Enegie G

ENERGIE G

(1978-1981)
                Energie G vznikla na konci roku 1978, jako skupina dítek školou povinných, což později potvrdil v seriálu Bigbít i její bývalý člen Michal Cingroš: „My jsme nebyli programově nějakej protest proti bolševikovi. Prostě se sešlo pět kluků, který bavilo řezat do kytar a dělat hluk. Takže spíš takovej gymnaziální punk.“ Těmi pěti kluky byli: David Cajthaml (g,voc), Jakub Cajthaml (ds), Michal Cingroš (bg), Matouš Forbelský (g), Kryštof Pávek (voc). Název si vybrali podle někde v NDR nalezené cedule od transformátoru.

 

Ovlivněna britskými punkovými kapelami (nejvíce asi Sham 69) začala Energie G hrát punk s českými texty, přičemž jak se přiznali její členové po letech, ze začátku bylo možno označit jejich instrumentální schopnosti za nulové. První koncert Energie G proběhl v květnu 1979 v Edenu (jakožto předkapela alternativních Extempore) a dopadl typicky – rozlícený pořadatel vypnul proud. “Nějakej chlap mě tahal za krk od basy dolů z pódia. Když to nešlo, tak vypnuli proud. Zahráli jsme jeden a půl písničky. Takhle to bylo pořád dokola. Ze Žofina jsme například utíkali po lešení,“ vzpomíná M. Cingroš. Nicméně kapele nechyběla, jak je vidno už z názvu, energie, a hlavně odvaha, neboť po několika zkouškách a pár nevydařených vystoupeních se octli rovnou na 9. PJD. A krátká recenze na koncert souboru vypadala takto: „…chtělo by to určitě bohatší a hlavně původní repertoár. To, jak se zdá, bude nemoc všech mladých kapel. Ale vcelku to byl dobrý zahajovák – dynamický, vitální, plný mladistvého nadšení.“

            V knize Excentrici v přízemí o punkýších z Energie G napsala hudební publicistka Jana Šeblová: „Stručné písničky byly postavené na jednotvárné rytmice a na řvaném projevu zpěváka, který se teprve časem propracoval k určitému nadhledu a uvolnění. Drsný syrový zvuk punku dnes už nikoho nepřekvapí, jenže tenkrát razance, odpich a okázalé neumění této kapely bylo mezi artistními skupinami oživením a úlevou. Energie G neboli vzpoura proti nafrněným Beethovenům z vysokých hudebních škol – tak byli charakterizováni v programu PJD.“

O kapelu, jakožto nastupující mladou krev, se starali i věkově starší punkoví nadšenci jako třeba Karel Habal (jenž se ji snažil shánět koncerty) nebo Ivo Pospíšil, oba působící později v kapele Garáž. A také máničky z undergroundu (plastik Josef Janíček), z pražské alternativní scény (Mikoláš Chadima třeba bratry Cajthamly pozval zahrát si na posledním koncertě improvizačního sdružení Kilhets), či lidé z Jazzové sekce, kteří prosadili její vystoupení na již zmíněných 9. PJD. Z dalších koncertů Energie G je možno jmenovat například performance na undergroundové akci v hotelu Stará zbrojnice (1980, ještě Psí vojáci, OPN a Křik), na Žofíně (1980), v Chomutově nebo společná show s Garáží v Karlíně (1981).

            Skupina, ač mladá, byla přesto sledována Stb, neboť její propojení s undergroundem Moci samozřejmě neuniklo. Ten pravý nápor na ni ale začal po článku britského novináře Chrise Bohna pro New Musical Express s názvem „Výlet za oponu do zakázaných oblastí východního rocku“ (1981), který měl mapovat českou nezávislou hudbu. Bohn v Československu sháněl materiály pro tento článek už v listopadu 1980 a přes M. Chadimu se dozvěděl i o Energii G. Stb se vše domákla a zcela pochopitelně zaútočila nejprve na nezkušené „mlaďasy“, neboť věděla, že u starších protřelých hudebníků příliš nepochodí. Tento silný tlak a výslechy také zapříčinily rozpad kapely, neboť její členové museli podepsat prohlášení, že přestanou hrát, a navíc se o nich rozšířilo po Praze, že nakonec podlehli a něco napráskali. Což však zároveň mohla být provokace od samotné Stb. O tom, jak to tehdy vlastně bylo, můžeme dnes už jenom spekulovat. Po rozpadu formace se D. Cajthaml mihl v začínající skupině Para-ment a hudebně se nejvíce prosadil baskytarista Michal Cingroš, který v roce 1984 založil novovlnnou partu Marlene.

            Přes všechny možné peripetie lze Energii G považovat za první pražskou, opravdu autentickou punkovou kapelu, protože punk pro ní nebyl pouze jedním z mnoha vyjadřovacích prostředků, jako třeba u věkově o něco starších Zikkurat či alternativních veteránu z Extempore, ale skutečným, s životem spjatým hudebním stylem, vycházejícím z jejich mladých, rebelantských srdcí.

Co se zachovalo do r. 1989:
Fotografie + zvukový 8mm film z jejich spol. vystoupení s Garáží v Karlíně z r. 1981
krátká ukázka z jejich koncertu ve filmu P. Nikolajeva „Praha caput regni“ (1980)
Audio:
Energie G: „Tvorba 1979-80“ (cca z 1980 – v Libri Prohibiti, vlastníkem nahrávek je Michal Cingroš)
Energie G: „Live Praha“ (1981)
V seriálu BIGBÍT písně:
„Žvejkačka“ (1981)
„Pes“ (1981)
„Kretén“ (1981)
„Když“ (1981)
„Co pořád žvaníš“ (1981)
„Špína“ (1981)

Archiv

© by Petr Hrabalík