmanem, Mirkem Černým, a Vaškem Kadlecem se scházeli s kytarami na lavičkách v Mochovské ulici nebo ve stráni nad rybníkem u koupaliště. Ve zmíněné sestavě, se snímači v gibsonkách, s foukačkou a bubínkem, měli jediné vystoupení Na Staré hospodě. Psal se rok 1961.
V hloubětínské ZDŠ
            Vlastní historie Huricanu začíná v roce 1962. K Permonovi (sólová kytara) a Hofmanovi (doprovodná kytara neboli beglajt) se přiřadil Jindra Štochl. Kromě toho, že hrál na klavír, byl také synem školníka a tak byla k dispozici první zkušebna: jedna ze tříd ZDŠ v Hloubětínské ulici. Zbývajících nástrojů se chopili Ivan Bečvář (basová kytara), Mirek Dvořák (bicí)a zpěvákem se stal Petr Žákovský.
            Základ repertoáru tvořily instrumentálky Shadows, k tomu přistupovaly zpívané hity Cliffa Richarda nebo Little Richarda. Poprvé se osmělili hrát na veřejnosti na podzim roku 1962 v Horních Počernicích za Prahou. Hurican zde vyplnil přestávku v ¢čajové¢ produkci orchestru Akord. Úspěch všech pěti pečlivě secvičených skladeb byl tak velký, že se muselo opakovat.
Od ČSM k ČSM
Štochl odešel na vojnu a Hurican přijal nabídku uchýlit se pod křídla ČSM na Žižkově na Balkáně. Vlna twistu si vyžádala širší obsazení. Přišel saxofonista Vladimír Zeman, klavírista Ivan Obrusník a u doprovodné kytary se objevil Karel Šulc. Útočištěm kapely se stal v roce 1963 Pionýrský dům na Balkáně, jehož pravidelná bigbítová odpoledně začala budit pozornost  stovek fanoušků, ale i desítek příslušníků Veřejné bezpečnosti.
Ještě lepší éra nastala ¢přestupem¢ kapely k ČSM v ČKD Sokolovo. Dostali nové reprobedny, novou baskytaru a výkonnější zesilovač. Na saxofon hrál Vladimír Zeman, Dvořáka u bicích vystřídal Rudolf Žižka.
Svazáci v ČKD kapelu přihlásili  na obvodní kolo Soutěže tvořivosti mládeže. Hurican zvítězil, postoupil,a vysloužil si pozvání na večírek do vysočanského závodu Panar (pozdější Prior), kde odměnou za produkci obdržel každý hráč efektní zlatou košili. Následující vystoupení v kavárnách Ural nebo Sia, v Radiopaláci, v Merkuru, v KD Vysočany, i na zájezdě do Smilkova se již uskutečnily v jednotných košilích. Z Huricanu se stala uznávaná, dobře sehraná kapela se stovkami příznivců.
Škoda, že polovina členů včetně zpěváků Žákovského a Pavla Kuchyňky musela odejít na vojnu. Rozjetý vlak se vykolejil.
Hurican 2 a 3
            Po krátké pauze se na podzim 1964 neúnavný Krajča alias Permon obklopil novými spoluhráči – Jiřím Řeháčkem s doprovodnou kytarou, Antonínem Hoznourem s baskytarou a Vaškem Kadlecem, pamětníkem ¢předpremiéry¢ Na Staré hospodě u bicích. Základem opět byly instrumentálky od Shadows. Zájem v ČKD ale opadl, a i přes patronát nového zřizovatele ZEZ (Závodů elektrotepelných zařízení) nastaly neskonalé a dlouhotrvající problémy s aparaturou. Podomácku vyráběné přístroje bylo nutno neustále opravovat a přestavovat. Nepostradatelným pomocníkem v tomto směru byl především zvukař Milan Hofman.
            Po Huricanu č.2 přišla etapa třetí a třetí obsazení, jediná dvě vystoupení v kavárně Sia a v kulturním domě Letňany, další odchody na vojnu a další rozpady.
Čtvrtý Hurican a Josef Kůstka
Psal se rok 1965, po rock¢n¢rollu a twistu přišla éra Beatles a Rolling Stones. Do Huricanu se vrátil Jiří „Čangi“ Řeháček, tentokrát v roli basového kytaristy. S ním přišly další dvě posily: Josef Kůstka a zpěvák Ivan Polanský, řečený Wany.
            S Pepou Kůstkou se Permon seznámil na koupališti v Hloubětíně, kam chodívali s partou hrát na kytary. Kůstka byl navíc spolužákem Řeháčka z vysočanského gymplu. Permon mu ponechal post sólového kytaristy, neboť oceňoval jeho prstovou techniku, vycvičenou z houslových hodin. Sám kapelník převzal beglajt, ale obě kytarové funkce se při hraní často měnily a střídaly a prolínaly.
            Novým bubeníkem se stal Zdenek Štangl, který navíc zajistil kulišácké vyřešení problému se zkušebnou: kapela vytvořila sama místní organizaci ČSM Praha 9 Hloubětín a dostala k dispozici vlastní klubovnu v prostorech bývalé cukrárny  na Poděbradské ulici.
            Nový Hurican měl premiéru 6. února 1965 v kruhovém pavilonu čerstvě zbudované sídlištní hloubětínské kavárny Havana, kam se pak ještě několikrát vrátili. V repertoáru se vedle Cliffa Richarda a Ventures vlivem Kůstky stále víc prosazoval úderný styl Rolling Stones. Se stoneovskou orientací se poprvé představili v Kulturním domě ve Vysočanech 4. dubna 1965. Pak byli sice vypískáni na oslavách 1. Máje ve vísce Statenice, ale vzápětí měli úspěch v Horních Počernicích, na čajích v Dobřejovicích u Prahy a na samostatných vystoupeních v Klicperově divadle v Kobylisích  (22.října a 23. prosince roku 65).
            Úroveň kapely mezitím  (v červnu téhož roku) pozdvihla další změna v sestavě: Štangla vystřídal Jiří Schilder, který si koupil novou bicí soupravu a brzy se vypracoval na uznávaného a vyhledávaného bubeníka.
Stern: Rudí Beatles z Prahy
To bylo tak: němečtí novináři z týdeníku Stern potřebovali napsat článek o mladých lidech v komunistické zemi a tak zašli mimo jiné na beatovou soutěž do Domu strojírenství a kovoprůmyslu v Praze na Smíchově. Kdo chtěl, šel se fotit na Karlův most. Hurikáni v první řadě.
            Mladí čeští rockeři byli polichoceni zájmem západních novinářů. Když z podrážděných reakcí československého tisku (Rudé Právo, Signál, Předvoj) vyrozuměli, že šlo spíše o politický záměr, ani se moc nehněvali. Patřilo to k přirozenému bigbítovému rebelantství. Články ¢Mladí lidé za železnou oponou¢, ¢Rudí Beatles z Prahy¢ a ¢Láska v malém pohraničním styku¢ ve Sternu č. 37/1965 pojednávaly spíš o pocitech a postojích mladých lidí obecně. Přetištěním snímku s českými rockery, pochodujícími po Karlově mostě, však československé časopisy udělaly beatu dobrou reklamu.
Čaje v Kotvě
            V šestašedesátém narůstala koncertní činnost Huricanu. Pověstnými se staly především pravidelné sobotní čaje v sále Kotvy  na náměstí Republiky. Tancovalo se na Stouny, Kinks i na vlastní skladby Krajči a Kůstky. Poměrně už slušnou technickou výbavu (to byly dva zesilovače AZK 201, dobré mikrofony a reproduktorové soustavy), vozili muzikanti tramvají.
            19. dubna 1966 Hurican změřil své síly na soutěži v Lucerně s Matadors a Crystalem. Hrál zde Krajčovy skladby Naše hůl a Starý lampář. A následovala další vystoupení, Belveder, klub ČKD Stalingrad, divadélko Rádio, Sluníčko, Luxor, Astra a zájezd na Sázavu, na který vzpomínali jako na příjemný výlet  za dobrým pivem, byť tam hráli na sjezdu funkcionářů ČSM z Prahy.
            Mezitím Krajča získal pro Hurican zkušebnu, o jaké se žádné jiné kapele ani nesnilo – domeček v parku u říčky Rokytky, pod hloubětínským hrádkem, na místě, které nikoho nerušilo ani nebylo nikým rušeno. Domeček, který původně patřil církvi, byl vybaven na zkoušení a případné přespávání.
Mladí Hurikáni
Začali s vybrnkávačkama jako jejich starší souputníci. Petr Odehnal, syn známých hloubětínských manželů, kteří svůj život zasvětili práci pro děti a mládež v turistickém oddílu, nejprve zkoušel v duu s kamarádem Petrem Filipem. Pak dal dohromady školní band, který s ním tvořili Vráťa Karásek na sólovku, Jarda Nohava na basovku a Josef Aron na bicí. Odehnal hrál beglajt a zpíval.ý
            Bez aparatury a bez zkušebny to nešlo. Odehnal se znal z letních táborů s Jirkou Řeháčkem a dalšími, a tak  slovo dalo slovo a mladá, a dosud bezejmenná kapela přijala azyl ve zkušebně Huricanu. Tehdy ještě v ¢cukrárně¢ na Poděbradské ulici. Odehnalovci měli přístup k aparatuře a Hurican získal ¢předkapelu¢.
            Manažer Honza Musil, který uváděl všechna vystoupení Huricanu, jednoho dne na čaji v Kotvě představil předkapelu jako ¢Mladé Hurikány¢, a toto jméno už jim zůstalo.
            Když pak v srpnu 1966 odešel zakladatel Huricanu Permon na dva roky na vojnu, nahradil ho u doprovodné kytary právě Petr Odehnal. Patnáctiletý talent, malý vzrůstem, ale s překvapivě mocným barytonem.

Od Huricanu k Rebels a Cardinals
            S Permonem odešel i zpěvák Wany a na jeho postu se objevil Jan Vaculík. Hlavní muzikantskou osobností kapely ovšem zůstal Josef Kůstka. Od Stones a Kinks Hurican směřoval k vokálním kapelám: Beatles, Hollies, Searchers. Kapela zpívala bez problémů čtyřhlas a získala tím zajímavou svébytnost.
            Po Vaculíkovi obohatili skupinu Sváťa Čech (saxofon, piano, fagot, později převzal i Řeháčkovu baskytaru). Honza Vaculík též projevoval obchodního ducha. Tušil, že je po vícehlasém zpěvu poptávka. Ani Kůstkovi to nevadilo, i když cítil, že kapela ztrácí předchozí zemitost.
            Vaculík ovlivňoval vývoj kapely komerčnějším a zároveň profesionálnějším měrem. S Odehnalem vytvářeli na pódiu show. Ambice části členů nekorespondovaly s amatérským přístupem ostatních, kteří chtěli hrát spíš jen pro zábavu. V Huricanu vznikalo napětí, z něhož se  vylíhly dvě skupiny.
            Vaculík, Čech a Schilder se v létě 1967 spojili s Josefem Plívou a zbytkem skupiny Mickey (Borek Kadlec a Jiří Korn) a vytvořili vyhraněnou českou westcoastovou skupinu The Rebels.
            Šedá eminence Vaculík se však záhy vrátil ke zbylým členům  Huricanu, který se poté plynule přetransformoval  na skupinu a nebo taky lépe řečeno přejmenoval na The Cardinals.
            S Vaculíkem a Kůstkou zůstal  Jiří Řeháček, tentokrát však jako hráč na varhany, basové kytary se ujal Miroslav Růžička a bicích Emil Kalivoda. Kdysi, na koncertu v Jablunkově, jej Kůstka uvedl jako nejmenšího bubeníka beatové kapely v Evropě. A my byli překvapeni tím, že to byl opravdu muž velmi malého vzrůstu. Odpadl i Petr Odehnal, vyučený kuchař, jemuž další účast v Huricanech komplikovaly odpolední a večerní směny. Nahradil jej Václav Hřebík.
            Po Řeháčkově odchodu na vojnu přišel do Cardinals na konkurz Lešek Semelka. Jen pro zajímavost; o dva roky později Semelku přelanařil Radim Hladík do Blue Effectu a o další dva roky později, v sedmdesátém druhém roce, za sebou přitáhl  Semelka do Blue Effectu i Josefa Kůstku. Cardinals ve třiasedmdesátém roce  změnili název na Kardinály a pod vedením Zdeňka Merty doprovázeli zpěvačku Petru Černockou. Až sem sahají výhonky hloubětínské vichřice zvané Hurican.
            A na závěr zajímavá informace. Permon neboli Pavel Krajča, který to celé kdysi odstartoval, se dodnes věnuje hudbě amatérsky, vede soubor moderní country Forbes.

Literatura:
M. Friedel, C. Schmidt-Polex: Die Roten Beatles von Prag, Stern, 1965, č.37
Senzační objevy, Rudé právo, 27.9.1965
Rudí Beatles z Prahy aneb po stopě jedné reportáže, Signál 14. 10. 1965, č.41
J.Hajný: Jako Stern hľadal komunistu, Predvoj 1965
Hurican, Klub Olympik 1967, č.3
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná, československá scéna, Praha 1990, s.214
Nahrávky:
Existuje amatérský záznam několika skladeb z repertoáru Rolling Stones na magnetofon Sonet Duo z roku 1965.

© by Aleš Opekar



Žádné komentáře:

Okomentovat