Hurican
Snad
každá pražská čtvrť měla svou bigbítovou kapelu. Jestliže například Bráníku
kraloval Rockton, pak Hloubětínu vévodil Hurican. Totiž
The Hurican, neboli Hurikáni.
Kořeny některých kapel vedou k dixielandu,
jiných k táborákům. Hurican repr
ezentuje ten druhý přiklad: Pavel Krajča,
neboli Permon jezdil s hloubětínským
turistickým oddílem na tábory a na čundry, kde hraní na kytaru patřilo k vyhledávaným
činnostem. Do trampského repertoáru začaly brzy pronikat populární
vybrnkávačky: Shadows nebo Johnny &The Hurricanes, což byla hlavní
inspirace pozdějšího názvu pozdější kapely. S kamarády Petrem Hofmanem,
Mirkem Černým, a Vaškem Kadlecem se scházeli s kytarami na lavičkách v Mochovské
ulici nebo ve stráni nad rybníkem u koupaliště. Ve zmíněné sestavě, se snímači
v gibsonkách, s foukačkou a bubínkem, měli jediné vystoupení Na Staré
hospodě. Psal se rok 1961.
V hloubětínské ZDŠ
Vlastní historie Huricanu začíná v roce
1962. K Permonovi (sólová kytara) a Hofmanovi (doprovodná kytara neboli
beglajt) se přiřadil Jindra Štochl. Kromě toho, že hrál na klavír, byl také
synem školníka a tak byla k dispozici první zkušebna: jedna ze tříd ZDŠ v Hloubětínské
ulici. Zbývajících nástrojů se chopili Ivan Bečvář (basová kytara), Mirek
Dvořák (bicí)a zpěvákem se stal Petr Žákovský.
Základ repertoáru tvořily
instrumentálky Shadows, k tomu
přistupovaly zpívané hity Cliffa Richarda nebo Little Richarda. Poprvé se osmělili hrát na veřejnosti na podzim roku
1962 v Horních Počernicích za Prahou. Hurican zde vyplnil přestávku v ¢čajové¢ produkci
orchestru Akord. Úspěch všech pěti pečlivě secvičených skladeb byl
tak velký, že se muselo opakovat.
Od ČSM k ČSM
Štochl odešel na vojnu a Hurican přijal nabídku uchýlit se pod
křídla ČSM na Žižkově na Balkáně. Vlna twistu si vyžádala širší obsazení.
Přišel saxofonista Vladimír Zeman, klavírista Ivan Obrusník a u doprovodné
kytary se objevil Karel Šulc. Útočištěm kapely se stal v roce 1963
Pionýrský dům na Balkáně, jehož pravidelná bigbítová odpoledně začala budit
pozornost stovek fanoušků, ale i desítek
příslušníků Veřejné bezpečnosti.
Ještě lepší éra nastala ¢přestupem¢ kapely k ČSM v ČKD Sokolovo.
Dostali nové reprobedny, novou baskytaru a výkonnější zesilovač. Na saxofon
hrál Vladimír Zeman, Dvořáka u bicích vystřídal Rudolf Žižka.
Svazáci v ČKD kapelu přihlásili na obvodní kolo Soutěže tvořivosti mládeže.
Hurican zvítězil, postoupil,a vysloužil si pozvání na večírek do vysočanského
závodu Panar (pozdější Prior), kde odměnou za produkci obdržel každý hráč
efektní zlatou košili. Následující vystoupení v kavárnách Ural nebo Sia, v Radiopaláci,
v Merkuru, v KD Vysočany, i na zájezdě do Smilkova se již uskutečnily
v jednotných košilích. Z Huricanu se stala uznávaná, dobře sehraná
kapela se stovkami příznivců.
Škoda, že polovina členů včetně zpěváků Žákovského a Pavla
Kuchyňky musela odejít na vojnu. Rozjetý vlak se vykolejil.
Hurican 2 a 3
Po krátké pauze se na podzim 1964
neúnavný Krajča alias Permon obklopil novými spoluhráči – Jiřím Řeháčkem s doprovodnou
kytarou, Antonínem Hoznourem s baskytarou a Vaškem Kadlecem, pamětníkem ¢předpremiéry¢ Na Staré
hospodě u bicích. Základem opět byly instrumentálky od Shadows. Zájem v ČKD
ale opadl, a i přes patronát nového zřizovatele ZEZ (Závodů elektrotepelných
zařízení) nastaly neskonalé a dlouhotrvající problémy s aparaturou.
Podomácku vyráběné přístroje bylo nutno neustále opravovat a přestavovat.
Nepostradatelným pomocníkem v tomto směru byl především zvukař Milan
Hofman.
Po Huricanu č.2 přišla etapa třetí a
třetí obsazení, jediná dvě vystoupení v kavárně Sia a v kulturním
domě Letňany, další odchody na vojnu a další rozpady.
Čtvrtý Hurican a Josef Kůstka
Psal se rok 1965, po rock¢n¢rollu a twistu přišla éra Beatles a
Rolling Stones. Do Huricanu se vrátil Jiří „Čangi“ Řeháček, tentokrát v roli
basového kytaristy. S ním přišly další dvě posily: Josef Kůstka a zpěvák
Ivan Polanský, řečený Wany.
S Pepou
Kůstkou se Permon seznámil na koupališti v Hloubětíně, kam chodívali s partou
hrát na kytary. Kůstka byl navíc spolužákem Řeháčka z vysočanského gymplu.
Permon mu ponechal post sólového kytaristy, neboť oceňoval jeho prstovou
techniku, vycvičenou z houslových hodin. Sám kapelník převzal beglajt, ale
obě kytarové funkce se při hraní často měnily a střídaly a prolínaly.
Novým bubeníkem se stal Zdenek
Štangl, který navíc zajistil kulišácké vyřešení problému se zkušebnou: kapela
vytvořila sama místní organizaci ČSM Praha 9 Hloubětín a dostala k dispozici
vlastní klubovnu v prostorech bývalé cukrárny na Poděbradské ulici.
Nový Hurican měl premiéru 6. února
1965 v kruhovém pavilonu čerstvě zbudované sídlištní hloubětínské kavárny
Havana, kam se pak ještě několikrát vrátili. V repertoáru se vedle Cliffa
Richarda a Ventures vlivem Kůstky stále víc prosazoval úderný styl Rolling
Stones. Se stoneovskou orientací se poprvé představili v Kulturním domě ve
Vysočanech 4. dubna 1965. Pak byli sice vypískáni na oslavách 1. Máje ve vísce
Statenice, ale vzápětí měli úspěch v Horních Počernicích, na čajích v Dobřejovicích
u Prahy a na samostatných vystoupeních v Klicperově divadle v Kobylisích (22.října a 23. prosince roku 65).
Úroveň kapely mezitím (v červnu téhož roku) pozdvihla další změna v sestavě:
Štangla vystřídal Jiří Schilder, který si koupil novou bicí soupravu a brzy se
vypracoval na uznávaného a vyhledávaného bubeníka.
Stern: Rudí Beatles z Prahy
To bylo tak: němečtí novináři z týdeníku Stern potřebovali
napsat článek o mladých lidech v komunistické zemi a tak zašli mimo jiné
na beatovou soutěž do Domu strojírenství a kovoprůmyslu v Praze na
Smíchově. Kdo chtěl, šel se fotit na Karlův most. Hurikáni v první řadě.
Mladí čeští rockeři byli polichoceni
zájmem západních novinářů. Když z podrážděných reakcí československého
tisku (Rudé Právo, Signál, Předvoj) vyrozuměli, že šlo spíše o politický záměr,
ani se moc nehněvali. Patřilo to k přirozenému bigbítovému rebelantství.
Články ¢Mladí lidé za železnou oponou¢, ¢Rudí
Beatles z Prahy¢ a ¢Láska v malém pohraničním styku¢ ve Sternu
č. 37/1965 pojednávaly spíš o pocitech a postojích mladých lidí obecně.
Přetištěním snímku s českými rockery, pochodujícími po Karlově mostě, však
československé časopisy udělaly beatu dobrou reklamu.
Čaje v Kotvě
V šestašedesátém narůstala
koncertní činnost Huricanu. Pověstnými se staly především pravidelné sobotní
čaje v sále Kotvy na náměstí
Republiky. Tancovalo se na Stouny, Kinks i na vlastní skladby Krajči a Kůstky.
Poměrně už slušnou technickou výbavu (to byly dva zesilovače AZK 201, dobré
mikrofony a reproduktorové soustavy), vozili muzikanti tramvají.
19. dubna 1966 Hurican změřil své
síly na soutěži v Lucerně s Matadors a Crystalem. Hrál zde Krajčovy skladby Naše hůl a
Starý lampář. A následovala další vystoupení, Belveder, klub ČKD Stalingrad,
divadélko Rádio, Sluníčko, Luxor, Astra a zájezd na Sázavu, na který vzpomínali
jako na příjemný výlet za dobrým pivem,
byť tam hráli na sjezdu funkcionářů ČSM z Prahy.
Mezitím Krajča získal pro Hurican
zkušebnu, o jaké se žádné jiné kapele ani nesnilo – domeček v parku u
říčky Rokytky, pod hloubětínským hrádkem, na místě, které nikoho nerušilo ani
nebylo nikým rušeno. Domeček, který původně patřil církvi, byl vybaven na
zkoušení a případné přespávání.
Mladí Hurikáni
Začali s vybrnkávačkama jako jejich starší souputníci. Petr
Odehnal, syn známých hloubětínských manželů, kteří svůj život zasvětili práci
pro děti a mládež v turistickém oddílu, nejprve zkoušel v duu s kamarádem
Petrem Filipem. Pak dal dohromady školní band, který s ním tvořili Vráťa
Karásek na sólovku, Jarda Nohava na basovku a Josef Aron na bicí. Odehnal hrál
beglajt a zpíval.ý
Bez aparatury a bez zkušebny to
nešlo. Odehnal se znal z letních táborů s Jirkou Řeháčkem a dalšími,
a tak slovo dalo slovo a mladá, a dosud
bezejmenná kapela přijala azyl ve zkušebně Huricanu. Tehdy ještě v ¢cukrárně¢ na
Poděbradské ulici. Odehnalovci měli přístup k aparatuře a Hurican získal ¢předkapelu¢.
Manažer Honza Musil, který uváděl
všechna vystoupení Huricanu, jednoho dne na čaji v Kotvě představil
předkapelu jako ¢Mladé Hurikány¢, a toto
jméno už jim zůstalo.
Když pak v srpnu 1966 odešel
zakladatel Huricanu Permon na dva roky na vojnu, nahradil ho u doprovodné
kytary právě Petr Odehnal. Patnáctiletý talent, malý vzrůstem, ale s překvapivě
mocným barytonem.
Od Huricanu k Rebels a Cardinals
S Permonem odešel i zpěvák Wany
a na jeho postu se objevil Jan Vaculík. Hlavní muzikantskou osobností kapely
ovšem zůstal Josef Kůstka. Od Stones a Kinks Hurican směřoval k vokálním
kapelám: Beatles, Hollies, Searchers. Kapela zpívala bez problémů čtyřhlas a
získala tím zajímavou svébytnost.
Po Vaculíkovi obohatili skupinu
Sváťa Čech (saxofon, piano, fagot, později převzal i Řeháčkovu baskytaru). Honza
Vaculík též projevoval obchodního ducha. Tušil, že je po vícehlasém zpěvu
poptávka. Ani Kůstkovi to nevadilo, i když cítil, že kapela ztrácí předchozí
zemitost.
Vaculík ovlivňoval vývoj kapely
komerčnějším a zároveň profesionálnějším měrem. S Odehnalem vytvářeli na
pódiu show. Ambice části členů nekorespondovaly s amatérským přístupem
ostatních, kteří chtěli hrát spíš jen pro zábavu. V Huricanu vznikalo
napětí, z něhož se vylíhly dvě
skupiny.
Vaculík, Čech a Schilder se v létě
1967 spojili s Josefem Plívou a zbytkem skupiny Mickey (Borek Kadlec a
Jiří Korn) a vytvořili vyhraněnou českou westcoastovou skupinu The Rebels.
Šedá eminence Vaculík se však záhy
vrátil ke zbylým členům Huricanu, který
se poté plynule přetransformoval na
skupinu a nebo taky lépe řečeno přejmenoval na The Cardinals.
S Vaculíkem a Kůstkou zůstal Jiří Řeháček, tentokrát však jako hráč na
varhany, basové kytary se ujal Miroslav Růžička a bicích Emil Kalivoda. Kdysi,
na koncertu v Jablunkově, jej Kůstka uvedl jako nejmenšího bubeníka
beatové kapely v Evropě. A my byli překvapeni tím, že to byl opravdu muž
velmi malého vzrůstu. Odpadl i Petr Odehnal, vyučený kuchař, jemuž další účast
v Huricanech komplikovaly odpolední a večerní směny. Nahradil jej Václav
Hřebík.
Po Řeháčkově odchodu na vojnu přišel
do Cardinals na konkurz Lešek Semelka. Jen pro zajímavost; o dva roky později
Semelku přelanařil Radim Hladík do Blue Effectu a o další dva roky později, v sedmdesátém
druhém roce, za sebou přitáhl Semelka do
Blue Effectu i Josefa Kůstku. Cardinals ve třiasedmdesátém roce změnili název na Kardinály a pod vedením
Zdeňka Merty doprovázeli zpěvačku Petru Černockou. Až sem sahají výhonky
hloubětínské vichřice zvané Hurican.
A na závěr zajímavá informace.
Permon neboli Pavel Krajča, který to celé kdysi odstartoval, se dodnes věnuje
hudbě amatérsky, vede soubor moderní country Forbes.
Literatura:
M. Friedel, C. Schmidt-Polex:
Die Roten Beatles von Prag, Stern, 1965, č.37
Senzační objevy, Rudé právo,
27.9.1965
Rudí Beatles z Prahy aneb
po stopě jedné reportáže, Signál 14. 10. 1965, č.41
J.Hajný: Jako Stern hľadal
komunistu, Predvoj 1965
Hurican, Klub Olympik 1967,
č.3
Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby, část jmenná, československá scéna, Praha 1990, s.214
Nahrávky:
Existuje amatérský záznam
několika skladeb z repertoáru Rolling Stones na magnetofon Sonet Duo z roku
1965.
© by Aleš Opekar
Žádné komentáře:
Okomentovat